New-radus komentáře u knih
Mám v této oblasti kořeny, což mě asi velmi ovlivnilo při čtení knihy. Doba je vykreslená dokonale - tak, jak mi ji popisovala prababička ve svých vyprávěních. Ocenila jsem práci s jazykem, vykreslení doby, které způsobovalo, že jsem si připadala jako bych se procházela kolonií a pozorovala život před sto lety. Záporná hodnocení zde mě úplně nadzvedávají že židle, přijdou mi naprosto nepatřičná a obávám se, že pisatelé prostě nejsou dostatečně inteligentní, aby četli tento žánr.
Notoricky známá kniha, a přesto se musí číst a "zažít" znovu v dospělosti. Nádhera. I po letech, kdy jsem po ni sáhla znovu, jsem dojatá až k slzám.
Perfektní letní oddechovka. Navíc si myslím, že se každá v některé z postav poznáme. Doufám, že dojde také ke zjišťování.
O Anie jsem se poprvé doslechla od kamarádky. Zpočátku mi některé její citace přišly takové ploché. Nicméně postupně jsem začala sledovat blog, instagram a naprosto jí propadla. V podivném rozpoložení jsem se rozhodla knihu objednat s tím, že už jsem přišla o víc než o 300Kč. A udělala jsem dobře!
Knihu jsem se snažila si šetřit, přesto jsem ji přečetla za 3 dny. Je velmi inspirativní a je z ní cítit taková mladistvá nezávislost, což autorka uznává a několikrát naráží na to, že si můžeme myslet, že na to či ono je mladá...
Řekla bych ale, že je to čtení pro čtenáře otevřené a tolerantní. Pro čtenáře, kteří se chtějí nechat inspirovat, nechat se unášet příběhem ve své podstatě naivní snící holky, která jde vstříc čtenářům se srdcem na dlani. Ne hnidopichům, kteří očekávají propracovaný cestopis nebo všeobjímající jediný správný návod na život. Užila jsem si to, dostane čestné místo v poličce mezi podobnými knihami a budu se těšít na každý článek blogu a snad i další knihu.
Nutno říci, že se na knihu dívám jinou optikou, protože pracuji v oboru sociální práce, svého času dokonce na sociálně právní ochraně dětí (OSPOD). Stejně jako sociálním službám dala novou podobu transformace, bylo by dobré projít podobným procesem jak v zařízeních pro ohrožené děti, tak na OSPODech.
Kniha perfektně popisuje prostředí zařízení pro děti, představuje silné příběhy a ukazuje, co se bohužel za zdmi děcáků a ZDVOPů děje. Ano, autor se tváří jako jediný správňák, ale dost mu to věřím. Také jsem ve své praxi narazila na šéfa, který prostě dělal věci jinak, nebál se jít hlavou proti zdi. Takže... Kéž by takových lidí bylo více.
Nejspíš jsem měla malinko jiné očekávání. Ale kniha je příjemná. Za mě ideální otevřít ji jen tak na některé stránce a přečíst jednu kapitolku.
Styl Stoletého staříka mi nelahodí. Do půlky knihy Muž jménem Ove jsem se trápila. Troufám si říct, že nebýt pochvalných recenzí na Databázi knih, vrátila bych knihu nepřečtenou. Ale pak jsem se nemohla odtrhnout a závěr mě dojel k slzám, to se mi u knihy dlouho nestalo.
Po dlouhé době "tlustá" kniha, která mi nedala spát, dokud jsem ji nepřečetla. Výjimečný popis běhu událostí, výjimečný popis krajiny i pocitů. Husí kůže z přepisu listů z archivů a zhnusení nad tím, jací lidé dokážou být - zákeřní, udavači, kabátníci... Doporučuji i divadelní představení, které v ničem nepolkuhává za knihou a je výborné!
Petr Cassanova mě bavil ve svých blogových příspěvcích. Možná jsem se jen já "posunula dál", ale kniha mi přijde jen jako sbírka mnoha klišé. 250x řečeno téměř totéž.
Jsem milovníkem knih - návodů na všechno, na život především. Knihu jsem přečetla na čtyři otevření a to jen díky tomu, že jsem se snažila si ji šetřit. Myslím, že velmi zdařilý návod na to, jak žít jinak a hlavně umět žít s tím, co máme - to byla asi nejsilnější myšlenka celé této knihy, která mnou i po dočtení velmi rezonuje. Na chvíli jsem si taky připomněla krásnou Paříž a pobavila se nad historkami autorky. Doporučuju.
Přemýšlím, jestli jsem kdy dala knize tak hrozné hodnocení na Databázi knih... Tohle je na úrovni nezvládnutého stylistického cvičení základní školy. Navíc kniha opravdu není pro milovníky koček. Naprosto sdílím názor s hodnocením FoxFox. Naprosto odfláknuté a o vřelém vztahu ke kočkám fakt pochybuji.
Zatím moje nejoblíbenější Coelhova kniha. Zmiňovaná "hra na toho druhého" na str. 59 se stala mým osobním mottem.
Přečteno za dva dny, ačkoliv jsem si knihu chtěla šetřit a nechat na sebe otázky postupně působit. No, nešlo to. Podobně jako hlavní hrdinka jsem se těšila, až se zase "setkám" se starou dámou.
Bohužel jsem tuto knihu dostala jako dárek k narození dcery. Dočetla jsem asi do půlky a už hodnou chvíli leží a čeká až ji zase otevřu. No, neotevřu. Popravdě lituju každé minuty, kterou jsem těmto řádkům věnovala. Myslím, že v dnešní době opravdu máme na výběr, jestli se chceme nebo nechceme stát matkami. Není nutné jít přes sebe a pak o tom psát, jak je to všechno na h***.
Když jsem se začetla, jako bych pana Honzáka slyšela. Je obdivuhodné, že svůj projev dokáže takto přenést i do knihy. Počteníčko to bylo velmi zajímavé.
Kniha je poněkud mnohovrstevnatá a asi záleží na tom, jaký je váš osobní základ, jak na podobné nové pojetí teologie nahlížíte. Zcela určitě záleží i na správném čase, kdy tuto knihu čtete. Pro ne je něčím, nad čím budu ještě dlouho hloubat a dost možná ji budu muset přečíst znovu.
Knihu jsem přečetla vyloženě na sílu. Jsem milovnice "příruček jak na život", ale tohle mě absolutně zklamalo. Bohužel jsem i založením úplně jiný člověk, takže ani grafika knihy mě nebrala. Působí to na mě jako podivné retro v kombinaci s tzv. z nouze ctnost.
Musím říct, že jsem milovníkem všech možných příruček a "návodů na život". Kniha je perfektní. Našla jsem v ní spoustu tipů, které mi utkvěly a kterých se držím i po několika letech. Nutno však říct, že sedmidenní debordelizaci v kuse jsem nikdy neprovedla. Nejdál jsem došla po třetí den :-) Otázkou je, jestli je to moje volní vlastnost - nedotahovat do konce nebo je to skutečně tak náročné, že to za sedm dní stihnout nejde. Někde je kniha poměrně dost radikální. Místy dost odráží americkou kulturu a my prostě smýšlíme jinak. Škoda také, že v oblasti práce počítá pouze s "kancelářinou". Systému práce s "papíry" je podle mého věnováno až moc prostoru. Celkově se ale ke knize ráda vracím a zanechala ve mně zajímavou stopu. Rozhodně doporučuji pro milovníky úklidu, milovníky příruček a chronické bordeláře :-)
Doba a Gatsby jako takový je pro mě pojem, něco co mě naprosto pohlcuje. Nicméně k tomu mám své důvody a ne každý to prožívá tak osobně jako já.
Takže zcela objektivně: Velký Gatsby patří ke knihám, které v dnešní době přežvýkáme obtížně. Jsme zvyklí na krátké rychlé informace. Velký Gatsby je do značené míry popisný, a to zdlouhavě, což může nudit. Nicméně pokud se prokoušete cca do poloviny, pak už knihu nemůžete pustit z ruky.
Domnívám se, že tohle je přesně ta z knih, na kterou musí být správný čas a pokud ji v ten správný čas nepřečteme, už ji nikdy neuchopíme, nepochopíme.