niknikita komentáře u knih
Dívka z Brooklynu patří do kategorie knih, které se čtou samy i přesto, že je v ní velké množství postav a dějových zvratů. Myslím, že se k autorovi v blízké době ještě vrátím...
Cituji:
"Život je vážně svině. Někdo dostane takové karty, že se s nimi skoro nedá hrát."
"Všichni mocní potřebují někoho, kdo by si místo nich špinil ruce."
Sice nebudu zrovna cílová skupina, ale atmosféru Prahy a Žižkova jsem cítila na každé stránce.
Postava Vladimíra je dokonale pesimistická a možná není tak úplně vytržená z reality.
A tramvajový grupáč na ípáku...to je naprosto přesné. Bavila jsem se.
Dobrý a hodně obsáhlý životopis o jedné z nejkrásnějších a pozoruhodných žen filmových pláten.
I přes velké množství informací jsem četla lehce a se zájmem a kniha mne bavila od začátku až do samého konce.
Vrátila jsem se na známá místa v Paříži, do dekadentní společnosti a k Aureliánovi.
Vracím se sem v nepravidelných intervalech docela často a pokaždé se sama sebe ptám, proč nikdo doposud nedokázal zfilmovat příběh toho krásného a neklidného Francouze se smutným úsměvem? A přitom dobře vím, že právě Aragonův román je vlastně poezie napsaná v próze a že je nesdělitelná v jiné podobě, než v této knižní.
Tuhle lahůdku jsem si náležitě vychutnala. Stačilo by napsat jednoduše: Krásná kniha.
Mám nesmírný obdiv k pokoře, kterou Josef Rankoncaj projevuje, to především, proč by mu jinak asi byla nabídnuta možnost účastnit se na zahraničních expedicích? Především zkušenosti a rozvaha rozhodují, stejně jako osobní charakter, který mu neschází. Nedá se ale popřít, že také ta příslovečná klika hraje při jeho počínání v horách naprosto důležitý fakt.
Kniha, která o tom vypráví je zpověď člověka, kterého si nesmírně vážím. Je to skvělý horolezec, otec fungující rodiny, fotograf a podnikatel...těch superlativ je určitě mnohem více, ale to posoudí každý sám.
Já přidám jenom skromné díky autorům knihy, která zdobí můj domov ❤️
Poměrně slušný základ příběhu a dobře vykreslené postavy, ale přikláním se k názoru, že méně stran by knize slušelo více.
Dnes jsem se vrátila ke knize, kterou Gábi psala v době, kdy byla ještě šťastná přinejmenším v osobním životě.
Když jsem četla její vzpomínky na svatební dny, bylo mi z toho smutno. Svojí lásce věřila, přestože ji mnoho a mnozí zrazovali a ona neposlechla ani vlastní intuici, ani tátova slova na cestě k oltáři: "Pořád máš pět minut, můžeme odjet."
Vdávala se v pátek třináctého a ještě k tomu v květnu...a pak nemám být pověrčivá.
Přála bych jí aby mohla prožívat
opravdu šťastný život, který si právem zaslouží ❤️
Pěkný příběh ze života...a tady bych mohla skončit se svým hodnocením, ale...
Musím totiž svoje "ale" trochu rozvinout, takže:
-Už mne moc nebaví, jak se stává módou psát do románů plno řečí o jídle a receptech.
-A taky už mne unavuje stejně módní proplétání románových "tehdy" a "teď", které se tváří jako umělecký styl.
Podle mne právě tohle ubralo této knize na čtivosti a právě proto hodnotím jenom tak, jak hodnotím.
Z nedostatku zajímavé literatury jsem nahlédla do oblíbených knížek mých vnoučat.
A bavila jsem se a usmívala se, bylo to především nápadité a vtipné, navíc doprovodné ilustrace a spousta citoslovcí, kdy jsem se nasmála nejvíc...
Pochopila jsem, proč mají moje vnoučata plné poličky Poseroutků a tiše jim závidím.
Tohle je jedinečná kniha a jednoduše tvrdím, že se mi dostala pod kůži a do mého ❤️
Čtivá kniha s nevšedním námětem. Příběh autorka vypráví jednoduchým způsobem a nesnaží se mást svoje čtenáře zbytečným množstvím postav. Není na škodu, že podezření na pachatele všech neuvěřitelných zrůdností vás napadne poměrně brzy. Děj je napínavý až do konce a tahle prvotina se prostě povedla.
Slova jako neustlaná postel, tak na mne působí poezie Václava Hraběte, smutná a opuštěná...
MADRIGAL
Třešňové květy
v zahradě žloutnou
Pro nás jak pro ně
Čas je tou loutnou
na kterou hraje
Smrt za svítání
Dokud jsi krásná
vzbuď se Má paní
Dostatek spánku
čeká nás v hrobě
Vzbuď se má lásko
a vezmi mne k sobě
Vypravěčka se ke mně dostala poměrně pozdě, tak opravdu nejde napsat skoro nic, co by tady už nebylo. Příběh, který mne zasáhl a který se na dlouho usadil v mé paměti, to je mozaika příběhů, které Jodi Picoult mistrně poskládala.
Příběh neuvěřitelné odvahy...
S věkem si vyprávění norského sympaťáka užívám stále víc a často se k tomuto cestopisu vracím se stoupajícím obdivem.
Skvělá kniha!
Našla jsem v ní všechno co v dobrém cestopisu nemůže scházet. Napětí a všechny nástrahy a nepohodlí spojené s obrovským úsilím při výstupu na Čo Oju autorka líčí s nadhledem a humorem sobě vlastním a nešetří ani poetickými pasážemi, kterými popisuje krajinu a obyvatele Himaláje.
Tyrkysová hora je především nádherný lidský příběh o přátelství, statečnosti a pokoře a v neposlední řadě o pochopení a podpoře těch nejbližších.
P.S.
Nesmírně jsem vděčná za Doslov, vydaný až v reedici. Jsou v něm místy až neuvěřitelná fakta...
Knihu doporučuji všem - nejen milovníkům horolezectví.
Tak trochu deník... návrat ke knize, která sice není literární skvost, ale aspoň mě vrátí pár roků zpátky. Kdo by o takový návrat nestál?
Příjemný návrat k autorce příběhů, které píše sám život.
Forma, kterou zvolila, byla příjemně osobní, jako když sedíte s kamarádkou u sklenky vína a ona se vám svěřuje slovy: "Poslechni si, jaká jsem byla kráva."
Nebudu plýtvat superlativy. Tohle je prostě skvělý životopis.
Nechtěla bych žít v Medvědíně ani náhodou. Tolik divných lidí a všechno se točí jenom kolem hokeje. Všude kolem samá korupce a pokřivené vztahy...děkuji,nechci.
Asi bych proseděla svůj čas v Kožichu s Ramonou.
Samotná kniha je psaná stylem, který mi nevyhovuje, přestože autorovy myšlenkové pochody jsou skvělé. Krátké úseky na přeskáčku mě ale vůbec nebavily. Než jsem se zorientovala kdo je kdo, prokousala jsem se do první třetiny a musela jsem si dát pauzu od těch nesmyslů a machinací kolem. Celý příběh jsem si pak dávkovala po kapkách, ale stejně mi chutnal hořce a bylo mi z něj špatně.
Kniha, kterou louskám přibližně měsíc a od které si musím odpočinout u jiných knížek, není nic pro mne.