Nočnípták komentáře u knih

MY DVA

Bylo mi devatenáct
Bylo mi devatenáct
Když jsme se konečně dostali
Ty jsi měl, milý můj, jen dvacet jar
Stařec z měsíce kdysi však dávno označil už naše jména
A rudou stuhou tak svázal a předurčil milostný pár

Číst si v této sbírce, to je pro mne vždy zážitek. Nevím co mám raději. Zda krátké milostné básně, nebo balady. Úžasné muselo být, když k poezii byly přiřazeny nápěvy, nejčastěji lidové.

Pchu Sung-ling velký čínský básník a prozaik žil v letech 1640 - 1715. Je neuvěřitelné, že jsou jeho básně i dnes tak čtivé. Samozřejmě velikou zásluhu na tom má překladatelka paní Marta Ryšavá.

6 12.07.2018

Ondra Frencl boduje u všech našich starších vnoučat. U mne taky. A to knihy o živých mrtvých nečtu. Nemám je ráda. V tomhle komiksu však nejsou žádné velké hrůzy, je vtipný a opravdu baví. Děti knihu čtou pořád dokola, už budou asi lítat listy. A to mají každý svoji vlastní. Už jsem ji měla půjčenou od každého z nich. Teď mne čeká druhý díl. Už se těším.

2 09.07.2018

Bezvadná pomůcka pro žáky základní školy. Vytáhla jsem ji zezadu z knihovny a dala dopředu, mezi knížky, které si vnoučata stále prohlížejí. Budu chvíli čekat, kdo z nich ji "objeví". A musím se přiznat, že jak jsem tak listovala, s hrůzou jsem zjistila co všechno už neznám. Takže z listování bylo nakonec poctivé čtení.

8 09.07.2018

Josef Beneš -významný odborník a Zdeněk Burian -významný malíř a ilustrátor. Z jejich spojení vznikla kniha, kterou obdivujeme ještě po letech. Dnes už věda značně pokročila, takže kniha není aktuální. Pro seznámení mladého čtenáře s vývojem života na naší planetě je určitě dostačující.
Dnes už je mnoho jiných a výpravnějších knih. Tahle je však díky panu Burianovi nepřekonaná. Navíc je moje a já ji mám ráda. I když se právě dnes úplně rozpadla. Zkusím ji poslepovat.

5 09.07.2018

Kniha je sice historií skautingu ve Strakonicích, ale není jen o skautech a pro skauty. I ten, kdo nikdy neskautoval, se z ní dozví mnoho informací. Je vlastně svědectvím o tom, jak se žilo kdysi na malém městě. Pro mne má kniha navíc jakýsi nostalgický nádech, protože jsem autora znala osobně.

6 08.07.2018

Opět jedna z knih co mne nadchla. Samozřejmě, že nedokážu jako laik pochopit úplně všechno to, co se týká odborné stránky . Dokážu však ocenit um a znalosti našich předků. Také samozřejmě dokonalou práci, kterou na knize odvedl autor. Mnoha skutečnostmi jsem byla překvapena a opravdu se teď na orloj dívám jinýma očima, jak bylo napsáno v předchozím komentáři. Moc zajímavá kniha. Mohu jen doporučit.

7 08.07.2018

Chci knihu půjčit vnučce a tak jsem si ji zase honem pročetla, abych mohla odpovídat na otázky. Musím říct, že až tak nadšená jako kdysi nejsem. Pro děti to bude stačit, ale ti starší už budou chtít něco novějšího, protože od doby vydání již došlo k novým poznatkům. Ovšem ilustrace Zdeňka Buriana, myslím, že dokážou nadchnout každého, ať je dítě nebo dospělák. Chtěla jsem dát 4*, ale to bych panu Burianovi nemohla udělat. Dávám 5*.

3 08.07.2018

Knížka je moc pěkně zpracovaná. Ilustrace dokonalé. A že je poplatná době? Mně to nevadilo. Vždyť která kniha není? Prvně jsem ji četla už dávno a moc jsem si z ní nepamatovala. Teď ale jsem si vzala k ruce plán Prahy a dělala jsem si značky, kam se s vnoučaty podíváme, až zase do Prahy pojedeme.

5 08.07.2018

Pro mne milá knížka mého dětství. Měla ji půjčenou vnučka a včera ji vrátila. Již dlouho jsem ji neměla v ruce. Tak v ní trochu listuji a najednou zjistím, že čtu. Zase jsem malou holčičkou a smutním nad Rezinkou, která musí na vychování do kláštera.A zase se raduji, když pro ni přijede bratr Pepík. Pohlazení po duši.Přečteno za večer. Krása.

5 08.07.2018

Krásná milostná lyrika doprovázená něžnými ilustracemi. Místo předmluvy verš od Vladimíra Holana
I když mi, lásko, stále unikáš,
jsi moje ustavičná přítomnost . . .

Děvčátku které se mi narodilo ve snu

Jívo rozkvetlá ve spánku
bělounká cisterničko
všude jsou stopy po tvém opánku
když pootevřu víčko

Opánek z mléka nočních můr
rozplyne se než přejde dvůr

Třeba i já se sobě zdám
Mou krví bloudí čísi prám

3 08.07.2018

Tuhle knížečku máme v knihovně už dlouho.Teprve z ní jsem se dozvěděla, jaké jsou moje zlozvyky při čtení. Ale pokud to tedy zlozvyky jsou, tak je máme určitě všichni/teda čtenáři/, aspoň některé.

Třeba jako Josef Velčovský, ten říká:
"Já mám zlozvyk jenom u dobrých knížek, protože na ostatní nemám sílu. A tím je strach. Strach, že ta knížka brzy skončí. Úměrně s tím, jak se blíží konec, zpomaluji čtení, aby mi vydržela aspoň o něco dýl."
Teď jsem zjistila, že Velčovského už cituje Triatlet, tak to tady máme 2x

Dalším zlozvykem je čtení za chůze. V dětství čtení pod peřinou při baterce. Nebo, že nevím, kdy přestat/jako Lubomír Brabec/. Spaní s knížkou pod polštářem a usínání, nezhasínání.

Michal Suchánek napsal:
"Většinou mne čtení pohltí tak, že nejsem schopen vnímat okolní svět tak, jak bych měl. To znamená, (protože čtu poměrně všude a často), že zapomínám vystupovat z dopravních prostředků tam, kde bych měl."
I tenhle zlozvyk je můj. No, když se to přihodí v MHD, tak přesednete na opačný směr a vrátíte se. Horší je to ve vlaku, když přejedete a ve směru zpět už nic nejede.

Nejvíc se mi líbilo od Ondřeje Neffa:
"Já čtu na WC. To i když utíkám, tak něco popadnu a vezmu si to s sebou i kdyby to byla Vlasta."
U mne teda manželova Střelecká revue. Proto se docela vyznám v revolverech a koltech.

Nejpravdivější je od Františka Nepila:
"Při čtení nemám žádný zlozvyk - zlozvyk mám při jídle - čtu!"

8 08.07.2018

Na tenhle skvost jsem narazila na autobusovém nádraží v Pelhřimově. Vzala jsem si knížku na cestu, že ji vrátím u nás. Nemohla jsem. Místo ní jsem tam dala jinou. Autor si knihu sám ilustroval. Byl učitelem, hudebníkem, malířem, sochařem a skautem. Mám ráda pohádky, ale není pohádka jako pohádka. Tyto jsou jedinečné. Vyprávěné u ohně malým skautíkům - vlčatům. Je v nich humor, nadsázka, tábornický život. I když byly napsané dávno, čtivé jsou i dnes. Jsem ráda, že jsem se s nimi mohla potkat.

4 05.07.2018

Milostná

Květnových večerů rozhrň tmu,
rozhrň ji rukama teplýma,
chtěl bych ti říci jen pošeptmu:
jak ňadro teplá je jarní tma.

Jarní tma hladí nás po dlaních.
skloň hlavu až na mé rameno,
z tenkého písma těch vlasů tvých
chtěl bych číst každičké písmeno.


František Branislav - můj oblíbený básník. Však jsem si jeho verše dala na svatební oznámení.
Sbírka Večer u studny - to je jedna lyrická báseň krásnější než druhá. Je z nich cítit touha, smutek, láska. Pro mne nejkrásnější z nich je asi Po letech a Věčná touha. I když . . . Možná příště to budou úplně jiné.

4 05.07.2018

Malá knížečka krásných písniček, které Honza doprovází svými kreslenými vtipy. Písničky - básničky znám všechny od trampských ohňů. Tam je zpívám s kamarády. Doma si je nahlas recituju. Poslední dobou stále častěji

Někdy si namlouvám, že vůbec nestárnu
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak přijde po špičkách ta chvíle bytelná
u nohou zabublá mi říčka Křemelná
A zas mám jehličí v podrážkách pohorků
nad sebou kočičí mám hřbety pahorků
. . . . . atd.

6 05.07.2018

Dospělej není zlej

Dospělý je jako ty
má jen větší trampoty
Bolejí ho klouby
nerostou mu houby
má starosti rodinné
to ty nemáš, to ty ne

Dospělej není zlej
když, tak jenom některej
Je to jen odrostlý dítě
mračí se, ale nesní tě

Dospělej není zlej
klidně si ho pošimrej
aby se vesele kouk
nechodil světem jak brouk

Dospělý je jako ty
má jen větší trampoty
Je vyššího věku
a má delší deku
Pod ní sčítá potají
Jak mu léta prchají

Dospělej není zlej...

Jsem moc ráda, že mám knížku v knihovně. Recituju z ní kouzelné verše vnoučatům a ty mně je na oplátku zpívají.

6 05.07.2018

Pobavila jsem se. Některé fejetony byly opravdu vtipné, některé méně. Jsem ráda, že jsem tuhle knihu zkusila, když "Přece by nám nelhali" mě moc nezaujala. Noskovou mám ráda. Její "Bereme, co je" a další pokračování, to pro mne byl návrat do mládí. Některé fejetony v této knize jsou též o době, kdy jsme si museli dávat pozor, aby jsme neříkali nahlas to, co si myslíme.
Jsem zvědavá jestli i další Noskové knihy budou stejně opravdové a autentické.

1 05.07.2018

Kniha mého dětství. Měla jsem ji ráda, ale nebyla moje. Půjčovala jsem si ji ze školní knihovny stále dokola určitě tři roky. Moc jsem si ji přála mít v knihovničce, ale asi jsem o tom málo mluvila, protože ji dostal k narozkám bráška. No aspoň byla doma. Potom, už jako vdaná, jsem ji dostala k narozeninám já. Od brášky. Novou, ne tu jeho salátovou. Tak byla knihou dětství našich dětí. Syn se stěhoval i s Modroočkem. A já koupila další. Už je knihou dětství vnoučat. Teď jsme ji dočetli s vnučkou. Pomalu se poohlížím po další, protože tahle se bude také stěhovat a já přece bez ní být nemůžu.

22 03.07.2018

To netrpělivé čekání, kdy kniha vyjde. Ač jsem se na ni moc těšila, nezačala jsem ji číst hned po koupi. To je tak, že když je kniha moje, stále ji odsouvám a čtu ty, co musím vrátit. Ani nevím kolikrát jsem ji držela v ruce a zase odložila. Teď už však bylo čekání neúnosné. Kniha o Emilii Flögeové mne nezklamala. Dokonce předčila mé očekávání. Již mnoho let miluji obrazy malíře Klimta. Od teď miluji i jeho múzu Emilii.

Knihu jsem přečetla za dva večery/ vlastně spíš noci/. A mohu říct, že odložit čtení na další den byla docela muka. Teď ji začnu číst znova. Hezky pomalu, aby mě neunikl žádný detail. Když jsem čekala na vydání knihy, plánovala jsem ji do výzvy. A ejhle, už tam mám jinou. No měnit už to nebudu/Raději zešílet v divočině se mně také líbila/,ale musím ji opravdu moc doporučit. Já vím, že je to o různých chutích a pocitech, každému se nemusí líbit to co mně. Já jsem ovšem tak moc nadšená že jsem vám to musela sdělit.

8 02.07.2018

Až po přečtení Diogéna se stal z našeho syna čtenář. Do té doby pro něj čtení bylo skoro jako trest. Dneska má Diogéna ve své knihovničce jeho dcera a moc si jej považuje. No a já si nedávno koupila v antíku jednoho pro sebe. Jestli ho teda ne mně nevyloudí druhá vnučka nebo vnuk. Přečetla jsem ho s velikou radostí. Opravdu to je knížka nejen pro děti. Zkuste si ji přečíst také a uvidíte, že se vám bude líbit. Ilustrace jsou tak vtipné jak napsala Vidlička.

6 02.07.2018

Je tady všechno - písně, próza, kresby, aforismy a staré fotografie Montmartru z přelomu 19. a 20. století. Každý si vybere co se mu líbí. Mně se líbilo všechno, takže jsem nedokázala vybrat něco na ukázku.

1 01.07.2018