Nuny komentáře u knih
Musím říct, že knihu s tolika pitomci, jsem už dlouho nečetla. Bože, tolik stránek nesmyslných situací, arogantního chování a debilních poznámek, to se fakt nedá.
Naštěstí ovládám rychločtení. Nemohla bych číst odstavec po odstavci, protože to je pořád dokola a je to nuda.
A to nezmiňuji stále stejný a otřepaný scénář autorky. Proč něco u svých postav nezmění, vždyť ty příběhy jsou stále stejné, jen na jiném místě.
Škoda, potenciál má.
Já Máj zbožňuju. Je to tak neskutečně hluboký příběh, že mě zasáhne pokaždé, když ho čtu. Musím říct, že ani filmová adaptace není vůbec špatná.
K Babičce mám rozporuplné pocity. Možná mě dílo zaujalo až v tom okamžiku, kdy jsem se jím zabývala o něco víc a zjistila si, na jakém základě příběh vznikl. Odkud pochází postavy a jaký je jejich skutečný svět.
Například je hrozně zajímavé dozvědět se, že Viktorčin příběh je zcela vymyšlený a stejně tak Kristly, nebo kněžny. Babička také není zdaleka taková, jako je vylíčená v knize. Ale to byl záměr, teď to vím a idealizace na nás dýchá z každé stránky.
Naopak stejně trochu cítíme a víme, proč tohle dílo vzniklo a proč mu Božena Němcová vtiskla tolik dobra, snů a pozitivních představ. Což je velmi smutné.
To je tak neskutečně úžasná kniha, až přemýšlím, kolik takových knih mě v životě potká.
Donutí vás přemýšlet o událostech za druhé světové války, o lidech a činech té doby. Neskutečně intenzivní vyprávění dívky, která vše zažila na vlastní kůži a neskutečný příběh mladého spisovatele, který byl ve správné době, na správném místě.
Kniha se mi moc líbila. Četla jsem jí už několikrát a vždy se k ní ráda vracím.
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu ohodnotit. Když to ale porovnám s jinými, nemůžu si pomoct, ale víc jak 70 % jí nemůžu dát.
Vraha jsem odhadla hned, takže se mi to pak jen spojovalo (někdy to ani nedávalo smysl). Spoustu pasáží bylo zbytečných a několikrát omýlaných, takže se dalo krásně přeskakovat odstavce a o nic jste nepřišli. Číst totiž stránku o tom, jak někdo vypadá nebo jak se tváří a přitom to pro vyšetřování nemá žádný význam, je vážně velká nuda. A že je toho kniha opravdu plná.
Ani pak na konci pořádně nevíte, jak k tomu Cormoran dospěl, i když se autorka moc snažila. Možná by tolik neměla...
Tohle prostě miluju. Je to úchvatné čtení. Doteď mě překvapuje, jak moc jsou postavy propracované a příběh neskutečný.
Mnoho pocitů na několika stránkách úchvatného románu. Zbožňuji sestry Brontëovi a jejich styl psaní.
Nádherný příběh. Přečetla jsem ho za jediný den a mísilo se ve mně tolik emocí, že jsem to u knihy dlouho nezažila.
Opravdu bychom se měli vážit pokladů, které v české literatuře máme a mám radost z toho, že na mě čeká ještě mnoho takových skvostů.
Příběh se mi moc líbil. Není zde moc postav a je tu silný děj. Závěr byl zvláštní, ne nepovedený, nebo nedodělaný, prostě zvláštní. Čekala jsem, že to vyústí v něco více překvapivého, jako třeba u Mlh v Ölandu, nebo Smrště, ale nestalo se tak.
Stejně ale musím hodnotit knihu za 100%, protože Johanův styl psaní mě velmi nadchl a ačkoliv zde není přehršle"oblíbené" vraždění a násilnosti, je to velmi čtivé a napínavé a mě jeho knihy velmi oslovily.
(SPOILER) Nedokáži popsat pocity, které ve mně kniha zanechala. Jsou nesmírně hluboké a citlivé.
Neskutečně jsem se vžívala do Veroniky, do těch myšlenek, kdy vám zemře drahocenný člověk v životě a vy si s tím nevíte rady. A tak utíkáte od vzpomínek a bolesti a čekáte, že to zabere. Ale sami se s tím stejně většinou nedokážeme vyrovnat, a tak najdeme osobu, která má osud těžší, než si umíme představit a najednou víme, že život se dá ještě žít, i když se to zdá už nemožné.
Myslela jsem na svého muže a na tu fyzickou bolest ztráty a stálo mě to hodně sil a slz.
Zdá se, že asi stárnu. Od začátku do konce přesně víte, jak to celé dopadne, vlastně už z anotace je to celkem jasné, ale stejně jsem do pokračování šla a nesmírně si ho užila. Uznávám, že námět není nijak originální, všechno už tu kdysi bylo, ale v knize je všechno, dojetí, naděje i napětí a mohu směle doporučit.
Kniha plná klišé, předvídatelných událostí a sympatických postav. Nečetla bych to denně a nejspíš mi to jako ochutnávka autorčina umu stačí, ale uznávám, jedná se o příjemné čtení. Žádné velké zvraty, hlavní postava se svatozáří na hlavě zachraňuje nejen sebe, ale i celou vesnici a co víc, ještě všem všechno na první dobrou vychází. Růžovější už to být nemůže.
Druhá světová válka a období 1948–1989 jsou pro mě velkým lákadlem. Vždy si ráda přečtu knihy s tímto tématem a o historii se zajímám ve všech směrech.
Ovšem tato kniha nenaplnila mé představy. Autorka klouže na povrchu a nedostává se prakticky k jádru věci. Připadalo mi to, jako bych četla několik knih spletených dohromady a nedávalo mi to moc smysl.. převýchova dětí, práce v táborech, hromadné zatýkání, strach, nejistota, udavačství.. no nevím. Navíc mi to moc nekalkuluje, pokud se tedy tolik lidí zavíralo, kdo dělal jinou práci než stavění dálnic a železnic. V příběhu to skoro vypadá, že bylo zatčeno třičtvrtě republiky a vyvražděna tak půlka. Jak píše marlowe, chybí ta bílá.
Nezažila jsem dobu před rokem 1989, o to víc si vážím doby, která je teď, protože z minulosti se prostě máme učit a dělat budoucnost lepší (a teď momentálně to neděláme). Jak jsem jednou slyšela, měli bychom být vděční za demokracii, ať je v jakékoli podobě.
Každopádně, ať se vrátím k titulu, snaha je v knize vidět, ale příběh plyne bez velkých překvapení, vlastně celé je to takové nudné, často jsem měla touhu knihu odložit. Nečekala jsem happy end, ten by se ani nehodil, ale čekala jsem excelentní závěr, když už příběh neměl spád, to se nestalo.
Velice chválím výběr tématu, který nikdy nebyl aktuální jako právě teď.
Sex, smrt a pocit viny.
Navíc fantastická životní hesla a to jediné mě asi zaujalo.
Začátek byl pro mě krušný, pak jsem nějak přešla do půlky knihy a zdálo se to lepší, čtenější, ale opravdovější? To asi také ne.
Takže co?
No, dočetla jsem to, ale konec byl těžký setrvačník a některé pasáže neskutečně nereálné.
Kniha vlastně řeší jeden z největších existenčních problémů - obezitu a drogu jménem Jídlo. Ačkoliv je příběh napsaný s hodně velkou nadsázkou, neřekla bych, že je úplně nereálný. Rozhodně se v tom spoustu žen najde, nejen kvůli váze, ale hlavně kvůli sebevědomí, které časem zanikne a zmizí tak ze světa i sama žena, i když stále žije.
Možná to někdy chce, dostat od života pořádnou pecku a dát se do kupy a vzít ho do vlastních rukou.
Neříkám, že je to mistrovské dílo, ale téma je závratné.
Navíc postavy jsou sympatické a příběh nenudí.
Velkolepý příběh několika generací cirkusových rodin a rozmanitých situací.
Úžasné dílo nasycené láskou a vírou v konání správných skutků ve prospěch všech.
Unikátní kousek. Spojit tolik vážných témat tehdejší doby a udělat z toho takové dílo, je vážně umění.
Tahle kniha má jednu vlastnost. Je nesmírně čtivá.
I když postavy příběhu působí jako špatný vtip, každý kdo jí začne číst, tak jí musí dočíst. A takhle napsat knížku, to podle mě umí málokdo.
Děj není nijak složitý. Spoustu alkoholu, lží a nevěr.
Jako by ta hlavní zápletka stála na pozadí a vy četli o příběhu několika lidí, kterým se život zrovna pěkně rozsypal. Nakonec to dopadne jako v pohádce.
Kniha je napsaná velmi promyšleně, ale v jak velkém rozsahu se to liší od jeho prvního díla...
Musím říct, že jak čtu díly po sobě, tak mě série přestává bavit. V každé další knize čtete stále dokola co je rošt, kvadruplegik, kdo jsou Sachsová, Sellitto, Cooper, Rhyme, o tom jak Rhyme sbíral předměty a dělal databáze a spoustu dalšího... a pořád dokola. Navíc už se dá přesně odhadovat děj, protože Rhyme ví přece všechno a to je nuda. Takže přeskakuju odstavce a doufám, že se dozvím také něco nového.
Samozřejmě na závěry je Deaver mistr, vždycky něčím překvapí.. ale doufám, že další díl bude lepší.
Za mě vynikající. Nemůžu popřít, že jsem si hned nevzpomněla na Doriana Graye.
Na to, jak je novela krátká, tak umí velmi intenzivně vyvolat pocit napětí, což mě moc bavilo. A taky jsem moc ráda, že se vlastně vyjeví celá historie obrazu.
Gogol je mým miláčkem.