Norri komentáře u knih

Také čtvrtý svazek obsahuje příběhy dobré i špatné. Sešity které mě nadchly a sešity které mi vadily. S odstupem pár dnů vzpomínám spíše na ty povedené věci, takže dobrý :-)

1 15.11.2018

První, co mě po otevření knihy překvapilo, byl použitý papír. Tak tlustý a pevný křídový papír se tak často nevidí. Druhým překvapení, a musím říct že ne příjemným, je fakt, že se to vůbec nepodobá Lize výjimečných. To do značné míry ovlivnilo můj zážitek v prvního lovecraftovského příběhu “Srdce z ledu”. Zpětně, s ohledem k pojetí celé knihy, už ho vnímám jinak, ale i tak mi připadá nejslabší z celé knihy. Možná i kvůli psychologické rovině celého příběhu, kdy se dcera snaží vyrovnat svému otci.
Druhý příběh “Berlínská růže” je dieselpunkový příběh z alternativního nacistického Berlína. Kevin O'Neill má evidentně rád kresbu technických udělátek a technologií a tady si to musel vyloženě užívat. Občas mi zde neseděla kresba postav, ale to je malý subjektivní detail. Příběh je fajn, ale radost mi vůbec neudělaly německé bubliny. Sice je fajn, že je to v souladu s originálem, ale i přes můj zápas s Google Translátorem, bohužel prohraný, mi možná utekly podstatné věci.
Třetí příběh “Řeka duchů” je můj nejoblíbenější. Rozmrzelá stará bába, dinosauři a kybernetické prsatice. Co více si přát? Jednoznačně nejzábavnější příběh celé knihy a zřejmě nejsrovnatelnější s Ligou výjimečných.
V obou knihách Ligy výjimečných jsem si stěžoval na textové části knih - na povídku i na cestovatelský almanach. Tady naopak musím textové části mezi jednotlivými příběhy vyzdvinout. Mají podobu reportáží, jsou zábavné, skvěle spojují příběhy a úspěšně překlenují delší časové období mezi nimi.

1 30.10.2018

Po tragickém konci v sedmém díle se osmička překvapivě nenese v tak truchlivém duchu, jak by se dalo čekat. Osmý díl navíc uzavírá delší dějový celek, což je docela překvapivé, protože od oznámené autorské pauzy nás dělí ještě jedna kniha. Nepřestává mě překvapovat, jak Sága stále dokáže držet vysoko nastavenou laťku.

1 16.10.2018

Baltimore už od začátku pracoval s pomalu budovanou, mrazivou atmosférou. To se povídkám příliš nedaří a z Baltimora se stal terminátor, před kterým upíři spíše prchají. Přesto kniha není úplným zklamáním a pobaví akcí a parádní kresbou.

1 20.09.2018

Aaron pojal Doctora Strange vskutku zajímavě. Ve vyprávění si až na pár malých výjimek vystačí s okolím jednoho domu a přesto mu to funguje a je to zábavné. Jen jsem od slibovaného souboje vědy a magie dostal méně, než jsem očekával. Z vědy se zde totiž stal jenom jiný druh magie. Kresba je možná o trošku méně přehlednější než v předchozí knize, ale nijak dramaticky. Nejvíc mě mrzí absence scén, ve kterých bylo v první knize ukázáno vidění světa očima mágů. Ty byly docela osvěžující a tady mi chyběly.

1 11.09.2018

Mega zábavná jízda s parádní kresbou. Rozhodně doporučuju!

1 27.08.2018

Třetí zákon ve své druhé půli nabírá spád a končí v epickém finále. Skvělý příběh a parádní kresba.

1 27.08.2018

Temný příběh ze středověku s hutnou atmosféru, ve kterém není prostor pro humor. Místy mě překvapilo velké množství bublin a textových rámečků rozdělených do spousty malých panelů. Navíc v ději a hlavně ve vyprávěních figuruje velké množství postav a není úplně jednoduché se v tom orientovat. Několikrát jsem při čtení musel listovat zpátky, abych zkontroloval nějaké jméno nebo název místa. Práce s panely je v podstatě téměř stejná jako v předchozích Modrých Crwích. Alex Alice pracuje hodně se stíny a dokáže potěšit krásnou dynamikou v akci. Z komiksu je patrné, že Alex k vybarvování nepoužívá počítač, ale pěkně postaru štětec a barvy. Na výsledné atmosféře je to znát.

1 27.08.2018

Nečekaně krutý komiks s explicitním zobrazením násilí. Pozadí jeho vzniku, tj. vyprávění autorčiných prarodičů o prožitých válečných hrůzách, mu ale dává nečekaný rozměr a hloubku. Nakladatelství Crew zařadilo Netvoru mezi “komiksy pro holky”, ale není důvod, proč by si ji neměl užít kdokoliv. Cílení na mládež je v něm ale silně cítit. Vizuální stránka je u tohoto komiks obrovskou devizou.

1 12.07.2018

I když jsem ji kdysi odmítal, tak po první knize se mi dostala malba Alexe Rosse pod kůži. V jeho podání přestávají být superhrdinové ikonami, které tvoří jejich kostým, ale stávají se skutečnými lidmi, či jedinci, kteří své kostýmy oblékají. Najednou vidíme, že i superhrdinové mají řasy a pryč jsou nesmyslně vyrýsované svaly na upnutých trikotech. Ačkoliv je tato kniha spíše exibicí Alexe Rosse a představovačkou členů JLA, tak ani příběh není k zahození. Scénář má sice své mouchy, ale i tak je to skvělý komiks.

1 10.07.2018

Tenhle komiks jsem si kdysi koupil v Polsku kvůli kresbě a jsem hrozně rád, že vyšel i česky. Andreasův svět pruhů a čar je fascinující. Andreas do něj dokázal vkreslit příběh, který vaši hlavu jen tak neopustí. Neustále se budete vracet k některým situacím a budete přemýšlet, zda jste všechno pochopili správně a jestli vám něco neuniklo. Budete se vracet k obrázkům, abyste v nich našli nové detaily a souvislosti. Budete si pamatovat strach, který jste cítili, když jste s hrdinou prchali potemnělou ulicí. Některé skoky ve vyprávění jsou matoucí, ale myslím si, že to prospívá celkové atmosféře.

Ten humor je pořád stejný a pořád bezvadně funguje. Příběhy v této knize se odehrávají 20 let po prvním dílu. Divočáci z první knihy jsou už staří pardi, stěžující si, že dnešní mladí už neumí jezdit. Do Joeova baru ale začíná chodit omladina s mopedy a skútry, která sní o větších objemech. Přijmou je ostřílení piráti silnic do svého teamu? Seženou junioři své vysněné mašiny? Kresba je stále prvotřídní a Joe Bar Team se neomrzel ani ve druhé knize.

18.09.2024

Hm, za čas si to budu muset sjet ještě jednou. Snad po sté zjišťuji, že tyhle psycho věci nejsou pro mě. Co jsem vlastně čekal? Knihu “Oskar Ed: Můj největší sen jsem už četl a byl jsem na konci stejně zmatený, jako teď. Jasně, pointu jsem zhruba pochopil, ale ještě několik dní se to v hlavě budu snažit složit do kompletního jasného obrazu. Stejně to ale nakonec vyšumí do ztracena a bez uspokojení

Nechápejte mě špatně, neříkám, že je ta kniha špatná. Jenom to potřebuje určité mentální nastavení, který asi nemám. Začalo to jako skvělý absurdní horror. Nápady jsou tam fakt krásně šílené a bavil jsem se. Říkal jsem si, že je super, že oproti knize “Můj největší sen je tady všechno “realita. Všechny ty divné věci přece vidí i policajti. Něco mi sice tak úplně nesedělo, ale i tak to bylo fajn. Pak se to ale začalo překlápět do halucinací a snů, aby to zase na konci otočilo celé mé chápání naruby a nohama vzhůru.

Kresba, fantazie a imaginace Branka Jelínka je úžasná.

28.03.2024

Při psaní tohoto hodnocení jsem dlouho přemýšlel nad tím, co to vlastně jsou generické příběhy. Neumím se rozhodnout, jak jsou na tom, v tomto ohledu, příběhy v této knize. Pokud jsou generické příběhy takové, které nijak neovlivní hlavní dějovou linku, pak příběhy v této knize generické nejsou. Byť to spojení s hlavním příběhem je často velmi tenké. V prvním krátkém příběhu Jasona Aarona nakoukneme opět do Obi-Wanova deníku. Je to pěkná vzpomínka na Lukovo dětství a na to, jak mu Obi-Wan dělal tajného strážného anděla. Kresba Mika Mayhewa je pěkná, ale občas to vypadá, že základem panelu je fotka postavy, nebo obličeje, které byly překreslené důležité obrysy. Nepůsobí to tak špatně, jako výtvory Salvadora Larrocy (který, bohům žel, nakreslil zbytek knihy), ale přesto se nad tím pozastavíte, protože to prostě ke zbývající kresbě okolo úplně nesedí.

Hlavními příběhy knihy jsou Popel Jedhy a Vzpoura na Mon Cale. V Popelu Jedhy se podíváme na měsíc Jedha, který byl téměř zničen ve filmu Rogue One. Právě tento příběh bych se nebál nazvat generickým, pokud by v něm nebyl začátek něčeho, co má poté pokračování ve druhém příběhu. V druhém příběhu Vzpoura na Mon Cale se dozvíme, jak rebelská aliance ke flotile přišla. Dějově to navazuje jak na Popel Jedhy, tak i na Moře v plamenech. Děj je sice přímočarý, ale není úplně triviální a nepostrádá humor. Celkově musím říct, že mě dějově celá kniha bavila. To už se ale nedá říct o kresbě. Oba hlavní příběhy kreslil Salvador Larroca, kterého už po několikáté kritizuji za vkládání fotografií obličejů herců do kresby. Vypadá to hrozně pitomě a kazí mi to zážitek ze čtení. Nejenom že ty fotky v kresbě razí jak pěst na oko, ale také někdy dělají příšerné grimasy. No hnus

11.02.2024

Tohle je opět velmi povedená kniha. Charles Soule jede. Darth Vadera musíte obdivovat i nenávidět zároveň a Soule tyto emoce umě zprostředkovává. Pro celou knihu, vyjma jednoho sešitu, zůstal v roli kreslíře Giuseppe Camuncoli, který se u mě dobře zapsal už v minulé knize. Má velmi pěknou kresbu bez výraznější osobité stylizace. Přesně to od Star Wars komiksu očekávám, tj. vizuální zážitek podobný filmům.

Hned v prvním příběhu Moře v plamenech se odehrávají důležité události pro celý Star Wars vesmír. Právě tady je zažehnut oheň revoluce. Tady na vodní planetě Mon Cala. Příběh je pěkně vyprávěný a pěkně využívá prostředí vodní planety.

Druhý velký příběh knihy je Pevnost Vader. Vader se v něm opět vrací na planetu Mustafar. Na planetu, na které je velká koncentrace temné strany síly, na které se zrodil jeho rudý meč a konečně na které se v plamenech zrodil samotný Vader. Chce si zde postavit svou pevnost, ve které by mohl studovat temnou stranu a dostat od ní vše, po čem touží. Příběh není úplně špatně vyprávěný, má zajímavé momenty, ale tak nějak mě neuspokojil. Místo jasného vypointovaného vyvrcholení jsem dostal metafyzický závěr, který mi nenabídl jednoznačné odpovědi a závěry. Škoda.

Kniha obsahuje také kratší příběhy. Jeden z nich se jmenuje Technologická hrozba. Napsal ho Chuck Wendig a nakreslil Leonard Kirk. Ač je krátký, tak obsahuje dvě zásadní informace. Jednak poodhaluje jednu z motivací Darth Vadera a vysvětluje některé jeho činy z toho vyplývající. Potom také dává určité pozadí událostem z filmu Rouge One. Pro mě je to velmi užitečný příběh. Kresba Leonarda Kirka dokonale splynula s kresbou Giuseppe Camuncoliho. Víceméně jsem si nebyl jistý, který sešit Kirk kreslil.

Druhým krátkým příběhem je Nebezpečné území. Tarkin se skupinou lovců se snaží ulovit Dartha Vadera. Proč a jak se dozvíte při čtení. Někomu to může připadat zajímavé, ale mě to nic nedalo.

31.01.2024

Oblečením Anakina do ikonické černé zbroje nebyl přerod na Darth Vadera ještě plně dokončen. Každý Sith musí mít svůj krvavě rudý světelný meč. A ten nemůže jen tak dostat, ten musí sám někomu vzít a poté jeho krystal znásilnit a emočně zlomit. Právě na takovou výpravu se v první části, s názvem Vyvolený, musí Darth Vader vypravit a je to jízda. Je škoda, že nám zde příběh nenabízí zbytky Anakinovy lidskosti. Nějaké vnitřní zaváhání. Ne, Vader je zde již psychicky hotový. Přesto pro něj cesta za vlastním mečem není jednoduchá. Utrpí nejeden šrám a bude muset zapojit veškerou svou technickou zručnost, aby byl schopen svou cestu vůbec přežít a dokončit.

Druhá část Světlo pohasíná přímo navazuje na první část. Darth Vader zde dostává na povel skupinu inkvizitorů - bývalých Jediů, aby s nimi zlikvidoval všechny zbývající Jedie. Nejvyšší prioritu ze všech cílů má bývalá knihovnice z chrámu Jediů - archivářka. Skrývá něco, co musí Palpatinovi před svou smrtí prozradit. Ale znáte knihovnice. Jsou drsné. Takže ani tady nemůžete čekat nic menšího než epickou bitvu v knihovně.

"Dej ty špinavé ruce pryč od mých knih."

Oba příběhy mimo jiné ukazují, že Darth Vader je po své přeměně v rámci Impéria nováček a pro mnohé je záhadou. Včetně představitelů armády a bezpečnostních složek. Nikdo si neuvědomuje, jaké má postavení a moc. Našli se dokonce tací, kteří na něj najali nájemné lovce. Skoro nikdo ještě nezná Dartha Vadera. To je vlastně jeden v nejlepších aspektů této knihy. V závěrečné krátké povídce Pravidlo pěti se Vader postará o to, aby se to změnilo. Aby každý věděl, s kým má tu čest.

Charles Soule předvádí své autorské schopnosti a také Giuseppe Camuncoli ukazuje, že ví, jak se má Star Wars komiks kreslit. Moc se mi líbí, že celá kniha je v podstatě jeden souvislý děj, který navazuje na konec Epizody III - Pomstu Sithů.

28.01.2024

V této knize se setkáváme s Landem Calrissianem v době, kdy už neměl Millennium Falcon, ale také ještě nevlastní město v oblacích na Bespinu. Nyní je jenom hráčem a zlodějem s obrovskými dluhy. Příští velká rána by měla zalepit jeho dluhy, a ještě jej na nějakou dobu zajistit. Je to snadné, stačí ukrást z doků loď nějakého imperiálního pracháče. Nic se nemůže pokazit. První část knihy s názvem Lando se dozvíte, jak se takový jednoduchý plán může kolosálně posrat. Někdy prostě šlápnete do zatraceně velkého lejna. Povídka má krásně atmosférickou a barevnou kresbu.

Druhá povídka je krátká a jmenuje se Třináct beden. Je to moc pěkný zlodějský příběh Sany a Landa. Úplně ho ale kazí fotorealistická kresba ksichtů. Jako kdyby někdo vystřihl obličej z fotky a přidal ho do kresby. Je to hnus.

Třetí povídka Roztříštěné impérium nás v celé sérii (či spíše edici), pokud ji čtěte tak, jak ji u nás Egmont vydal, posunuje v čase o kus dále. Doposud se všechno odehrávalo mezi čtvrtým a pátým filmem. Zde jsme hozeni přímo do šestého filmu, do vrcholící bitvy o Endor a o druhou Hvězdu smrti. Zpočátku jsem byl potěšen, že je zde opět pěkná, nestylizovaná kresba, leč i zde se objevily prasárny, jako je počítačově rozostřené pozadí a divné ksichty. Ach jo Naštěstí to ale není tak velký problém jako u Beden a kresba je většinou pěkná.
Jak už jsem zmínil, děj začíná těsně před zničením druhé hvězdy smrti a ukazuje, že tím povstání zdaleka neskončilo. Spolu s pilotkou Sharou Bey a jejím manželem sledujeme, že i v následujících dnech a týdnech měli povstalci i zbytky imperiální armády napilno. Musím přiznat, že tohle mě moc nebavilo.

27.01.2024

Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii se jedna doktorka archeologie nečekaně vydala na výpravu do chrámu zapomenutého řadu. Se svým otcem archeologem. S fašisty v zádech. Jestli vám to připomíná Indianu Jonese a poslední křížovou výpravu, tak to musí být podoba čistě náhodná. Obličej Indyho v této povídce s názvem Aphra nenajdete. Ten je až v té druhé. Je to zábavné a děj skvěle šlape. Nechybí ani oba zabijáčtí droidi a Černý Krrsantan, u kterého občas zapomínám, že to není Chewbacca. Na kresbě spolupracovali tři výtvarníci a rozdíly v jejich kresbě jsou minimální. Přinejmenším mě jejich přechody nebily do očí. Navíc mi kresba silně připomínala Ú.P.V.O., což jsem tady vnímal silně pozitivně. Aphra se zkrátka povedla.

Druhá povídka Citadela hrůzy navazuje na tu první. Doktorka Aphra přesvědčila Luka, že to s ním myslí dobře a vzala jej do Chrámu zkázy. Možná si říkáte, že jsem už trapný, s tím Indym, ale počkejte až uvidíte ovládaného a zlého Hana Sola Citadela hrůzy má pěknou atmosféru, která by se popravdě mohla přirovnat k atmosféře v Chrámu zkázy. Celý příběh pak docela pěkně vyvrcholí laserovou přestřelkou. Problémem Citadely hrůzy jsou střídající se výtvarníci. Zatímco v první povídce byly přechody téměř neznatelné, taky je každý kousek nakreslený úplně jinak, výrazně jiným stylem a je výrazně jinak kolorovaný. Nejhorší byla kresba s fotorealistickým koloringem, protože to místy vypadalo, jako by tam někdo nalepil obličeje vystřižené z fotek. Ve výsledku to ale nebylo tak hrozné, aby to zkazilo zážitek ze čtení.

26.01.2024

Škoda, že si celá kniha neudržela kvalitu prvního příběhu. Když jsem začal číst první příběh, nazvaný prostě Darth Maul, tak bylo od první stránky zřejmé, že ta kresba je něco extra. Ta se opravdu povedla a bavila mě. Včetně panelování. Zpočátku mě ale nepřesvědčil příběh. Je to nekončící monolog Darth Maula ceděný skrze zaťaté zuby. Jako správný Sith neustále přetéká hněvem, ale je také plný nedočkavosti a potřeby dokázat si své kvality a svou nadřazenost. Je odhodlaný konečně zabít svého prvního Jedie. I přes zákaz svého mistra. Scénář mě ale dostal ve chvíli, když se Maul poprvé střetl se svou plánovanou obětí, krásnou Jedijskou padawankou. Od toho okamžiku dostalo vyprávění ten správný náboj.

S druhým příběhem Syn Dathomiru je to horší. Kresba sice není tak skvělá, jako v prvním příběhu, ale pořád je pěkná. Tady je problémem příběh samotný, který nemá čím zaujmout. Ukážou se tam všichni dosavadní Sithové, ukážou se Mandaloriani, pořád se bojuje, ale nic víc nedostanete. Pěkně nakreslená nuda. Celkové hodnocení zachraňuje první příběh.

24.01.2024

Příběh Vader sestřelen začíná ve zběsilém tempu a s úžasnou kresbou Mika Deodata Jr. Ten se v tomto příběhu střídá v kresbě se Salvadorem Larrocou, který mu to trošičku kazí. Jestliže jsem si v předchozí knize (Vader a Stíny a tajemství) pochvaloval málo osobitou čistou kresbu, tak v této knize jsem rád, že ta kresba osobitá je. Mike Deodato zde odvádí nádhernou práci a jeho panely by mohly jít rovnou na plakát. Vader sestřelen je šesti sešitová pecka s rychlým tempem a zběsilou akcí. Kromě Vadera tady nechybí kompletní posádka Millenium Falconu a také Doktorka Aphra a její úžasné zlé verze C-3PO a R2D2. Pecka!

Druhým příběhem v knize je V utajení, a je to krátká špionážní akce na Coruscantu. Rebelský agent dostane rozkaz osvobodit rebelské senátory před popravou. Povídka má noirové vyprávění, ale trošku ji tu atmosféru kazí všechny ty zářivé barvy Coruscantu. Kresba neoslní, ale jinak je to fajn.

Ve Věznici povstalců se setkávají následky předchozích dvou povídek v této knize. Nebudu proto nic spoilerovat, ale můžu říct, že je to velmi intenzivní akce ve věznici, kde jsou ti nejhorší vězni zajatí rebely. V hlavních rolích jsou opět oblíbené filmové postavy Leia, Luke a Han, ale také některé postavy, které známe z předchozích knih. Celkem čtyři sešity nakreslené parádní osobitou kresbou Leinila Francise Yu.

21.01.2024