nika124 komentáře u knih
Velmi působivě zpracované zajímavosti mexické kultury doplněné krásnými fotografiemi a odkazy na videa. Čtenář má tak pocit, že Mexikem cestuje nebo ho kniha k cestě třeba inspiruje. Dozvíte se spoustu zajímavých faktů, avšak psaných velmi čtivým jazykem, takže se dá bez problémů číst i v posteli před spaním ;)
I když se mi do čtení knihy nejdřív nechtělo (nenalákala mě ani anotací, ani tématem a už vůbec ne názvem a obalem), jsem moc ráda, že jsem se nakonec nechala přesvědčit a knihu číst začala (od první stránky bylo jasné, že ji dokončím velmi rychle). Veronika je opravdu spisovatelka. Umí čtenáře zaujmout a nalákat do další kapitoly. Kromě vytříbeného jazyka (překvapivě mě u této knihy nevadila ani sprostá slova) a způsobu vyjadřování oceňuji i příběh samotný, ve kterém jsem se mnohdy sama viděla. Ač mi kniha místy připadala nerealistická a některé momenty značně idealizované, dala mi přesně to, co jsem v danou chvíli potřebovala.
Doporučuji zvlášť čtenářkám, které nemají idylické rodinné vztahy s dalšími generacemi.
Nesmírně zajímavý rozhovor s panem Olivou, který poutavým a jednoduchým způsobem vysvětluje, proč je čeština taková, jaká je, jaké jsou její krásy a úskalí.
Vše vysvětluje velmi přehledně a pochopitelně, takže kniha rozhodně není určena pouze jazykovým expertům.
Za mne pouhý soupis stížností jedné zoufalé ženy... Chtěla jsem přečíst, protože se jedná o nejoblíbenější knížku mé babičky. Můj žánr to ovšem nebude..
Krásný příběh i literární styl. Rozhodně začleňuji mezi nejoblíbenější knihy.
Velmi čtivé, ale závěr mne zklamal a celkově hodnotím jako Sýkorovu nejslabší detektivku..
Pěkně psaná velice čtivá kniha. Líbilo se mi vykreslení newyorského podsvětí a knihu jsem přečetla opravdu rychle. Nicméně celou knihu dle mého názoru příliš přehnaně provázel romantický příběh Ruth a Christmase a z knihy se tak stávala pohádka, což mi trochu vadilo..
Velice čtivá kniha a zajímavý příběh. Vliv knihy Lovec draků od Khaleda Hosseiniho je patrný, avšak co se týče literárního zpracování bohužel značně slabší. Kniha zpracovává smutné, avšak reálné téma, o kterém je třeba mluvit. Moc takových knih bohužel stále není.
Autorce se sice podařilo vytvořit příběh, který upoutá pozornost a donutí čtenáře dočíst jej až do konce, ale bohužel je zde příliš drsné téma zpracováno téměř jako pohádka. Možná autorka k takovému zpracování přistoupila záměrně, aby zmírnila krutou realitu a vytvořila tak snadno čtivý román s dobrým koncem. Nicméně si pak nejsem jistá, zda takováto forma zpracování ve čtenářích zanechá nějaký hlubší dojem a vyvolá v nich po dočtení knihy potřebu si o daném tématu zjistit více informací a nenahlížet na knihu jako na pouhou fikci bez jakéhokoliv poselství. I tak jsem ale ráda, že jsem knihu přečetla a rozhodně doporučuji i ostatním.
Knihu Malý život jsem si chtěla přečíst už jenom proto, jaké kolem sebe vyvolala emoce. I já mohu potvrdit, že mě dočtení každé stránky nutilo otočit na další a pokračovat. Příběh je to velice chytlavý a smutný, naštěstí natolik nerealistický, že mi nedělalo potíže knihu brát jako dobré literární dílo, nikoliv jako realitu samotnou. K obsahu knihy mám několik výhrad, především vyobrazení tématu homosexuality téměř jako většinové sexuální orientace, nad kterou se v knize nikdo nepozastavuje. Homosexualita je v knize přijímána s naprostou samozřejmostí a bez nejmenšího údivu. Dále na mě až příliš přehnaně působilo sexuální zneužívání Juda v jeho dětství, a to hned několika na sobě nezávislými osobami, jakoby byl v dětství obklopován pouze pedofilními lidmi.
Také přátelství čtyř kamarádů, které je založeno na velice silném vztahu plném emocí, je značně idealizováno a rovněž působí přinejmenším nerealisticky.
V knize je tedy několik velice silných a barvitě vykreslených témat, která emoce určitě vyvolávají a pochybuji, že kniha někoho, kdo ji přečte od začátku až do konce, zanechá bez emocí a dlouhého přemýšlení nad jejím dějem. Na druhou stranu se opravdu jedná o fiktivní příběh a za sebe oceňuji především literární hodnoty knihy, vypravěčský styl, který autorka zvolila, propracovanou psychologickou analýzu postav a jejich vývoj napříč několika desetiletími. I zakončení celého příběhu, ač smutné, je velmi dobře zpracované.
Z celé trilogie pro mne asi nejpoutavější kniha.. I tak jsem celým příběhem, nebo spíše jeho literárním zpracováním, trochu zklamaná.. Možná více zaujme mladší čtenáře, já už bych znovu číst rozhodně nechtěla. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem vydržela až do konce.
Kniha mě naprosto zklamala. Někdo je z ní nadšen, na mne je už příliš přitažené za uši. První díl mi přišel lepší, do první poloviny dokonce velice poutavý, ale po proniknutí do světa podivných už je to na mne moc (a to nikoliv tematicky, ale autorovým pojetím).
Autor v knize kombinuje několik témat (svět podivných, realita, láska mezi Emmou a Jacobem, stvůry atd.), což sice samo o sobě neznamená, že knížka bude špatná, nicméně dle mého názoru se autorovi nepodařilo ani jednu z těchto oblastí vylíčit tak, aby jako celek utvořily dobrou knihu.
Třetí díl si přečtu ze zvědavosti, jak to celé dopadne, ale upřímně už chci mít čtení této ságy za sebou.
Knihu jsem přečetla za dovolenou, četla se velice dobře a tematicky byla celkem netradiční. Pokud se čtenář děj této knihy snaží promítnout do reálného života, pravděpodobně usoudí, že se dějově jedná o poměrně za uši přitaženou blbost. Pokud však nebudeme přemýšlet o reálnosti tohoto příběhu a vezmeme knihu jako "čtenářské zpestření z jiného soudku", pak si myslím, že hodnocení bude pozitivní a budeme se těšit na každou další kapitolu. Rozhodně se však nedá srovnávat se Zlodějkou knih.
Jelikož mám moc ráda filmy od Tima Burtona, těšila jsem si, až uvidím i Sirotčinec slečny Peregrinové. Když jsem se dozvěděla, že se jedná o film podle literární předlohy, rozhodla jsem se nejprve přečíst knihu a zřejmě jsem od ní měla moc velká očekávání.. Nepopírám sice, že jsem knihu přečetla za 3 dny a že kdyby to okolnosti dovolily, zvládla bych ji přelouskat snad i na jeden zátah..
První polovinu knihy (konkrétně než Jacob vstoupil do světa "podivných dětí") jsem s napětím očekávala, co nastane.. Jak se do děje ovšem dostal svět minulosti a děti s nadpřirozenými schopnostmi, napětí začalo polevovat a kniha na mne začala být až moc přitažená za uši.. Střet reálného světa současnosti (obyčejný život šestnáctiletého chlapce, trauma z dědečkovy smrti atd.) s fantazijními prvky a cestováním do minulosti mi zpočátku přišly jako zajímavý nápad.. ovšem příšery se třemi jazyky požírající oči dětí s nadpřirozenými schopnostmi podle mne zcela zazdily zpočátku poutavý námět..
Ze zvědavosti se pustím i do dalších dvou dílů, ovšem už s jinými očekáváními..
Za mne kniha nesplnila to, co jsem od ní na základě anotace a "hororového kabátku v podobě tmavého přebalu a starých děsivých fotografií" očekávala.. Na druhou stranu za ztrátu času čtení této knihy rozhodně nepovažuji.
Kniha se četla celkem rychle, to je sice pravda, divadelní podoba mi problémy nečinila, ale jinak za mě absolutní propadák.. ze začátku to ještě vypadalo, že by se mohlo jednat o zajímavý příběh.. syn Harryho Pottera, který se stává nejlepším kamarádem mladého Malfoye.. zde ale končí ta zajímavá část.. poté už nastává příšerně za uši přitažený příběh o cestování v čase a napravování křivd minulosti.. Příběh hodnotím jako trapný a přestože jsem se na pokračování po 18-ti letech od sedmého dílu poměrně dost těšila, v závěru si myslím, že by bylo lepší nechat tuto literární epizodu již uzavřenou.
místy velice zajímavé čtení, místy na mě až moc romantické.. i tak sem se ale na každou další kapitolu těšila. Znovu už bych si knihu ale rozhodně nepřečetla.
Přestože detektivky nejsou mým nejoblíbenějším žánrem, na ty od Michala Sýkory se vždy těším. Už i jeho první detektivku Případ pro exorcistu jsem od první chvíle nemohla odložit a ani tato jeho třetí detektivka rozhodně nepostrádá patřičné napětí, které Vás nutí číst dál a dál.. Kniha je psaná jednoduše a naprosto srozumitelně, přesto velice poutavě, takže je příjemnou četbou i pro ne úplně zkušené čtenáře. Jako i předchozí Sýkorovy detektivky, se i tato odehrává v Olomouci a i proto je pro mne, jakožto bývalou studentku Univerzity Palackého, vítaným navrácením se do tohoto studentského města.
Kdo četl předchozí dva romány od Michala Sýkory, jistě se opět rád setká s komisařkou Marií Výrovou, která i v této knize ukáže své maximální odhodlání odhalit i po 25 letech skutečného vraha již promlčené vraždy.
Dlouho jsem četbu této tetralogie odkládala, moc se mi do tolika stránek fantasy literatury nechtělo.. Nakonec jsem celou sérii přečetla a rozhodně nelituji. Je pravda, že by dle mého názoru autor mohl některé pasáže (zvlášť ty, které popisují některé bitvy nebo výuku Eragona v říši elfů) malinko zkrátit, ale na druhou stranu byly tyto části pro zbytek příběhu důležité, takže jim autor chtěl zřejmě věnovat více pozornosti.
Oceňuji také, že v té době mladý, nezkušený autor vytvořil natolik poutavý příběh, který rozpracoval do sebemenšího detailu, že se snad žádnému čtenáři nechce opouštět svět Alagesie a knihu odkládat.. celá tetralogie právem zaujímá čestné místo (nejenom) v mé knihovničce.
Autorce se na téměř 500-ti stránkách podařilo vykreslit život v malém smyšleném městečku, nastínit obraz společnosti, kde upadají lidské hodnoty a ti, kteří se nesnaží za každou cenu získávat pouze ve vlastní prospěch, jsou často "outsideři" na okraji společnosti.
Napsat tak obšírnou knihu, která téměř postrádá děj a zaměřuje se výhradně na vyobrazení značného množství postav na pozadí smrti místního radního, a to ještě takovým způsobem, že je kniha nesmírně čtivá a poutavá, to už vyžaduje patřičný talent.
Od tohoto románu jsem příliš neočekávala, ale byla jsem příjemně překvapena. Rozhodně se však tato kniha neřadí mezi komerční bestsellery a na rozdíl od série knih Harryho Pottera by v případě, že by autorka nebyla již světově známou a žádanou spisovatelkou, příliš lidí knihu ani neotevřelo.