Norri komentáře u knih
Asi to tak prostě musí být. Každá série asi musí mít alespoň jednu nepovedenou, zbytečnou, knihu. V Sin City je to "Chlast, děvky a bouchačky". Kniha krátkých povídek. A já knihy krátkých povídek nemám rád. Vypadá to jako kraťasy z nějakých magazínů, které mají čtenářům připomenout oblíbené postavy, anebo alespoň Sin City obecně. Potkáme v nich jak staré známé, tak postavy zcela nové, jejichž smyslem je většinou pouze umřít, případně umřít jako blbec. Některé povídky jsou docela povedené, ale takových moc není. Většina jich končí nějakým twistem, ale není k němu vybudována patřičná atmosféra. Zkrátka krátké povídky. Co se týká kresby, tak tam je vše při starém, jen barvy přibyly. Tentokrát jich je dohromady 5 barvy, včetně černé a bílé.
Začátek něčeho... První díl nemá samostatně žádný smysl, ale alespoň nastínil atmosféru. Ta je podpořena i výtvarným stylem, který vypadá jako kombinace kresby a sprejovaných barev. Samotná kresba postav se mi nelíbí, ale budovy, jeřáby a sochy v tomto výtvarném stylu vypadají vážně dobře.
Mlžný ostrov zbarvený do ruda vypadá na první pohled jako moc pěkný komiks - pěkná kresba a mé oblíbené téma. Mám rád, když se z komiksu dozvím něco nového z historie a podnítí mě to v hledání dalších informací na internetu. Na druhý pohled jsem ale začal být přesvědčený, že je tento komiks spíše navoněné lejno. Děj se má odehrávat těsně před invazí římských legií do Británie. Jediné, co se však shoduje s reálnou historií, je jméno císaře Claudia a rok invaze. Zbytek už je pouhá fantasy, ať už ta skutečná fantastika anebo překroucená historie. Hlavní britský bijec v komiksu, válečník Cassivellaunus, bojoval ve skutečnosti už o zhruba sto let dříve s Juliem Cesarem, což by se ve fantasy dalo ještě skousnout, když už si Martin Šinkovský nedokázal do svého smyšleného příběhu vymyslet nikoho věrohodnějšího. Ale proč přejmenoval i senátora, který tu invazi ve skutečnosti vedl, to nepochopím. Martin Šinkovský sice v úvodu říká, že jeho příběh velmi rychle uhýbá z oficiálních stránek dějepisu, ale tohle je už moc a hlavně je to zbytečné. Vrcholem všeho jsou germánské runy použité u SFX keltů. Jediným pozitivem tohoto komiksu tak zůstává jeho výtvarná stránka. Třetí hvězdičku v hodnocení dávám jenom díky kresbě.
Dva retro sešity příběhu "Smrt života" mě mile překvapily. Kresba je sice retro, ale bavila mě. Ororo je tam fakt kočka. Bavil mě i příběh. Je docela komorní a filosofuje nad smyslem života. Na konci je scéna z domorodé vesnice v Africe, ve které vesničané tančí kolem ohně a Storm se snaží zachránit dítě při porodu. Těch pár stránek je udělaných fantasticky. Zajímalo by mě, jak ten příběh potom pokračuje.
Hlavní moderní příběh s názvem "Dva lidé z cizích světů" sice není vyloženě nudný, ale zápletka je tuctová. Navíc je příběh vyprávěn nehezkou počítačovou kresbou. Sice se i zde našlo pár stránek, které se mi líbily, ale to je tak všechno.
Jsem překvapený, zklamaný a rozčarovaný. Od Tank Girl v barvě jsem čekal ještě lepší vizuální zážitek než v první knize a stejně ujeté a zábavné vtipy. Dostal jsem však jen vykastrované něco, co se kresbou i úrovní humoru podobá spíše dětským animákům. V první knize se mi sice kresba zdála přeplácaná, ale tady se mi naopak zdá vyprázdněná. Barevná plocha zkrátka nenahradí kupu černobílých detailů. Ani ty vulgarity tady nefungují jako v první knize. Tam působily přirozeně a člověk se tomu zasmál, zatímco tady v té animákové kresbě to působí jako pěst na oko. Je to hrozně na sílu a je to jenom vulgární. Tahle Tankerka je trapná…
To jsem si jednou takhle u stánku nakladatelství Dokořán řekl, že PUNK'S NOT DEAD!, a místo abych si propíchl ucho sichrhajskou, tak jsem si koupil Tankerku. Aby bylo jasno, tak Tankerka není nějaká holčina z ropného tankeru, ani v současné době nevytížená pumpařka z UK, ale drsná holka s tankem, která šuká klokany - Tank Girl. Proto ji budu dále familiárně nazývat TG.
Jednou za čas, z náhlého pohnutí mysli, dám šanci něčemu, co bych si normálně nekoupil, protože se mi to nebude líbit. To byl případ i TG. Nejsem moc na undergroundové komiksy. Pro čtení jsem zvolil ten jediný možný přístup - tlemit se úplně všemu už od prvního panelu. A víte co? Bavil jsem se. Bavil jsem se těmi švihlými nápady, všemi těmi pivními vtípky, pubertálními vulgarismy a parádní kresbou. Ta kresba je vážně pecka. Většinou je sice hodně přeplácaná, ale má naprosto jistou a ladnou linkou. Panely jsou plné vtipných detailů, které se vyplatí hledat. Z tohoto pohledu musel být převod TG do češtiny extra náročný.
"Koupil si Tankerku v Praze na stánku, myslel si, že je to známka tanku. Ale holky říkaly, že tank je jinde. Ale holky říkaly: no to snad není možný!."
Ačkoliv jsem si komiks o Shang-chim chtěl přečíst před návštěvou kina, tak jsem to nezvládl. Před čtením jsem tedy už byl svázaný očekáváním po povedeném stejnojmenném filmu. Když jsem si ale přečetl anotaci, tak jsem byl zklamaný, že to nebude ani o Mandarinovi, ani o deseti “náramcích”. Potom jsem to ale otevřel, viděl jsem kresbu 'Pavoučího ostrova' a věděl jsem, že ani špatný příběh už můj dojem nezkazí. Ta kresba a barvy jsou úžasné a mě bavilo si jednotlivé panely prohlížet. Děj je velmi krátký, lehce hororový a má docela dobrou atmosféru. Příběh jako takový je docela slabý a je to jenom takové vykousnutí odjinud. Ale ta kresba…
Druhá část 'Přízraky minulosti' je taková, jak je popsaná v předmluvě - kombinace Bondovek a Bruce Leeho. Jenomže je to zkratkovité a vytratila se z toho ta správná atmosféra pokorného kung-fu mistra. Navíc zapojením černé magie do děje se z toho stalo něco, co není ani kočka, ani pes. Kresba zde také nestojí za nic.
Jmenuje se to sice ‘Dospělost je mýtus’, ale je to spíše pro mlaďochy a nesmělé studenty, kteří ještě nemají všechno u pr*ele a všechno hrozně řeší. Chlap po čtyřicítce pro tohle fakt není cílovka. Ale uznávám, že v několika situacích jsem se poznal a párkrát jsem se od srdce zasmál.
Ta kniha je monstrum, které vás zprzní, rozšlápne a potom vás za vyhřezlé střeva vláčí dva měsíce za sebou.
František Novotný stvořil skutečně monumentální dílo a to nejen svým rozsahem, ale také svým obsahem. K Valhale jsem se dostal kvůli mé lásce k severské mytologii. Nápad, že germánští piloti z první světové války, coby noví einherjové, bojují na dvojplošnících proti Súrtrově drakům, mi přišel kouzelný. Jenomže to je jen začátek, protože potom dojde na svět podobný Dickovu románu ‘Muž z vysokého zámku’. Druhou světovou válku zde vyhráli Nacisti za pomoci nemrtvé armády Thule z Niflheimu. Děj knihy se poté odehrává v rozmezí let 1942 až 1991. Tomuto světu vládnou démoni a nemrtví nacističtí pohlaváři, a kromě techniky zde funguje také magie. Novotný si nebere žádné servítky a jeho nacistický svět je opravdu hnusný a děsivý. V knize je řada velmi explicitních pornografických scén, ale také řada hororových krváků.
To všechno by samo o sobě nebylo až tak zajímavé, kdyby se František Novotný v této alternativní historii neopřel o skutečné osoby z našeho světa - o jejich díla a osudy. Jde o české i světové vědce, spisovatele, vojáky, politiky a dokonce i malíře a filozofy, z jejichž děl upletl velmi promyšlený a komplikovaný svět. Tyto skutečné osobnosti mají samozřejmě své místo také v tom nacistickém alternativním světě a jejich role je často až vtipně podobná jejich reálným osudům. A to je nejenom zdroj mého obdivu k této knize, ale také počátek všech mých výtek.
Mám rád dlouhé příběhy, ale co je moc, to je moc. Valhala je velmi dlouhá a její čtení mi zabralo asi šest týdnů. Jenomže už po dvou týdnech spolehlivě zapomenete detaily z již přečteného děje a tady jsou detaily hodně důležité. Vzhledem ke struktuře vyprávění se pak pasáže, které si chcete zopakovat, velmi těžko dohledávají. A to kniha naštěstí obsahuje i rejstřík. Kromě normálního vyprávění, které často skáče do vzpomínek, se děj knihy neustále točí kolem několika klíčových okamžiků, ke kterým se kniha neustále vrací, aby je vyprávěla z pohledu jiného účastníka a doplnila detaily. Novotný také často velmi podrobně popisuje prostředí, či rozebírá politické a společenské nálady. Navíc kniha hodně pracuje s cestováním v čase (oběma směry), skákáním mezi realitami a se zdvojováním osob a věcí, což všechno dohromady způsobuje neuvěřitelný chaos. Je sice pravda, že se po většinu knihy zdálo, že si v tomto chaosu Novotný udržuje přehled a všechno to dává logický smysl, ale ke konci jsem měl přesto pocit, že se mu to přece jenom trošku rozpadlo a dopustil se několika chyb. Na závěrečné rozřešení to naštěstí nemělo větší vliv. Zůstalo ale pár nezodpovězených či nedovyprávěných nitek.
Nechci ale jenom kritizovat, protože jsem se ve výsledku bavil a jsem rád, že jsem si Valhalu přečetl. Nejde jí upřít osudovost a Novotnému velkou imaginaci a schopnost napsat velmi komplexní příběh. Přesto její další přečtení neplánuji. V knize je hrozně moc pasáží, které sice celé knize a všem aktérům dávají neuvěřitelnou hloubku a bohaté pozadí, ale pro celkový příběh nejsou až tak důležité. Když to střelím od pasu, bez nich by se kniha mohla zkrátit na jednu třetinu a já bych si ji v budoucnu rád přečetl znovu. Takhle jsem ji měl už plné zuby a těšil jsem se, až skončí a já budu moci číst zase něco jiného. Ty vypuštěné pasáže by pak v pohodě obstály jako samostatné povídky ‘Ze světa Valhaly’ a čtenář by se k nim klidně mohl vrátit i po nějaké delší době a beze strachu, že přestávkou ztratí nit hlavního vyprávění.
Jack Wolfgang je nejchlupatější James Bond! Nečekal jsem od toho moc, ale nakonec jsem se u toho dobře bavil. Je to příjemná oddechovka. Scénář sice není žádná hitparáda a některé hlášky by se hodily spíše do "Tlapkové patroly", než do příběhu, kde se řeší drogy, sex a jiné zvrácené kratochvíle, ale dá se to snést. Nebere se to příliš vážně a je tam poměrně hodně humoru. Na druhou stranu, kdyby se všechna ta zvířata nahradila lidmi, obzvláště třeba černochy anebo asiaty, tak by to najednou dostalo úplně jiné kontury a jinou atmosféru.
Hodně ten komiks drží nahoře povedená kresba. Kresba postav, lidských i antropomorfních zvířat, je vážně parádní a dynamická. Snad jen pozadí panelů nemuselo být tak často odbyté barevným přechodem. Také rámečky s vnitřním hlasem mohly mít všude stejný font.
Jo a taky je tam Vincent Vega, Jules Winnfield a strýček Skrblík.
První část knihy se věnuje Epizodě I. Tu mám rád, takže jsem se na tuto část obzvláště těšil. Jaké bylo ale moje zklamání, když jsem nedostal komiksovou verzi závodu kluzáků. Část s Epizodu 1 má 4 sešity, kde jeden z nich obsahuje zrychlené vyprávění celé Epizody I z pohledu Obi-Wana a zbývající tři sešity jsou něco jako vystřižené scény, které se všechny odehrávají na Tatooine a ve kterých se ale nic podstatného nestane. Nuda. Docela rušivé bylo, že každý sešit kreslil jiný výtvarník a kvalita je všelijaká. Celkově tato část knihy za moc nestála.
Druhou částí knihy tvoří příběh Cizinec, který se z největší části také odehrává na Tatooine a to mezi pouštními lidmi - Tuskeny. Kmeny pouštních lidí se spojily a vyhlásili válku svým nepřátelům - takže proti všem. Jejich vedení se ujal rytíř Jedi, který je dávno považován za mrtvého. Rada Jediů za ním posílá svého vyslance. Příběh Cizinec mě bavil. Má smysluplný příběh, trochu toho Jediovského splínu a životabolu, a docela pěknou mainstreamovou kresbu, která je konzistentní po celý příběh. To bylo po předchozích sešitech z Epizody I docela příjemné.
Příběh Vyslanci na Malastaru vypráví o jedné nepovedené diplomatické misi. Taková diplomacie ala Hra o trůny. Dojde také na ony dříve postrádané závody kluzáků a příběh nás zavede také na pašerácký měsíc. Je to zábavné a v rámci mainstreamovou také pěkně nakreslené. Zvláště barvy se mi líbily. Tahle povídka mě bavila!
Jako poslední v knize je povídka Jango Fett - Lovecké sezóny. Vypráví o historii Janga a potažmo o historii Mandalorianů, která se odehrála předtím, než byl Jango Fett najatý jako předloha pro armádu klonů. A samozřejmě také o tom, jak jej hrabě Dooku najal. Poměrně důležitý příběh, ale docela nudný. Kresba je tak trošku mangoidní.
Stejné tempo jako v předchozích knihách, stejně zábavné honičky a akce, a dobré zakončení série. I poslední kniha je zábavná, pokud jste smíření s tím, že se jede neustále podle stejné šablony. V této knize dal Kenichi Sonoda dohromady všechny dosud žijící postavy, aby pěkně ukončil všechny příběhové linky a s nimi celou sérii. Série Gunsmith Cats není žádný komiksový milník, ale za přečtení určitě stojí.
Do čtení třetí knihy jsem se musel trošku přemlouvat - zase ten pocit, že je to pořád to samé dokola. Taková Kobra 11. Ale potom vás Kenichi Sonoda dostane famózní automobilovou honičkou, o které byste řekli, že nemůže v komiksu fungovat. Gunsmith Cats zas a znovu dokazují, že jemné balancování na hraně jemné erotiky, automobilových honiček a nadšení pro zbraně prostě funguje a dokáže vždy pobavit.
Svůdné touhy, bohůmžel, nepřekvapily a nepřekonaly první knihu Svůdné schůzky. Musím říct, že jsem z Crewí série Erotika docela zklamaný. Buďto tam jsou sado/maso “prasárny” jako Příběh O a Justina, a nebo to jsou blbiny jako právě Svůdné touhy. Manara, který je někde mezi těmito extrémy, to pak už moc nevytrhne.
Kniha Svůdné touhy je sborníkem krátkých povídek, které mají něco společného se sexem. Je tam sice pár zajímavých a vtipných povídek, ale většina jsou jen bezzubé skeče, často s velmi podivnou pointou. Vzrušujícího tam toho moc není. Povedená kresba je také spíše výjimkou.
Město kouře bezprostředně navazuje na Město kamene. První díl se nesl v duchu počínajících změn a nadšení jedné z hlavních hrdinek z velké kulturní metropole. Druhý díl se soustředí na střet komunismu a národního socialismu. Zejména pak na osudy lidí, které tento souboj ideologií semlel. Větší prostor zde dostávají vedlejší postavy z prvního dílu. Město kouře lehce ztrácí tempo v nekonečných politických a propagandistických proslovech.
Komiks se kupodivu vyhýbá Hitlerovi a jeho politickým začátkům. Stejně tak se vyhýbá zobrazení hákového kříže, což je na historický komiks o této době zvláštní. Možná je to kvůli emocím, kterou tyto nacistické symboly vyvolávají. Zjitřené emoce by čtenářům mohly zabránit racionálně se zamyslet nad situací, která tenkrát ve Výmarské republice panovala a také nad tehdejší situací prostého německého obyvatelstva. Zamyslet se nad atmosférou, která vyústila v drtivé vítězství nacistů v německých volbách.
Ke grafické stránce komiksu můžu říci to samé, co k prvnímu dílu - je to pěkné. Kresba se mi líbí a teď už mi nedělalo problém orientovat se ve všech těch tvářích, co v komiksu jsou. A že jich není málo. Hodně se mi líbilo i panelování. Ač jde jen o čtverce a obdélníky, tak mi díky kompozici připadaly estetické a nápadité.
Nakonec musím zmínit něco, co hanebně sráží české vydání. Je to velikost knihy. Tentokrát nejde ani tak o kresbu, jako o písmo. Vidím dobře a ještě se mi nestalo, abych musel komiks číst z takové blízkosti jako Berlín. Chvílemi jsem dokonce litoval, že nemám lupu. 4*
Je to i není takové, jak jsem očekával. S politickou stránkou toho komiksu, tj. s popisem sílícího komunismu i národního socialismu, s tím jsem počítal. Nečekal jsem ale, že vyprávění bude roztříštěné do tolika malých a vlastně i bezvýznamných příběhů obyčejných lidí. Zpočátku jsem se v tom špatně orientoval a snažil jsem se mezi těmi příběhy hledat spojitost, která tam zatím moc není. Autor čtenářům to čtení ani moc neulehčuje a všechno jim servíruje po malinkých střípcích a vy potom zběsile listujete tam a zpátky, abyste si to dali dohromady. Ale díky právě této roztříštěnosti dokážete nasát atmosféru té doby. Sledujte osudy lidí, kteří tíhnou ke komunismu a nebo k národnímu socialismu, a přestože dneska byste jim plivli do ksichtu, tak v kontextu té doby a její atmosféry rozumíte tomu, proč se těmi ideologiemi nechali strhnou. Však v knize mimo jiné zazní, že se zatím mohou bavit o drobných rozdílech v politickém smýšlení, ale nakonec, v revoluci, jsou už jenom dvě strany.
Grafická stránka komiksu je taky fajn. Líbila se mi kresba, přestože jsem měl problém některé postavy v té záplavě tváří rozeznat. Hodně se mi líbilo i panelování. Ač jde jen o čtverce a obdélníky, tak mi díky kompozici připadaly estetické a nápadité.
Nakonec musím zmínit něco, co hanebně sráží české vydání. Je to velikost knihy. Tentokrát nejde ani tak o kresbu, jako o písmo. Vidím dobře a ještě se mi nestalo, abych musel komiks číst z takové blízkosti jako Berlín. Chvílemi jsem dokonce litoval, že nemám lupu. 4,5*
Tento komentář je společný pro všechny tři díly.
Předtím, než jsem se pustil do Jerieho trilogie, jsem si dal Candida jako rozhlasovou hru. To proto, abych mohl porovnat Jerieho scénář s předlohou a mohl si více užít jeho autorský přínos. Dopředu jsem věděl, že Karel Jerie zasadil svou adaptaci do bizarního světa, který je kombinací fantasy, středověku, steampunku a sci-fi. Nevěděl jsem ale, jaké jsou jeho změny v ději. Nyní po dočtení musím uznat, že se toho zhostil skvěle. Některé části předlohy změnil a některé pasáže doplnil, ale žádná ze změn neměla negativní dopad na celkové vyznění. Jerie navíc vyšperkoval svou adaptaci nepřeberným množstvím vtípků a popkulturních odkazů. A to jak čistě textových, tak i obrazových. Najdeme zde například odkazy na Švejka a na Hvězdné války, ale také na Saudkova Arnala a snad i na Cimrmana. Najdeme zde ale také politickou satiru a kritiku současného světa a Jerieho zapojení "Peacemakera" do děje je skvělé. V kresbě, nebo spíše malbě, se Jerie také vyřádil a do Candida vmaloval všechna svá oblíbená témata, jako jsou houby, dinosauři, sci-fi lodě a nebo také chapadla hrnoucí se z toaletní mísy. Měl jsem trošku strach, aby se mi při čtení nerozpadla vazba knih, ale přežila to a to je důležité. Je dobře, že Candide vyšel ve velkém formátu a v pevných deskách. Suma sumárum - maximální spokojenost a prosil bych více takových komiksů od domácích autorů.
Pro mě obrovské zklamání. Národnost obou autorů pro mě byla příslibem, že k severské mytologii budou přistupovat s respektem, nebo přinejmenším alespoň s nadsázkou vycházející ze znalosti příběhů Eddy. Více jsem se mýlit nemohl a jsem z toho slušně řečeno rozčarovaný. Buďto autoři o severské mytologii četli maximálně v komiksech od Marvelu a nebo s ní vědomě a pro mě nepochopitelně naložili hůře než s kusem hadru. Co se týče kresby, tak Karl Johnsson je sice šikovný, ale mužské obličeje mu teda vůbec nejdou a všichni vypadají jako ženské. Udatný vikingský bijec a obličejem vousaté zpěvačky Conchity Wurst vypadá směšně.
První příběh “Nová krev”, což je origin nového týmu, je nezajímavý a má poměrně nudnou retro kresbu. Druhý příběh, nebo spíš druhá část s názvem “Medvědí démon” už je zajímavější. Začíná to příběhem o medvědím démonovi a pokračuje to pyžamovou párty a seznámením s Warlockem. Warlock je celkem standardní a relativně zábavný příběh. Medvěd má zajímavý nápad i průběh, ale konec je bohužel rozplizlý a nezáživný. Jedna věc ale hraje u této knihy prim a to je kresba celé druhé části. Postaral se o ni Bill Sienkiewicz a já jsem si ji doslova užíval. Moje hvězdičky jdou tedy hlavně za Sienkiewiczem.
Kresby Raúla Cácerese jsem už před nějakou dobou zaznamenal na internetu a docela se mi líbily. Poprvé naživo a v komiksu jsem je viděl až v této knize. Jeho kresba je pěkná a líbí se mi jeho občasné zaměření se na detail. Jeho jeho práce s panely je zajímavá, ale zároveň nepřehledná. Nebojí se experimentovat s tvarem a rozmístěním panelů, ale často jsem se i u obyčejných obdélníkových panelů ztrácel a nevěděl jsem, kterým panelem mám pokračovat.
Horší je to ale se scénářem. Předloha od de Sada je daná a tak záleží na scénaristovi, jak se s tímto kontroverzním dílem vypořádá. A díky tomu, že pár týdnu po téhle knize u nás vyšla stejná látka zpracovaná Crepaxem, tak máme ke srovnávání dobrou příležitost. De Sadovo dílo je otřesné, ale má zároveň poselství, či myšlenku. Polemizuje nad tím, že svět patří těm zlým, zvráceným a nemorálním, a pro ctnost a slušnost v něm není místo. Tím samozřejmě kritizoval tehdejší společnost a nastavoval ji zrcadlo. Této myšlenky se Crepax zhostil skvěle a svým komiksem dráždí čtenářovu morálku a nutí ho nad ní přemýšlet. To se Raúlovi moc nepodařilo. Jeho komiks šokuje, provokuje a nabízí čtenáři, aby si trýznění nešťastné Justiny náležitě užili. A to já rozhodně nechci.