NikaV komentáře u knih
Co by bylo, kdyby. Tahle fabulace, odehrávající se v naší zemi po roce 1989 je tak děsivá!
Měla by to být povinná četba pro všechny ty starší, kteří vzpomínají, jak dřív bylo líp. A stejně tak i pro ty mladé, kteří si dnes nejspíš nedovedou představit, že kniha není fikce.
Matka a “dcera, oběma rozumím, obě chápu a omlouvám. O pár stránek dál nenávidím Julii, fandím Agnes, abych za chvilku zase v hlavě vše přehodnotila Kde se stala chyba? Geny lopatou neutlučeš? Nebo byla Julie prostě vyšinutá a nezvládla by ani vlastní dítě? Kniha mne donutila k přemýšlení a mrzí mne, že jsem nepochopila konec. Naopak mne těší, že v tom evidentně nejsem sama. :-)
Knížka mne moc bavila, poprvé v životě jsem něco schválně četla pomalu, aby mi moje nová kamarádka Sisi vydržela co nejdéle. ;-)
Čtivě podaný kus společné historie dvou národů, o které se moc neví.
Kruté, děsivé, tragické, napínavé a geniální.
Celé dny jsem se těšila, jak se před spaním začtu, abych se pak večer knihy leckdy ani netkla a dala přednost klidnému spánku. Cujo je jedna z nejhorších nočních můr, obzvlášť, jste-li jako já, matkou čtyřletého kluka.
Všechny povídky jsou skvělé, ale nejhlubší stopu ve mně zanechal Nadaný žák. Ten pocit, když sledujete proměnu sympatického kluka v neskutečnou zrůdu, se snad ani nedá popsat. Kam se hrabou horory ...
Dočtu kapitolu, tupě koukám do zdi a snažím se vzpamatovat. "To je přece 'fantasy', nic z toho se nikdy doopravdy nestalo", musím si nejednou opakovat před usnutím. Žaludek na vodě po prožitých hrůzách, přesto se těším na Střet králů. Jen jedno bych si pro příště chtěla dokázat odepřít - oblíbit si některou z postav.
Napínavé scény, které jsou v tom nejlepším přerušeny dlouhými, pro mne nezáživnými popisy. A tak jsem hltala každý napínavý odstavec s obavou, kdy zas přijde "kulturní vložka " :-) Prostě takové čtenářovo mučeníčko. A to já někdy ráda... :-) Takže celkový dojem z knihy dobrý, plno nečekaných zvratů, nepředvídatelná pointa.
Už vím, z čeho pochází slovo "karanténa".
Chtěla bych hodinky s Mikymausem.
Dane, nebylo to naposledy... :-)
Kdyby mi celá trilogie nebyla naservírovaná až pod nos, asi by mne nenapadlo to číst. Časem jsem erotické scény přeskakovala a byla jen zvědavá, kdo usiluje hlavním hrdinům o život. Happyend byl jasný od začátku. Jo a co mi vážně lezlo na nervy, to byla "vnitřní bohyně".
Napínavá a poučná kniha o pro mne dosud neznámé kapitole z dějin (nejen) litevského národa. Jsem ráda, že mne k jejímu přečtení dcery přivedly.
Absolutně to nechápu. Jak nám ve škole mohli zamlčet tuhle kapitolu dějin lidstva?
A jo, sorry, já nějak zapomněla, že je to jen kniha. :-))
Čtu pomalu, ve víře, že pan Martin bude psát rychleji. :-)
Jako dítě jsem si ji nenápadně vypůjčila z knihovny rodičů a pak ji četla ještě mockrát. Úžasně napsaná kniha!
"Takový sympaťák," pomyslela jsem si často zlomek vteřiny před tím, než mi došlo, že čtu o brutálním vrahovi.
U této knihy jsem si silně uvědomovala, jak je jednoduché se v někom splést. A jak je obtížné zůstat nestrannou. Kéž bych věděla, že soudci jsou si jisti.
Kdy... Jak to... Proč... Vždyť...
"Čti a neptej se," musela jsem si během čtení párkrát připomenout. A fungovalo to!
Jakmile se do stránek Divergence ponoříte, bez otázek a bez výhrad, nechce se Vám knihu odložit a nakonec si vážně oddechnete, že na Vás na nočním stolku čekají ještě Rezistence s Aliancí.
Pokud bych se snad chtěla nějak hlouběji nad dějem zamyslet (a já vlastně tak docela ani nechci), musela bych připustit jeho lehkou povrchnost. Jenže tahle autorka má vážně talent zajistit, abyste se nenudili - a to je něco, co si cením nade vše.
Bezva nápad vyprávět děj z pohledu několika "zúčastněných". Udržovalo mne to celou dobu v napětí, jak jedna událost bude vypadat z pohledu jiných. Ani chvilku jsem se nenudila, vážně čtivý příběh.
Knihu mám už dlouho, zkoušela jsem se začíst asi třikrát a vždy ji odložila nejpozději kolem třicáté strany. Tentokrát jsem dočetla poprvé až do konce, ale byla to fuška :-) Jako by si dal pan autor za cíl, pobavit čtenáře na každé stránce alespoň dvěma vtipnými hláškami, které mně osobně ne vždy sedly, někdy byly spíš únavné. Krycí jména hlavního hrdiny zamotala hlavu nejen jeho nepřátelům, ale i mně. Velké množství osob, důležitých pro dokonalé pochopení složitého děje - to není nic pro sklerotickou matku, která si nemůže dovolit přečíst knihu jedním dechem. Prostě se mi po návratu od všedních povinností zpět ke knize stávalo, že jsem jen stěží lovila v paměti, kdo je to ten O'Neal , Barnes, Solomon, Dirk, Ricky atd....
Pár stran knihy jsem ale opravdu "zhltla". Ovšem to už mi mezi nimi prosvítala tiráž.
Neříkám, že je kniha špatná. Jen jsme prostě s panem Lauriem každý na jiné vlně.
Emil s polévkovou mísou na hlavě... To se nedá zapomenout, i když jsem knížku četla už více než před třiceti lety.
Hlavního hrdinu Lukasze jsem od začátku nesnášela. Nevěrný samolibý slaboch, který si zasloužil, co dostal.
Kniha mne příjemně překvapila svou čtivostí, jen z jejího závěru jsem byla zklamaná. Jako by autorovi došlo, že už popsal spoustu stran a je potřeba děj rychle ukončit. (Mohl toho debila nechat ještě víc vycukat.)
Vztah, který je založený ryze na sexu, ženy často neunesou. Dřív nebo později můžou do hry vstoupit hlubší city.
Co Ti u mně chybělo?
Nezasloužil jsem si tě. Ten vztah mě dusil. Byl tak ideální, spořádaný, bolestně fádní Potřeboval jsem víc emocí.
Tak jsi ty emoce, blbečku, dostal, viď?
Přiznávám se. Po mnoha letech, které mne dělí od puberty, jsem se asi vprostřed knihy podívala, jak to celé dopadne. Ani ne tak ze zvědavosti, jako z touhy po naději, že aspoň finále bude zajímavé (jak někteří hodnotící naznačovali). Tak asi proto je tahle trilogie určena náctiletým. :-)