Nočnípták komentáře u knih

V názvu mají tyto uzbecké pohádky slovo kouzelný. A ony jsou kouzelné. Všechny. Je v nich spousta moudrosti a ponaučení. Žádné sladké princezny, rytíři a draci. Chytrá liška, hladový vlk, lačný krkavec a další zvířátka - to jsou hlavní postavy v těchto pohádkách / nebo spíš bajkách ?/. Byla jsem okouzlena.

2 04.09.2018

Moc hezké, krátké povídečky zaměřené na přírodu. Názvy jednotlivých povídek jsou krásné a výstižné - Blatouchy, Sněženky, Petrklíče nebo tajemné - Zakletá princezna. Je to stará kniha, ale mně i našim malým se moc líbí.
Objevují v ní - Krásu, která chodila po světě a všude rozdávala. Sebe samu. Někde maličko, jinde větší kus, jak kde.

2 04.09.2018

Když jsem poprvé četla tuto knihu nevěděla jsem že je to bestseller, ani že existuje film. Zaujalo mne, že základem příběhu je skutečnost. Moc se mně kniha líbila. Není to žádná slaďárna / ty nemám ráda/, ale krásný romantický příběh, který je velice skutečný, uvěřitelný. Filmu jsem se docela bála, už jsem měla svoji představu. Když se mně líbí knížka, většinou jsem filmem zklamaná. Ovšem tenhle film byl pro mne překvapením. Moje představa Francesky byla úplně jiná, ale Meryl Streepová ji úplně převálcovala. Tenkrát to bylo poprvé, co se mně líbil film stejně jako knížka. Vlastně možná i o trošičku víc.

22 04.09.2018

A prolog a doslov jsou skoro samostatnou povídkou.

9 03.09.2018

Nemám spočítáno, kolikrát jsem četla tuto knihu. Moje maminka ji čte pravidelně každý rok. Máme ji obě zařazenou mezi knihami, kterých si nejvíc ceníme. Kdysi jsem vlastnila první vydání knihy. Všem známým jsem ji tak dlouho doporučovala a půjčovala, až mě ji někdo nevrátil. Pak jsem přišla o druhou. Už jsem lakomec, tuhle už nepůjčuji.

Jak je možné, že o takové ženě málokdo ví, že se o ní neučí na školách? Všichni známe jméno Marie Curie Sklodowská. Troufám si říct, že Vlasta Kálalová DiLotti se s ní může klidně srovnávat.

Je těžké o této knize psát komentář. Nedokážu vystihnout slovy těžký život této silné ženy. Aby jste poznali její sílu, musíte si knihu přečíst. Nenechte se odradit recenzí na začátku Kdybych ji tenkrát četla, asi bych se do knihy vůbec nepustila.

24 03.09.2018

Nositel Nobelovy ceny za literaturu - Jaroslav Seifert. Kdo by neznal velkého českého básníka. Našeho básníka. Kolik už toho o něm bylo napsáno, kolik jsem toho o něm přečetla? Nemám to spočítáno. Ovšem tahle kniha, to je výpověď nejen o životě Jaroslava Seiferta, ale i jeho přátel. O době ve které žili. O přátelstvích i nepřátelstvích, o morálních hodnotách.
František Cinger zmapoval básníkův život z vyprávění a vzpomínek jeho rodiny a přátel. Kniha je plná fotografií, dopisů a veršů. Je to jakési ucelené svědectví. Až při čtení této knihy jsem si dokázala dát do souvislosti spoustu informací, které jsem už znala, ale které vlastně byly jaksi útržkovité.
Myslím, že kdo si knihu přečte, bude se mnou souhlasit, že na ni nikdy nezapomene.

5* nestačí

6 02.09.2018

Svatební

Tak dlouho někdo s nás se načeká,
po horách bloudí, kolem dravých řek.
A dlouho nepotkává člověka,
aby mu na prst navlék prstýnek.

Dál sněží, bouře dál se přeženou
a do tmy svítí bílý sen a sen.
A jednou srdcem stojíš před ženou
a jméno její tiskneš na prsten.

Usměj se, lásko, třeba slzami,
když jméno vepsali jsme ke jménu,
my dnes to zlaté slunce nad námi
vzali jsme do dvou našich prstenů.

Tato báseň patří do sbírky Prsten na cestu. Sbírku básník připsal své ženě Věře Branislavové.
Již od střední školy patří František Branislav k mým oblíbeným básníkům. Mám ráda jeho lyriku, ale tyto verše jsou moje nejoblíbenější. Proto jsem si kdysi dávno, možná troufale, vybrala poslední sloku této básně na svatební oznámení.

4 02.09.2018

Špity, špity bábo,
já jdu pro to sádlo,
aby dědek nevěděl,
on by na mě pověděl.

Špity, špity, dědku,
já jdu pro tu štětku,
aby bába nevěděla,
ona by to pověděla.

Nostalgie,že? Myslela jsem, že si jich z dětství pamatuju tak dvě, tři. Stačilo však knihu otevřít a už mě slova sama naskakovala až z toho byl vnouček celý vedle.
Knížku si odnesl, básničky se mu líbí. Horší je to s ilustracemi, ty teda zavrhl. A já byla nadšená, že je knížka pořád s ilustracemi Jágra jako dřív. Moc se mě líbily.

6 01.09.2018

Marie Dušková
Má země

Mám ráda cesty do dálky
a les šumavských strání,
za jitra jdu pro ptačí zpěv
a pro úsvity ranní.

Zvečera chodím pro svit hvězd
a pro tajemství noci,
zem voní horkou náručí
a snívá o milenci.

A poledne když zahoří,
ta pole mluví ke mně:
vše dokola je v rukou tvých,
tvá je ta krásná země.

Jaroslav Seifert
Píseň o dětství

Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.

A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.


Samozřejmě, že je v tomto almanachu i mnoho budovatelských básní, vždyť vyšel v roce 1958. Ale těch krásných lyrických, milostných, přírodních je tady mnohem víc. Mezi všemi těmi básníky známých jmen i těmi, které nám dnes již nic neříkají jsou i moji oblíbenci Seifert, Branislav, Mikulášek. Potěšila jsem se.

4 01.09.2018

Už žloutnou kaštany

Už žloutnou kaštany a javory,
jako by léto příliš lačně pily
a zdrženlivým dubům navzdory
i teď tě chtěly uštknout, pošetilý,
jenž choulíš svoje srdce do kabátu
a netušíš, že nic už nepočká tu,
cos nechal projít mlčky kolem sebe,
když nabízela láska ti své nebe.

Chvála

Je třeba pochválit všechny důvody k radosti:
že ráno je modré
že voda je studená
že nevrzají dveře
že země je zelená
že mládí je bezstarostné
že rozkvetly lípy
že slunce zasklívá okna
že krev je červená a kypí
že k obzoru splašeně utíká lán
že slyšíme zpívat říčku
že tvá kolena jsou oblá
a všechnu tu křehkou radost udrží
jako nebeskou báň
alespoň na chviličku

Většinu z veršů znám již z jiných sbírek, ale šest básní zde je tištěno z rukopisu. Milostná poezie, to je taková krása v duši. A něžné ilustrace Ludmily Jiřincové je krása dvojitá.

4 01.09.2018

Nějak nevím, jak napsat komentář k této knize. Většinu informací jsem již znala. Snad jenom ne všechno o začátku spolupráce Jestřába s Dr. Burešem. Ovšem nemohu autorovi upřít snahu o zachování objektivity a nestrannosti, ať už se týkalo kteréhokoliv z této dvojice. Kniha se dobře četla a jsem ráda, že ji mám v knihovně, protože bratra Jestřába si velice vážím. Jako spisovatele i jako skauta.

4 01.09.2018

Pro mne je stále Peter May jedničkou mezi autory detektivních příběhů. Mám ráda takové detektivky, kde se vražda řeší sbíráním důkazů, přemýšlením a poctivou detektivní prací. To v knihách Mayových všechno nacházím. Navíc se vždy dozvím a poučím o zajímavých věcech. Zde třeba o pěstování a výrobě vín.
Navíc se mě moc líbí, že každá jeho série knih není stejná, že se hodně liší. I Akta Enzo čtu postupně, jak je Peter May napsal, i když zde to není nutností, protože každá kniha je ucelený příběh.
Takže opět 5*.

12 01.09.2018

Ladislav Stehlík ve sví knize U krbu vzpomíná na své přátele. Na setkání s mnoha známými osobnostmi z řad spisovatelů, malířů, básníků. Vzpomínání prokládá úryvky z jejich básní.

Moc pěkná kniha. Dobře se čte. Doporučuji.

5 25.08.2018

Podtitul knihy - Vodákovy toulky po Kavkaze - tím je řečeno vše o čem kniha je. Vyšla v roce 1964, ale dobrodružství, které zažili autoři, jako by se odehrálo dnes. Na nafukovacím kajaku, na horských řekách, při přechodech horských průsmyků. Dobrodružství, při kterém není nouze o nebezpečné situace, ale při kterém vznikají trvalá přátelství.
Kniha je velice dobře napsaná, je čtivá a fotografie jsou moc pěkné a to je většina z nich je focená flexaretou, žádným profi foťákem.

6 25.08.2018

Knížku jsem kdysi dávno zdědila po starším bratranci. Měla jsem ji moc ráda a mám dodnes. Jsou to pohádky s jakými jsem se už nikdy nikde nesetkala. Pohádka Očarovaná postýlka - ta naučila Petříka-špindíru čistotě. O cukrovém království - zde se Věrka odnaučila mlsání a začala pořádně jíst. Nedočkavý větřík - to je zase o lhaní. A tak to pokračuje dál a dál. Pohádky jsou staré, ale pro dnešní děti myslím pořád aktuální. Ať uběhlo mnoho desetiletí, děti se zase až tak moc nezměnily / hlavně ty malé, které se teprve učí co je správné a jak se chovat/, pořád potřebují nějaké vzory podle kterých se učí. A tyto pohádky takový vzor představují.

4 25.08.2018

Vítězslav Hálek

A kdyby vše potěšení
v tom světě bylo vzato,
a jenom láska zůstala --
ten život stál by za to.

A kdyby pravda bylo vše
a láska jenom snění --
já bych se k spánku položil
a nechtěl probuzení.

A jestliže jsem posud snil --
tož snil jsem sladce, mile,
a věčně nezapomenu,
kdo usnil mne v ty chvíle.

Jan Neruda

Co dítě jsem slýchal
ty loretánské zvonky
a srdéčko mé chtělo
v svět širý nést dvé tluky.


Družina májová. Almanach Máj. Za všechny autory aspoň malá ukázka z Hálkovy a Nerudovy tvorby.

V knize jsou mimo verše i dobře zpracované medailony básníků.

7 25.08.2018

Moje první setkání s Frederikem Backmanem. Dlouho jsem knihu odkládala, bála jsem se. Věděla jsem, že se budu vracet v čase. Že oživím vzpomínky na tu hroznou bezmoc, kdy by jste chtěli pomoci někomu blízkému a ono to nejde. Knížka je však napsaná s takovým citem a pochopením, že na mne působila jakýmsi utišujícím dojmem. Plakala jsem skoro od začátku a přesto jsem cítila něco, co nedokážu popsat. Snad porozumění, lásku, smíření, uklidnění?

Pro Izu. Vám určitě nikdo blízký takto neodcházel. Je pravda, že to nemusí být vždy tak, jak je v knize popsáno /stařecká demence - co o ní víme?/.Přeji vám, aby toto nepotkalo nikoho z vašich blízkých.

29 24.08.2018

Moc hezké fotografie, převážně z amerického Západu. Kalifornie , Utah, Arizona a Kanadská jezera a Britská Kolumbie.
I když dnes již můžeme bez problémů cestovat po světě, stejně není v našich silách vidět všechno co chceme. Proto existují fotografické publikace. Tak si nad knihou v pohodě sním své sny, co bych tak chtěla vidět ve skutečnosti. Nejednou se přistihnu že už pěknou chvíli zírám na obrázek sekvojí. Jsou nádherné, majestátní. Vyzařuje z nich síla a takový zvláštní klid. Je to jenom obrázek. Jak by na mne působily, kdybych stála pod nimi? A tak mám ode dneška novou lásku. Zamilovala jsem se do sekvojí.

4 23.08.2018

Jak píše Sandik. Dneska máme mnohem kvalitnější publikace. To jistě, ale tahle vyšla před 32 lety. Jaký jsme měli tehdy výběr? V naší rodině jsme z ní čerpali informace tehdy, a čerpáme i dnes. A chyby jsem nenašla. Aspoň ne u těch informací, které jsem si mohla ověřit. Není to kniha, kterou čtete jako román od začátku do konce. Tady si vybíráte co vás zajímá.

3 23.08.2018

Báseň o hříbátku

Před chvílí boky křečí vypjaté,
teď na srsti už jenom drobné chvění,
o stání kobylka se opírá,
u pysku hrozen horké žluté pěny.

Je u ní hříbě, dosud vlhké je.
Uzlíček svalů, světle hnědé srsti,
na štíhlých nohách, trochu nejistých,
neohrabaných jako dětské prsty.

Stojíme nad ním, ještě v zástěrách,
i ruce ještě mokré, potřísněné --
a vidíme už hřívu jiskřit v tmách
a z kraje v kraj kůň nádherný se žene.
. . . .

Básníka Ivana Skálu moc ráda nemám. Jeho básně však zkouším čas od času znovu a znovu. Říkám si, co kdybych padla na nějakou, která mne osloví. Jako kdysi před lety tahle O hříbátku. Tenkrát jsem namátkou otevřela knížku na straně 51 a dodnes si recituji tyto první tři sloky.

3 23.08.2018