nero 13 komentáře u knih
Pěkný úvod do války růží, kdy dvě větve královského rodu Plantegenetů, Lancasterové a Yorkové zápasí v Anglii 15. století o královský trůn. Jsem vděčný autorovi za podrobné rodokmeny, docela často jsem se k nim v průběhu čtení vracel.
Děkuji panu Vondruškovi za pokračování husitské ságy a skvělé připomenutí toho, že náboženský fanatismus se od 15.století téměř nezměnil. Změnily se akorát kulisy a z centra Evropy se vše ve 21.století přemístilo na blízký východ a sever Afriky. Historie se neustále opakuje a kdo ji nezná, je nucen si ji neustále znovu prožívat.
Musím říct, že pan Cornwell snad ani neumí napsat špatnou knihu. Ohledně příběhu jsem zvědavý kdy konečně Uhtred získá svůj vytoužený Bebbanburgh.
Jestli je to autorova prvotina,tak klobouk dolu,velmi jsem se pobavil.
(SPOILER) První díl trilogie o tom jak padla Incká říše nebyl špatný, ale musím to porovnat se sérií Bůh války od Grahama Hancocka která má podobné téma a to zánik říše Aztéků a tam byla kvalita i přes lehkou fantasy vložku o řád vyšší. Také postava conquistadora Hernána Cortése mi přišla o dost charismativnější než jak je zde vylíčen Francisko Pizarro.
Sluneční princezna končí zajetím Inckého vládce Atahualpy, který právě vyhrál bratrovražednou válku o nástupnictví na trůn nad svým bratrem Huascarem a je zrádně zajmut Španěly na náměstí ve městě Cajamarca, tady Pizarro kopíroval Cortése který se stejně zmocnil Aztéckého panovníka Moctezumy II. a teprve teď může být zahájeno to pravé dobývání Incké říše, které by čtenářům měly popsat další dva díly.
(SPOILER) Považuji Boleslava I. za zakladatele Českého státu, a proto jsem šáhl i po této knize, jejíž děj se odehrává v období jeho vlády, bohužel to byl velký omyl, protože za prvé to o Boleslavovi ani moc nebylo, hlavní postava byl nějaký smyšlený Martin z Wartberka, údajně druhý muž knížectví, a za druhé to vlastně ani nemělo pořádný děj, bylo to celý dost zmatený. Martin z Wartberka vykládá nějakému umírajícímu sasovi, jak byl u Vokáče se Sámem a bojoval proti Dagobertovi, tím asi autor myslel bitvu u Wogastisburgu, která proběhla v roce 631. a to mu vypráví v roce 950. Další nesmysl je poprava tupým prknem, žádným prknem se nikdy nepopravovalo, popravovalo se Plknem, což byl popravčí meč, někdy se uvádí i popravčí sekera.
Autor se pokusil o Historický román a vyšla z toho sci-fi parodie.
Tak v Bitvě o Sinaj se mi nejvíc líbila linka s jednotkou Commandos která pátrá po planetě která slouží jako líheň Mortisů a také zapojení výzvědné služby Sabra ze Sinaje, která má inspiraci v Izraelském Mosadu.
Líbí se mi jak Jan Kotouč vždy stvoří postavu nějakého přiblblého oficíra a pak ho nechá nějak pěkně zlikvidovat, sám jsem takových zelených mozků na vojně potkal až moc, na rozkaz jednoho z nich jsem třeba zametal jehličí v borovém hájku, to je stejně stupidní jako natírat třeba trávu na zeleno.
Na rozdíl od ostatních komentářů půjdu trochu proti proudu a musím napsat že mně Ďáblovo zlato zas tak moc nechytlo, asi to bude tím že jak autoři psali, kniha vznikala devět let, takže je sice řemeslně napsaná, ale právě proto ji chybí umělecká spontánnost která patří k dobrým knihám.
Ďáblovo zlato se snaží být českým Kmotrem, ale do toho má hodně daleko, je tam hodně nevěrohodných věcí, jako příklad uvedu proměnu Adama z šikanovaného ňoumy během několika měsíců v ostříleného zabijáka. Dal bych tomu 50 procent, takže zaokrouhluji na 3 hvězdy.
Z třetího dílu o Fridrichu Barbarossovi se mi nejvíc líbili části které se odehrávali mimo Německo a to tažení Itálií za účelem získání císařské koruny a události v Dánsku kde soupeření tří spolukrálů skončilo krvavou hostinou v Roskilde.
Název tohoto dílu Čas zrady odkazuje na setkání odpůrců panovníka v Halle, kterého se zůčastnil i český kníže Vladislav II. Císař Barbarossa ovšem darováním území Horní Lužice přetáhl Vladislava na svoji stranu a zavázal si ho k účasti na pozdějších vojenských taženích do Polska a Itálie protože slovy autorky Čeští obrnění jezdci byli pro své umění v celé Evropě vážení a obávaní.
Královi rytíři jsou docela dobře a čtivě napsaný ani ne tak historický román jako spíše trochu obsáhlejší povídka z doby vlády Václava II. Konkrétně jde o dvě události, za prvé o převoz princezny Richenzy Polské u nás známé jako Eliška Rejčka z Branibor a za druhé o obléhání Kutné Hory armádou Římského krále Albrechta Habsburského, mezi těmito událostmi byla časová prodleva 4 let, nabitá událostmi které autor mohl využít buď k rozsáhlejšímu románu nebo klidně k více dílné sérii, takhle ta časová mezera vyzněla aspoň pro mne trochu divně.
Druhý díl Střetu impérií vyvrcholí v bitvě u Kynoskefal, neboli u Psích hlav, kde se Flaminiovým legiím podařilo rozbít Makedonskou falangu a donutili Makedonského krále Filipa k velkým ústupkům v prospěch Říma. Tím vyhráli druhou Makedonskou válku, a později po vítězství nad Filipovým synem Perseem ve třetí Makedonské válce ovládli celé Řecko.
Největší chybou Řeků bylo že byly roztříštěni na velké množství malých státečků které proti sobě neustále bojovali, místo toho aby se proti Římanům spojily jako kdysi proti Perské říši, kterou pak drtivě porazily v bitvách u Salamíny a u Platají.
Tak nejdříve jsem myslel že je to první kniha od autora která nepatří do světa Cata a Macrona, neboť se odehrává 17 let před jejich seznámením, ale pak jsem zjistil že osudy hlavní postavy Télemachose se s Macrem a Catonem prolnou v díle Orlovo proroctví.
Jinak je to zajímavé vyprávění o životě pirátů v prvním století po Kristu ve středomoří, mám akorát jednu výtku, nevím jestli je to chyba autora nebo překladatele, ale Římané v té době určitě neměli děla.
Wilbur Smith pokračuje ve vyprávění o rodu Courtneyů další generací. Theo a Connie jsou už pravnuci Hala Courteneye hlavního hrdiny knih Dravec a Zlatý Lev.
Na rozdíl od jiných románů autora se děj této knihy ani minutu neodehrává v Africe, nýbrž v Indii, ve Francii a hlavně v Severní Americe v době válek mezi Brity a Francouzi o tom kdo ovládne tento kontinent, pořád jsem čekal jestli Theo náhodou nepotká Koženou punčochu s Unkasem a Čingačkúkem z Posledního Mohykána protože se děj odehrává ve stejnou dobu a stejných lokalitách jako tento slavný román, mimochodem hudbu z filmového zpracování Posledního Mohykána považuji za naprosto geniální.
Románově zpracované vyprávění o tom jak vznikla první kronika o naší historii je autorem pojmuta tak že si Kosmas většinu vlastně vymyslel, protože v té době téměř neexistovaly žádné písemné záznamy týkající se Českých zemí.
Jak autor píše většina lidí dnes, v době archivů, matrik a rodných listů, nezná ani jména svých předků tři generace zpátky, takže Kosmovy nic jiného než si dost vymýšlet nezbylo, s tím ale zas tak nesouhlasím, právě protože lidé v té době byli téměř všichni negramotní a neměli televizi, rádio nebo internet, tak bylo důležité ústní předávání informací a příběhů, vemte si třeba jak jinak by bylo možné že množství našich zeměpisných názvů má keltský původ, třeba řeky Vltava, Jizera, Ohře, název Sudety pro severní hory, nebo města která mají v méně Týn nebo Týnec, v angličtině Town, mají také keltský původ.
Znamená to dvě věci. Že ne všichni Keltové z našeho území odešli, a že ústním podáním se již zmíněné názvy dochovaly po více než 2000. let, je docela možné že některé ze starých pověstí Českých mají keltský základ.
Když se dva perou, třetí se směje, asi tak vlastně dopadly války růží. Lancasterové s Yorkama se navzájem vyvraždili a naživu zůstal poslední Plantagenet, slavný hrbáč Richard III který po dvou letech vlády padl v bitvě u Bosworthu kde podle Williama Shakespeara marně sháněl koně, a na trůn nastoupili legendární Tudorovci.
Jsem rád že napotřetí mám konečně od Conn Igguldena celou sérii.
Macro a Cato se v tomto díle ocitnou na nejvýchodnějším okraji Římského impéria a dostanou nevděčný úkol dosadit zpět na trůn Arménského krále Rhadamista, který byl z Arménie vyhnán částečně Parthy a častečně samotnými Armény, protože Rhadamista byl abych tak řekl pěknej parchant.
Arménie byla na hranici mezi Římskou a Parthskou nebo také Perskou říší, a vypadá to že v dalším díle vypukne o Arménii mezi oběma říšemi velký konflikt.
Knihu jsem dostal jako dárek, jinak by mě ani nenapadlo si přečíst něco ze žánru military sci-fi, ale jsem rád že jsem se do toho pustil, takovej nářez jsem opravdu nečekal, Robert Fabian mně opravdu překvapil kvalitou psaní.
Nečekal jsem že se ještě setkám s římským válečníkem germánského původu Balistou, po šesti dílech jsem si myslel že je jeho příběh u konce a proto jsem rád že autor napsal další pokračování.
Sedmý díl se od předchozích liší tím že se odehrává v průběhu jednoho dne a je napěchován neustálou akcí, kdyby se to zfilmovalo, byl by to takový antický thriller. Podle závěru si asi Harry Sidebottom nechal možnost případného pokračování.
Mně se mise Saturn celkem líbila, technické popisy mi nevadí protože jsem odkojen verneovkami a člověk se dozví aspoň něco nového a jak píše Arwen777 poslední dobu je knižní trh přesycen samou fantasy, takže zaplať pánbůh za to že se sem tam objeví i kvalitní sci-fi román.
Výborná kniha, jedna z těch kterou když začnete číst, tak vás tak pohltí, že nepřestanete dokud nejste na konci.