Nikolda
komentáře u knih

Knihu jsem přečetla v rekordním čase tří dnů. Být tolik vtažená do příběhu se mi naposledy stalo u Harryho Pottera. Pan Červenák rozhodně nenudí a neunavuje čtenáře zdlouhavými popisy. Samozřejmě to ale nemusí být kniha pro každého, pro mně je tato série opravdu trefa do mojí krevní skupiny.
Spoiler! S radikálností kapitána Steina jsou všichni obeznámení, ale že je schopen zabít i dávného přítele čistě z přesvědčení mě trochu zarazilo. Zároveň mi to nedalo zauvažovat, nad koncem série, kdy už autora postavy omrzí a bude to chtít utnout. K tomu by mu postačilo, aby Jaroše pustil ze řetězu a kapitán se už o všechno "postará".


Knížka už je trošku starší a něčím (možná slohem) mi hrozně připomínala sérii Stopy hrůzy. Přiměřený rozsah stránek, kde není nic mířeno bokem. Jenom konec mohl být rozsáhlejší a dramatičtější.


Kniha sleduje život Korejky Čijong od samého dětství po dospělost. Hlavním tématem je především výsadní postavení muže, které v 90. letech začalo upadat, přesto ale na každém rohu číhá diskriminace žen. Ve školních lavicích, tak i při pracovním životě. Jde o ukázku, jak se ženská emancipace snaží prorazit ve státě, kde tak dlouho vládl patriarchát a jde to velice ztěžka, vzhledem k zažitým tradicím.


Celá kniha je psaná formou jakýchsi deníkových zápisů. Témata víceméně stejná a opakující se: v práci, Pařížané, restaurace a bary. Příběh neurazí, ale ani nepotěší.


Kniha neměla až tak špatný příběh, ale sloh mi poměrně vadil. Často se tam opakovala slova, nemluvě pak o rychlých výměnách vypravěče. Přesto jsem ji přečetla v krátkém intervalu. Konec pak byl, jako když utne.


Po trochu slabším druhém díle jsem se zase od srdce zasmála.


Tahle knížka je prostě jiná...
Autor se v prvních kapitolách napřed zabývá funkcemi, jak vstupovat lidem do snů pomocí kolektoru a později DK mini. Pak se to rozjede. Obdivuhodné je, že ať je to čím dál fantasknější, vy díky tomu předchozímu zasvěcování věříte, že by to tak opravdu mohlo fungovat.
Na postavy se dá lehce zvyknout, pouze se docela pletou (obzvlášť ty vedlejší, které se objeví jen za čas a jmenují se podobně).
Dávno před přečtením knihy jsem viděla kreslený film, takže nemůžu objektivně posoudit vyvrcholení zápletky. Možná to mohlo být lepší, ne vtěsnané do krátké kapitoly o předání Nobelovy ceny. Všechny náboje autor vystřílel už před tím, ale stálo to za to.
Trochu jsem doufala, že Acuko a Paprika by se mohly obě ocitnout na stejném místě. Ta možnost tam byla, kdyby se Paprika zjevila v reálném světě jako obraz něčí hypersenzibility. Nicméně tenhle scénář narozdíl od filmu nenastal.


Po přečtení zdejších komentářů, že konec se moc nepovedl jsem se bála, že autor udělal nějaký hrozný exces, ale naštěstí to tak velký výbuch nebyl.
Zato mi docela vadila postava Francescy. Je jasné, že ji tam autor dal, aby pomáhala hlavní postavě v klíčových scénách, ale nepřipadala mi, jako sympatická osobnost. (Takže místo soustředění se na příběh, jsem se kolikrát sama sebe ptala, proč s ní ten chlap vlastně je, když tam má Soniu.)


Klasická knížka, kterou si s sebou vezmete někam na pláž. Přečteno vlastně jedním dechem pro jednoduchost a rychlý spád. Vysoké hodnocení si u mě vysloužila za to, jak je oddychová. Při tomto čtení nezažijete drama, spojené s nevyřešeným případem a spoustou krve, ale příjemnou procházku do minulosti, která vám nostalgicky připomene hodiny dějepisu.


Zhrzené rodičovství a postupný propad k naprostému šílenství. King umí krásně vystihnout ty přívětivé, tak i mrazivé chvíle. Celá kniha je vlastně protkaná nepříjemnostmi, které se vracejí a vracejí, jako Oz Veuiký a Stuašuivý nebo zvuky potáplic, které se nesou...


Kytice je taková moje srdcovka. Na základce jsme dokonce hráli Polednici. Balady jsou možná trošku morbidnější, ale co v dnešní době není? Většina je jich "zatuchlá", děsivá tím starým způsobem, kdy sice necítíte strach, že by vám při čtení lezly oči z důlků, ale jde o strašení, jako za časů prababiček.


Knihu jsem nedočetla. Konec u stránky 210. Přitom bych mohla veškerý děj, co se v nich odehrál popsat pár větami. U čtení jsem také měla hodně dojem, že se autor řídil heslem "sex a násilí prodává" protože nic víc se tam ještě kromě popisů okolí a nějakého toho filozofování neděje.
Dvě hvězdy dávám za zajímavý nápad, který má určitě potenciál.


Kniha se velmi příjemně čte a i když je žánrově zařazena jako thriller, oproti tomu co na nás v dnešní době valí jsem ji četla jako "tu oddechovou". Najdeme zde rodinné rozepře a intriky, což by mohly ocenit čtenářky S. Monyové.
Spoiler! Snad jediné co mi přišlo trochu zvláštní byla nevyřešená (a samotnými rodiči docela od-ignorovaná) událost, co se odehrála už na samém začátku, totiž že malá Linda byla napadena ve škole.


Na knihu jsem už od upozornění na předních stránkách pohlížela jako na fikci, která se akorát odehrává v českém prostředí a snad proto příběh uspokojil mé čtenářské požadavky.
První čtvrtina se mi četla poněkud špatně, jako by sám autor ještě neměl rozmyšleno, jak příběh líčit, tak to působí trochu chladně. Ale jakmile už se rozjely osobní příběhy jednotlivých postav, jejich milostné příběhy, psychologie, tak už jsem se bavila. Chvíli si vás získává Liesel a chvíli Viktor, Hana vás někdy uráží a mnohokrát jí litujete. Je zde nestálost osudu těch, co navštívili Skleněný pokoj, který však i přes dějinné události přetrval. Takže dle mého kniha své poselství splňuje, jen ho nemusí sama tak často propagovat. Čtenář to jistě spatří sám.


Kniha mi bohužel vůbec nesedla. Projev hlavního hrdiny mi vadil, celé mi to přišlo psáno velice cynicky a když už přišla v Peterově životě nějaká emotivní chvíle, zkrátka jsem mu ten náhlý cit nevěřila. Přitom kniha nabízí i zajímavě vylíčené momenty, jako minulost po boku staršího bratra - homosexuála, nebo jak poznal rodinu své ženy - tolik rozdílnou, než byla ta jeho. Dle mého by se z takového tématu a z rodinných situací, které si tam autor nastavil dalo vytěžit daleko více.


Lolitu jsem napoprvé přečetla narychlo kvůli maturitní četbě a tehdy mě moc nezaujala. Mnoho souvislostí mi také uniklo a autorův sloh mi přišel zbytečně komplikovaný. Po letech jsem to zkusila znovu a teď je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Příběh je plný drobných detailů, které mohou i nemusí něco znamenat. Začíst se do Lolity je ponoření do hlubších vod.


Dlouho jsem váhala co si od tohoto autora přečíst a jako první titul si vybrala Afterdark. Jenže na mě nezapůsobil očekávaným dojmem. Ani nedokážu přesně pojmenovat to co se mi na knize nezdálo, jestli to, že se celý děj odehrával pouze v intervalu několika hodin, nebo to, že mi některé stránky přišly úplně zbytečné, než intelektuální.


První kniha od Heteši, kterou jsem četla a kterou si stále stavím na první příčku a porovnávám dle ní ostatní jeho díla. Děj je poměrně dynamický už od začátku, hlavní postava je mi sympatická. Konec, nebo spíš "rozuzlení" záhady mě tedy poněkud zklamalo a bylo předvídatelné dopředu, ale jinak knihu hodnotím kladně, především oceňuji že zdejší hrdina v každé scéně nepadá z průseru do průseru.
