noir komentáře u knih

Na základě Joeových povídek a románu Černá krabice jsem sáhl i po jeho komiksu... a i pro mě to bylo v podstatě první plnokrevné setkání s tímhle médiem. Vítejte v Lovecraftu jsem přečetl asi za týden, po jednotlivých kapitolách, čili tak, jak vycházela původní předloha. Bavilo mě to, ale přiznám, že o dost míň než autorova literární tvorba (pokud jde o ilustrace, těm bych dal plný počet bodů; zaujaly mě, byly přehledné, ale vzhledem k tomu, že nemám s čím srovnávat, tak se omezím na hodnocení - líbilo). Po příběhové stránce jsem měl celou dobu pocit, že Hill fabuluje na půl plynu, že jsem to všechno jako by už někde četl, viděl... šílený vrah, duchové, středostavovská rodina v nesnázích, kouzelné artefakty...hm. A Lovecraft, jako název tajemstvím obestřeném rodinného sídla... eh. Kdyby nebylo několika hyper násilných scén, měl bych dojem, že je tento komiks určený mládeži, ostatně i několik hlavních postav je v tomto věku. Takže celkový dojem: vizuálně podmanivé dílo se zvláštně jednoduchým konceptem, s dost laciným důrazem na akčnost a násilí. Druhý díl předem neodepisuju, už jen proto, že se nejspíš rozvine nadpřirozený prvek a snad dojde i na nějaké neotřelejší a nápaditější věci. Dávám 3,6 hvězdičky.

10 23.09.2013

Hm, dobře napsané nic. Angličan Gallagher nás zavádí do Phoenixu v Arizoně, aby rychle, klipovitě odvyprávěl příběh cynického, ovdovělého, hláškujícího policisty (kolik takových vypravěčů už bylo: stovky, tisíce, miliony?), který se střetne se zvláštním, hravým zločincem, toužícím po uznání a publiku. Navzdory krátkému rozsahu jsem knížku četl snad měsíc a musel ji pořád prokládat něčím, co by mě bavilo a zaujalo víc. Údolí světel je především kriminálka, přítomnost nadpřirozeného prvku z něj může dělat nadpřirozenou kriminálku, ale podle mě ne horor, protože mu většinou chybí ty správné ingredience jako třeba atmosféra a pořádné napětí, o nějakém metafyzickém prvku, tajuplnosti a děsu z kontaktu s neznámem si člověk může vinou tvrďáckého vypravěče nechat jenom zdát, i když zrovna tady by se tento prvek dal využít, protože zločinec je koncipovaný jako neznámé, nepostižitelné, nepojmenovatelné Zlo. Hororem se nestane ani tím, že se v něm páchá násilí na dětech a detailně popisují vraždy a rozstřílená těla. Knížka se svými šablonovitými postavami a soustředěním na jednu dějovou linku s povinným střídáním akčnějších a pomalejších pasáží působí jako rodokaps, sotva něco víc. Pro mě zklamání.

5 23.11.2014

Antologie zpovědí autorů fantastické literatury o jejich skutečných setkáních s nadpřirozenem. Docela zajímavá už jen tím, že u nás vyšla, navíc hned rok po vydání v Anglii, a to ještě v Knižním klubu v redakci Iva Šmoldase:)
Editor Stephen Jones má na kontě sice zajímavější kousky, hlavně antologie hororových povídek, na které se specializuje, a pak slavnou řadu The Mammoth Book of Best New Horror - letos vyšel už 23. díl -, ale Valčík s temnotou určitě stojí stojí za pozornost.
Příspěvky jsou dvojího rázu, buď byly napsány přímo pro tuhle knihu, nebo byly převzaty z jiných zdrojů, což platí samozřejmě u již nežijících autorů, jako jsou třeba Machen, Poe, M. R. James, ale kupodivu i současných, viz Stephen King, James Herbert, Clive Barker, Richard Matheson a další, které obecně tvoří nejslabší část knihy, protože jsou příliš krátké, často kratší než medailonky uvádějící každý příspěvek, a do knihy dost násilně naroubované, patrně proto, že mají hlavně nalákat na velká jména.
Skutečné poklady se podle mě dají najít v delších textech, napsaných přímo pro Valčík, hlavně proto, že díky délce několika stran mívají hlavu a patu a taky proto, že některé jsou vážně zajímavé a povedené...napadá mě například Terry Lamsley s přízračnými Stěhovavými domy a Graham Masterton s Dědečkovým domem. Vůbec třeba Mastertonův příspěvek je zajímavý tím, jak se v něm snoubí strašidelné historky ze života a jejich vliv na spisovatelovu tvorbu (odraz dědečkova ducha ve výloze a Mastertonův pozdější zájem o paralelní světy za zrcadlem). A člověk se jen tak mimochodem dozví spoustu zajímavostí typu, že Peter James má garáž plnou veteránů značky Jaguar...

Cenná je knížka i kvůli informativním medailonkům o jednotlivých autorech, na kterých si dává Jones hodně záležet, jak je ostatně vidět i v Knize hrůzy. Jsou zajímavé už jen pro seznámení s plejádou angloamerických autorů 80.-90. let, kteří vinou jakéhosi děsu českých nakladatelů z literárního hororu samostatně nikdy nepronikli do českých knihkupectví buď vůbec (Ramsey Campbell, Stephen Laws, Mark Morris, Terry Lamsley...), nebo jen nepatrně (Masterton, Matheson, Gallagher...).

Čili kniha záslužná, zajímavá a stojí za dohledávání v antikvariátech.

4 04.01.2013

"Nepamatuji se, kdy se mnou nějaký fantasy román takhle zacloumal." - Stephen King (z obálky anglického vydání v řadě Fantasy Masterworks)

Kniha, která se o přečtení vehementně hlásila výrazným svislým titulem na hřbetu. DOMINIKA. Nakonec jsem neodolal a jsem spokojený. V podstatě jsem dostal, co jsem tušil, že dostanu, a to jsem četl jen text na přebalu a viděl ilustrace; anotaci jsem vynechal, protože před těmi obvykle ucukávám očima. Vydal jsem se na magickou cestu skrytou Prahou. Věřím, že tak nějak to "ve skutečnosti" i je. V duchu Michala Ajvaze, Gustava Meyrinka, ale i Michaela Endeho ve Vězení svobody je tohle cesta odvrácenou stranou všední reality. Sedm dní příběhu uplynulo jako voda. Epizodičnost nebyla na škodu, bavily mě postavy větší než život. Cubanti, Dominika, ale i Tlačenka, Hýkal, všichni ti antikváři, tiskaři, sběratelé, hermetici, klidně bych si o nich četl dál. Na jednom místě je zmíněna i Rozklava, pozdější Město v mlze, a tam se teď rád vydám.

1 02.02.2025