Nielada komentáře u knih
Jedna z nejlepších knih pro děti s touto tématikou, které jsem zatím četla. Příběh je vyprávěn opravdově, odrážejí se v něm vlastní zkušenosti autora. Zároveň je naprosto vhodný a přijatelný pro děti - smutným a krutým událostem se nevyhýbá, líčí je ale pohledem malého kluka, který si spousty věcí neuvědomuje a nedomýšlí. Kluka, který se snaží žít a přežít, i když je úplně sám. Je to dětský hrdina a to musí uznat každý, kdo si knihu přečte. Kniha popisuje události odehrávající se ve varšavském ghettu, se stejnou tématikou - ale pro dospělé - doporučuji skvělou knihu Milá č. 18 od skvělého Leona Urise.
Tato kniha je skvělé čtení pro děti ve věku 6 - 10 let. Dětskýma očima vypráví o životě v Terezíně, kde se budoucí spisovatel I. Klíma stal na nějaký čas sousedem malíře Bedřicha Fritty a jeho rodiny. Malíř měl malého synka, kterému se snažil pomocí obrázků vysvětlit, co je to svět za zdmi Terezína - svět, který klučina dosud nepoznal. Válku přežili I. Klíma i malý chlapec a spojením obrázků, které dostal od tatínka, a vyprávění spisovatele vznikla naprosto ojedinělá kniha.
U nás ve třetí třídě se z této knihy stal naprostý hit a děti na ni čekají pomyslnou frontu ve školní knihovně.
Skvělá kniha, která obsahuje mnoho z toho, co se mi na knihách líbí - pěkný jazyk, dobrodružství spojené s poznáváním, osobní příběh zajímavé a silné osobnosti. Asi to bude jedna z mých srdcovek.
Opravdu pěkné povídání o životě Romů, vhodné i pro menší děti. Oceňuji celkové provedení knihy, včetně ilustrací.
Nesmírně silná kniha. Text i ilustrace skvělé. Doporučuji starším dětem i dospělým.
Ačkoliv mám knihy Aleny Mornštajnové moc ráda, tahle mě bohužel trošku zklamala. Více jak samotný text mě zaujaly ilustrace a naučné doplnění, které hodnotím velmi kladně.
Vřele doporučuji. Krásné ilustrace, skvělá cesta, jak seznámit malé děti s holocaustem.
Cestu do divočiny čteme se sedmiletým synem a jsme naprosto nadšení! Velký formát umožňuje vyniknout nádherným ilustracím, ze kterých až zrak přechází. Společně s veverkou Ulou a zubrem Kubou projdeme osm národních parků po celém světě - každý je jiný a jedinečný. Jsme u druhého a já sama už jsem se dozvěděla tolik informací! Je to skvělá práce po všech směrech. Moc doporučuji do knihovniček dětí z prvního stupně!
Dračí polévka se mi moc líbila. Styl vyprávění, nádherné ilustrace a témata, o kterých stojí za to psát. Pomineme-li neúplnou rodinu, hned druhé a možná i první téma: jaké to je žít v cizí zemi a ještě k tomu, když jste dítě! DOPORUČUJI!
Juttu jsem nedočetla. Silně mě k ní táhlo téma, kterému se věnuje, a také to, že asi dost věrně zachycuje skutečný životní příběh, což na knihách miluji. Jenže velkou překážkou pro mě byl autorův sloh - opakování slov tam, kde to opravdu nebylo nutné, neprokreslenost postav, která mi nedovolovala se do příběhu položit a uvěřit mu, ačkoliv byl vlastně pravdivý. Je mi to vzhledem k mé zvědavosti líto a pořád přemýšlím, jestli to nepřekousnu a ke knize se nevrátím, ale asi to nedám. (kromě toho - občas dost zvláštní členění textu způsobené nakladatelstvím - místy téměř chybějící mezery mezi slovy atd. - ale to je v dnešní době tak častá záležitost, že se až divím, jak mě to pokaždé rozhodí.)
Kniha se mi líbila od A až po Z - od začátku do konce, od grafiky po obsah, od formy dopisů po pojetí první i poslední lásky. Myslím, že v nabídce knih pro mladší dospívající dívky by mohla zaujmout čestné místo - jde do hloubky, je jemná a křehká, zkrátka něco, co pomáhá vytříbit literární vkus i pohled na život.
Nedočteno - to se mi nestává často. Ale nemohla jsem. Příběh začínal celkem slibně - nové události v novém světadíle, spoustu zajímavých prostředí. Jenže - dějová linka, která mě lákala, byla stále hutně prokládána linkou, která mě nebavila - pro své neustálé opakování a podle mě bez přínosu pro samotný děj. A tak jsem si řekla: Jelikož už z prvního dílu vím, jak to má rád Alexandr a jak to má ráda Taťána, končím, protože se možná stěží dozvím něco jiného. Omlouvám se autorce za možná předčasně odsuzující výrok, ale fakt to nešlo.
I přes lehké rozčarování z prvního dílu, jsem se do toho pustila. Snad to bude lepší, říkala jsem si. Z počátku jsem však nasedla do jakéhosi nákladního vlaku, který si to velmi pomalu šinul po kolejích. Po starých, po těch jsem už ale jela v prvním dílu, napadalo mě. Proč mi autorka stále připomíná to, co jsem už četla? Ta jízda mě dost nebavila. Někdy v polovině se do toho vlak ovšem opřel, přejel na nové koleje a fakt to tedy jelo. Ke konci už tak rychle, že jsem skoro ani nestíhala číst. Takže jdu na trojku.
Čekala jsem mnoho a dostala jsem mnoho. Příběh je vyprávěň velmi poutavě, při líčení vzájemného sbližování hlavních postav jsem chvílemi ani nedýchala. Obléhání Leningradu - věru silné téma. Jenže - pak přišel ten osudný měsíc v Lazarevu a já měla dojem, že držím v rukou knihu zcela jiného žánru. Asi by mi stačilo tak pětinově, abych pochopila, o čem podle autorky je pravá vášeň. Předkládalo se mi to však na smetaně, na hříbkách, na prkénku, na chlebu, s oblohou, s přílohou, s předkrmem a moučníkem, na lačno, jako sedmý chod. Zkrátka - přejedlo se mi to. Škoda. Ten příběh se mi v tom guláši utopil a já ho zmáčený lovím zpět a snažím se ve svých vzpomínkách očistit, uhladit a vysušit, aby byl tak pěkný jako dřív. Ale i tak - trochu stále zavání.
Druhý díl nás bavil opět moc a moc, snad ještě víc než první. Škoda, že jich není více.
Knihu jsem objevila náhodně v bazaru a vůbec jsem netušila, o co jde. O to více a lépe jsem byla překvapena. S dětmi (4, 9 a 11 let) jsme si ji četli před spaním a moc nás to všechny bavilo, hodně jsem si u ní povídali a vysvětlovali spoustu věcí. Přidávám se k názoru ostatních, že je velká škoda, že u nás vyšly jen dva díly. Je mi to líto.
Super pokračování prvního dílu. Ze začátku malinko zdlouhavé, ale pak se to opět rozjelo - no prostě paráda. Řekla bych, že tato kniha by mohla skoro patřit do nějakého vlastního originálního žánru - dobrodužná fantazie s nadčasovými tématy - nebo tak nějak.
Moc se mi to líbilo - neotřelý námět, témata k zamyšlení a napínavé a dobrodružné, až se dech tají. Bavilo mě to jako dospělou, vím, že ji milují i děti tak okolo 12ti let a výše (například několik dětí v 8. třídě ji přímo hltalo). Chci ji nabídnout i své 11ti leté dceři, uvidíme.
Četla jsem knihu s podobným námětem Slavík, která se mi líbila více. Musím ale ocenit super zápletku, bezvadně napsaný příběh, který se postupně rozkrývá, výborně propojené paralelní děje. Styl psaní je pro mě oddechový - výborně jsem si odpočinula. Ale osobně mám raději trochu hutněji psané knihy, u kterých je samo čtení autorova jazyka požitkem, když mám pocit, že v rukou držím mistrnné dílo. Chvílemi to pro mě bylo plytké, možná trochu laciné, některé motivy zbytečné, jakoby odpovídající populárním tématům dnešní doby. Takže dvě malá minus ale jinak dost velkých plus.