Niu
komentáře u knih
Mizející dívky
Lisa Regan
Zjistila jsem, že si píšu poznámky na papír u knih, ve kterých mě něco irituje :o( Začátek byl pro mne horší na začtení se, seznámení se s prostředím a lidmi, charaktery jednotlivých postav. A právě tady narážím na hlavní postavu, u které jsem si poznačila "manipulativní mrcha, co věci řeší raději sexem, nefér, lživá, nepříjemná, sebestředná; když jí pravda kouká přímo do tváře, stále ji nevidí." Nejvíc jsem se pobavila, když hlavní postava použila ona slova manipulativní mrcha o jiné osobě :o) Jak se po tom pomalém oťukávání případ rozjel až od druhé poloviny, tak to byl fičák. Co bylo odlišné od ostatních detektivek, tak tady spíš takové klouzání po povrchu, a potom závěr, který byl velmi věnován událostem po odhalení, což bylo zajímavé. A vlastně ke konci mi Josie už tolik nevadila.
Sama sebou
Jojo Moyes
Tento třetí díl série se mi moooc líbil. Rozhodně více než druhá knížka, ze které jsem si neodnesla nic. Ale tahle? Páni, to teda jo. Byl smích, byl pláč. Jako bych to vše prožívala s Louisou. Najít sám sebe je opravdu těžké. Vzpomínky na Willa už nebyly tak hořké, ale přece jen tam byl. Tohle se autorce povedlo.
Popravčí
Chris Carter
Teprve druhá kniha a já autora "nenávidím" :-) za to, jak mě nutí číst a číst a číst jedním dechem až do konce. Knihu nemůžu dát z ruky :-) Příběh poutavý se všemi protagonisty a na vrch celkem sympatický nový kapitán. Bezva, přečteno za den.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Kingovek mám načtených mraky, ale stále mě autor dokáže překvapit. Do téhle tenounké knížečky (na Kinga :-D) dal tolik strachu, bolesti a naděje, že to snad ani není možné. Statečná Trisha a "její" Tom. Líbilo se mi, že hlavní byl Trishin příběh a jen na pozadí vykreslené události, které se dějí kilometry daleko. Pořád jsem tak nějak věřila, že se Trisha probudí na zadním sedadle auta ... A hodnotím s jakou lehkostí a humorem byly vykresleny celkem nepříjemné události, které sem tam potkají každého z nás. Jo a na Kinga velmi málo postav, takže si je lze velmi snadno zapamatovat.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Nejdřív jsem viděla film, i když jsem otálela hodně dlouho. A hned nato jsem si přečetla knížku. Nějak jsem si myslela, že to bude trochu jiný žánr, tzn. větší slaďárna, proto jsem do toho nechtěla jít. Ale byla jsem překvapena. Knížka a vlastní příběh mě překvapily tím, že se nejednalo o klasickou červenou knihovnu, ale opravdu o humorně podaný těžký životní příběh několika lidí. Velmi čtivé, se spádem, fakt vtipné tím anglickým humorem a ... jo, nějaká ta slza ukápla taky. Téma kvadruplegie je mi známo hlavně z detektivek s Lincolnem Rhymem. Tady platilo, že když je člověk rozhodnut, tak je rozhodnut. Líbí se mi, jak příběhy v knihách mohou v člověku zanechat pocity, ať už jsou jakékoli. Doporučuju.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Připojuji se k pozitivním hodnocením této knihy. Dlouho jsem se odhodlávala, až mě přesvědčila kolegyně, že Milénium určitě ANO :o) Už dlouho mě tak rychle nevtáhla kniha do děje, jako tato; neuměla jsem přestat číst :o) Líbí se mi Lisbeth a Mikael ji skvěle doplňuje. Vrhám se na druhý díl. Doporučuji všemi deseti.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Povedené dílo. Líbil se mi začátek a konec, prostředek byl takový rozvláčný. Možná jsem čekala trochu více toho boje mezi obyvatelstvem a trifidy, ale toto zde bylo spíše jako okrajová záležitost. Lidé se budou sebevíc držet přesvědčení, že na Zemi patří, ale mně se vkrádala myšlenka, jestli opravdu nenastal čas pro trifidy, čas výměny. Dinosauři také museli ustoupit ... Ale i myšlenka Billa v závěru knihy nebyla zcela k zahození. John Wyndham měl dar vidět do budoucna. Co my víme, co je pravda? Dílo směle konkuruje sci-fi výtvorům Hollywoodu.
Komturova smrt
Haruki Murakami
No ty kráso! Já to přečetla, juchú! Nekonečných 752 stran ... Takhle. Murakamiho tvorba se mi celkem zamlouvá tou neobvyklostí vším, čím disponuje, ať je to příběh, postavy s jejich povahami či neobvyklý závěr příběhu. Myslela jsem, že knížku jsem četla od ledna 2024, ale ne, byl to květen tohoto roku. Za kapitolou 42 jsem se sekla a nešlo to dál několik měsíců. Využívaje prodlouženého víkednu jsem to dočetla prakticky na jeden zátah. Proč? To bylo tak poutavé-chytlavé-nechtělo mě to pustit! Určitě mám k tomu toho tolik, ale teď se mi v hlavě všechno víří dokola a nechce si to sednout. Bylo to opravdu zajímavé. Ta rodící se přátelství mezi všemi postavami (i těmi ideemi a metaforami). Nemůžu se ubránit tak trochu pocitu, že ty japonské ženy jsou opravdu jiné nátury a Murakami je vždy vykreslí tak, že bych řekla, že nejsou normální. Pak tam máme taky ty neustálé sexuální narážky a narážky na prsa. No, bez toho bych se obešla. Ale zas v příští knize to bude celé o penisech a koulích, protože tady toho bylo málo :o), takže si moc nevyberu. Ráda bych se prokousávala Murakamiho tvorbou, ale nejsem schopná jeho romány číst více než jeden kus za rok. Je to celkem síla. Ta rozvláčnost stojí jednu hvězdičku, ale jinak dobrý (a jsem na sebe hrdá :o) ). Líbí se mi překlad Tomáše Jurkoviče a jeho doslov, který napomůže i pochopení autorova díla.
Konec hlídky
Stephen King
(SPOILER) Jeden z mých velkých restů je dočten. Po možná měsíci a něco pauzy jsem dočetla zbylou polovinu knihy na jeden zátah. A ve výsledku to byla jízda. Důvodem neschopnosti pokračovat ve čtení bylo tak zvrácené chování hlavního záporáka a jeho psychický teror, plus zjevné finále Hodgese, které nejde zvrátit. Tohle mi rvalo srdce podobně jako Holly a Jeromovi. Zjevně Kingova "oblíbená" nemoc, jímž plní většinu knih (alespoň ty přečtené letos jí zahlcují). Trochu se ptám, zda-li je to cesta, jak se King s podobnou situací vyrovnává i v osobním životě. Příběh byl opravdu hodně těžký. Není to úplně typický King, ale líbí se mi i ty jeho další polohy. Navíc je to v rámci trilogie celkem dost promakané. Musím se přiznat, že asi první díl byl za mne nejvíc, dvojka byla hodně rozvláčná a úplně nedala prostor Hodgesovi a jeho partě, trojka byla povedená, ale jak už tady (komentáře v této sérii) zaznělo, King vyspoileruje sám sebe, což trochu ubírá na překvapení (nebo v mém případě odrazuje o pokračování ve čtení - kdo chce, aby jeho oblíbený hrdina umřel, že). Nicméně, jako první jsem četla Outsidera, který mi tak trochu vyspoileroval sérii Billyho Hodgese. Je to zvláštní pocit - teď je mi až smutno, že jsem dočetla a postavy mne opustily...Název je skvělý.
Můj první polibek
* antologie
Tak nějak jsem hodnotila každou povídku zvlášť, ale našla jsem i tuhle ucelenou verzi. Bylo to milé krátké čtení a celkem mě to vtáhlo, i když dávám přednost románům (hlavně těm dlouhým). Každý příběh měl své kouzlo. Mi se nejvíce líbily tyto: Rum, holky a trnitý růže (solidní záchvat smíchu mě doprovázel celou povídkou), Z deníčku smrtky (hodně mě pobavil hlavně začátek), Při líbání jsou prý oči zavřené (sarkasticky komické).
Čtenářský kroužek na konci světa
Frida Skybäck
(SPOILER) Strašně mě nalákala obálka, ta je opravdu nádherná. No a o knihách, tak není co řešit. Je mi líto, ale první knihu autorky Knihkupectví na Riverside Drive jsem nedočetla, byť je hodnocena lépe, než tato kniha. Takže jí dám přece jen ještě jednu šanci.
Příběh byl moc krásný. Dýchala z toho taková pohodová a přátelská atmosféra, i když téma chvilkama nebylo příjemné. Mám ráda, když si čtu o přátelstvích. A čím jsem starší, tím víc se mi líbí, když čtu o ženských přátelstvích žen 60+. Některé pasáže byly fakt vtipné, hlavně ty Eričiny. Ale i Doris byla skvělá a s tím tinderem ... :o):o):o) Jen malinkatou výhradu mám k těm dopisům - proč Patricia nikdy nenapsala (trošku jsem čekala, že za tím bude něco víc), přece když si byly tak blízké...
Sběratel vůní
Dominique Roques
Jako jsou mojí vášní knihy, stejnou vášeň mám pro parfémy. Je to vlastně poprvé, co jsem našla knihu o parfémech, byť jsem si představovala o kapku něco jiného. Ano, internet je plný voňavých lákadel a reklam s vizuální stránkou, která přitáhne, takže jsem nemohla očekávat od publikace to samé. I když možná dokreslení fotografiemi z cest bych uvítala (no jo, vůně není přenositelná, třeba v budoucnu :o) ). To už bychom se ale bavili asi o encyklopedii a tam bych rozsahem čekala něco o oceán víc (než jen o tu kapku) a zapojení mnohem více autorů. Příběhy byly velmi zajímavé, takové uklidňující, ale věřím, že mnohdy v honbě za dokonalou vůní, mohlo jít i o život. Někdy to bylo trochu zmatečné, někdy jsem úplně nesouznila s překladem. Rozdělení do kapitol bylo - dle mého - velmi základní, i co se jako základu parfému týče. Obecně bych uvítala mnohem širší portfólio z rostlinné říše, což autor na konci přiznal. Trošku mi tam chyběla větší provázanost přímo s parfumeráři a jejich skvosty. Ale nemůžu jinak - 5* si kniha zaslouží za tu jedinečnost. A co mě rozesmálo - ono i být smolař je zaměstnání :o) Milovníkům parfémů zdar :o)
Citlivá průvodkyně
Natalia de Barbaro
Tohle bylo příjemné seberozvojové čtení bez přílišného sklouzávání do takového toho agresivního opakování. Na jednu stranu bylo fajn, že autorka přirovnává nějaké situace s filmy, ale u některých, které jsem neviděla, mi vadilo, že dost vyspoilovala pointu. Ale jinak se mi zdá, že jsem nečetla naposledy.
Láska v Provenci
Bridget Asher (p)
(SPOILER) Tato knížka na mne v knihovničce čekala druhé léto. V Levných knihách mě celkem přilákala letní obálka. A co jiného zvolit na letní čtení. Trošku mě zarazilo hodnocení knihy a popravdě i smutné téma v anotaci. Nevím, jak správně začít. Nebo s čím. Líbila se mi celkově atmosféra počasí, prostředí, jídla, chutí, dobrosrdečnosti. Hlavně těmi smysly mi to trošilinku připomnělo novodobější tvorbu od Julie Caplinové - asi se budete divit, ale tato kniha mi přišla lepší, ne tak přímočaře naivní. Tady se snažily postavy vyrovnat s mnohem citelnějšími ztrátami. Byť je tomu tak, nemohla jsem hlavní hrdince Heidi přijít na chuť. Jako by to byly dvě postavy - jedna strachy pominutá v žalu se topící a druhá tvrdá, drsná a neústupná. Ano, celou knihou si procházíme jejím smutkem a snažíme se vyrovnat i pochopit její ztrátu a obavy o syna. Jen někdy mi přišel Abbot i Charlotta víc při smyslech. Celé to s tou vlaštovkou bylo takové - hm, mm, ne. Jako kouzlo to určitě mělo. Jen je pravda, že když sahám po romanťárnách, nechci mít depku z depky hlavních postav. Je to prostě jiné, když jdete do detektivek a thrillerů. Knížka mohla být trochu kratší a mezi současností a návraty do minulosti mohly být větší proluky v textu.
Na jedné vlně
Jenn Bennett
(SPOILER) Mně se knížka celkem líbila. Přesně něco takového jsem chtěla do začátku léta na odreagování, odlehčení a se závanem kokosového opalováku, vody a slunce. Je mi sice záhadou, jak se z originálního názvu Alex, Approximately vyklubalo Na jedné vlně :o), ale když tam bylo surfování, tak to bylo mnohem lepší. Ono i ta obálka mluví sama za sebe. Za ten konec plný nedorozumění ubírám jednu hvězdičku, protože mi to přišlo krapet přehnané. Dávám tady SPOILER: úplně jsem si představila - táta ji před Porterem osloví Lištičko a on jí padne kolem krku - já jsem Alex, my se známe. Bez nějakého toho dráma by se taky nic nestalo. Stačí, že drámo obstaral Davy.
Poslední, kdo zůstal
Riley Sager (p)
(SPOILER) Četla jsem v angličtině a název Home before dark mi prostě sedne víc. Nechápu, kdo dělá překlad názvů knih. Za mne super horor-duchařinka ve stylu Amityville s překvapením na konci. Současnost prokládána minulostí, jak to mám ráda. Napětí tam, kde bylo třeba. Doporučuji.
Temná krása
Mary E. Pearson
Série dočtena podruhé. Pořád ji řadím k těm velmi povedeným, leč málo probíraným a čteným. Třetí díl byl velmi vojenský, strategický. Trošku se mi to táhlo, vzhledem k tomu, jak v poslední kapitole uplynul rok. Mohlo to být rozloženo rovnoměrněji. Lia mi tady byla trochu protivná, patetická a umíněná. Ale zase na druhou stranu by asi nedosáhla toho, co chtěla. Ale četla jsem a četla a najednou byl konec :o)
Hněv andělů
John Connolly
Já jsem i nadále unešena příběhy Charlieho Parkera. Baví mne to vyprávění o historii míst, minulosti osob a jejich rozhodnutích. Mělo to hororovou atmosféru více, než ostatní díly. Mně osobně se nejvíce líbily části z lesa. Hlavně ten začátek jsem četla večer a pak jsem se bála :o) Mírné doplnění o rodinné záležitosti. Sam je vtipná a v kombinace s párem Louis-Angel to nemělo chybu :o) A jednu zajímavost jsem našla ve spojení s Kanadou. Není to tak nedávno, co jsem četla knihu od Louise Pennyové Pohřběte své mrtvé, kde byly informace o boji na Abrahamových pláních. Tady se autor taky zastavil. Je super najít propojení o historii ve více knihách (jedná-li se o jiné věci než světové války a velké revoluce). Divím se, že má tahle série tak málo komentářů. Ale je to skvost, bohužel zapadl v mainstreamu.
Pět dní
Julie Lawson Timmer
(SPOILER) Tahle knížka vás rozhodně nenechá chladnými. Zadržovala jsem slzy, seč jsem jen mohla, ale ten pocit, že vám puká srdce, že vám ty slzy vytečou snad ušima, nepotlačíte. Stejně tak, jako je knížka netradiční svými příběhy, tak určitě bude netradiční i přemýšlení čtenářů po přečtení.
Na autorčinu prvotinu je to opravdu perfektní tvorba. Kniha se velmi lehce četla, příběhy plynuly i přes náročnost tématu, pomohly k tomu i dělení do dnů a celkem krátké kapitoly.
Na druhou stranu jsem přemýšlela, jak se mi teď neustále do ruky dostávají knihy, jejichž hlavní hrdinové jsou nesnesitelní lidé. A opravdu ne, tady neuvažuji nad HD a změnami, které Maru provázely. Mara byla přesně ten typ člověka, který potřebuje mít vše pod kontrolou, vše zvládat sama, jako by nestačilo, že se jí daří v kariéře, jako by chtěla víc. A možná opravdu platí, že se štěstí jednoho dne vyčerpá. Přemýšlela jsem, jestli právě některé nemoci, které jsou zakódované v našich genech, nepředurčují povahu a velikost ega k tomu, aby vše stihl, než nastane čas. A pak, když to přijde, vezme člověku přesně to, co je pro něj v životě nejdůležitější. V případě Mary kontrolu nad tím základním, jejím tělem. Mara měla neskutečné ego a hodně mi v knize vadilo. Navíc některé situace, které se snažila před manželem utajit, by v reálu snad ani nešly - měla nehodu v autě, ale o tom se nemluvilo, kam se to auto podělo? Navíc ji přepadaly podivné záchvatovité stavy jen pokud byla sama, nikdy ne před rodinou a věřím, že zrovna tohle musel by stresový faktor. To samé inkontinence. Asi bych tam našla i více chyb. Mara nenáviděla své měnící se tělo a mne mrzelo, že to nepřijala, byla proti němu, proto to měla tak těžké.
Co se týká příběhu Scotta a Laurie. Nevím, jak to chodí s péčí o dítě v tamním státě, o tom, komu bude svěřeno apod., ale očekávám, že zas tak jednoduché to není. Vztah Scotta s Curtisem byl nádherný, zato Laurie ... Těžko uvěřit, že po všech jejich pocitech, by v závěru knihy takhle obrátila. Scottem manipulovala a on vypadal jako totální ňouma. No, ale skončilo to, jak to skončilo.
Musím říct, že na začátku knihy jsem si říkala, ne, autorka přece nemůže nechat hlavní hrdinku udělat to. A ejhle, fakt může. Překvapilo mne to. Dávám palec nahoru Harrymu, ten byl skvělý.
Protože byla kniha tak těžká, smutná, celkem jsem se těšila, až dočtu. Určitě mi bude ještě dlouhou dobu šrotovat v hlavě. A jsem ráda, že jsem se díky ní dozvěděla více o HD. I když jsem měla určitý názor na povahy osob v knize, tak dávám plný počet hvězdiček, knížka si to zaslouží.
Hladový duch
Louise Penny
(SPOILER) Pro mne dosti oříšek. Četla jsem tuto knihu v angličtině, a i když to z počátku bylo pohodové čtení, jakmile se tam objevovaly další a další postavy spolu s jejich podivnými tajnůstkami, dost se to komplikovalo. Co opravdu fakt nesnáším, jsou šíleně dlouhé kapitoly, které ubírají pozornost. Když k tomu přičtu ještě tu angličtinu, tak to bylo hooodně k zlosti :o( Myslím, že by tomuto příběhu prospělo zkrácení tak o třetinu. Opravdu jsem nepochopila název anglicky The Brutal Telling, který se dle příběhu jedné umělkyně v knize objevil, ale v úplně jiném kontextu. Taky se tam objevil přímo překlad hladový duch jako the Hungry Ghost, tak jen nechápu, proč se tak kniha nejmenovala i v originále, tenhle název by úplně vystihl, o jaký hlad šlo. A příběh jako takový? Vlastně se mi to ani moc nelíbilo. Taková všehochuť, autorku asi fascinuje historie naší země, výlet na ostrovy a studie totemů, .... Dost mě zklamal Olivier. Kdyby si ušetřil ty svoje lži, kniha by byla asi o polovinu kratší. A Peter? Těším se na díl, až mu Gamache řekne pěkně od plic, co si myslí, a až Clara otevře oči, že si celou dobu hřeje hada na prsou. On se přece jen hodně podobá své povedené rodince, o níž jsme si mohli přečíst v předchozí knize. Závěr byl takový nemastný neslaný - udělal to nebo ne? Možná se to vyřeší v další knize. Ale líto mi bylo Ruth. A tým Gamache - Beauvior (pardon, nevím, jestli je to správně) a Lacoste jsou takové divné osůbky, co kolem sebe nestrpí někoho nového v týmu. Tak kdo tomu sakra šéfuje?!
