Niky Coffee
komentáře u knih

Nejedná se o žádné náročné čtení, o to víc si cením, že je knížka přístupnější veřejnosti. Na základě příběhu, který byl radost číst, si myslím, že se úspěšně řadí mezi spisovatele, kteří boří nesmyslnou démonizaci vlka. A zároveň ho ani neromantizuje a respektuje ho jako divoké zvíře. Fotografie povyšují knížku do nebeských výšin, profesionální, ale i s citem zasazené do kontextu. Kapitola Zima a u ní fotka nádherného vlka ve vločkách. Ocenila jsem, že se využila možnost dokumentovat vlčici od štěněte, jsou to cenné snímky. Oceňuji i to, jaký papír v knize je, zachovává kvalitu fotek, přesto to není papír, který se na světle leskne, což je u čtení docela nepříjemné. Nikde jí nechtěli knihu vydat, tak si jí vydala sama. Po diletantském překladu a ještě horší korektuře Půlnočního slunce u tak velkého nakladatelství, klobouk dolu za to, jak precizně to zvládla sama. Na konci knihy mi přišlo láskyplné, že Askani nadchla i svou maminku a sestru natolik, že s ní sdílí psaní knih. Jako člen vlčích hlídek doufám, že takových knih bude přibývat. Aby postupně mizel názor, že vlk je krvelačná bestie, která do naší přírody nepatří. A naopak, každá zmínka o tom, že se jim daří bude vzbuzovat čirou radost.


Už se mi nelíbila předmluva od egyptologa Miroslava Bárty, který zmiňuje celosvětově známou primatoložku Dr. Jane Goodall a označí ji jako americkou bioložku, i když je Britka...Docela faux pas na začátek knihy, jak tohle mohlo projít korekturou? Měla jsem od knihy velké očekávání, takže mě o to víc zklamala. Vzdělaná, dobře vydělávajicí Evropanka, která problematice ochrany nerozumí, si vybere citlivé téma pro svůj byznys. Dívali jste se, kolik takový "výlet" stojí? A druhá ještě důležitější otázka: "Našli jste na webu, kolik z dané částky jde na danou stanici?" A to se do ceny nepočítá letenka ani pojištění. Je to jen byznys pro bohaté, znuděné lidi, kteří si chtějí dopřát dobrodrůžo a hlazení zvířat pro následné vytahování. Navíc pro většinu lidí právě z finančních důvodů nedosažitelné, tím pádem postrádající smysl. A i názor na Afriku si dělat podle JARu-jako opravdu? Knížka je jen propagací byznysu schovávající se za "dobrý úmysl". Je tolik organizací, kde neplatíte nic. Neměla bych ani dobrý pocit z nablýskaného resortu, když za jeho branami je slum...


(SPOILER) Měla jsem větší očekávání od knihy. Autor neumí moc psát. Nudné, dalo by se shrnout do souvětí. Vylihl jsem husy, protože jsem je potřeboval na pokus, lítal s nimi, skoro všechny umřely a pokus skončil. Nelíbily se mi narážky na husy typu, že mu chutnají nebo z nich udělá pokrm. Mně to opravdu nepřijde vtipné. Doufám, že jeho tvrzení, že nemůže od té doby pozřít vajíčka a husí maso mu zůstane a uvědomí si, že osobnost, kterou jim přisuzuje a zároveň krutost toho, jak my to získáváme je u všech zvířat a ne jen u hus.


Objevila jsem v knihovně náhodou. Milé čtení. Ústecka zoo byla nejbližší mému bydlišti, díky praxi jsem znala zmíněné ošetřovatele. Dokonce jsem znala i klucinu pokousaneho velbloudem, byl z našeho sídliště. Takže to pro mě bylo o to bližší.


Bylo to milé čtení kvůli té nevinnosti a roztomilosti, když si člověk uvědomí, že se taky tak choval, když byl zamilovaný. Moc mě bavil formát emailů, kterými byla kniha prokládaná. S kamarádkou jsme se shodly na tom, že bychom četly jen ty emaily. Ale až křečovitě působilo, jak měl Simon podporu v přátelích, rodině i ve škole a neobjevil se ani jeden blízký člověk, který by s tím měl problém, plus, když přičtu k nálepce gay, černoch a žid, to je už i na happyend moc. Bylo to milé, ale znova bych to nečetla, nejedná se o nějakou kvalitní knihu, spíš takové letní čtení na oddych.


Přečetla jsem jako doplněk k Stmívání. Jako by to nepsala ani Meyer... příběh byl napínavý, přestože jsem věděla, jak skončí. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, což s přičtením toho, že jsem znala konec z ní dělá opravdu dobrou knihu. K Bree jsem v této kratičké novele získala mnohem víc sympatií než k Belle za celou ságu (kde mne spíš iritovala než co jiného). V knížce byly naprosto luxusní hlášky, že jsem se musela smát nahlas. Kam se hrabe celá sága na tuhle novelu! Je až smutné, že vedlejší doplňková kniha je lepší než celosvětově známá sága :-(


Byla jsem požádána, abych sehnala kvalitní encyklopedii o zvířatech pro děti (kluci 5let a dva roky). Přivezla jsem tuto a sklidila chválu, jak od rodičů, tak ale hlavně od dětí. Prohlížejí si jí neustále dokola a ptají se. Kniha je graficky i fakticky zpracována velmi dobře a je opravdu plná zajímavostí. I já jsem se tu dozvěděla zajímavé věci a chci si jí pořídit sama pro sebe :-)


Z této knihy jsem velice zklamaná. Je nutno si uvědomit, že i když v překladu u nás vyšla relativně nedávno (2013), originál je z roku 1992, takže informace jsou zastaralé a neaktuální. Navíc, jak píše Komárek v doslovu, kniha je hlavně z francouzského prostředí.
Redaktorce knihy se nemůže upřít skvělé zpracování na úrovni. Ale tady má chvála končí, protože text je psán velmi odborně, spíš mi přišlo, že se jedná o právní příručku a slovíčkaření, což vlastně potvrdila překladatelka na konci knihy, kde se místo nad právy zvířat zaměřuje na etymologii slov.
Neumím francouzky a nečetla jsem knihu v originále, takže nemůžu posoudit pravdivost mého tvrzení, ale kniha místo aby byla svým tématem zprostředkována co největšímu publiku, používá zbytečně nadmíru odborných slov, které se ani nevztahují k tématu. Já obecně tento přístup nemám ráda, pokud se nejedná vyloženě o odborné termíny, které se nedají a neměly by se nahrazovat, ale psát místo doplňkový - reglementární, no posuďte sami. Díky tomuto nešvaru si myslím, že kniha nedostojí cílů, kterých chtěla a to je škoda. Místo, aby se někdo vzdělal a trošku orientoval v právech zvířat, více se kamarádí se slovníkem cizích slov, což kazí celkový dojem z knihy. Mně se kvůli tomu četla velmi špatně.
Co považuju za velkou chybu je, že odkazy na literaturu nebyly sepsány všechny v rejstříku literatury, jak to má být, ale byly psány jako vpisky pod čarou. Nevím proč, když v knize tento rejstřík na konci knihy je. Pod čarou by měly být doplňkové informace od redaktora a ne odkazy na literaturu.
Knihu napsal autor Capouthier, ale přitom na mnoha stránkách v knize se setkáme s tím, že je psaná v plurálu - "chtěli bychom" ap. Nebo v závorce je napsáno, že autor sám zvýraznil tento text?
Co se mi nelíbí a v odborné publikaci by mělo chybět jsou vytržené texty z kontextu, v knize naznačené třemi tečkami či hranatou závorkou. To je zcela neprofesionální, a pokud není čtenáři k dispozici celý text, tak i zavádějící.
V knize je také špatně vysvětlen pojem enviromentalismus, který zaměňují za ekologii, což bohužel podporuje zažité mýty.
Jediná kapitola z knihy, kterou jsem ocenila byla (II. Zastírání reality a rozmělňování odpovědnosti). Argumenty z této kapitoly bychom všichni mohli používat na vysvětlování a podporu zvířecích práv.


Mizející tvář Gaii je mojí první knihou od Lovelocka a určitě ne poslední, protože mne myšlenka Gaii zaujala, i když jsem ji zcela nepochopila. Kniha má pro mne význam jednak proto, že je od uznávaného vědce, narozdíl od blábolů, které se odvážil vydat Klaus, protože přeci rozumí všemu. Ohromilo mne s jakou surovostí a suverenitou jde Lovelock s argumenty v rukávu proti stádu. Tato kniha nejvíce změnila můj pohled na jadernou energii, ale i další "obnovitelné" zdroje a to docela drsným způsobem až si připadám teď světem obelhaná. Přišlo mi, že Lovelock hodně zjednodušuje, např. počty mrtvých z Černobylu či polehčuje dopad DDT na biosféru - v souvislosti s tím, skládám poklonu redakci za poznámky k tématu, které byly na místě. Sám odsuzuje dlouhodobé předpovědi klimatu a modely od ICCP, a hned na to píše, že je má v úctě.... i když sám přiznává nemožnost plánování dopředu, sám navrhuje docela radikální zásahy do biosféry - viz trubky v mořích, které by do teplých proudů přidávaly spodní studené bohaté vody, či vypouštění síry v podobě aerosolu. Nevím potom, jak ho mám brát vážně. Stejně tak bylo cítit, jak má rád svou rodnou zem a venkov na kterém žije, odsuzuje město a lidi, kteří v něm žijí, i když všichni víme, že není možné, aby všichni žili na venkově a ve svém důsledku, je žití v panelových domech ekologičtější, protože zabere méně místa, půdy. Sám Lovelock přiznal, že je na nákupu ze supermarketu závislý a na druhé straně se pohoršuje. Z toho mám takové ambivalentní pocity. V knize jsem ocenila autorovu fundovanost a otevřenost i možné návrhy na změnu. Kniha působí jako odborná publikace už jen z toho důvodu, že se odkazuje na vědecká měření či statě z impaktovaných časopisů jako např. Nature či přímo knihy s danou problematikou.
Doslov od Kutílka se mi nelíbil a byl špatně vstřebatelný.


Jako malá jsem měla několik dílů Zuzanky. Líbily se mi na tolik, že si jejich krásné kresby pamatuji dodnes a ráda se k nim vracím
.
Pro děti jsou příběhy čtivé s nádhernými kresbami, nechybí zde ani ponaučení z příběhu.
Pro děti jsou v knize dostatečně velká písmenka. Určitě budu Zuzanku číst svým dětem.
Knížka, která by neměla chybět žádné malé holčičce v knihovničce :-)


Naprosto se neshoduju s většinovým tvrzením, že tato kniha je pro laiky - tudíž lidi, kteří o evoluci nic neví a chtějí se alespoň přiblížit jejímu pochopení.
Ne každý, kdo rozumí svému oboru, ho umí podat lehkou formou široké veřejnosti a v této knize se to jen potvrdilo.
Nesedl mi styl psaní, ale ani styl humoru o který se Flegr pokoušel.
I když jsem se na titul velmi těšila, nedokázala jsem ho dočíst a určitě si nemyslím, že by laikům na poli evoluce něco vysvětlil. Protože, jak sám píše Mayr (přední evoluční biolog 21. století) - evoluci nejde pochopit bez znalostí genetiky a na to středoškolské základy opravdu nestačí.


Nejlepší encyklopedie kytovců na tuzemském trhu.
Velmi přehledná, s ucelenými informacemi a s více než 500 fotografiemi, čímž vyniká nad jinými atlasy, kde jsou kytovci většinou jen nakreslení. Jsou zde i méně známé druhy kytovců.
Nesmí chybět v žádné knihovničce milovníka těchto úžasných tvorů.


(SPOILER) Četla jsem skoro všechny Durrellovy knihy. Oslí spiknutí, stejně jako Šeptající ostrov jsou vymyšlené příběhy. Krátký, vtipný, poučný dobrodružný příběh, který by chtěl prožít každý z nás. No není originální nápad ukradnout všechny osly a v noci s nima přebrodit mořem na opuštěný ostrůvek? Oceňuju, že pro děti je v příběhu i ponaučení a vysvětlivky neznámých slov na stránce pod čarou, tím se i učí, aniž by si to uvědomovaly.

Po 9 letech od přečtení knihy autora o gepardech, se mi dostala milou náhodou do ruky i tato o gorilách horských. Koupila jsem ji v dobročinném obchůdku Cesta domů na podporu hospiců a pozůstalým. Autor není užasný spisovatel, ale klobouček pro jeho zapálenost jít si tvrdohlavě za svým. Fotografie jsou nádherné, líbily se mi i jeho kresby, ale hlavně celková grafická úprava knihy. Neobsahuje žádné bohaté zoologické vyčerpávající informace, ale absolutně jí doporučuju všem, kteří potřebují popostrčit ke svému snu. A ještě více těm, pro které je tím snem vidět tyto křehké chundelaté obry. S autorem si ten zážitek dopřejete, jako byste šli s ním.


Na celé knížce byly zajímavé maximálně názvy kapitol, např. :"Modré pysky". Vážně mi i vadilo, že klame názvem, chtěla jsem si jí právě přečíst, protože strava koček mě velmi zajímá, BARF se u nás jede hlavně u psů a u koček pusto prázdno. Přesto, že knížka vyšla nedávno (2010), tak to byl soupis konspiračních teorií stylu, když budeš jíst kuřecí, narostou ti prsa, protože je plné hormonů. Někdy bych chtěla rozdávat cenu za " píše o ničem na milionu stran".

Pro mě obrovské zklamání. Na to, že autor se zabývá Darwinem profesně je to bída. O významu jeho objevu, vysvětlení jen trapna pokrytecká věta na začátku knihy, žádné souvislosti. Kniha je sice bohata na přílohy, ale naprosto zbytečné, napr. obrázek DNA pres celou stranu nebo nakresy rostlin od jinych autorů přes celou stranu.. Možná fajnsmekri oceni otisky Darwinovo dopisů nebo poznamek, ale ty jsou vytržené z kontextu, a kdo se jim zabývá víc, tak je zná, ten, kdo ne, je nebude ani číst.


Absolutní nadšení z knihy, která se nesnaží vysvětlit po milionpáté marně evoluci, ale podává historický pohled přijmutí evoluce od jejích počátků. Maximálně oceňuji, že to není jen suchý výčet informací, ale, že je tu přehledné podané myšlení jak jednotlivých vědců, tak pohled společnosti napříč časem a vše je pěkně v souvislostech. To celkově v dnešní době knihám chybí, o to víc pro mě tenhle drahokam září v té nekonečné šedi.


Pokukovala jsem po knížce nějakou chvíli, o ježcích se často nepíše. Byla jsem na pohovoru v záchranné stanici a ošetřovatelka, která se mnou mluvila se specializovala na ježky, chtěla jsem se tomu, co zažívá trošku přiblížit. Ale zklamala mě dost špatná korektura, sice překvapil vztah autora k živým tvorům, když to srovnám s knížkou, kde autorka je veterinářkou, která zachraňuje zivoty a má za manzela řezníka....., ale aby dospělý chlap byl tak outlocitný, ublížený, smutný je až moc, aby to bylo k uvěření nebo alespoň k obdivu. Možná je to jen italská nátura, kterou neznám. Hodně jsem z něj cítila vnitřní samotu, lásku k partnerce a k dítěti vložil do péče o ježky, což je takové hořkosladké.. Hodnocení za něhu, která z knihy pristila.


Jsem úplný začátečník, španělštinu jsem nikdy neměla a chtěla jsem se jí naučit sama. Knížku jsem si vybrala, protože je za pár korun v Levných Knihách a k ní i konverzaci zvlášť. A upřímně musím říct, že kdybych se neučila z jiných zdrojů, tak by mi tahle knížka moc nedala a byla bych z ní zmatená, jak lesní včela. Sice píšou, ze je pro A1-A2, ale mně přijde, že není pro úplné začátečníky, ale spíš pro někoho, kdo už španělštinu měl a chce si jí připomenout. Její plus je, ze má malý formát, takže skvělé do kabelky do busu atd., na druhou stranu, je lekce shrnuta na 3 pidi stránky, což je pro začátečníka málo. Na začátku lekce je obrazový slovník, který zbytečně zabírá místo, dospělý clovek nepotřebuje mít nakreslené kafe, aby pochopil, ze je to kafe a tento prostor se mohl věnovat podrobnějšímu vysvětlení gramatiky, tematickém u článku nebo jednomu cvičení navíc. Co se týče slovíček, vadí mi, že spolu tematicky nesouvisí a pak se hůře učí, zároveň nejsou využity ani v cvičeních a je to memorování slov nazpaměť bez jakékoli vazby. Naopak v textu mají slovíčka, ktere ve slovníku pod lekcí nejsou a zbytečně do něj zahrnují například jako slovíčka zájmena, které jste se naučili v rámci gramatiky. Jako začátečník bych se chtěla naučit základy, takže slovíčka jako válka nebo slunečník jsou úplně promrhanym místem. Když se teprve učíte základní věty o sobě, tak asi si nebudete s někým povídat o válce, to je tak na schopnosti minimálně pro B1 až B2. Co velmi oceňuji je, že si můžete na stránkách nakladatelství stáhnout mp3 a slyšíte správnou výslovnost slovíček nebo celých cvičení. Mám je v mobilu a je super si poslouchat v buse pro lepší porozumění, když jazyk neumíte. Ocenila bych větší přehlednost, ucelenost a návaznost pro začátečníky. Do nakladatelství budu psát recenzi, protože věřím, že potom můžou nějaké věci upravit, aby se z dalšího vydání začátečníkům učilo lépe.


Knihu jsem si přečetla dvakrát, abych nečetla jen písmenka a vstřebala to mezi řádky. Nejsem astro, takže mi věty o Bohu a všemocném vesmíru odírají uši, celkově v knihách mi vadí opakování, neměla jsem to ráda už jako malá v dětských knihách, kdy např. tři bratři prožívali stejný příběh. Hodně stran popisuje už nám dlouho známé poříkadla, která by se dala vypsat na pár řádků, jen jsou přepsaná do odstavců jinými slovy. Ztotožňuji se s názorem, že to, co je tu napsané, lidi vlastně už ví a to je to důležité slovo, jenom VÍ jako informaci a třeba díky této knize si to i uvědomí. Díky jedné neznámé beletristické knize jsem si uvědomila, že peklo není místo, kam se možná někdo dostane, ale, že si peklo nosíme v sobě. Díky Čtyřem dohodám jsem si ale douvědomila, že stejně jako v sobě nosíme peklo, tak v sobě nosíme nebe a tím je tato kniha pro mě důležitá.
