Nočnípták komentáře u knih

Při čekání na šestý díl jsem si trochu chtěla oživit to, co jsem četla už dávno. Myslela jsem, že budu jen tak trochu listovat. Nakonec jsem Jantarové oči, Led pod kůží a Pád do temnot přečetla znovu začátkem roku. Teď došlo na Vidění.

Zase mě děj knihy pohltil. Četla jsem a neviděla, neslyšela. Mám obavy, že se propadám hlouběji a hlouběji do tenat Össeanů. A to se musím přiznat, že do doby než jsem začala číst Mycelium, mne knihy tohoto druhu nezajímaly.

"Nejdůležitější věci se odehrávají vskrytu, protože tím, jak zůstávají utajeny naší mysli, nad námi získávají moc."

A teď honem na Hlasy a hvězdy.

5 12.08.2018

Když je kolem knihy hodně slávy a velkých řečí mám často opačný názor. Proto jsem se bála zklamání, a tak jsem čtení Hany stále oddalovala. V tomto případě jsem se bála zbytečně. Kniha se mě líbila. Četla se moc dobře. Je pravda, že zpracování tématu války a holocaustu je zde jaksi jednodušší nebo lehčí než v jiných knihách, ale mě se líbila právě proto. Mám dojem, že tak vynikl víc příběh Miry, že příběh Hany jej nepotlačil.
Mám ráda příběhy založené na skutečných událostech. Mám ráda styl, kterým píše paní Mornštajnová. Přesto pro mne není Hana tou jedničkou v nejlépe hodnocených knihách. Vždyť třeba Slepá mapa je úplně stejně dobrá a čtivá. Nebo Němci od Katalpy. Nedokážu rozhodnout, která je lepší.

17 12.08.2018

Teď o prázdninách se u nás střídají vnoučata. A tak čteme a čteme. Ještě že máme knihovnu dobře zásobenou. Knížky, které si přivezli nemají to kouzlo jako ty naše staré. Tygříka Vasku objevila letos prostřední vnučka. Ve čtení se s těmi staršími střídáme, mladší poslouchají. Sama jsem z příběhů nadšená. Cítím se zase malou holkou, která toužila žít na hájovně a mít kolem sebe spoustu zvířat. Některé příběhy jsem si pamatovala dodnes, ale některé jsem úplně zapomněla. Knížka se čte dobře, skoro jako pohádka. Určitě také díky překladatelce, která vládně krásnou češtinou. A ilustrace Mirko Hanáka, to je něha a krása.

7 04.08.2018

Citlivě napsaný příběh o hledání sebe sama, o různých formách lásky a přátelství. O touhách dospívající June.
Knihu jsem si půjčila nejen kvůli překrásné obálce, ale i podivnému názvu. Jinak jsem o ní nic nevěděla. Žádné recenze a komentáře nečetla a to bylo dobře. Kniha mne okouzlila. Její pomalu plynoucí děj, popisy lesních toulek a setkáních s Finnem a potom s Tobym. Myslím, že na tenhle příběh budu opravdu dlouho myslet.

8 02.08.2018

Po letech jsem ji vytáhla z knihovny. A teď nevím co s ní. Vůbec nechápu, jak jsem ji mohla koupit dětem. Určitě jsem ji tenkrát i četla a děti ji brali jako pověsti a pohádky. Ale dneska to nějak nemohu překousnout. Vnoučatům tedy určitě ne. Když budou chtít znát některá jména nebo pojmy, tak ať si to najdou na internetu.
.

4 02.08.2018

V dětství moje oblíbené pohádky. A ty krásné ilustrace. V téhle knize jsem se poprvé setkala s jménem Karel Svolinský.

Dnes je čtu vnučce. Je to hrůza. Skoro se to nedá číst. Malé se sice líbí, ale to jen pro ty ilustrace a proto, že něco vynechám, něco si uzpůsobím. Prostě z toho dělám úplně jiné pohádky. Ještě, že zatím neumí číst. Co mi řekne za dva roky, pokud si to bude pamatovat?

A tak z mé oblíbené knihy zůstaly po letech jen oblíbené ilustrace.

2 02.08.2018

Moje první kniha od Mornštajnové. Mám ráda příběhy, které se odehrávají na pozadí skutečných událostí. Životní osudy Anny, Alžběty a Anežky jsou tak skutečné, že na tom nezmění nic ani to, kdyby byly vymyšlené. A pokud je jejich příběh příběhem žijících postav, tím lépe.
Alena Mornštajnová se řadí k autorům, kteří dokáží používat češtinu v takové šíři a rozmanitosti, že si hned uvědomíte, jak dřív byla většina knih chudá ve výrazových prostředcích.
Moc se mně líbí Dcery od Kateřiny Dubské, ale musím říct, že tahle Mornštajnová ještě o chloupek víc. Možná proto, že mně přijde optimističtější. Už si ji zařazuji mezi oblíbené autory a samozřejmě dávám 5*. Ve vlastních seznamech pak do 5*nestačí.

17 02.08.2018

Nejen básníci, ale i prozaici oslavují v této sbírce zádumčivou krajinu jižních Čech. Krásu rybníků, lesů a hor. Nad jejich slovy někdy teskně a někdy jásavě zpívá mé srdce. V tomto kraji jsem se narodila a jsem šťastná že zde žiji. Možná proto mám tak ráda monolog Petra Voka ze hry Zuzana Vojířová

Denně Bohu děkuji a po něm praotci pětilisté růže Vítkovi za to, že mně přisoudili narodit se a žít v této zemi. Mé jižní Čechy! Jsem tu vrostlý všemi kořeny až po pás. Když projíždím lukami, lesy a poli od Krumlova k Soběslavi, od Hradce Jindřichova až tam daleko za Vimperk, cítím, jak denně tu zarůstám hlouběji. Má spanilá jihočeská země, budiž požehnána mezi zeměmi všemi, má jediná! . . .


Josef Jelen
Jihočeské rybníky

Ráno jsou jako kadidelnice
V poledne jako zrcadla
Navečer jako mísa měsíce
na kterou slza upadla

Ráno jsou plné ptačích přeletů
V poledne prostřené jako stůl
Navečer stáhnou mlžnou roletu
a mlčí jako spící úl

Ráno jsou jako bílé kapličky
V poledne nebe doklenou
Navečer zapálí všem hromničky
Kraj klečí na těch kolenou

7 30.07.2018

Útlá knížka veršů je plná lásky a něhy k domovu. Obsahuje však i verše o válečných letech, o Kuncipálových přátelích - básnících. Některé básně jsou jim přímo věnované. Verše doprovodil něžnými ilustracemi Karel Kupka.

Básník a ilustrátor nejsou moc známí, ve mně však knížka vyvolává vzpomínky na dobu, kdy jsem oba osobně poznala.


Ukázka z básně
ČÍM VONÍŚ

Voníš mi jarním lesem,
heboučkým mechem a mladým vřesem,
zelenou loukou a tečkami sedmikrás,
potůčkem čistým, z nějž pije konipas,
sluníčky blatouchů v mokřině,
očima fialek na klíně.


nebo kousek z básně Za Vladimírem Stuchlem

Jednou
když tiché břehy zápasily
s řekou času neposednou
když prchající laně rozčeřily
hladiny mých snění
tenkrát
tvých veršů zazvonění
začal jsem mít rád


SRDCEM
In memoriam P. Josefa Jílka

Zlatonosná perlorodá Otava
zpívala mi svoje pradávné písně
v proudech tišinách i tůních
U kamenného můstku
svou mýtickou a baladickou ruku
přikládala ke klobouku
tajemné Kněží hory
a zdravila mě na mých cestách krajinou

Přišel jsem a sloužil pokorně
díval se srdcem do vašich srdcí
radoval se z vaší radosti a štěstí
pomáhal nést vaše starosti a strasti

Na vás na všechny jsem pak myslel
v mých bolestných dnech
i v poslední mé chvíli nejkrutější

5 29.07.2018

Nesmělí sousedé

Na strmý val
u Východní brány
šplhají listy břečťanu.
Tvůj dům je blizoučko
od mého domova.
Proč tě tak zřídka vídávám?

Zelené kaštany
u Východní brány
sklánějí haluze
nad nízké střechy.
Jak jen ti říci,
že tě mám ráda,
když jen tak vzácně
přijdeš k nám?

Po dlouhé době jsem zase vzala do ruky tyto básně. Mám ráda čínskou poezii, hlavně její něhu a lehkost. Z těchto veršů je však cítím především smutek. Básně jsou krásné, ale když je srovnám se sbírkou Vyznání, na níž jsem již psala komentář dříve, mohu dát jen 3 *. Jednu přidám za něžné ilustrace Dany Stočesové. Ferdinand Stočes knihu věnoval památce Bohumila Mathesia, Jehož přebásnění staré čínské lyriky zatím nikdo nepřekonal.
Nevlastním Mathesiovy Zpěvy staré Číny, ale mám jeho přebásněné japonské Verše psané na vodu. Již jsem je vytáhla z knihovny. Komentář dodám brzy.

7 26.07.2018

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou . . .
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.

Karel Hlaváček - Hrál kdosi na hoboj

Opravdu mimořádně zdařile uspořádaná antologie před a meziválečné poezie.

5 25.07.2018

Jsou to takové jiné, zvláštní pohádky. O tom, co se děje v rodině Horových, jak si před praním prádla zpívají šňůry písničku. Ta se líbí kolíčkům a valše. Nebo co si povídají předsíňové dveře s kuchyňskýma. Do toho se mísí povídání o životě rodiny.

Moc hezká knížka. Přesto, že dnešní děti žijí úplně jinak, než Tomík a Liduška, knížka se čte dobře. Tak nějak lehce plyne celý děj. Některé výrazy a činnosti jsou sice zastaralé, ale docela mne překvapilo kolik z toho naše vnoučata znala.
Náměty pohádek jsou nápadité a děti je začaly využívat jako základ pro své vlastní pohádky.
Také já už před lety /a to jsem ještě knihu neznala/ začala vyprávět o tom, jak si na poličce v kuchyni povídají hrnečky. Má to úspěch dodnes.
Je vidět, že se dětem líbí jednoduché, možná trochu naivní vyprávěnky i když žijí ve světě nových technologií. Nebo právě proto?

2 24.07.2018

Dlouho trvalo, než jsem se do knihy pustila. Pořád ji předbíhaly jiné. Není to román a není to suchá literatura faktu. Je to moc pěkně zpracovaný příběh domu a autorových předků. Kniha má podtitul - Jeden dům, pět rodin a sto let německé historie. Protože jsou zde přehledně zapsány rodokmeny rodin, nemusíte se obávat, že se ztratíte v množství postav. Moc mne čtení bavilo.

4 22.07.2018

Kolibří vydání těchto básní má podtitul "padesát sonetů o lásce". Mám ráda lyrické verše, ale tyto mě vůbec neoslovily. Přečetla jsem s divnými pocity. A nedokážu z nich vybrat něco na ukázku, abych vás nalákala ke čtení. To už se mi dlouho nestalo. Jsem z toho trochu zklamaná.

5 22.07.2018

Citadela je plná myšlenek, které nejde jen tak rychle "zhltnout". Je třeba číst soustředěně, pomalu. Občas se i vrátit. Vím, že tahle malá knížečka je hodně, hodně okleštěná proti novějším vydáním, přesto ji mám moc ráda. To nezkrácené vydání jsem také četla, ale tohle vlastním už léta a je prostě MOJE. Čas od času si v něm listuju a čtu. Pokaždé najdu něco, co mě překvapí, co jsem zapomněla. A ilustrace Kamila Lhotáka jsou podle mne nejlepším doplňkem k textu pana de Saint Exupériho.

8 22.07.2018

Ladislav Stehlík
Pařezy

Když na oknech je jíní
a venku padá sníh,
vzpomínám na kuchyni
z dnů dávno minulých,
zapraská do tmy plamen,
tanče kol dokola,
a smolná vůně z kamen
mi dětství přivolá.

Sen dvířka pootevře,
jiskra z nich vyskočí
a něco srdce sevře
stesk padá do očí,
metlice plavá vlna
zas plaše volá mne,
paseka slunce plná
vydychla omamně.

Za všechny básně a básníky v této knize jsem opsala aspoň kousek z dlouhé básně od pana Stehlíka.
Verše zde jsou hodně poplatné době. Osvobození. Sovětský svaz. Rudá armáda. Ale kdo knihu pročte poctivě, tak objeví autory, kteří dokázali i tehdy psát po svém. Verše o dětství, mamince, přírodě. Byla jsem překvapena kolik básníků zde vůbec neznám. Jsou zde známá i méně známá jména. Některá však úplně neznámá, která během let upadla v zapomnění .

5 22.07.2018

Moc hezké povídání o přírodě pro děti od čtyř let. V kraťoučkých kapitolkách poznávají úkryty různých zvířátek a ptáčků. Najdou zde veverku, želvu, ježka, medvěda. Spoustu druhů ptáků a také povídání o životě pod vodou.
Verše v anotaci k této knize vzbuzují touhu objevovat a poznat jak to chodí v přírodě.
Je to knížka pro děti, ale myslím, že překvapí i nás dospěláky.

3 21.07.2018

Milá vzpomínka na dětství. Sládkovy básničky s ilustracemi Mikoláše Alše byli asi první, které jsem dostala od svého dědečka. Některé umím ještě dnes zpaměti. Učila jsem je i děti. Měli je docela rádi, ale u vnoučat už s nimi úspěch nemám. Přece jen Sládek, Čarek apod. jsou jim už moc vzdálení. Jednu básničku ale umí všichni a to je Oříšek.

Říkali mu Oříšek,
huňatý měl kožíšek,
uši také, toť se ví -
jazýček měl růžový.


Jenom toho čerta, jak je psáno níže, jsem tam nikde nenašla.

7 21.07.2018

Moc jsem se na knihu těšila a dlouho jsem na ni v knihovně čekala. Nebyla jsem zklamaná, to ne, ale žádné velké nadšení jsem necítila. Autorův nápad se Smrtí se mně docela líbil, ale asi je pravda, že nakonec od čtení zdržoval. Nedokázala jsem, jako jindy, číst a být naštvaná, když mne něco od čtení zdržovalo. Klidně jsem knihu odložila a šla zapnout pračku, nebo si počíst na DK. Příběh byl zajímavý, plynul tak nějak klidně a to mám ráda, ale prostě jsem čekala něco, co nepřišlo. Určitě si ji jednou přečtu znovu. Kdybych si však měla vybrat třeba mezi ní a Němci od Katalpy, budu číst znova nejdřív Katalpu.

12 21.07.2018

Už jsem neměla knihu v ruce několik let. Teď si to vynahradím. Listuji v ní snad každý týden a hledáme s vnukem kam vyrazíme. Podle téhle knihy se dá dobře vybírat, zajímá nás všechno, hlavně ty tajnosti. Je příjemné spojit historii se zábavou. A to nám kniha umožňuje.

7 20.07.2018