Nočnípták komentáře u knih

Jan Pilař
Já se tě Praho učil znát

Já se tě Praho učil znát
z těch malostranských příběhů
kdy chlapec strkal pod kabát
ruce ozáblé od sněhu

Postávám často kde on stál
když hudba kouzlit přestala
a cítím oheň který hřál
když přešla láska nestálá

Ty uličky ty lucerny
ta poetická zákoutí
jednou vám bude nevěrný
a dívčí srdce zarmoutí

Víc nežli povrch lyrický
bude ho lákat hloubka ženy
Noc rozšlapává housličky
které už byly rozladěny

Po zastavení tolika
křížovou cestu procházím
s kulhavým stínem básníka
Praho tvým malostranským podloubím

nebo

Vítězslav Nezval
Starosvětská

Když hledím za letního ticha
na punčošky plynových hořáků,
odpusťte, Antoníne Dvořáku,
že myslím na Vás nebo na Fibicha.


Jde Arbes s Vrchlickým a nepospíchá,
hle, Burian, král zpěváků,
dnes pije pivo z tupláků,
žel Antonína Sovu trápí mícha.


Já všecky v duchu vídám vás,
slyším váš smích, váš známý hlas,
vidím váš klobouk, jehož stříška

je skoro vždycky široká --
a dere se mi slza do oka,
když vás tak vidím sedět u Ježíška.


Zase jsem neodolala a místo komentáře napsala dvě básně, aby jste se mohli také pokochat jako já.

4 01.07.2018

Slánský kraj je pro mne neznámý. Pověsti v této knize jsou moc pěkné, vzbudily ve mně touhu projít krajinu okolo Slaného. Již plánuji, kdy poznám místa z těchto pověstí.

3 01.07.2018

Nedokončená báseň

Kdo uchoval svým očím dětský třpyt
a umí dětsky žasnout nad hladinou
studánky modré, kam jdou pít
bekavé ovce poloninou,

kdo cítí chvění břízy v rukojeti kladiva
a v životě dovede býti věčně žákem,
kdo v knihách plných číslic tajně ukrývá
fialku vonnou pod pijákem,

kdo nosí jaro do laboratoří
na pastelovém dívčím svetříku,
kdo stokrát na prach spálen znovu hoří
jak Fénix, který nezná zániku,

a koho láska, věčný náhončí,
po ostrém štěrku neúprosně honí --
ať za mne tuto báseň dokončí.
Já psal ji pro něho a pro ni.

Jedna báseň krásnější než druhá. Ty hovoří za všechny komentáře.

5 01.07.2018

Začátek byl takový vlažný, nic moc. Rozmýšlela jsem jestli to nevzdám. Pak jsem si přečetla zdejší komentáře a byla jsem zvědavá jaký ten konec vlastně bude. A bylo to stále zajímavější a zajímavější. Protože Lydia byla teda pořádná psychopatka dalo se předpokládat, že kniha nebude mít šťastný konec. Kdyby jo, tak to by mě autorka zklamala. Ale tenhle konec - to byla teda síla.

7 30.06.2018

V této příručce najdeme nejen obsahy a ukázky z knih, ale i krátké medailonky spisovatelů. U některých autorů jsou uváděny širší informace a bibliografie. Kniha je určena pro 2. stupeň základních škol a pro střední školy. Podle mne však i pro nás dospělé čtenáře. Myslím, že každý si zde najde něco překvapivého, něco co nezná, nebo co už dávno zapomněl. Já našla.

2 27.06.2018

České korunovační klenoty. Národní poklad. Tato kniha je poklad můj. Nemohu říct, že v ní listuji stále, ale vím, kde ji v knihovně mám. Koupila jsem ji tenkrát, když jsem vystála šestihodinovou frontu na výstavu. Byl to zážitek. Minulý rok jsem stála frontu zase. Kvůli vnukovi. Teď to byla brnkačka - necelé tři hodiny. Zážitek nebyl menší, spíš naopak. Korunovační klenoty vystavené ve Vladislavském sále - nádhera. No a tak teď v knize často listuje vnuk a až budou korunovační klenoty vystaveny příště, tak prý jdeme zas. A vezmeme i ty dva mladší.

1 26.06.2018

Z tohoto leporela už je dávno salát. Přesto ho mám schované. Pak jsme zakoupili druhé, po něm třetí. Časté čtení přežila, zdědily je vnučky. Tomu nejmenšímu jsme však museli koupit nové, protože holky odmítly ta svá dát. A všichni umíme verše nazpaměť.

8 26.06.2018

JABLOŇ

Do rána rozkvetla.
U plotu stála bílá
a vítr, kde se vzal,
šeptal jí: Milá, milá--
a na píšťalu hrál.

A teď -- s kým šeptat si?
S renetou přes plot? -- Hloupá,
copak se nedočká?
Už aby mohla houpat
červená jablíčka!

Stěpan Ščipačov - básník
Ladislav Fikar - překladatel
Ludmila Jiřincová - ilustrátorka
Těmto třem patří poděkování za jedinečnou knížečku, která dokáže svojí něhou polaskat a potěšit.

9 25.06.2018

HÁJ

Až jednou se ožením,
budu mít dvanáct synů,
dvanáct synů jako dvanáct břízí.
Má žena v nich jakio bílá kaplička
v zeleném háji zmizí
a já budu před ní klekátkem
mechem obrostlým.
Vnučky-družičky budou na mě klekat,
modlit se čistýma očima.
a až se zšeří,
Pánbůch bude chodit k nám na večeři.


Jiří Wolker - básník. Tím je řečeno vše.

13 25.06.2018

Pamatuji se, že kdysi jsem si téhle knížečky dost považovala. Jenomže po letech už nevím, co mne tak zaujalo. Že je příběh naivní ? To k době, ve které byl napsán, patří. Dnes z něj cítím též trochu zesměšnění. Přečetla jsem s úsměvem. Znovu číst nemusím.

25.06.2018

Pohlazení po duši. Také jsem ráda, že knihu vlastním. Už ji na mně loudila vnučka, ale v tomhle případě jsem bába lakomá. Nedám.

25.06.2018

Moc milá, lehká knížečka ze které přímo zní hudba. Povídky jsou spojeny postavou učitelky hudby a já snad přímo slyšela její hru na violoncello.

1 25.06.2018

Zklamání. Jiné slovo pro knihu nemám. S přemáháním jsem dočetla do 112 stránky a pak jsem to vzdala. Hrozně nezáživné. Pokud se tam potom začne něco dít, tak mám smůlu, ale podle předchozích komentářů /které jsem ovšem předem nečetla/ to tak pokračuje až do konce. Knihu, kterou nedočtu, nehodnotím. Takže bez*.

Jiří Trnka - malíř, ilustrátor a filmař. Tato kniha mapuje jeho cestu československým loutkovým filmem. Půl knihy je povídání, půl obrazová příloha. Fotky loutek z různých filmů, fotky umělce a jeho spolupracovníků při práci. Kniha končí umělcovo filmografií.

1 24.06.2018

Jedinečná kniha. Povídání o zpívání, o životě, o šansonech. A je zde i kompletní /do r.97/ soubor textů písní. Moc ráda Hanu Hegerovou poslouchám. Zpívat moc neumím a tak si její písně recituju. Je to paráda.

Mám v dlani třísku
Ve vlasech smůlu
V očích hrst písku
A v duši hrob
V zádech mám dýku
V hlavě jak v úlu
A z otazníků pletu si cop

Na toulku městem já se ráda dám
A tím se bráním špatným náladám
Tam je mé zázemí
S trávou i sazemi
Pryč s frázemi
Já zkrátka courám sem a tam

..............z písně Rozmary

7 24.06.2018

Margaret Cravenová - spisovatelka jejíž vypravěčské umění ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu. Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je příběh hluboký, citlivý, smutný a krásný. Víc nevím co napsat. Všechno již napsala TaLu a Netopyr07. Snad jenom, že jsem šťastná, že knihu vlastním/od r.1984/.Čtu ji často. Pokud ne každý rok, tak určitě ve dvouletých intervalech. 5* nestačí.

5 24.06.2018

Tenká knížečka a obsahuje tolik uznání a lásky. Pro pana profesora Skupu a jeho "děti" Hurvínka a Spejbla. K šedesátým narozeninám daroval tuto knížečku Josefu Skupovi soubor Divadélka Spejbla a Hurvínka. Moc pěkné čtení.

24.06.2018

Nevinnosti
-- Co mi dáš?
-- Nemám nic.
-- Já ti dám korále.
Co ty mi potom dáš?
-- Dám ti nit. Jenom nit.
Tenkou nit vzpomínek,
ach, na ty korále.

-- Co mi dáš?
-- Nemám nic.
-- Já ti dám květinu.
Co ty mi potom dáš?
-- Já si dám pod jazyk
plátek z té květiny,
abys i nejtišší
šepot můj slyšela.

Aspoň začátek z této krásné básně na ochutnávku. Když ochutnáte, určitě dostanete chuť si přečíst něco od Mikuláška.

4 24.06.2018

První fejeton jsem už znala a tak jsem se s nadšením pustila do čtení. Nějak se však ne a ne začíst. Z první třetiny knihy/mimo toho prvního/ snad stál za to jen "Ježíšek vyrostl a narostly mu vousy". Ale protože se nerada vzdávám, tak čtu dál. Asi od poloviny knihy mne to začalo zajímat. Některý fejeton bezva, některý horší. Ale ty fotografie jsou úžasné. Dávám 3* a zkusím od Noskové jinou knihu.

24.06.2018

Tuhle krásnou malou knížečku jsem prvně četla před dvanácti lety. Často jsem na ni myslela. Asi v březnu ji měli u nás v knihkupectví za výlohou. Koupena, přečtena. A nedokázala jsem napsat komentář. Je v ní taková síla a klid, že to nedokážu slovy vyjádřit ani teď. Zase jsem ji vyndala z knihovny a zase čtu.
Neobyčejný příběh.
Nádherné ilustrace.
Moc pěkné zpracování.

Jedním slovem NÁDHERNÁ knížka.

30 22.06.2018