Noita komentáře u knih
Tahle se mi opravdu líbila. Zajímavé kousky dějin, které jsem si s chutí dohledala a přečetla si fakta. Tohle mám na Vondruškových knihách ráda - upozorní na neprofláknuté úseky dějin, lákají nastudovat si něco víc a pozjišťovat souvislosti. Vůbec jsem nevěděla, že Falkenbergů (měst) bylo více. Celou dobu jsem měla na mysli Nemodlín, ale tam mi nešla do hlavy souvislost a ono šlo o jiný Falkenberg :-))
Lidé nikdy neupřednostní zájmy zvířat nad své vlastní a momentální zisk je vždycky důležitější než vyvarovat se nenapravitelných chyb v budoucnu.
Krásná a poučná kniha, když jako dítě potřebujete ve školce oslnit, co víte o kolibřících, kondorech nebo albatrosech :-)
Čechy - pustá krajina u moře.
ANTIGONUS: Tys tedy jist, že přistál koráb náš u české pouště?
(PLAVEC: Ano, pane můj.)
KAPITÁN KORKORÁN: Jo jasně, Primátor Ditrich to zapích pod Neratovicemi a že je to moře poznáš podle té rozkládající se mrtvoly lachtana Gastona.
Ale ta myšlenka starého pastýře, že by omladina mohla prospat věk 10-23, což by ušetřilo kažení holek, odmlouvání, krádeže, rozčilování a hádky - to bylo z roku 1610 roztomile nadčasové a připomínající každého rodiče, který občas brblá :-)
Čirá náhoda a tak příjemné překvapení. Tolik užitečných detailů z praxe. Rozřešena záhada chaloupky na kuří nožce, aneb jen tak mezi řečí se dozvíte, že v tajze se stavěly sruby na sloupech a k nim odnímatelný žebřík - no proti medvědům a levhartům. Řada spisovatelů píše o svázaných rukomích, ale tu se v prostém vyprávění o skutečné příhodě dozvíte, že když někoho svážete řemeny s úmyslem, aby vám neutekl, tak i když je druhý den rozvázán a převezen do nemocnice, tak si měsíc počká, než se postaví na nohy, i když je to zdatný chlap. Zrkátka prosté informace, se kterými se setkal pan Luskač jako lesní inženýr v tajze. A ta láska k přírodě je tam tolik znát.
Naprosto vykradená detektivka od Edgara Wallace, která mi pokazila čtení orginálu.
Četla jsem knihu až v dospělosti a v některých úsecích mne dojímala. Když mám někomu líčit část se svěřováním novinového výstřižku, tak mi vždy hrknou slzy do očí a rezechvěje se hlas - nevybavím si jiný příběh, kdy by se mi to stávalo. Tak silný dojem na mně ta scéna zanechala.
Drsné podmínky semelou slabší, ale silný charakter vybrousí. Příběh o tom, že překážky se mají překonávat a ne fňukat nad sebou. Když je život tvrdý, nemáte čas si pěstovat traumata a jiná bebíčka. Krásná i dojemná a přesto ne sentimentální kniha.
Rozjezd příběhu výborný, závěr vázne. Zvláště scéna na hřbitově je velmi neuspořádaná - několikanásobně předělávaná atmosféra mezi "nic se neděje je to komická scéna" a "smrtelné nebezpečí".
V překladu opět nesouvislé úseky, kdy překladatelka jednou formulací začala, ale jinou dokončila. A ta nešťastná Tibera :(
Celkově slabší díl, ale čte se dobře.
Ta doba mne zajímá, ale Falco je otravný a pomlouvající všechny vyjma své ženy, o níž tvrdí, že je geniální (mi přijde jen namyšlená) a dětiček, které nikdo nevychovává a proto jsou správně po anglicku nevychované. Otravné pasáže, kdy ten žabař přepere krokodýla, zachrání polobohy před zkázou a spasí svět.....
Tož v Raškovicach pravíte? Démoňická bytost...hm inu měla bych tip, když je řeč o základce :-D Ale ta není z Raškovic, to je náplava :-p Ale pije krev, to matě recht :-D
Vynikající kniha o výjimečném člověku. Kdo byl vlastně ten člověk, o němž se učíme ve fyzice už na základce. Ne méně než zásah samotného císaře je třeba na zastavení církevní mašinérie, když jde o to zachránit nevinnou ženskou před upálením zaživa. Ale osud celé jeho rodiny byl dosti tragický a sám mnoho štěstí a radosti v životě nezažil.
Četla jsme to v dobách školních a Keplerova osobnost mne okouzlila.
Příběh pochází z 12. - 13. století a pro tu dobu je typicky naivní. Ve srovnání s dalšími díly jako Artušovské legendy, trubadúrské balady, legendy o Rolandovi, El Cidovi či Tristanem a Isoldou není o nic více či méně. Je zajímavé a poučné pozorovat tu stylizaci a zároveň se zasmát kouzlu nechtěného.
Přepsaná Jana Eyrová...škoda, že jsem nejprve četla tohle a rok na to Brönteovou :(
Autorka není profesorka historie, pouze historii vystudovala, ale nikde se nepíše, že by dávala ve škole pozor :-))
Odmyslím-li, že Goodkind celou dobu jen kopíruje Kolo času nebožtíka Jordana a lepí to oslími můstky, tak se to furt dalo číst, ale občas to už byla nuda a trapas. Ovšem osud kozy kozeny zvící vola (při jízdě na koni se mu opírala o stehno!...ale třeba jezdil na poníkovi :-p ) mne vážně nevzal. Koza kozena hlavní protagonistka a psychosken roku v rukou zlověstné Irmy fastfůdové prodavačky, sestřenice Kolíka ASP...ne opravdu ne a další díl už číst nebudu!
Razin je příjmení, takže prosím opravit velké R!
Knihu jsem našla ve zděděné knihovně a řekla si proč to nezkusit. Bylo to příjemné překvapení. Jde o románový popis kozáckého povstání jehož byl Stěnka vůdcem a posléze se stal lidovým hrdinou. Popisuje samozřejmě i onu vypjatou pasáž, kde Stěnka pod tlakem posádky háže do vln Volhy svou milovanou unesenou hraběnku (známou z lidové písně). Každopádně velmi zajímavý a poučný úsek dějin pro mne do té doby neznámý a čtivě sepsaný. Hodnotím velmi kladně.
Legenda, kterou kdekdo zná, ale málokdo četl. Veliká škoda!
Jde o kouzlo nechtěného, avšak neuvěřitelná psina. Zámek má stěny z ryzího zlata zdobené drahokamy zvící pěsti, leč král, královna, všechno služebnictvo, stráže, celý dvůr i čtyřicetičlenná návštěva - všichni spí v jedné jizbě. Král Marek však pro jistotu, že mu za Isoldou nikdo nechodí, dává před její lože "kosu vlkovou", aby se každý nezvaný proutník o ni pořezal. Tristan se samozřejmě nachytá a nohy si pořeže, leč Isoldu hbitě osouloží a tutě začne naříkat, jak má pořezané nohy a medle že vykrvácí. Isolda roztrhá svou noční košilku a ováže mu je. Skuhrající Tristan se odebírá do svého vyhrazeného pelechu. Leč jeho svita čtyřiceti zbrojnošů nechce, aby byl dle krvavých stop odhalen jeho poměr s královnou a tak jdou a všichni popořadě skáčou na "kosu vlkovou", aby byli taky pořezaní. Král Marek však spí jak špalek a podezření nepojme.
A teď si představte živě to panoptikum, jak 40 zbrojnošů potichoučku hopsá po kose u Isoldiny postele v rámci utajení a král to zaspí a nevšimne si ani toho, že Isolda je nahá, protože košilku obětovala a postel má celou zakrvácenou.
Vážně bych chtěla vidět věrnou adaptaci :-D
Dostala jsem se k Austenové náhodou a byla jsem překvapena a nadšena, že se nejedná o červenou knihovnu ani o ženské romány.
Anna Elliotová byla posledním dílem, které mi scházelo.
Než se vyjádřím ke knize, musím nejprve upozornit na něco, co nelze přejít mlčením:
Vydání Ottova nakladatelství má otřesný překlad. Říci, že je to překlad špatný by bylo naprosto nevystihující. Za všechno: "Lékárník promakával a promakával." Kdyby to nebylo jasné, tak prohmatával záda dítěte spadlého ze stromu.
Vydání je to taky velmi mizerné, protože tiskařských chyb je tam neurekom.
Odbyté a laciné na nejvyšší míru!
To si Austenová nezasloužila. Hodnotit obsah a styl psaní pak ani nelze, protože netuším, kolik se toho ztrácí překladem a kostrbatými formulacemi. Hluboce lituji, že jsem si nesehnala starší vydání, protože z tohoto nelze posoudit celek.
Všechna hanba padá na nakladatelství, které nezaplatilo ani překladatele, ani jazykového ani technického korektora.