niknikita komentáře u knih
Trochu jsem se bála, že tohle bude kniha, které schází kapitoly a taky napětí a takzvaný spád.
Moje obavy se splnily a já jsem se topila ve slovech a metaforách a občas jsem se pokoušela nadechnout...
Zkusím si najít vlídnější čas ke čtení - jednou - možná.
Vlastně se mi vůbec nelíbila obálka a tušila jsem, že skrývá příběh, který bude přinejmenším obsahovat plno smutku.
Všechno se naplnilo podle předpokladů - silné emoce na pozadí vyprávění, které emocemi nijak neplýtvalo a přesto mne zasáhlo víc, než bych čekala.
Občas mi autor svým stylem připomínal spíše reportáž než román. Ale i tak byla kniha hodně čtivá a děj nepostrádal napětí a spád.
Konec byl trochu překotný, ale budiž... aspoň na závěr
pár pěkných slov a happyend, v záplavě válečného pesimismu.
Každopádně si teď nutně musím dát pauzu od všeho zla...
Stala jsem se asi závislá na těch pár knihách o Bretani...Jean-Luc Bannalec se mi dostane pokaždé pod kůži a pokaždé si jeho knihy užívám.
A vážně nevím, jestli bych někdy pozřela ústřice..
"Někteří lidé vás potěší, když přijdou,
jiní zase, když odejdou."
( Bretaňské přísloví )
Tohle se opravdu hodně povedlo a možná je to přesně takový příběh, který bych klidně chtěla prožít...
Autorka zvolila zajímavou formu vyprávění a tak vede čtenáře od konce k začátku. Jestli si ale myslíte, že vás nic nepřekvapí, pěkně se mýlíte.
Nakonec jsem musela posbírat kousky svého srdce abych se mohla pohnout dál...
Moc pěkné a moc emotivní a krásně čtivé.
(SPOILER) Možná SPOILER
Znovu mám emoce nad propastí... omlouvám se za těch pár květnatých slov, ale může za to ten sympaťák "Medvěd".
Naprosto nechápu, jak dokáže dělat to co dělá, a že toho je na několik normálních životů. Není jenom obdivuhodný dobrodruh a skvělý autor, ale je to taky otec rodiny.
Všechny jeho knihy nepostrádají čtivou formu vyprávění a k tomu
nádherný sloh.
Ve druhém dílu prožijte s Willem Jaegerem opět strhující příběh a když jste na konci, chcete okamžitě, nejpozději ihned, číst dál.
Protože:
- Na pozadí fašismu a všech jeho zrůdností, které vyplouvají na povrch z minulosti, se přistihnete, že jste v obavách o budoucnost.
.- A protože zatraceně potřebujete, aby "Lovec" nakonec našel svou ženu a syna.
- A protože možná, stejně jako já, potřebujete číst knihy, které píše Bear Grylls.
Další dokonalý ❤️ příběh, kterému Colleen Hooverová dala život.
Nebudu plýtvat slovy, ale malou citaci sem dám:
"Máš právo na to, co cítíš a jak na to reaguješ..."
Slušná oddechovka, která si tak trochu hraje na padesát odstínů...
Možná je to jenom můj pocit, ale rozdíl je přinejmenším v uchopení slohového stylu, kdy má Mona Kasten mezery především v popisu erotických scén.
Příběh není vůbec špatný a přestože bych Dawn občas propleskla, Spencer byl jedním slovem miláček a do profesora Nolana by se musela každá studentka zabouchnout.
Vůbec nevadí, když jsem první díl nečetla a nevím, jestli zatoužím po pokračování, ale toto byl příběh napsaný tak, že mne bavil.
Není důvod váhat se stoprocentním hodnocením.
Krátké a přehledné kapitoly jsou napsány čtivým jazykem a nechybí napětí ani emoce.
Krásný příběh a skvěle se hodil do vánočního rozjímání...
Cituji větu, jako vystřiženou z mého života:
"Všechno, co jsem mu chtěla říct, zůstalo uzamčeno v mém srdci."
Neznám krásnější knihu... geniální a moje naprosto největší srdcovka.
Kdykoliv se k ní vrátím, zasáhne mne víc a víc, a to prostě nechápu.
Každý by si ji měl přečíst...❤️❤️❤️
Tuhle knihu jsem četla se zatajeným dechem - doslova - a nikdy nepochopím, jaká zvěrstva dokáže člověk páchat...
Toto je pravdivý příběh a já vážně nevím, jestli to, co se dělo na konci války nebylo horší, než válka samotná...
Jeden z tisíců lidských "Memento mori" je napsaný tak, že zapomenete na svoje žabomyší starosti, pokud máte srdce na svém místě.
A znovu jdu proti proudu...to jsem celá já. Snažila jsem se ale cítila jsem, že ztrácím čas, tak mne klidně kamenujte, protože tohle se rebelkám stává.
Michel Bussi mne opět nezklamal...překonal všechna moje očekávání a po přečtení jeho knihy zanechal moji duši v slzách.
Jeho vyprávění byla procházka mým životem, mým milovaným Aragonovým Aureliánem a impresionisty...
Dostalo mne to až na dřeň ❤️
Jak posoudit a být soudná?
První polovina knihy je spíše popisná a trochu nudná, ale provede nás dětstvím a literární tvorbou Jacka Londona.
Druhá část mne bavila více a dovolila mi nahlédnout do obrovské a nedefinovatelné duše tohoto jedinečného člověka.
Jsem ráda, že jsem mohla poznat tolik detailů o bouřlivém životě Jacka Londona.
Mám velké mezery a tak Londonovy knihy budu teď hodně vyhledávat a moc ráda...
Mistr dialogů a zápletek, to je pro mne Harlan Coben a touto knihou to znovu potvrdil.
Zvolil tentokrát prostředí, kterému bychom se většinou zdaleka vyhnuli, ale přitom je všude kolem nás a každý rodič se modlí, aby před ním ochránil svoje nejdražší...
Jsem ztracená a možná jsem do autora trochu zabouchnutá :)
Opět jdu proti proudu, ale nenašla jsem důvod pokračovat, tak jsem to vzdala před polovinou.
Nezaujala mne ani jedna z postav a příběh, ten snad ani neměl děj, který by stál za pozornost.
A to jsem tak potřebovala kousek romantiky...
Stejně jako orinka3 a ze stejného důvodu končím v polovině knihy, tak pokud začnete sbírat kameny, budete jich potřebovat víc...
Co s tolika emocemi a příběhem, který se může stát každému?
Poměrně dobře rozehrané a opravdu se mi to líbilo, ale...co ten konec? Ta skoro hloupá situace se svatbou a dopředu jasný happyend?
Mohlo to být hezké čtení a pak to Katherine Center pošle do háje...
Je to autorčin první pokus, tak zavřu obě oči a hodnotím tak, jak hodnotím.
Příběh, který Harlan Coben postavil jako rozhovor se svým bratrem byl další z jeho úžasných spisovatelských nápadů. Vracel se v ději a ve vzpomínkách, aby nakonec svoje čtenáře nachytal nepřipravené na nečekaném rozuzlení...zase mne ten sympaťák dostal a já se těším, co mi naserviruje příště.❤️
Trochu jsem váhala s hodnocením. První polovina knihy měla skoro všechno, byla i vtipná a nepostrádala ani tak zvanou "člověčinu", kdy si autor sáhne až na dno vlastní duše. To bych hodně ocenila...
Ke konci už trochu ochabovala moje pozornost, ale bůhví proč.
Pokud bych hledala smysluplnou poslední větu, bylo to milé a příjemně francouzské vyprávění a kdo miluje Paříž jako já, může si tuto pěknou knihu užít.
Milá Francesco, tohle je opravdu tvůj první román?
Je úžasný a každé další slovo by bylo zbytečné...piš další krásné příběhy a já na ně budu stát ve frontě.