Nočnípták komentáře u knih

Podzimního deštivého dne

Má krásná Evo, kdybych měl posla
a nebyl chud a nebyl smuten,
já bych dnes vypravil posla
aby ti donesl dar.

Člověče boží, řekl bych poslu,
před tebou leží nejsladší cesta.
Poděkuj nebi! Vyjdi z bran města,
slunce se otaž, kde leží jih.

Pak už jen spěchej. Zpívej si cestou.
Snad se i schýlíš, políbíš zemi.
Po březích půjdeš, vinicemi,
za tebou sever, před tebou jih.

Osmahneš, zkrásníš. A to je dobře.
Neb ta, k níž kráčíš, pro bledé není.
Snad najde v tobě zalíbení.
A přijme můj dar.

V dalekém jihu potkáš ji kdesi,
chodívá za ní mladý bůh s flétnou.
Prý se mu směje, hrdličky vzlétnou.
Pokloň se hluboce. Mluv!

Pověz jí... pověz... O zlých dnech nemluv.
Také ne o mně. Překrásná jména
dej jí jen a řekni: Velebena!
Pověz jí... pověz... Mlč!

Zase jsem neodolala. Místo komentáře celá báseň. Když ty verše jsou jak pohlazení.

11 21.06.2018

Tuhle knihu by si povinně měli přečíst všichni ministři školství/minulí, současný i budoucí/ a zaměstnanci ministerstva.
Nevím co bych víc měla napsat, to musíte číst sami.

4 21.06.2018

S tímto druhým dílem jsem asi ještě víc nadšená. Novověké dějiny mne dřív nezajímaly tolik jako starověké. Až s touhle učebnicí jsem zjistila o co jsem přicházela.
citace z knihy
Dějiny se staly a nelze je nikdy "odestát".
Interpretace dějin není jednou provždy dána.
Je to věčné dobrodružství poznání.
Je zdrojem, inspirací a poučením, zkušeností pro život
každého člověka

Oba díly jsou zpracovány přehledně, doplněny mapkami a chronologickými tabulkami. Je radost se z nich učit, nebo si v nich jen tak číst

2 21.06.2018

Učebnice pro středoškoláky. Přehledná, s mapkami, fotografiemi a velkou chronologickou tabulkou. Závidím dnešním středoškolákům tyto učebnice. Takové mít kdysi, to by byla paráda. Protože jsme je neměli, tak si v nich čtu teď v babičkovském věku. A pořádně si to užívám.

2 21.06.2018

Vždycky jsem měla ráda dějepis. A na střední škole jsme měli báječnou profesorku, která nás uměla nadchnout pro starověké civilizace. Tato kniha předčí suchopárné učebnice. Dozvíme se zde o vzkvétání i rozpadu starověkých říší, jejich hospodářství. Jak žili lidé v těch dobách.
Když jsem si knihu koupila, už dávno jsem nechodila do školy. Je pravda, že ji pak využily naše děti, ale koupila jsem ji sobecky pro sebe. Teď už si ji ode mne půjčují vnoučata.

6 21.06.2018

Mám ráda rozhovory se známými, zajímavými lidmi. Tohle povídání o životě s panem profesorem Pafkem je jedním z nejkrásnějších, které jsem četla. Tuhle knížku jsem četla již počtvrté. Vždy, když dočtu, mám pocit zvláštního klidu a radosti. A také hrdosti na to, že v naší malé zemičce žijí takoví lidé jako pan profesor Pafko.

10 21.06.2018

Poslední díl trilogie. Nedokážu říct, který díl byl lepší a který horší. Na každém se dá najít něco pěkného a naopak. Knihy se dají číst i jednotlivě, ale trilogie dohromady dává vyniknout tomu, jak se v průběhu doby hlavní postava vyvíjí. A ta nádherná básnická čeština. Podle mne vyvažuje i nějaké ty vulgarity, chlast a sex. Teď zkusím i nějaké další knihy od této autorky.

1 20.06.2018

Tato monografie je výběrem nejkrásnějších Heckelových fotografií. Jsou to obrazy nejen z hor, které tolik miloval, ale i z našich lesů, polí a luk. Je to náš domov na fotografiích.

3 20.06.2018

Toto je krásně zpracovaná pozvánka na naše hrady a zámky. Jsou rozděleny podle krajů. Nechybí malé mapky, kde jsou památky vyznačené. Najdeme zde erby, data a zajímavosti z historie, něco o okolí a také jaké zde jsou expozice. U některých zámků i fotografie. Jediné co se samozřejmě změnilo je vstupné a otevírací doba, ale to si každý zjistí na internetu. Dočetla jsem se o spoustě zajímavých věcí, které jsem neznala.

1 20.06.2018

Útlá knížečka moc pěkných veršů. Jsou jednoduché, líbivé. Dobře se recitují. Zklamaná jsem nebyla, ale přesto...Neumím si ujasnit,co mě vlastně vadí.Je to jen takový pocit.Snad že se mě zdají nějak málo čínské? Že by to bylo překladem a přebásněním? Nebo jsem se nedokázala jen soustředit? Musím si sehnat překlad Písně písní od Jaroslava Vrchlického. Až porovnám, tak na to snad přijdu.

3 18.06.2018

Kniha pro mne nebyla žádným překvapením, protože jsem už dřív přečetla všechny tři díly. I když působí tento díl víc pesimisticky moc se mě líbil. Je znát, že knihu psala básnířka. Pěkné popisy míst i situací a nádherná čeština úplně člověka pohladí.

2 17.06.2018

Tak jak autor vedl rozhovory bez předsudků a normování, tak by jsme měli i tuto knihu číst. Za dva dny jsem měla přečteno. Pak jsem stále listovala a některé příběhy četla znova. Pěkně pomalu, pomaličku, aby mě nic neuniklo. Moc zajímavé čtení. Aktéry příběhů nesoudím. Každý má jiné důvody pro život o samotě. Můžu, nebo nemusím s nimi souhlasit, ale jsou to jejich důvody a jejich životy, ne moje. Andi tady píše, že někteří z nich nezvládli svůj život. Možná je to ale tak, že právě zvládli. Kdyby nic neudělali a zůstali tam, kde žili dřív, jak by to s nimi dopadlo? A na Šumavu se Andi nebojte. Tyhle lidi nepotkáte, protože oni nechtějí být potkáváni. A ti, kterým setkání nevadí, ti si s vámi budou sousedsky povídat. Dva znám. Já dávám knize 5*. Pan Palán a pan Šibík odvedli úžasnou práci. Díky.

24 17.06.2018

Listy heroin jsem četla kdysi ve škole. Tenkrát mě nějak nezaujaly. Léta odpočívaly vzadu v knihovně a čekaly na svůj okamžik. Dočkaly se. Když jsem je četla teď, jsem unesená tou krásou. Jak jsem mohla tolik let nevědět, že mám v knihovně ukrytý poklad?
Zítra si musím vypůjčit novější vydání, kde je o dva listy z Ovidiovy sbírky víc.

6 17.06.2018

Beatles - kluci z Liverpoolu a 60. léta. Ať se dělo tehdy cokoliv, vše mělo určitou spojitost s touto kapelou. John, Paul, George, Ringo - to jsou ta jména, která měla nepředstavitelný vliv na tehdější mládež. Tato publikace mapuje vznik a vzestup kapely a po jejich rozchodu i příběhy jednotlivých členů. Když se řekne rock and roll, okamžitě naskočí jména Lennon, McCartney, Harrison, Starr - Beatles. Pro někoho zážitek, že byl u toho. Pro někoho dávná historie. Ale pro všechny radost z jejích hudby.

5 17.06.2018

Antonín Zhoř napsal krásnou knihu o životě malíře Jaroslava Čermáka. Je to kniha pro děti, ale tohle zařazení je dost zavádějící. Četla jsem ji poprvé tak ve dvanácti, možná dřív. Pak určitě ještě dvakrát, třikrát, A teď po letech. Se stejným pocitem jako kdysi jsem prožívala radosti a smutky malého chlapce i dospělého muže.
Ilustrace Kamila Lhotáka skvěle doplňují malířův příběh.

2 17.06.2018

Mně se Orákulum líbí. Teda aspoň většina z napsaných "mouder". Nekoukám na knížečku z hlediska náboženského i když autor je jezuita. Ale v 17. a 18. století u evropských dvorů se určitě žilo tak, jak nám vtipně a s elegancí autor předkládá. Jako návod pro život se určitě doporučit nedá, ale...
občas je tam něco opravdu moudrého - Nedělat z jedné hlouposti dvě. Umět zapomínat. Nesetrvávat v omylu.

1 17.06.2018

Mezi mé oblíbené knížky z dětství patří určitě i Heidi. Ta s ilustracemi od Daniely Hahnové. Vidím totiž velký rozdíl mezi tou mojí a těmi novějšími. Myslela jsem, že je to jakási nostalgie, ale tím to nebude. Moje vnučka totiž má jednu tu novou a také se jí víc líbí ta moje. Ve mně rozhodně rozporuplné pocity nevzbuzovala jako v Květince 008. I v jiných knihách se psalo o dětech s nějakým postižením. Namátkou třeba Kulhavý šermíř od A. Zhoře, nebo v knihách o Kájovi Maříkovi. Ani ve foglarovkách se neobjevují jen aktivní a optimističtí chlapci. Tady je vidět, jak různě prožívají děti stejný příběh. Asi je to opravdu dáno prostředím a výchovou, jak píše Chesterton.
Jako povinná četba asi zařazená není na žádné škole. Naše děti měli četbu doporučenou a tam ji učitelka zařadila, protože většina třídy si to přála. Ta většina totiž byla děvčata. Kluci sice frflali, ale nakonec se to líbilo i jim. Proč si Andi nepřeje Harryho Pottera ? Dnešní děti ho mají rádi. Co děti, vždyť já taky. A to jsem babča. Ovšem nad mojí něžnou Heidi není.

19 17.06.2018

Jako je slabikář pro prvňáčky, tento slabikář je pro dospělé, kteří mají rádi památky, architekturu, historii, luštění křížovek. Mám jej v knihovně již dlouho a často se k němu vracím. Někdy z nutnosti, když v historickém románu narazím na pojem mně neznámý, někdy jen tak pro radost listování. A také ji nosím v batohu při mých výpravách s vnoučaty, jak napsala babicka_amalka.

6 16.06.2018

Mám rád les
že toho nenamluví
ani zaživa

Jenom někdy naslouchám do noci
krvavé při jeho korun
s rozlíceným vichrem,
a to potom i potok
s děsem pádí dolů,
kámen nekámen.

Po smrti -- pouhé pařezy --
světélkují dušičkami zemřelých
a obrůstají václavkami,
svými sirotky.

Tak voní, že musíš pokleknout
a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům,
abys vdechl aspoň něco
z osudu těch, co stojí
celý život zpříma.
Oldřich Mikulášek, LES

Má vlast Viléma Heckela je jakousi dvouhlasou knihou. Jedním hlasem jsou jeho fotografie a druhým verše našich básníků.
Původním záměrem fotografa bylo vydat tuto knihu po doplnění svého archivu. Lavina pod Huascaránem tomu zabránila. Vychází tedy vlastně nedokončená. Doprovodit ji slovem měl básník František Hrubín. Zemřel, než mohl toto uskutečnit. Soubor fotografií tedy doprovází Hrubínovy verše, které ještě doplňují další čeští a slovenští básníci.

Jednou vás opustím, modré hladiny vod,
vás, kopce, k horám tam v dálce nizoučký schod,
vás, noci srpnové, k dávným milenkám zvoucí,
vás, lípy s bzučivým rouchem, lučiny skvoucí,
divizny, proti nimž chudnou plápoly svic,
jednou vás opustím navždy, nebude nic.
František Hrubín, Zpěv lásky k životu

4 10.06.2018

Vilém Heckel - fotograf, horolezec, statečný člověk, přítel a kamarád řekl: ,,V horách jsem doma, protože ty naplňují můj život . . . Ale k těm horám ještě něco patří - a to jsou kamarádi . . ."
Říká se, že umíráme na to, co nejvíc milujeme. Vilém Heckel zemřel v milovaných horách a nám zanechal tolik krásných fotografií, že by vystačily na mnoho knih. V této nám představuje krásu a divokost našich hor - českých a slovenských.

Mne těší, že jsem jako tramp /ne horolezec/ navštívila mnoho míst, kterými chodil Vilém Heckel.

7 10.06.2018