nelcisko
komentáře u knih
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Čtivá, poutavá kniha, přesto že se jedná hlavně o pasáže popisu než dialogy. Popisuje život po 2. světové válce na vesnici, mateřství a strasti manželského života.
Oči milenek
Vítězslav Nezval
Strašně se mi to líbilo číst, člověk si připadal, jako by básně byly napsány přímo pro něho :)
Například báseň "Až se ti zasteskne" byla přímo nádherná...
Až se ti zasteskne, přijď.
Až se ti slza v oku zableskne, ty přijdeš, viď!
Z té noci přeteskné, nezbude ani hvězda, ani rybářská síť
a nový den se rozbřeskne.
Ty přijdeš. Přijď!
Normální lidi
Sally Rooney
Na úvod bych řekla, že kniha se netváří nijak důležitě, prostě pojednává o mladých lidech a jejích pocitech, myšlenkách, problémech mladých atd, takže takové pohodičkové čtení na víkend...
Každopádně autorka ale píše s takovým citem, že i těm nejprimitivnějším myšlenkám dává váhu a vzbudila ve mně pocit, že právě ty nejobyčenější věci jsou kolikrát ty podstatné a jsou to právě ony, které nás formují.
Kniha je psaná s lehkostí, zároveň se vás ale dotkne... za mě jedna z nejlepších knih, jaké jsem doposud četla.
Divočina
Cheryl Strayed
Neuvěřitelné, fascinující, krásné, smutné a drsné. Takhle bych tu knihu asi vystihla. Jedna z mála zase knih, která mě úplně dostala, vcucla do svého nitra a nechtěla pustit a myslím, že mi bude sedět v hlavě ještě hodně dlouho. Kniha o mladé ženě, pro kterou život nebyl jednoduchý, ale ona sama to dokázala změnit tím, že prošla pacifickou hřebenovku. Klobouk dolů. Opravdu dobře napsaná kniha. Doporučuji!
Proměna
Franz Kafka
Kniha se četla poměrně rychle, neboť byla velmi krátká, ale také docela čtivá. Z počátku mě to moc nebavilo, neustále jako by se omílalo to samé pořád dokola, ale zhruba v polovině to vneslo nějaké napětí nebo zajímavost. Přiznávám, že jsem od knihy čekala trochu víc, jelikož mi bylo řečeno, jak se budu štítit Řehořova těla a jak je všechno do detailů popsáno. Ano, do detailů všechno popsáno je, čtenář si může dokonale tu "věc" představit, ale nijak mě to nelekalo, neděsilo... Takže trochu zklamání. No a posledních deset stran mě dost překvapilo, neboť jsem myslela, že rodina bude alespoň trochu tesknit a ono to bylo spíše naopak. Kniha na mě udělala dobrý dojem, ale už bych si ji podruhé asi nepřečetla :)
Královna mrtvol
Heather M. Herrman
Dokonalé!!! Pokud mám doporučit velmi jemně hororové scénáře, napětí, pátrání po zločinci, příběh o přátelství až za hrob (doslova) a to vše zasazené do 19. století, doporučím jedině tuto skvělou knihu!
Vlastní životopis
Agatha Christie
Musím uznat, že tuhle knihu jsem četla opravdu dlouho. Nebylo to tím, že by kniha měla tolik stran, ale z důvodu, že se občas nečetla lehce. Je velmi zajímavé číst něčí vlastní životopis, napsán přímo tím člověkem. Jsou chvíle, kdy se u čtení nudíte, protože autor popisuje věci, kterým moc nerozumíte, někdy vlastně vůbec, možná i proto, že tento životopis je z jiného období, než jste vy sami. Ale dávám této knize nejlepší hodnocení, jelikož byly i chvíle, kdy jsem knihu nemohla odložit a samotný konec mě opravdu dojal. Když jsem dočetla poslední řádek epilogu, nemohla jsem uvěřit, že už je konec. Skončí se něčí život a vlastně, jako kdyby jste to prožívali vy sami. Neuvěřitelné jak něčí kniha- životopis, může ve vás tolik zanechat. Knihu doporučuji :)
Kytice
Karel Jaromír Erben
Poezii moc nemusím, ale tahle kniha se čte jedním dechem. Navíc se mi dost zalíbila, je jednoduchá a zároveň skvostná. Můžu jen doporučit.
Máj
Karel Hynek Mácha
Nemohla jsem si pomoct a po necelém roce jsem si dílo musela přečíst ještě jednou. Teď s klidem a hlavně pomalu. Stále mohu říci, že je to velmi náročné dílo, alespoň pro mne, ale i přes to jsem se v něm vyznala už lépe, než předtím. Člověk na taková díla musí už mít trochu rozum nebo co, protože teď jsem pochytila opravdu vše a před necelým rokem skoro nic, možná za to může škola :D Nicméně dílo hodnotím již úplně jinak, strašně se mi líbilo a myslím, že český národ by měl být hrdý, že má takovou vzácnost :)
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Uf, tak to zase bylo něco.
Kolem knihy jsem chodila rok a toužila si ji koupit, jak mě přitahovala, ale jméno autorky mi našeptávalo, ať to nedělám.
No nic, nakonec jsem tomu stejně podlehla a během pár dnů taky přečetla.
Na úvod musím říct, že je to velmi čtivé a fakt tam nikde nejsou zdlouhavé nudné pasáže, přestože má kniha přes 300 stran. Autorce se musí nechat, že si zvolila velmi těžké téma a místy brilantně zachytila dialogy a atmosféru rozpadajícího se vztahu. Ale to je tak jediné, čemu tleskám, plus krásné obálce.
Co mě ale rozčilovalo od začátku knihy až do konce, bylo množství sprostých slov. Jakože pardon, není mi ještě ani třicet, takže se stále ještě pohybuju mezi mladou generací a musím říct, že i když sprostá slova slyším denně, není jich tolik, ani mi tolik nevadí. Tady to ale řvalo. Troufám si říct, že kdyby autorka ubrala o polovinu, dalo by to knize jakousi jiskru, takhle to ale kazilo celý dojem. A pak taky zklamání v celé knize, jak byla pojatá. Když jsem četla obálku s tím, že se jedná o vyprávění o rozchodu, asi jsem čekala trochu něco jiného. Vždyť to nemusí být vždycky jen o tom, že ten druhý je blbec a já se teď budu tahat s druhým... ale ok, když si to autorka chtěla napsat, budiž. Jen jsem se asi vnitřně těšila na něco víc, a on to byl jen dobrý marketing...
Dávám 3 hvězdy z 5 za snahu a krásnou obálku, ale od autorky si už bohužel nic nepřečtu. Kdysi jsem sáhla po Bábovkách a to jsem ani nedočetla, jak jsem nesouznila. Tady alespoň jde vidět, že autorka ze sebe dala maximum a svou tvorbu posunula na vyšší level, můj šálek kávy to ale není.
No Filter: To dobré, to špatné a to krásné
Pavlína Pořízková
Tohle bylo za mně skvělé! Negativní komentáře nechápu, ale budiž, každý z nás může mít rád rozdílné věci, včetně literatury.
Za mně to je skvělá, krátká kniha, přečtená jedním dechem.
Pavlína se nepokouší napsat rozsáhlý román. Píše svůj život svýma očima v krátkých esejích. Jsou tam zachyceny její myšlenky, názory, ohlédnutí se zpětně do minulosti. Popisuje svůj život očima dítěte, dospívající dívky a ženy v pokročilém věku. Poukazuje na to, jak se formovala ona jako bytost. Líčí těžké životní milníky, jak je zvládala tehdy, a jak se na ně dívá dnes. Co jí to dalo a vzalo. Není to klasická autobiografie, spíš bych řekla, že je to jakýsi náhled do minulosti s nadhledem. Dodává odvahu, naději. Říká, že stárnutí je dar, zároveň je to určitá proměna, a že nemusí být nutně špatná.
Já hodnotím tuto knihu velmi kladně a klidně bych si ji přečetla znovu.
Cizinec
Albert Camus
Na tuhle knihu jsem dostala doporučení od své učitelky češtiny na střední. Prvně jsem si měla přečíst knihu "Kafka na pobřeží" od japonského spisovatele, a až pak "Cizince". Musím uznat, že obě knihy jsou naprosto odlišné. Kafka je tlustá kniha s velkými filozofickými myšlenkami a dlouhými popisy, když to Cizinec je krátká úzká knížka, která sice v sobě nese taky popisné pasáže, ale jsou svižné, jednoduše napsané. Přesto obě knihy mají stejný podtext, a to lidskou existenci a její význam, Kafka je k tomu fantastický realismus.
Cizinec jako existenciální dílo jsem přečetla během chvilky a nemohla jsem se odlepit. Z počátku působí jednoduše a velmi flegmaticky, pak nabírá na obrátkách a konec je třešnička na dortu. Skvěle napsáno, doporučuji! Já sama se k tomuto autorovi určitě vrátím.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Nevím ani jak na tohle dílo reagovat, než dát pět hvězdiček, i když nejradši bych nedala ani jednu, jak byl příběh krutý. Ale o tom to je a tím pádem kniha tvoří to, co má. Mohu říct, že pokud jsem zrovna nebrečela u čtení knihy nebo mi nebušilo srdce jako na poplach ze strachu, nenudila jsem se. Kniha pojednává o válce, popisuje vše okolo v ich- formě, tedy jako kdybychom tam skutečně byli my sami. Což je děsivé, protože vidět frontu očima někoho, kdo to prožil, je nepopsatelné. Ale v této knize to je napsané. Všem vřele doporučuji, hrůzostrašný zážitek, ale dobrý pro uvědomění si hodně věcí :)
Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro
Mary Westmacott (p)
Začátek nijak zajímavý, ale s narůstajícím napětím, se kniha stává lepší a víc pochopitelnou. Člověk se pak začíná vžívat do všech situací a přemýšlí, jak by se zachoval na onom místě. U mně je asi problém takový, že spíš souhlasím s manželem hlavní postavy, než s hlavní postavou :D Ale celkový dojem z knihy je velmi uspokojivý :)
Ztracená nevěsta
Bella Ellis (p)
Naprosto miluji sestry Brönteovy a jejich romány, už dávno jsem jim propadla, a tak nápad napsat knihu s jejich osobami zasazených do detektivky, mi přišlo jako skvělé, ale odvážné. Bála jsem se, jak kniha celkově dopadne a jestli autorka nešlápne vedle. Ale mé obavy byly zbytečné.
Kniha je nejenom skvělá detektivka, ale naprosto bravůrně popisuje rodinu Brönteovu, tak i 19. století, okolí Anglie a i vybraný jazyk je sám o sobě velmi zajímavý.
Za mně 5 hvězd, těším se na druhý díl!
Odloučeni zjara
Mary Westmacott (p)
Knihu jsem tentokrát četla podruhé, asi po dvanácti letech, možná delší době. Tehdy jsem velmi souznila s Rodnym, tentokrát jsem stála někde uprostřed ve zvláštním rozpoložení. Hlavní postava mě zprvu děsně prudila, pak jsem s ní po delší době začala mít konečně sympatie, až mi ji bylo i líto. Vnímala jsem ji jako ženu, která chtěla blaho pro ostatní, i když si neuvědomovala, že je činí nešťastné. Poslední kapitola skončila přesně tak, jak jsem si myslela (knihu už jsem si od prvního přečtení moc nepamatovala), ale epilog mě překvapil. Poslední věta je naprosto odzbrojující, až směšná, jak je život občas matoucí a zároveň tak jednoduchý... troufala bych si říct, že dílo je existencionalni dílo nebo realismus, nebo alespoň má k tomu hodně blízko.
Za mně skvělá četba, možná se k ní zase někdy za pár let vrátím.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Celou dobu při čtení jsem nevěděla, co si mám o téhle tvorbě myslet, a nevím to ani teď, když jsem knihu dočetla. Rozhodně se k ni nebudu vracet, nebylo to něco, co by mě vyloženě nadchlo, zároveň musím uznat, že ještě nikdy jsem nic podobného nečetla. Nedokážu pochopit, jak jeden člověk dokáže do tak tlusté knížky nacpat tolik myšlenek a filozofických otázek. Mnohdy jsem se už v tom ztrácela. Nevím, zda to byl záměr, ale možná, že i autor sám se občas ve vyprávění ztrácel, nebo naopak je možná mistr ve svém oboru.
Pro mně určitě tato tvorba ne, i když pravda, kniha to byla pozoruhodná. Jsem ráda, že jsem u ni vydržela a dočetla do konce, některé autorovy myšlenky byly skvělé. Postavu pana Nakaty a Hošina jsem si zamilovala okamžitě, slečna Saeki a pan Ošimo se mi posléze dostali pod kůži taky. Bylo zajímavé sledovat vývoj každé z postav. Jako bonus vnímám líčení Japonska, určitě si ráda přečtu zase něco s touto tématikou.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Doporučuji snad úplně všem, bez ohledu na to, pokud jste ve vztahu nebo sami. Filozofie této knihy se skrývá v porozumění svých tužeb, našeho vlastního vnitřního hlasu, který nám říká, jak chceme být milování. Pokud ve vztahu jsme, poukazuje na to, jak pochopit to, jak chce být milován náš partner.
Ohlas písní českých
František Ladislav Čelakovský
Přečteno téměř během pár hodin, nic komplikovného na pochopení, ale také nic, co by toto dílo vyznačovalo za skvost české poezie. Některé básně byly dobré, ostatní mi přišly průměrné. Často jsem měla pocit, že se básně blížily svým obsahem k Erbenovým básním, i když Erbenova Kytice mi přijde propracovanější.