nikca0568 komentáře u knih
Moje 3 Greenovka. Není to špatné, ale u mě to má jedno velké ALE. Všimla jsem si toho už u jeho předchozích knih, ale tady bohužel se to objevilo také. Hazel je 16 a Gusovi 17, na to že to jsou teenageri spolu diskutují o zvláštních věcech. Občas mi to přišlo, jako by se spolu bavili dva filozofové a nikoli puberťáci. Pro mě některé jejich rozhovory naprosto nedávali smysl. A přišlo mi to příliš naivní a až moc sladký. Myslím, že u Greena bych dala přednost spíše Hledání Aljašky.
Velice dobrá kniha, kterou jsem ráda otevírala a velmi mě zaujala. Jediné co bych vytkla je přílišná podobnost postavy Levina z postavou Piera Bezuchova z autorovi Vojny a Míru.
Z tohoto již třetího dílu série o ženách JVIII je velmi cítit to, co autorka sama v doslovu přiznává, a to, že pramenů o životě Jany a celkově záznamů o ní je velmi málo. Fakt, že počet stran je srovnatelný s dvěma předchozími knihami je proto překvapivý a kniha opravdu působí natahovaně. Též už nebylo zajímavé tolik se zastavovat u událostí, které se již rozebraly v knihách předchozích a tudíž se to opakovalo. Jana sama o sobě mi během knihy velmi lezla na nervy a skutečně se coby královna nemohla rovnat jak Kateřině, tak Anně. Taktéž se mi nelíbily ty lehce nastíněné prvky nadpřirozena, to od tohoto žánru nečekám a ubírá to na věrohodnosti.
Co je na knize velmi dobré je, že nám dává pohled i na dvě velmi zajímavé a později důležité osoby, které v předchozích knihách chyběli- tedy bratry Seymorovy.
Myslím, že tahle kniha bude ze série opravdu nejslabší, ale moc se těším na další, o Klévské by informace být měli, u Howardové očekávám, že se to bude točit okolo Culpepera a Parrová bude zajímavá ve vztahu s Alžbětou.
Velmi příjemné počtení, skvělá kniha na oddech. Jsem ráda, že jsem od Sparkse sáhla zrovna po této. Film oproti tomu velké zklamání a katastrofa, takové překroucení některých událostí a věcí mě moc mrzelo.
Tuto knihu jsem četla s velkým časovým odstupem od doby, kdy jsem četla naposled Johna Greena. Knihu hodnotím jako fajn a čtivou, nápad se 2 Willy se mi líbil. Avšak ani jeden Will mě nezaujal a ten od Levithanta na konci trochu otravoval. Co cením jsou ženské postavy Jane a Maury, protože mě tam bavily. Kniha mě jen utvrdila v tom zůstat u historických románů a k young adult se už nevracet.
Knihu hodnotím jako celkem povedenou. Jelikož jsem vždy četla příběh jen ze strany Anny Boleynové zaujal mě postoj Kateřiny i její raná léta s Jindřichem. Avšak posledních pár stránek mi přišlo jako kolečko, Kateřina se stále přesouvá, je nemocná, tvrdí že je Jindřicha právoplatná manželka a píše hojně dopisy císaři a papeži. Autorka mohla tyhle pasáže zkrátit.
Čteno k maturitě - krátké a srozumitelné čtení, kde mě nejvíce osobně oslovila protiválečná část kniha, mnohem zajímavější než příběh lásky, který se vyskytuje často v podobných knihách a je pokaždé stejného rázu. Začátek trochu nezáživný, ale alespoň se děj nevleče.
Knihu jsem četla více než rok poté co jsem dočetla autorčinu trilogii Růže z Yorku. Velmi dobře se mi tato kniha četla, byla přehlednější a plynulejší než předchozí trilogie. V mnoha ohledech jsem však byla zklamaná, nejvíce asi tím, že autorka zde má naprosto stejné pasáže a neobtěžovala se je změnit. Druhý problém, který jsem tedy měla už předtím, je silná subjektivní zaujatost knihy (proti Jindřichu VII), která mě vadí, jelikož jsem doufala ve více objektivní názor jako někdo, kdo se skutečně zajímá o Bosworth a postavu Jindřicha VII, zde mi to připadá příliš černobílé. Postava Alžběty je až neskutečně pasivní, i když milá lezla mi na nervy tím, jak se pořád vracela do minulosti a její stylizace spíše do role mučednice. Po knize od Phillipy Gregory (a seriálu Bílá princezna), která se snaží spíše udělat příběh zajímavý, si musím přečíst určitě další knihu o ní, protože s těmito dvěma pohledy prostě nejsem spokojená, nejspíš zkusím Alison Weir. Od této autorky nejpspíš už nic nepořídím, protože u jejich knih nemám pocit, že mám prostor na osobní názor. Ale zkoumat tuto dobu bude určitě dál.
Opravdu krásná kniha! Velmi se mi líbilo, jak bylo kladeno důraz na postavu Spartaka samotného. Naopak mi tam chyběl nějaký jeho střet s Crassem, poté co byl vůdcem rebelie, či případné vyjednávání ,mezi těmito stranami. A také mě překvapilo častá chyba týkající se římského ukřižování.
No, z téhle knihy jsem byla dlouho v rozpacích. Nudná nebyla, to zase ne, příběh Meg je zajímavý. Ale, radím všem kdo si knihu pořídí pouze z důvodu, že je tam uvedeno román o Anně Boleynové a ještě žádnou knihu o ní nečetl, rozhodně to na začátek není dobré. A zatím účelem jsem si ji pořídila i já a to bylo poté to největší zklamání. Kniha je psána z pohledu Anniny přítelkyně Meg. Celou knihu mi přišlo, že se líčí hlavně život Meg, její vztahy a tak. A Anna byla někde v pozadí. Celkově kdybych nečetla i jiné, prakticky bych se o ní nedozvěděla skoro nic. Dobrá oddychovka. Knihu hodnotím mezi 2,5-3*. Tak nízko kvůli tomu, že za mě nesplnila účel, za kterým jsem si ji já a asi i někdo jiný koupila.ˇBylo to popisované ve formě holčičích rozhovorů. Jak jsem už zde četla, souhlasím s názorem, že tak plytký příběh o Anne jsem nečetla. Mimo jiné ani nezazní všechna jména Anniných spoluviníků. Sama autorka pak i přiznává, že je příběh Meg do jisté míry smyšlený. Také se tak řeší mnohokrát otázka víry, zatím nejvíce co jsem kdy četla v knize o Anně. Vlatně se řeší spíš víra Meg. Pokud hledáte knihu o Anně na začátek, mohu doporučit Tajný deník Anny Boleynové od Robin Maxwell, kde jsou datumy a události z jejího pohledu a nebo Paní Boleynová od Brandy Purdy.
Druhý díl trilogie hodnotím a dost kladněji než ten první. Příběh působí uceleněji a ne tak rozbitě jak tomu bylo u Dynastie u moci. Postava Laury je tam zřejmě jen proto, aby oba díly více propojila, ale neskutečně mě tam vytáčela a dost znechucovala. Lorenzo, Leonardo a Lucrezie spolu fungují relativně dobře, Lorenzo jako hlavní postava by si ale určitě zasloužil být hlubší, stejně tak jako Giuliano, kterému je věnována jen nepatrná pozornost a to až tak, že jeho vražda zde na rozdíl od seriálu vlastně ani nezamrzí, jelikož nám o něm kniha po celou tu dobu prakticky nic neřekla. Atentát nezklamal. Velmi mě potěšilo že zde Lorenzo zůstal věrný (alespoň srdcem) Lucrezii Donati, narozdíl od seriálu, který oproti této knize působí až moc idylicky (ovšem kromě epizody Mass). Prezence Lorenza jako rozporuplné osoby mě zaujal, po seriálu kde je prakticky anděl to bylo překvapení. Za sebe bych doporučila s klidem i přeskočit první díl, druhý zaujme více. Třetí díl si však nechám ujít neboť mě tématem už trošku míjí.
Na mojí první knize od Weir mě zaujalo ,v případě Anny Boleynové, že autorka popisovala i její působení na dvoře francouzské a nizozemském. Dále se kniha četla velmi dobře, ovšem o Anně jsem četla už zajímavější knihy, nicméně zkusím i Kateřinu Aragonskou, ale celý nápad téhle série mě upřímně těší.
Mě se to líbilo více než předešlá kniha Na život a na smrt hlavně proto, že mi osud Juliany přišel zajímavější než tomu bylo u Meg. Opět je zde na mne málo samotné Kateřiny a až moc života smyšlené hl. hrdinky a možná až přiliš mnoho náboženství.
Autorka dobře uzavřela trilogii, bitva u Bosworthu na kterou jsem netrpělivě čekala od začátku knihy nezklamala. Richard opět za klaďase, Tudor na můj vkus naopak až přehnaně vylíčen jako padouch a hlavně jako bastard. Na konci také popsány osudy jiných hrdinů po událostech na konci. Richard byl v tomto díle již králem připodobňován k Artušovi. Taky se celo dobu utápí v sebelítosti, tak že ho i čtenáři musí být líto.
Na Vánoce ideální, líbila se mi to propojení. První příběh byl celkem fajn, spíše taková romantika. Druhý, z kterého se dal úplně poznat ten Green, mě tolik nenadchl, protože nepřekvapil, zase ty jeho chytří puberťáci. Třetí se mi líbil, hlavně ten nápad z mini prasátkem, ti andělé už tolik ne, ale aspoň to bylo více vánoční.
Moc zajímavý příběh, určitě bych si přečetla i pokračování. Někdy mi tam neseděly ty časové skoky, ale jinak moc pěkné.
Skvělá kniha popisující život Kateřiny od dětství až po smrt. Hezky napsané, jen jsem to čekala mnohem odvážnější a uvolněnější než to bylo ( Brandy Purdy se ve své paní Boleynové ničeho nebála). Překvapilo i to, že zde objevily poslední slova Thomase Culpepera.
Velké zklamání !! Ta kniha nemá z historií nic společného. Smrt Cesara nakonci blbost, vynechání Giovanniho Sforzi, vynechání prvního syna Luckrezie, a ani údajný incestní vztah mezi ní a Cesarem.