nevermore3 komentáře u knih
Jedna-li tě opustila,
nahradí ji stokrát jiná :)
Švarný hochu, nezoufej.
Bujným větrům žalost dej!
Srovnáme-li s Ohlasem písní ruských, tak ty jsou podstatně více epické a daleko naturálnější.
100 mil před Jiráskem. Jde o historický obraz ne historický román, ten rozdíl mi přijde hlavně v tom zobrazení každodennosti. Je to delší ale čtivé, žádné archaismy nebo něco, neruší.
Je vidět, že kniha vznikla, protože "musela". Autorova kolekce jeho příspěvků není ani moc kompaktní a je to opravdu velmi různorodá směska. Přijde mi, že musel vykázat publikační činnost, a takhle se to sfouklo jedním vrzem. Je to čtení místy i dost náročné a někdy si říkám, že až zbytné, ale autor prostě něco nemůže vypustit, protože uvedené pasáže tam holt být musely, podle nějakých kritérií. Za mě těch 60% no. Sorry, je to spíš za formu. Nezlob se, Davide.
Prostě japonská kafkárna se vším všudy. Je to mazec a opravdu je to divné :) Leckteří čtenáři zde, kteří možná nevěděli do čeho přesně jdou, a pak tu prásknou nízké hodnocení, se spíš sami trošku zesměšnili.
No, kniha Motýlí kůže je u mě přesně na pomezí 3*** a 4**** takže já se vždycky přidám, tam kde to víc potřebuje. Tady má modré hodnocení, tedy dám 4****. Přiznám se, že u některých těch popisných částí, kde se vrah rozplývá nad odkrajováním části těl apod a je to opravdu velmi detailně popsané, se mi nedělalo úplně dobře. Ne, že by to nešlo dočíst, ale nějak si na to nepotrpím. Nechci úplně spoilerovat, ale že se potkají s hlavní hrdinkou, bylo fakt hodně jasné. Jen mi to přišlo uhozený, dost věcí mi tam taky nedávaly úplně logiku, ale přijde mi že to pěkně zachycuje to mezidobí kdy Putin ještě nebyl tolik masovej vrah, ale už toho bylo dost na to, aby bylo jasné, že to není nic než diktátor :) Jsou tam jen střípky, drobnosti, vedlejší poznámky. Možná vás můžou zajímat i soudobé reálie, jako ICQ nebo jak se vydělávalo na internetu v roce 2003. How time flies...
Tak vám nevím, jo, jako je to Knižní klub, ale mě to prostě fakt baví. Nevnímám nějakou paralelu se současností, že bysme byli hlídaní a ovládaní přesně tak jako v knize. Tenhle aspekt se mě nedotýká. Ale líbí se mi ta výpravnost, cestování po kontinentech, nějaké reálie, nějaké legendy zakomponované skrz artefakty, ale hlavně to procházení dalšími světy. Za mě prostě splňuje, co chci od tohoto typu literatury. Řekl bych, že tento díl je zhruba stejně tak dobrý jako první, možná o žiletky lepší.
Slovo čest/ctnost/... tady mají zcela jiný význam. V kostce to Preambule dala. Holt dnešní optikou už to nutně musí přijít uhozené, avšak tato dramata jako CID zajisté měla mít výchovný charakter. To ale vůbec neznamená, že se nám to musí nutně líbit. U mě za 3***
Kniha mi přišla zajímavější než předchozí, co jsem četl ze stejné série o Princeovi. A to mám Prince daleko více rád. Nicméně tady to bylo za mě napsáno lepším stylem, akcent dáván na zajímavější informace ze života (alespoň podle mě), no atak dávám o hvězdu více.
Spacecore na to kápnul a já jdu ještě dál. Ubral bych fotek a zapracoval bych na hloubce textu i rozsahu. Víc prostoru mohli dostat hudební publicisti, zmínit texty více nebo samotnou hudbu. I když jsem narazil na pár zajímavých informací, tak mi kniha přišla docela plytká. Ještě jsme neviděl dokument, ale tuším že bude obdobný jako kniha.
Tahle kniha není ničím nijak obzvlášť vybočující, zapamatovatelná etc. Ale jedna věc se mi na ní náramně líbí. Jak je krásně milosrdná. Je jedna z mála, kde snad můžete dojít na první pokus. Pořád vám někdo pomáhá, nacházíte boosty a doplňuje se vám průběžně proviant.
Jinak docela těžká lineárka, kdy projdete skoro vše v jednom zátahu. Lehký finální badass. Pro začátečníky ideální.
(SPOILER) Po projití Koruny Králů musím říct, že byla po Kharé asi nejlepší. Když znáte správnou cestu - není ani tolik obtížná, ale i tak Vám to veme téměř 2 hodiny, 800 odkazů o něčem svědčí. Arcimág je pěkně vych*aná svině (přestrojení, rozesetí stop po paláci), ale nakonec ho sundat není zas až takovej problém. Magii mám tedy celou úspěšně hotovou a i přes všechny super chvíle musím říct: Nevermore. Šílenej žrout času :) Jen samotná Koruna králu zchlamstne celej den...
(SPOILER) Junktown je super věc. Ne vše je vtipné, ale zasmál jsem se hodněkrát. Zejména při: Máš baterku? Otoč na 76 --- Jo aha, ty máš baterku? A kdes ji tak asi vzal? Johnymu Tosemsifakinvymslelovi? :D
Je to fakt easy, projít to jde jako nic, rozhodně pro začátečníky, tím se mi to líbí ještě víc. Jednoduché, dvě hlavní routes.
Výborný kousek! Příběh je prostě super, s odpočítáváním času to měl autor moc dobře vymyšlené. Vůbec vše ohledně zrady a šlechticů na pohřbu mi přišlo zajímavé, vlastně celá ta výprava se mi tentokrát velmi zamlouvala.
Taky oceňuji aditivum automatické smrti při hodu dvou šestek :)
Proč tentokrát jen 3 ***? Ne, Bojechtivý válečník není vůbec špatný, jen v ostré konkurenci ostatních dílů, v porovnání, prostě slabší je. Highlightem jsou některé drsnosti typu, zemřelá souputnice (Wtf.? v pár slovech zmíněná), orcký pohřeb, a celkem atmosférický závěr, který mi vzdálené připomněl atmosféru v Chrámu zkázy. Jo a nebyl tu žádnej hlavní padouch!
Oproti Kharé rozhodně sešup dolů, přirovnal bych k prvnímu dílu. Jinak je to rychle dohratelná a snadno projitelná část, všech 7 hadů je až příliš snadné zabít, když odhalíte jejich slabiny...
(SPOILER) Klasický Livingstone, daleko za Jacksonem... Příběh je velmi prostý, motivace bohatství, řekl bych, mizivá. Jedna z těch knížek, kterou fakt projdete i s nejnižší hodnotou UB. První půlku kladiva má zlobr, druhou má místo polštáře Ghůl v kryptě, stačí jen jít nejdřív na východ a pak pořád na západ (když je možnost východ-západ). Highlightem pro mě byli humanoidi, pěstující houby, kteří se dají rozkrájet a je jim to volný, jak jsou apatičtí, ale k těm byste se dostat na správné cestě neměli.
Hraju po x letech znovu a musím říct, že přihazuju jednu hvězdičku nahoru. Líbí se mi prostředí a řídit auto, ostřelovat raketema a závodit, je to zajímavější než tisícátá adaptace na skřítky a čaroděje. Jinak ovšem jde o klasického Livingstona: v první půlce jen dvě možné cesty a v druhé půlce již jen jedna. Odbočka mimo = outta benzín = mission failed.
Druhá půlka je navíc dost drsná, kdykoliv hodíte pod své umění boje rovná se to většinou konec, ale aspoň to není oproti štěstí, to by bylo ještě víc tristní.
Ale jinak fajn, 2 závody, Duelant - jedno kolo boje Život X Smrt a celkově se mi líbí to zraňování na palebnou sílu, že to není klasicky trapně po 2 bodech staminy, ale po hodu kostkou se určí - s tímto začal už v předchozím Vesmírném zabijákovi Andrew Chapman.
(SPOILER) Město zlodějů není TOP gb pro mě, přesto, že jsem ho viděl v mnoha žebříčcích nahoře. V podstatě celou dobu se jde městem a navštěvují se různá řemesla, něco se hledá.
Zabít hlavního záporáka jde jen kombinací artefaktů, tedy ne mečem. To mám sice rád, ale zároveň je potřeba v jedné části úspěšně dát test Štěstí :-/ Klasickej Livingstone . A jednou podhodit své UB (Bejzbol) anebo znova test Štěstí - to když chcete servat ježibabě vlasy v kanále. A bez toho to nelze vyhrát. Co se týče hodnot, s 9 UB jsem to nedal, myslím, že s 10 už existuje šance. Je totiž zapotřebí sundat Měsíčního psa, co má UB 11 a tomu se vyhnout nedá. Takže se 7 na to můžete rovnou zapomenout. :-/ Jackson je lepší a město daleko lépe udělal v Kharé bašta Zla
Růže je top báseň. Nějak si ho neumím v tom roce 1957 představit. Furt se mi vybavuje ten lehce arogantní chlapík pozdějších let.
Moc nevím, jak vlastně knihu hodnotit, nic moc jsem o PA nevěděl, a tady je to teoreticky rozebrané, přičemž se žádné jiné formy vztahů nenapadají, a ani se PA neprotlačuje nebo nedoporučuje všem, to mi bylo na tom stylu psaní sympatické. Nemyslím ale, že je pro každého, každej to nezkousne :)