Niu
komentáře u knih
Sochař smrti
Chris Carter
Velmi dobrá detektivka-thriller. Děsuplné s rychlým spádem a nečekaným závěrem. Osobně jsem sázela na někoho jiného. Doporučuju.
Dech smrti
Arnaldur Indriðason
Poutavý příběh plný bezpráví, bezmoci, kdy člověk vyhlíží naději. Indridason se stává jedním z mých oblíbených autorů. Knížka, která ve mně vyvolá jakékoli pocity, je umělecké dílo. Tohle mě opravdu chytilo za srdce. Úplně jsem „viděla“ ten příběh, ty změny časové linie. Knihy jsou dobrým nástrojem, jak přijmout, že na světě se dějí věci... A platí, co jsem psala u přechozího dílu – jsou to detektivky psané jinak.
Božský bastard
Christina Lauren
Bezva, na doporučení kamarádky a na odlehčení. Po přečtení "Několika odstínů něčeho" se mi do podobných knih nechtělo, ale tady to bylo super přímočaré, humorně napsané z obou pohledů. A kdo by nechtěl božského bastarda? :o) Letos jsem zařadila do čtenářské výzvy, jako žánr, který běžně nečtu. No..., možná si pár knih tohoto žánru na seznam přidám :o)
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Stejně jako první díl mě i tento vtáhl do děje rychlostí blesku. Lisbeth se nám změnila, ale stále umí překvapit :o) Za trochu mysteriózní sci-fi konec jedna hvězdička dolů. Začala jsem číst třetí díl a je tam přímá návaznost. Doporučuju.
Misery
Stephen King
Perfektní. Kingovi se zase podařilo vykouzlit příběh plný beznaděje. Líbí se mi i film.
Ostrov doktora Moreaua
Herbert George Wells
Kniha se mi líbila, byl to takový Verneovský styl psaní. Při čtení mi opravdu běhal mráz po zádech. Představy, co doktor Moreaua prováděl, mě děsily. Na konci knížky jsem byla ráda, že to, co se stalo „zvířecím lidem“, se znovu navrátilo do původního stavu. Také jsem chápala, jak asi Prendic prožil zbytek života. Zajímavé počtení a jsem ráda, že díky Výzvě jsem po tomto díle sáhla.
Katedrála hrůzy
Jeffery Deaver
Tak tohle nebyl klasický Deaver, jakého znám. I když i zde bylo pár překvapivých okamžiků, tak tomu něco chybělo. Nicméně během čtení jsem měla dost nepříjemný pocit, někdy mi tuhla krev v žilách a říkala jsem si, že knihu odložím, že na to nemám žaludek. Autor (alespoň pro mne) zachytil skutečný děs únosu a dovedla jsem si představit prožitý strach postav. A jen ta představa, že někdo umí tak vládnout slovem, vyvolat ve druhých to, co v této knize, mě děsí.
Kříže u cesty
Jeffery Deaver
Super pokračování případů Kathryne Danceové. Velké množství zápletek, zvratů a čtivost, to je to, čeho si na Deaverových detektivkách cením. Doporučuju všem, kteří mají rádi tento žánr.
Šepot v mlze
Darcy Coates
(SPOILER) Jsem v šesté kapitole a nevím, jak dočtu ten zbytek. Co ale vím, je to, že nesnáším Beth. Je to ještě větší kravka (to je ještě dost slabé slovo) než Clare. Proto se Clare tak chová, když ji Beth vychovala. Pane Bože, co to provádíš s Darcy Coates???!!!!!
Aktualizace: Tak jo. Kousla jsem se (asi jako Vyzáblý) a dočetla až do konce. Chtělo to dost sebezapření, ale po části, kdy Clare s Dorranem opět osaměli, se to už četlo líp, svižněji a taky tam bylo méně de*ilních excesů. Navíc ta nová parta se mi líbila. Nakonec měním své hodnocení z Odpadu! na vyšší, asi jedna a půl, což po zaokrouhlení je 2*.
Ještě jedno takové zamyšlení. Na obálkách by oproti panenkám (pořád v tom nevidím souvislost) mnohem lépe vypadala ta sídla, která se tady zmínila (Winterbourne, Hellex Tower, Evandale ...) - prostě mi to asi přijde logičtější.
Neobyčajné príhody jednej obyčajnej 4.A
Katarína Dančejová
Tohle zaslouží metál! :o) Říkala jsem si - co to je, vždyť to nedává smysl? A pak jsem se řezala smíchy zbytek povídky. Ta slovenština je taková rázná a příběh zhurta povyprávěn. Super.
Opravdový zbabělec
Jiří Maršálek
Líbil se mi jazyk, jakým byla povídka napsaná. Jako ze starých dob.
Dortík
Josef König
To bylo celkem kruté. Ta pohoda na začátku se mi rozlila do žil, ale pak ... ???
Při líbání jsou prý oči zavřené
Karla Malá
Tohle byla jedna z nejlepších povídek v sérii. A rozsekalo mě pár řádek v závěru o autorce :o)
Průměrný děti historie
David Havel
(SPOILER) Čekala jsem, co z toho bude. Vrátilo mě to do časů četby My děti ze stanice ZOO.
Zapomenutý polibek
Anna Klimentová
Moc pěkná ilustrace na obálce. Příběh byl takový zajímavý, škoda jen, že se nechal tak snadno odradit - připadá mi to jako evergreen dnešní doby - snadnější odejít, než se pokusit jít do větší hloubky (myslím teď ve vztazích lidí). Úplně jsem cítila tu její bezmoc. Jen je nutné mluvit, byť by to mělo vyznít pitomě.
Minulý čtvrtek
Veronika Černá
Říkala jsem si, fajn, "špijónky". O co půjde? Ten závěr, ten mě rozsekal. Takový záchvat smíchu jsem nečekala. To bylo fakt vtipné :o)
