Nočnípták komentáře u knih

Opravdu sváteční počtení, jak píše hermína14. Jednoduché, krásné povídání. Zuzanu Maléřovou jsem v rozhlase neposlouchala a teď mne to moc mrzí. Kniha je moc hezká. Fotografiemi ji doprovází spisovatelčin muž Vlado Bohdan. Takže dvojitá krása.
Pro mne bylo čtení pohlazením po duši.

5 14.09.2018

Čteme knihy z edice Statečná srdce s vnukem. Mohl by číst sám, ale já si nedám ujít to kouzlo návratu do dětství a tak se ve čtení střídáme. Chvíli on, chvíli já. Knihy Jaroslava Nováka jsem kdysi přímo hltala, zrovna jako foglarovky. Mám radost, že se líbí i vnoučatům.

Statečná srdce to jsou skauti, tábor, dobrodružství. Pro mladé čtenáře nejen dobrodružství, ale i poučení a pro mne vzpomínky - nostalgie.

9 14.09.2018

Krátké povídky z přírody s moc hezkými ilustracemi. Nemyslím si však, že by byly pro děti. Snad až tak pro starší mládež. Ani tak nejde o to, že dnešní čeština je přece jen jiná, ale spíš pro to, že většina povídek končí smutně, některé až drasticky. Už kdysi jsem tuhle knihu četla a přečetla jsem si ji ráda i dnes, ale dětem jsem ji nedala a sami si ji nikdy z knihovny nevzaly. Ani jako dospělí. Jsou knížky, které dnešní čtenáři číst nebudou. Knihy Josefa Haise Týneckého k nim také patří, i když mne to docela mrzí.

3 14.09.2018

Tenhle slabikář není můj. Je některého z našich dětí. Kdopak z nich ho tady zapomněl a odstěhoval se bez něj? Musím to zjistit, aby si jejich děti taky mohly listovat.
Má moc hezké ilustrace Oty Janečka. Toho mám ráda. Ale přece jen ten můj červený slabikář je hezčí.

6 14.09.2018

Početnice a slabikář. Jeden bez druhého přece nemůže být. Patřili k sobě v první třídě, patří k sobě i dnes v knihovně, kde je z nostalgie uchovávám. Slabikář ve mně vzbudil lásku ke čtení, ale početnice ve mně lásku k matematice nevzbudila. V té první třídě jsem ji však ráda měla.

12 14.09.2018

Můj slabikář - měla jsem ho v knihotéce, ale krásné komentáře Aleh a Jana283 mě "donutily" taky jeden napsat.
Ten můj je taky zachovalý, jen má uvolněný jeden dvoulist. To je docela dobré skóre na ten věk a na tolik čtenářů. Četly si v něm naše tři děti, tři vnoučata a na dvě ještě čeká. Ať měly slabikář jakýkoliv, všem se stejně nejvíc líbil ten můj.
Byl první knížkou, kterou jsem přečetla sama. A od té doby jsem číst nepřestala. Díky, můj milý červený slabikáři.

16 13.09.2018

Náš mladší syn ji dostal k narozeninám. Když se stěhoval, vzal si ji s sebou. Nedalo se nic dělat, byla jeho. Ale když jel na návštěvu, tak ji vozil s sebou, aby si v ní mohla listovat jeho neteř, naše vnučka. Knížka znovu nevycházela. Když se však narodil dceři syn, tak už jsem měla připravenou novou. Všechna vnoučata měla knížku ráda, ale nadšení synovo nepřekonala. Ten umí některé básničky dodnes. A těch obrázků co podle ní nakreslil.

Moc pěkné obrázky, krátké výstižné popisy a zapamatovatelné básničky udělaly z této knihy moc šikovnou pomůcku k poznávání zvířat.

2 13.09.2018

Také bych chtěla procestovat tuhle knihu jako Finskej. Dneska už je mnoho knih podobného zaměřění. Když vyšla tahle, nic podobného jsme do té doby neměli. Dodnes si vzpomínám na frontu, která se na knihu stála. A na radost všech doma, když jsem ji přinesla. Dnes už je trošku opotřebovaná stálým prohlížením, ale pořád má přední místo v naší knihovně.

3 13.09.2018

Fotograf Boris Procházka nám připomíná některé známé osobnosti, které měli vztah k jižním Čechám. Naslouchal pamětníkům, pátral v archivech a četl korespondenci. Tak se my, čtenáři, dozvídáme málo známé a hlavně dosud nepublikované skutečnosti ze života spisovatelů, básníků, malířů, sochařů, pěvců a hudebních skladatelů a výtvarníků. Kdo neznáte nic o letních mánesáckých táborech u Malše, o neznámé technice, kterou zvolil Emanuel Kodet pro sochu Jana Žižky nebo o jihočeských toulkách Antonína Dvořáka, přečtěte si tuto útlou knížku. Objevíte v ní hodně zajímavých skutečností.
V knize jsou autorovy fotografie ze kterých dýchá nostalgie starých časů.

Z textu je znát, že autor není spisovatel. Poněkud strohé a suché povídání však svůj účel /seznámení čtenáře s zajímavými a neznámými skutečnostmi/ splnilo. Kniha se mě líbila a určitě si opatřím i Přívětivou krajinu Josefa Suka a také Ema Destinová a její jihočeské sídlo. Už se těším.

2 13.09.2018

Tuhle knihu jsem četla už asi počtvrté. Psát o ní komentář je velice těžké, navíc lepší než freejazz bych určitě nestvořila.
Jsem pyšná, že tuto knihu o neobyčejně silné a čestné ženě vlastním.
DOPORUČUJI!

7 10.09.2018

Mně se kniha líbila a to nejsem čtenářka Javořické, Kyzlinkové a Pittnerové. Postav se zde objevuje hodně a tak musíte číst pozorně Při detailnějším zkoumání by jste nedostatky určitě našli. Já se však nechala unášet dějem, který na pozadí důležitých historických událostí sleduje osudy členů rodu Neuhauserů.

3 10.09.2018

Peter May - jeden z mých nejoblíbenějších autorů. A opět detektivka, která má všechno co v detektivce má být a ještě něco navíc, co však nedokážu pojmenovat. Že by to byla jednoduchost děje? Nepřeplácanost? Plynulost? Uvěřitelnost?
Někde v půlce knihy, mne napadlo, kdo je vrah. Mayovo mistrovství ve stavbě příběhu mne však přesvědčilo, že nemám pravdu. Takže nakonec jsem byla překvapená, že můj první tip byl správný. A tak by to mělo v detektivkách být.
V každé knize ze série Akta Enzo jsem se poučila o něčem, co neznám. Tady to bylo poučení zeměpisné. O tomto ostrově jsem nic nevěděla, takže opět mapu k ruce jako v případě ostrova Lewis.

Nezbývá mi než knihu doporučit. Pokud máte rádi klasické detektivní romány a nestojíte jenom o thrillery bude se vám Entomologův odkaz líbit.

12 10.09.2018

Vtipně napsaná taková jednohubka. Přečetla jsem za jeden večer, pobavila jsem se, u některých povídek zasmála nahlas. Autorka s nadhledem popisuje krizové situace. Je to opravdu ze života, všechno o čem píše se klidně může stát i vám. Možná už se i stalo. Snad to zvládáte také s humorem.

3 06.09.2018

Lehkost, něha, krása ve verších i ilustracích. A já se opět nemohu rozhodnout kterou dát jako ochutnávku. Takže zase dvě.

Když k smrti zvadnou růže
a nektar vzdechnou,
lehounké jejich duše
do Elysia jdou

A tam, kde nehostinný
proud zapomenout dal,
vonící jejich stíny
nad Léthé kvetou dál.

Alexandr Sergejevič Puškin


Řebříček

Chudá a nejbohatší kráso země mé!
Obláčku něhy v drobné dětské dlani!
Písničko včelí, tebou žasneme --
jsi rodných mezí sladké zavolání,

v šat dávných časů vůně oděná,
útěcha kronik, víra zaříkání.
Moudrosti mrtvých! Tvoje ozvěna
z herbářů starých nad námi se sklání

a mluví řečí prohnětenou v klid,
do tváří polí staletími jatý.
Ty, dýchající pod šerkami žit,

z Alšovy kresby krajem mým jdeš bdít,
máš této země život houževnatý --

v kořenech sílu, v květech jemný cit.

Ladislav Stehlík

7 05.09.2018

Tomáš Vondrovic přebásnil první zpěv - vyšel v kolibřím vydání vázaný v kůži.
Lord Byron napsal první zpěvy v letech 1818 - 1822. Je to humoristicko - satirický epos, který má nakonec šestnáct rozsáhlých zpěvů, avšak dokončen není..

Text tohoto prvního zpěvu je upraven pro recitaci. Opravdu se recituje moc dobře. Je to taková malá chuťovka v poezii.

5 05.09.2018

Jak pokračoval život Francesky a Roberta? Moc hezky napsaný příběh. Jsou to vlastně myšlenky a vzpomínky na dobu kterou spolu prožili před šestnácti lety. Krásný, trochu smutný a přitom plný empatie a lásky.
A není to červená knihovna.

6 05.09.2018

Mně se akta Enzo líbí. Možná i proto, že je nesrovnávám s trilogií z ostrova Lewis. Nemůžu přece srovnávat jablka s hruškami. Myslím, že trilogie z ostrova, čínské případy a akta Enzo jsou sobě tak vzdálené, že už víc být ani nemohou. Někteří si tady stěžují, že se děj Černého světla vleče. Možná ano, ale mně se to líbí. Vždyť čtu detektivku a ne žádný thriller. Samozřejmě, že nějaké nedostatky by se našly, ale pro mne nejsou tak zásadní, že bych knihu odložila. Teď mám pocit, že první dva díly byly lepší než tento. Jenže vím, že za nějaký čas, až knihu pořádně "zažiju" budu mít třeba názor úplně opačný.
Už se těším na Entomologův odkaz.

13 05.09.2018

Jan Šnobr
Předjaří

Když břehy řek se rozechvějí
a dlouze vzdychnou ve vrbách,
i vlny na vodě se chvějí
a na nás padá náhle strach
strach z lásky, úzkost z převeliké něhy,
když u řek zachvějí se břehy.


Co ve mně touží, v tobě zpívá
a v třetím vzbudí planý smích.

Dubnové dny a voda živá
hovoří z nás a my jsme v nich
utkáni v sobě pavučinou,
jež každý atom zachytí,
když dotkne se nás -- duši jinou
světlo, stín, bolest roznítí.

Tento almanach uspořádal básník Jan Noha. Zařadil sem také básníky slovenské. Jsou zde jména velice známá, méně známá i taková, která jsem nikdy neslyšela. Na konci almanachu jsou karikatury básníků od Viléma Reichmanna, které doprovází vtipné epigramy Jana Nohy.

4 04.09.2018

Dcera mi knihu přinesla se slovy: "Nevím jestli jsem divná já, nebo ta knížka. Přečti ji a pak mě povíš, jo?" Jak to dopadlo? Nepřečetla jsem. Vzdala jsem to. Buď jsme divné obě dvě, nebo ta knížka. Vzhledem k předchozím komentářům asi my dvě, knížka bude nejspíš v pořádku. Ale znovu to zkoušet nebudu. Takže nehodnotím.

Knížka plná Karlíkových rošťáren při nichž jej doprovází pejsek Alík. Tak trochu Kája Mařík, trochu Gabra a Málinka. Jinak čtivá knížka. Trochu zastaralá čeština, ale i to děti zvládly. Střídali jsme se ve čtení. Každý četl kousek. Nasmáli jsme se.

3 04.09.2018