Niu
komentáře u knih
Ptačí hotel
Joyce Maynard
(SPOILER) Tohle čtení hodně bolelo, hlavně ke konci. Spisovatelka umí vylíčit ty nejbolestnější okamžiky a pak ... prostě jedeme dál. Bylo to krásné. Ten konec mě rozsekal. Přesto bych měla pár výtek - týkají se prostředí, které jsem si vůbec neuměla představit, chyběl mi tam víc popis. To samé u hotelu - jen stěží bych tam hledala výběr toho nej ptactva, to samé u květin (jen neurčité popisy beze jména). Knize by seděl více název např. Hotel ve stínu sopky nebo Hotel na břehu jezera, prostě něco na ten způsob (můj osobní názor). Gus a Dora mi nesedli. A ejhle, byla to pravda. Irene byla k Tomovi dost krutá a i když byla hodná, tak se v některých situacích chovala dost divně.
Knihovna na Páté avenue
Fiona Davis
Byl to opravdu velice zajímavý a spletitý příběh. Během čtení jsem měla trochu potíže se opětovně začíst, když jsem se k četbě dostala. Možná to bylo i rozhořčením z příkoří, které se děly Lauře i Sadie. Bylo to opravdu někdy hodně komplikované, když přihlédneme k až třem generacím, během kterých se to odehrálo. Ve výsledku se mi kniha líbila a určitě ve mně bude dlouho rezonovat.
Spolek Jane Austenové
Natalie Jenner
Takové pohlazení po duši. Moc pěkná knížka. Byť Austenovou nemám načtenou, i tak mě vtáhlo to zaujetí všech postav v knížce. Trochu jsem se ztrácela v těch notářských věcech. Někdy mi dělá v těch knihách starší doby správně pochopit jádro pudla, ať se jedná o rozhovory žen, vztahy, případně dopisy. Tak nějak je všechno květnatě opsáno, až se v tom ztrácím. Proto jsem asi nechápala někdy konverzace Benjamina a Adeline, hlavně u ní jsem se ztrácela, když mu něco vytýkala. Ale byla to jiná doba. Čím dál tím více mě překvapuje, kolik knih na DK hodnocených v modrých číslech, jsou skvělé (a pak ty v červených, kterým jsem se měla vyhnout obloukem). Krásné vyprávění o přátelství.
Odkaz
Josef Stolárik
Pěkná, i když místy trochu zmatečná - kdo je kdo a kdo je kde. Na DK uvádí 53 stran, má povídka má 17, tak nevím, kde je chyba.
V hrůze a krvi zrozeni
* antologie
Povídka Vesnička pod horami: 5* Většinou jsem zvyklá na několik set stránkové romány, ale tyhle krátké povídky taky můžou být fajn - pro rychlé přečtení v rámci několika desítek minut. Za mne super. A souhlasím s komentářem KnihoSny. Tohle by byl super thriller-horor. No a ještě s tím koncem, jakýt to má - excelentní :o)
Legenda z hory Pancíř: 5* fakt děsivé.
Balzamovač: 5* no páni, to byl námět.
Tak jsem konečně dočetla skoro všechny povídky (až na jednu, která nebyla dostupná). Nejsem úplně povídkový typ, ale je pravda, že díky této antologii a ještě dalším takovým sériím, jsem tomu přišla na chuť. On má někdy i ten otevřený konec, kdy nevím, co tím autor zamýšlel, své kouzlo. I když myslím, že jsem celkem otrlá, tak i na mne bylo někdy té nechutnosti až moc. I když jsem rozdala hodně povídkám 5*, tak asi za mne nejlepší byly: Legenda z hory Pancíř a Vesnička pod horami.
V moci zla
Linda Castillo
(SPOILER) Asi začínám být trochu zklamaná. Jsem z Kate unavená. Stále ty stejné chyby a stále se nepoučí. Jasně, detektivky jsou o tom, aby tam byl jeden tahoun, který to celé zaštiťuje, ale tohle funguje jen a pouze za předpokladu, že tam nějaký tým je. A ten v těchto knihách rozhodně není. Je to celé jen o Kate, o ní a nikom jiném. Poslední dobou, čím víc toho přečtu, tím už ty příběhy nějak ubírají na kvalitě. Zato kvantity v knihách je požehnaně. Myslím si, že příběh by měl dost velký potenciál na to stát se psychothrillerem/detektivkou, ale ten závěr to pohřbil. Navíc celá ta akce v utajení - dokážu si představit, co by se s tím vším dalo udělat, co napíchnout, co sledovat, hlavně kolik lidí do toho zapojit, prostě pro sichr. Udělat si pár amišských kamarádek byl fajn nápad, ale bohužel až v samém závěru; události, co mu předcházely úplně nevybízely k důvěře. Opět nechybělo pár zmínek o minulosti, Tomassetti v roli kvočny a několik encyklopedických pouček ve stylu ... práce v utajení spočívá .... Přitom celé to bylo nemastné neslané. Sakra, kde je ten sehraný tým, jehož člen zná přesně své místo, kde si každý navzájem kryje záda?! Aha, už to chápu, když se šéfka rozhodně dělat svou práci několik tisíc kilometrů daleko, tak vlastně komu chce šéfovat. A navíc, trochu pochybuju, že je jediná ne-amiška, která ovládá jejich řeč. No...Ne. Čtivé to bylo. Ale co nepochopím je nedomyšlenost obálek. Proč je na každé letní výjev, když se příběh odehrává v zimě?!
Píseň slonů
Wilbur Smith
(SPOILER) Tuhle knížku jsem měla v knihovničce velmi dlouho, cca 16 let, možná i více, než jsem se konečně odhodlala si ji přečíst - jak jinak, díky Čtenářské výzvě 2022. Byla to má první kniha od Wilbura Smithe. Afrika mne jako kontinent učarovala už v dětství, přečtení jen prohloubilo můj zájem se podívat na kloub trochu jiným způsobem, než přes objektivy zachycující nádherné přírodní scenérie, savany, pouště.
Kdybych se měla přiznat, co jsem čekala, tak knihu zaměřenou na etologii slonů, sžívání lidí se slony a prostředím. V první části jsem nevěřila vlastním očím. Tak jo, uf. Dám to? Ok, asi jo, prostě to bylo nutné. Asi se víc mrknu i na slony. Pak teda další šílenost týkající se slonoviny. V knize jsou určité události popsány hodně surově, bez příkras. I když je to pro obyvatel rozvinutých zemí nepřijatelné, to je to, jak Afriku vnímám - krásná, ale surová. Nejednou jsem si během četby uvědomila, že mám být (všichni bychom měli) vděčná za to, co mám. Byly tam popisovány situace, kdy (nekecám) mi bylo špatně. Už mám načteno celkem hodně knih s krutými příběhy, ale tady tak nějak mi k zakončení celé situace něco chybělo. Čekala jsem nějaký wow efektní konec hlavně ze stran Daniela, ale ten konec mi moc nesedl. Navíc půlka knihy byla strašně rozvleklá, až jsem se bála, že nedočtu. U druhé půlky jsem se hecla a měla jsem dočteno za den. Ten konec byl až moc rychlý - jakože na několika řádkách uběhly tři měsíce. Škoda jen, že už jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo s tím legálním lupem, s dokumentem, co se točil a jak to všechno bylo zveřejněno.
Určitě dám Smithovi ještě šanci, protože se mi líbí popisy prostředí Afriky, jeho poutavost. Tak uvidím, po které sáhnu příště :-)
Nejkrásnější - Příběh Levany
Marissa Meyer
Taková jednohubka před knížkou Winter. Hezky to dokreslilo to, proč je Levana taková, jaká je. Cítila jsem určitou lítost, i když ta chladnokrevnost v příběhu byla děsivá. Děkuji yvett239 za komentář, kdy číst tuto knížku.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
(SPOILER) První dvě třetiny knížky za mne super. Oblíbila jsem si hlavní hrdiny příběhu a jejich laskavou povahu. Dům i zahrada ve mne opravdu vyvolaly strach, který se rozpustil s rozbřeskem. Ta provázanost, proč zrovna Daniel, ... to mě dostalo. Před Danielovým zákrokem (kdo četl, pochopí) jsem knížku načas opustila. O to pro mne bylo horší se do děje dostat. Tam se mi to zdálo dost přitažené za vlasy a vlastně popis toho, co se děje během souboje, mi unikal. Ale úplný závěr - proč ne? Takový milý velký šťastný konec.
Láska, vztahy a přátelství
Don Miguel Ruiz (p)
Pořád na mne tato kniha někde vyskakovala :o), tak jsem to vzala jako znamení, že mi má přijít do života. Ten rozjezd mě tak nějak minul, ale pak to začalo. Už jsem přečetla celkem dost podobné literatury, ale nic mi nebylo předloženo tímto způsobem - stručným, syrovým, velmi tvrdým a zároveň pravdivým (i když jak najdete, tak definice pravdy je tam taky probírána). I když bývá těžké věci skutečně brát takové, jaké jsou, a ne, jaké bychom je mít chtěli, tak vás to nasměřuje. Bylo tam hodně témat zhuštěných na malém prostoru, ale Ruiz (zdá se) předpokládá, že budete mít aspoň trochu povědomí o jeho tvorbě. Sem tam narazíte na jeho dohody, ale v knížce to není tak dominantní. Myslím, že si přečtu znovu, abych prozřela.
Skryté karty
Angela Marsons
Dechberoucí detektivka, kterou svým námětem řadím mezi nejlepší této série. Četla jsem jedním dechem. Kim byla zase Kim, Bryant opět Bryantem. Ale ten konec ... Zase jsem ho obrečela a rozdýchávala :o(
Osmnáct pod nulou
Stefan Ahnhem
Pro mne krapet složité hodnotit Ahnhemovy knihy. V celku je případ zajímavý, napínavý, s hlubokými bolestnými kořeny. Ale ... Děj je takový rozvláčný, rozštěpen do několika směrů (Dunja, Malin, Theodor) a přitom konec je až moc rychlý. Četla jsem s odstupem od předchozích dílů, proto mi chvíli trvalo, než jsem si připomněla, co se dělo. Každopádně, měla jsem naprosto svíravý pocit při čtení příběhu Dunji, proto jsem zvědavá, jak se v dalším díle vypořádá s bývalým šéfem. Já nevím, je to provázané s životy vyšetřovatelů, což se mi líbí, ale tady to bylo až moc na úkor vlastní detektivní části. Jo a Sonja, ta mě štve, je to opravdu nejotravnější postava v sérii.
Clona
Samuel Bjørk (p)
Pěkný další díl, ale pořád takový průměr. Start se vleče, pár divných odboček po cestě a cílem profrčíte, ani si nevšimnete. Pro mne tahle série v porovnání s ostatními detektivkami snadno zapomenutelná.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Pěkné čtení, sympatické postavy, perfektně vykreslení myšlenkových pochodů. Závěr se mi zdál až moc rychlý.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Je to čím dál lepší. Autor :o) plave ve známých vodách :o) Chvílemi jsem měla pocit, že se pohybuju na poli Cliva Barkera (kdo četl jeho tvorbu, pochopí). Jak jsem ve Volání kukačky hodnotila absenci krutosti, tak si myslím, že tohle bylo jiné kafe. Cormoran a Robin prostě k sobě patří. Hotovo :o) Absolutně jsem netušila, kdo to byl. A vlastně se mi líbí to dlouhé napětí a pak najednou finito. Případ vyřešen.
Na Chesilské pláži
Ian McEwan
No teda!!! Tak nějak jsem nevěděla, co to bude. Možná něco na způsob Městečka Pleasantville bez té sci-fi části. Konec knihy mě velmi překvapil a poté mě dorazil doslov. Zahlídla jsem, že existuje stejnojmenný film (ještě jsem neviděla), tak jsem byla překvapená, že existuje i knižní předloha. A pak to poputovalo do Čtenářské výzvy. Autora jsem neznala a musím říct, že tématicky se pohybuje opravdu v černých vodách. Tato kniha, resp. příběh byl jako domeček z karet čekající na mírný závan. Opravdu - vydržte až do konce a budete překvapeni, co to ve vás zanechá (a zanechá skutečně něco). Nečekala bych tak hluboký záměr v tak tenké knize.
Temná tajemství
Hans Rosenfeldt (p)
Na Sebastiana Bergmana jsem "přesedlala" z Carla Morcka. Mám ráda severské detektivky a když je to série, tak hned hurá do toho. Tato byla hodně dobře hodnocená. Hm. Sebastian. Asi mi nepřirostl k srdci, ale nebudu házet flintu do žita. Napíšu toto - pozitivní bylo, že na konci už působil trochu lidsky. Jeho chování by mu jistě na poli psychologie nikdo netrpěl. Dost k Sebastianovi. Příběh byl opravdu hodně čtivý, dobře promyšlený a prostředí školy je ideálním prostředím pro temná tajemství. Ale pořád nějak nechápu ty povahy dalších postav - Ursula a Vanja. Za čím se ženou? Byli tam asi dva normální lidi - Billy a Torkel. A úplný závěr? Tak to jsem opravdu zvědavá na pokračování.
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
Hodnotím jako nejlepší a nejpropracovanější díl série.
Červenka
Jo Nesbø
Vlastně ani nevím, jaký komentář k této knize napsat. Jo, kniha se mi líbila, četla se dobře, což zajistí to, že knihu dočtu vždy do konce. Ale zas tak úplně ono to nebylo. Možná to bylo kapitolami o II. světové válce, možná tam bylo moc historie, taková roztahanost děje. Měla jsem u této knihy trochu problém porozumět, co tím autor míní, např. vykreslení některých situací ... nepochopitelné čtení mezi řádky.
