niknikita komentáře u knih
Jejda, tohle jsem si vychutnala. Krásná Paříž a v ní právě tolik romantiky, co se dá snést. A to jsem opravdu hodně překročila věk dívčích románků, ale komu to vadí, když se jedná o dobrou knížku?
A tak se přiznám, že jsem si ji přečetla s odstupem pár dní ještě jednou a nenudila jsem se ani pak - spíš naopak :-)
Joy Fieldingová mne baví a taky udivuje svojí fantazií.Opět jsem se dva dny skvěle bavila už jenom proto, že Ztracená mi poskytla napětí, vtip a skvělé vypravěčské umění.
Reinhold Messner je fenomén...jako první nepoužíl na Everestu kyslík.Na jeho "Výpravě po nejzazší mez" ho doprovázel Peter Habeler a tenkrát se psal rok 1978.
Před tím se to pokusil E.F.Norton a v roce 1924 dosáhl bez kyslíku výšku 8550 metrů.
Toto jsou jenom stručná fakta z útlé knížky, plné doprovodných fotografií autora, která je stejně skromná jako on sám.
Občas mám potřebu dopřát si trochu romantiky a tento příběh se čte přímo "prázdninově" - dobrá limonáda do horkých dnů :-)
Pokud je tento příběh od Joy Fieldingové slabší, tak se těším na ostatní její knihy :-)
Pěkně to té Cristine pálí, byla by jí věčná škoda, kdyby zůstala jeptiškou :-)
Budu si muset přečíst další knížky od Lee Harris - je dost dobrá!
Podivné setkání Heven a Hardyho ve sklípku mi trochu vzalo chuť, ale neměla jsem na dlouhé cestě vlakem lepší zábavu, tak jsem pokračovala v domění, že čtu "slaďák".Nakonec jsem tady našla od všeho trochu a ruku na srdce, dámy...která z nás by nechtěla mít takového Hardyho pro sebe?
Jenom kvůli tomu rozpačitému začátku ubírám jednu hvězdičku.
Obdivuhodná fantazie spisovatelky.Vytváří zápletky a spojitosti mezi jednotlivými postavami tak spletitě, že jsem se místy nestačila divit, kam na to Laura Walden chodí - ale dobře. Nemusím se přece ke každé knize vracet vícekrát...
Obchodník s uměním Charlie se dostává do nebezpečných situací a vypráví o nich naprosto ležérně a s takovou ironií, jako by mu ani nešlo o život.Prostě jsem mu věřila, že se ze všech průšvihů nějakým zázrakem dostane živý.
A navíc je to tak vtipné, že jsem se bála přeskočit jedinou větu, abych o něco nepřišla.
Zpočátku hodně drsné a napínavé čtení, kdy se skvěle prolínají dvě roviny a v podstatě jde o dvě knihy v jedné. Tohle musím opravdu ocenit a nebýt trochu rozvleklého konce, dala bych plný počet hvězdiček.
Chvílemi jsem měla pocit, že je tento příběh příliš složitý, ale ani život většinou není jednoduchý.
Po prvních stránkách jsem byla mírně zmatená z prolínání postav a děje, ale pak se příběh posunul do kolonizované Afriky.Bylo to strhující a místy hodně kruté, takže jsem knihu přečetla skoro jedním dechem.
Autorka při psaní vycházela ze skutečných událostí a podobných tragedií je na zemi pořád hrozně moc!
Zůstal ve mně pocit smutku nad lidskou rozpínavostí, sobectvím a zlem.
Nakolik musel autor sáhnout do fantazie, to netuším. Pro mne jsou příběhy o prvních horolezeckých úspěších obdivuhodné.
To je kniha, kterou bych si sebou vzala na pustý ostrov.
Jak se Ellen dokáže doslova poprat s osudem musí snad získat obdiv u každého čtenáře.
Neuvěřitelně dobrodružná cesta Marokem není pro padavky, a jenom opravdoví cestovatelé umí brát s humorem to, co by mnohým způsobilo přinejmenším traumatické zážitky. Číst si tohle vyprávění bylo ovšem skvělé - takže moc děkuji!
Ztráta času...kostrbatý sloh o ničem, tak jsem to odložila a nedocenila snahu autorky.
Tak nevím, jestli jsem nečetla jinou knihu, než ostatní , ale tak nějak asi vypadá "červená knihovna" současnosti.
Sotva se dá věřit, že je to pravdivý příběh. Čtěte a zkuste pochopit. Já jsem to nepochopila...
Už dvakrát jsem dala šanci této knize, už dvakrát zbytečně, jako bych nevěděla, že nemám ráda rady a kecy. Potřebovala jsem odreagovat, tak dobře mi tak.
P.S.
Sáhla jsem po osvědčené terapii a začetla se do Stmívání - opět a s láskou...