oblakaknih komentáře u knih
Já vlastně vůbec nevím, co chci napsat. Jsem totiž psychicky úplně vyždímaná.
V poslední době jsem si knihy s válečnou tematikou hodně oblíbila, ale k téhle jsem se dostala hlavně díky povinné četbě.
A že se to vyplatilo!
Autor je umělec, postavy jakoby namaloval na plátno a já si je mohla živě představovat. Ale nejen je. I prostředí a vše, co se v knize odehrávalo.
Od autora si musím přečíst něco dalšího.
Na to, že je kniha poměrně obsáhlá se četla úžasně a rychle. Přece jen jsem ale zvolnila tempo, abych si příběh pořádně vychutnala.
Děj plyne pomalu, ale v tomto případě je to určitě k dobru. Příběh mě dokázal zahřát u srdce, ale taky mi ho zlomit.
Je zde nádherně vykreslená jak dětská láska, tak láska mezi staršími manželi.
A ty emoce! Z textu na mě přešly úplně volně, nedokázala jsem se ubránit ani slzám. Dokonce jsem neplakala jen jednou.
Ano, tohle je teď jedna z mých nejoblíbenějších knížek a každý z vás by ji měl přečíst. Moc doporučuji!
Přestože jsem v poslední době už pár knih s válečnou tematikou přečetla, vybírám tak, že je každá napsaná jinak.
Hana není výjimkou. Od autorky jsem už četla Hotýlek, který se mi opravdu líbil. S ním jsem si také oblíbila autorčin styl psaní.
Tím, jak je kniha napsaná dostává námět svoji vlastní originalitu.
Upřímně jsem čekala, že celá kniha bude napsaná jako první část (snažím se nespoilerovat), ale dost mě to překvapilo.
Postavy byly krásně a jemně vykreslené. Přesně tak, jak to autorka umí.
Přestože téma není vůbec lehké, bylo zpracováno tak, že se kniha četla příjemně, dobře a rychle.
Nečekala jsem, že mě kniha překvapí, ale opak je pravdou.
Celkově bych příběh popsala jako dojemný, smutný, ale přesto něžně a nádherně napsaný.
Doporučuji!
Když jsem od autorky přečetla Hotýlek, okamžitě jsem se do jejího stylu psaní zamilovala. Potom jsem přečetla Hanu, u které jsem měla možnost zjistit, že to může být ještě lepší.
A teď Tiché roky. Kniha o vztahu otce s dcerou, což se může na první pohled zdát, jako nijaký námět. Ale! Jako vždy, žádné ukvapené závěry.
Začínám mít pocit, že ať už bude psát autorka o čemkoli, napíše to skvěle.
Ano, Tiché roky jsou pro mě knihou, která mě zasáhla a dojala. Námět je originálně a (opravdu) nádherně zpracovaný.
Postavy byly skvěle vykreslené, jedinečné osobnosti. Oblíbila jsem si hlavní postavu, ale i některé vedlejší.
Ačkoli jsem to nečekala, knihu jsem přečetla za jeden den. Jak už jsem zmínila, autorčin styl psaní mi neuvěřitelně sedl. Stránky mi ubíhaly pod rukama a já musela vědět, jak příběh skončí.
Děj plyne rovnoměrně a nepředvídatelně. Kniha odhaluje všemožné problémy a lidskosti.
Miluju to, jak je kniha zpracovaná.
Autorka je jednou z mých nejoblíbenějších. Pokud se vám žádná z jejich knih do rukou nedostala, určitě doporučuji.
Na Vrány jsem četla nekonečně mnoho pozitivních ohlasů. Možná proto mi tak dlouho trvalo se do knihy pustit. Přece jen, očekávání ovlivňují konečný názor, ať už chceme nebo ne.
Jsem proto nesmírně ráda, že nejsem ani trošku zklamaná!
Při čtení jsem měla pocit, že v sobě kniha zas tak moc neskrývá, že je vše vyneseno na povrch, otevřeně popsáno. A přesto! Na konci přišlo nečekané překvapení, a to rozhodně ne dobré.
Ráda bych knihu označila (alespoň z mého pohledu) jako velmi důležitou, s určitou zprávou, možná poselstvím. Je v ní totiž ukryto něco, co není daleko od skutečnosti a myslím si, že by se o tom mělo mluvit.
Autorka má moc zajímavý styl psaní. V jiné knize by na mě možná dobře nepůsobil, ale k tomuto příběhu se neskutečně hodil a podtrhoval tak jeho podstatu.
Čtení je to svižné a rychlé, ale na konci si budete přát, aby nepřišel tak rychle.
Postavy je jednoduché si představit, i na tak malém množství stran jsou velmi dobře popsané. Já osobně jsem si zde opět užívala českou atmosféru, kterou mám v knihách moc ráda.
Ač je to čtení velmi lehké, zpětně se na to dívám naprosto jinak.
Má to v sobě určitou temnou krásu, ale převládá smutek a lítost. Konec mě naprosto odzbrojil.
Jako třešinka na dortu jsou zde i skvělé ilustrace.
Pokud jako já váháte nad přečtením, neodkládejte, čtěte, prožijte.
Na Matčin hrob, třetí díl s Josie Quinnovou, jsem se moc těšila. Je to jedna z mých nejoblíbenějších detektivních sérií a nejspíš to bude platit i nadále, protože se už teď těším na další díl!
Jsem tak nadšená, že ani nevím, co o knize napsat. Všechny tři díly mě bavily stejně, jen ten druhý byl o chlup lepší, než díl první. Celkově jsou ale případy dosti vyrovnané.
S postavami už jsem tak nějak spjatá, především pak s hlavní hrdinkou Josie. V Matčině hrobu jsem si ale zase o něco víc oblíbila Noaha.
Konečně máme možnost více nahlédnout do minulosti hlavní hrdinky a dozvědět se, co všechno prožila.
Při čtení jsem byla často překvapená, protože až na jednu drobnost je příběh nepředvídatelný, plný napětí a zvratů, ale taky moc hezkých momentů, které to tak trochu vyvažují.
Styl psaní mi pořád připomíná Roberta Bryndzu, přestože na toto téma jsem četla spoustu rozporuplných názorů, pořád si stojím za svým. Čtivost se knize nedá upřít, jakmile jsem se začetla, nechtěla jsem ji pustit z ruky a myslela jsem na to, jak může příběh pokračovat a nemohla jsem se dočkat, až se k ní zase vrátím. A co je víc?
Skvělá záležitost, moc doporučuji!
Mám v hlavě úplné prázdno. To mě vyčerpalo, dojalo, šokovalo, překvapilo. Do knihy jsem se naprosto zamilovala a řadím ji mezi mé nejoblíbenější. Přestože to není lehké čtení a kniha je poměrně obsáhlá, určitě se k ní v budoucnu vrátím (a to nejen jednou).
K originalitě celého příběhu snad nemusím nic říkat. Je neuvěřitelný a skvěle promyšlený. Neubrala bych ani jednu stránku, na knize jsem si užívala každé písmeno.
U knihy jsem se sice bála méně, než jsem očekávala, ale to je nejspíš proto, že jsem předtím viděla film.
Každou z hlavních postav jsem si dokázala oblíbit, ale nejvíc jsem si zamilovala Bena a Eddieho. Je skvělé, že v knize můžeme sledovat osudy všech těchto postav a každá dostala svůj prostor.
Knihu jsem četla pomaleji, protože to není lehké a oddechové čtení, ale také protože jsem nechtěla, aby skončila. Konec mi totiž zlomil srdce přesně tak, jak jsem očekávala.
Autorův styl psaní je originální a osobitý. S klidem můžu říct, že takový nikdo jiný nemá. V tomto případě to není jen o tom, že by mi styl psaní sedl.
Kniha je jednoduše, ale výstižně graficky zpracovaná, bavil mě u ní i pomalejší rozjezd (dokonce jsem si ho užívala) a bavily mě i dlouhé kapitoly, které jsou složené z kratších kapitolek.
Vše plynulo pomalu, ale jasně.
Doporučuji na 100 %!
Tohle je nejlepší thriller, který jsem kdy četla.
Celý příběh je postavený na obrovsky promyšleném případu, který dodává knize originalitu a lákavý námět.
Hlavní postavou je vyšetřovatel Hunter, který je typický detektiv závislý na alkoholu. Vzhledem k případům, které obvykle vyšetřuje, to není nic překvapivého. Já jsem si ale mnohem více oblíbila jeho kolegu Garciu. Oblíbila jsem si, jak mezi sebou uměli vtipkovat, přestože měli na krku tak velký případ. V příběhu to vůbec nepůsobilo nepatřičně.
Kniha se skvěle četla, určitě se pustím i do dalšího dílu!
Sem tam byl děj malinko předvídatelný, ale jen v těch méně napínavějších částech, alespoň pro mě. Až do samotného konce jsem neměla tušení, kdo je vrah. Moc se mi líbilo, že i ty nejmenší detaily byly pro příběh důležité. Bylo vidět, že je vše dopodrobna promyšlené.
Moc doporučuji!
Thriller Mizející dívky se mi moc líbil, proto bylo pokračování jasnou volbou. Musím přiznat, že jsem dost překvapená, jak se mi kniha nakonec líbila.
Případ, kterému se kniha věnuje, mě zaujal mnohem víc, než ten předchozí. Více jsem ho prožívala, zajímala se o postavy i o jeho vyřešení. Vše, co v druhém díle přišlo, dalo (alespoň dle mého názoru) sérii spoustu skvělých a zajímavých aspektů.
Na rozdíl od prvního dílu jsem se do tohoto začetla okamžitě. Hned první stránka mě vtáhla do příběhu a já se téměř nedokázala odtrhnout.
Hlavní hrdinku celé této série jsem si oblíbila zase o trochu víc. Je tak trochu zvláštní, jiná, ale zároveň má hodně vlastností, které dělají její práci hodnotnější. Sama nevím, jak přesně ji popsat, ale určitě se zařadila mezi mé oblíbené vyšetřovatele.
Už v předchozím díle jsem si taky oblíbila jejího kolegu Noaha, v tomto příběhu vystupoval o něco více, což jsem ocenila.
Překvapilo mě, kolik postav, které už znám, se objevilo i tady. To, jak byl příběh propletený, mě nepřestávalo fascinovat a já často nemohla uvěřit vlastním očím.
U takovýchto sérií obvykle nebývá problém, pokud díl dva vynecháte, ale v tomto případě opravdu doporučuji číst od prvního.
Autorčin styl psaní je super, moc dobře se mi četlo. Kniha má krátké kapitoly, mě tady hodně bavily hlavně ty zpravodajské, které na první pohled působí nepatřičně, ale nakonec…
Opět skvěle zpracovaný thriller! Za mě dokonce lepší, než Mizející dívky. Moc se těším na další díl.
Další důkaz, že tato série nezklame už opravdu nepotřebuji (ale to neznamená, že se na něj netěším)!
Další setkání s touto autorkou, s touto sérií, se skvělou Josie!
Nový případ, nové záhady, nová tajemství. Užila jsem si opravdu každou stranu.
Nechápejte mě špatně, tohle není primárně thriller, po kterém bych sáhla, když mám chuť na něco opravdu děsivého, plného nepříjemných detailů. Ale to vůbec neznamená, že je kniha špatná. Naopak je to přesně ta, po které sáhnu v rámci odpočinku (čte se fakt sama!), ale zároveň zůstanu u svého oblíbeného žánru.
Samozřejmě zde o napětí a tajemno není nouze, zároveň se příběh ale soustředí na postavy, na minulost, na vztahy.
V tomto díle je jádro případu opravdu děsivé a nepříjemné, zvláště pokud máte malé děti. Příběh byl po této stránce velice dobře zpracován, dokonce na mě přešla i nejistota z toho, jak příběh dopadne.
Oblíbené postavy jsem si opět užila, ty nové jsem měla možnost skvěle poznat.
Ještě jednou bych ráda vyzdvihla čtivost! Věřím, že při lepších okolnostech by mi kniha zabrala maximálně dva dny.
Opravdu si sérii užívám a už teď se těším na další díl!
Autismus & Chardonnay je kniha, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale zároveň je velmi hodnotná a dává skvělý náhled na autismus jako takový. Navíc je kniha proložena humorem, který to vážné v ní tak akorát vyvažuje.
Pro mě osobně to byla kniha, kterou jsem si opravdu dlouho šetřila, ale zároveň se jejího čtení nemohla dočkat. No a důkazem, že zklamaná určitě nejsem, je druhý díl na mém seznamu!
Autor sám pracuje s dětmi s autismem, což dělá z knihy tak nějak osobnější záležitost. Stránky jsou plné upřímných pocitů, skutečných a nepřikrášlených věcí, které v našem světě prostě existují a nic se s tím dělat nedá.
Budu upřímná, je těžké pro mě tuto knihu popsat, natož pak zhodnotit.
Jediné, co můžu dodat je, že pokud vás toto téma byť jen částečně zajímá, tato kniha by vás neměla minout. Já nemám, co bych vytkla.
Do tohoto skvostu se nejde nezamilovat.
Vím naprosto jistě, že se mi kniha na 100 % líbila, ale nevím, co napsat. Nejjednodušší tedy bude, že nemám slov.
Bylo to mé druhé čtení tohoto kouzelného a originálního příběhu, ale opět jsem měla možnost zamilovat se jinak. A to jak do Malého prince, do postavy letce i do celého světa.
Kniha se četla sama, a to hlavně díky nádherným ilustracím, které díky mobilní aplikaci ožívají. Je něco víc?
Ilustrace celý příběh nádherně doplnili a já tak měla možnost, vcítit se do něj o něco více.
Radost pohledět, radost číst, radost mít. Určitě doporučuji se po tomto vydání mrknout!
K této knize opravdu nevím, co napsat. Naprosto mi vyrazila dech, překvapila mě, ale zároveň splnila má očekávání.
Je mojí první knihou s válečnou tématikou. Musím říct, že to byla skvělá volba. Pokud chcete s tímto tématem začít, doporučuji po ní sáhnout.
Co se námětu týče, je podle mě nevyčerpatelný a nikdy nebude dostatek knih, které popisují tuto hrůznou dobu.
Moc se mi líbilo, že se autorka soustředila především na osobní příběh, nebylo tam příliš "učebnicových" informací.
Celý příběh jsem prožila s postavami.
Byl jednoduše popsaný, autorka do něj nijak nezasahovala.
Navíc se kniha dobře četla (na to, že je to tak důležité téma).
Ze začátku mi trochu nevyhovovalo opakování jmen skoro na každém začátku věty, ale postupně jsem to přestala vnímat a ani nevím, jestli to na dalších stranách bylo.
Knihu doporučuji všemi deseti, okamžitě se zařadila mezi mé nejoblíbenější.
4,5/5
Mé první setkání s autorem a asi nemohlo dopadnout lépe!
Přiznávám, že jsem od knihy moc neočekávala, hlavně tedy proto, že jsem se bála, že to není tak docela můj žánr. Ale opět se ukázalo, že riskovat a vykračovat mimo svoji komfortní zónu se prostě čas od času vyplácí!
Nebudu lhát, pár věcí v knize není něco, co bych přímo vyhledávala, a to jak před přečtení, tak po něm, na druhou stranu zde ale bylo hned několik věcí, které mě velice příjemně překvapily!
Celkový námět je opravdu originální a neotřelý. Pohybujeme se zde sice v Praze, ale v takové, kterou jsem na stránkách knihy ještě neměla možnost navštívit. Fungování světa, jeho vystavění, ale i postavy jsou neotřelé a zajímavé.
Hlavní hrdina je sice typický a má spoustu vlastností, se kterými jsem se již setkala, ale svět, do kterého byl zasazen a překážky, které mu byly stavěny do cesty, ho formovaly zase trošku jinak.
Kniha se skvěle četla, není nijak náročná a nemusí se nad ní příliš přemýšlet (nebo snad ano?), takže mi stránky ubíhaly pod rukama a já mohla být naplno ponořená do čtení.
V knize je možné potkat hromadu technických vymožeností, což (ačkoli to není můj šálek kávy) mě moc bavilo! Zvraty a akcí se zde také nešetří.
Tahle kniha je přímá, vulgární, překvapivá, ale taky předává myšlenku moderního světa, který možná nemusí být až tak vzdálený.
Moc doporučuji, druhý díl už mám na seznamu!
Sokolník je třetím dílem série s agentkou Ninou Guerrerovou. A já musím říct, že jsem skutečně nadšená!
Málokdy se mi stává, že když se mi líbí první díl série, jsem nadšená i z těch dalších. Ale tady! Sokolník je z celé série zatím nejlepší.
Tentokrát řeší hlavní hrdinka případ zmizelých studentek a (jak už to tak bývá) případ se jí i osobně dotkne.
Moc mě bavilo prostředí, ve kterém se kniha odehrává, i navrácení se k postavám, které mi od posledního dílu chyběly.
Všechny už jsme měly možnost poznat, zde se příběh zaměřuje i na ty nové a vedlejší. Musím říct, že mi díky nim autorka dokonale zamotala hlavu!
Co se stylu psaní týče, jsem opět nadšená. Autorka sama pracovala u policie, takže informace, které vám v knize poskytne mají úplně jinou váhu! Je zde spousta šikovně schovaných vysvětlivek, takže o nová zjištění není nouze.
Také jsem si moc užila grafické zpracování knihy, i když bych ho ocenila bohatší.
Byla jsem neskutečně napjatá a zvědavá, jak příběh dopadne a kdo je vlastně pachatelem. Nebudu lhát, konec mi nejprve připadal poněkud vyhrocený, ale v závěru do sebe vše zapadlo a dávalo smysl.
Jako bonus je zde i kapka romantiky, což já osobně v knihách nevyhledávám, ale opět musím podotknout, že zde měla své místo a nepůsobila nepatřičně.
Moc se těším na pokračování!
Na tuto knihu jsem se moc těšila, takže jsem byla moc ráda, že jsem ji našla pod stromečkem a ještě i stihla přečíst před koncem roku!
Baví mě reálné příběhy, baví mě krimi a ráda se dovídám nové věci. Takže Moje případy z 1. oddělení jsou vlastně ideálním balíčkem.
Kniha je rozhovorem, takže není tak jednoduché ji hodnotit jako u běžně zpracovaných titulů.
Nicméně mě hodně bavilo, jakým způsobem se mezi sebou autoři bavily. Cítila jsem se součástí rozhovoru a i když téma nebylo mnohdy příjemné, kniha příjemně působila.
Kniha se fantasticky četla.
Jak jsem již zmínila, ráda přijímám nové informace. V této knize jich nebylo málo, mnoho věcí mi osvětlila a velmi mile mě překvapilo, že je na konci i slovníček.
Pokud jste sledovali seriál Případy 1. oddělení, mnoho případů vám bude známo, ve spoustě najdete informace, které jste již slyšeli, ale v tomto případě samozřejmě nabírají na reálnosti.
Myslím, že tohle byla ideální kniha na zakončení roku. Moc doporučuji!
4,5/5
Na sérii s kriminalistou Martinem Servazem jsem se chystala už dlouho. Bernard Minier se dostal do popředí mých oblíbených autorů díky knize Zkurvenej příběh, kterou stále doporučuji kde můžu a nejspíš se k ní v budoucnu vrátím.
Očekávání byla, to nemohu popřít. Stejně jako při prvním setkání s autorem jsem se těšila především na atmosféru knihy, kterou umí autor opravdu skvěle vykreslit. A dostalo se mi všeho, co jsem očekávala. Autor prostě umí!
Ráda rozečítám nové detektivní série, přiznám se ale, že mám trošku problém je dočítat. Je jich prostě příliš!
Každý první díl je novým světem, seznamováním s postavami a prostředím, to si moc užívám. Stejně tomu bylo i v tomto případě.
Celý příběh se tak nějak dotýká politiky, což sice není má první volba, ale i takovým knihám dávám ráda šanci. Celý případ je neuvěřitelně komplikovaný, zamotaný a rozsáhlý. Stejně jako samotný příběh.
Jak už tomu bývá, nejde přehlédnout spoustu podobností s jinými příběhy tohoto žánru. Hlavní hrdina s temnou minulostí, problémy s alkoholem… Přesto jsem si Martina oblíbila a těším se, že se zase setkáme.
I další postavy bylo velmi jednoduché si představit, byly moc dobře popsané. Především pak Martinův kolega mi hodně přirostl k srdci. Často se mi stává, že u mě kolegové vítězí nad hlavními vyšetřovateli.
Co se stylu psaní týče, autor nezklamal. Kniha se četla moc dobře, a přestože je rozsáhlá, i rychle. Opět musím vyzdvihnout skvěle popsané prostředí, které přesně odráží název knihy. Připadala jsem si, že jsem se na místě ocitla.
Děj knihy měl mnoho překvapivých momentů, byla jsem napjatá a zvědavá, co se bude dít. Měla jsem mnoho teorií a jedna z nich se ukázala jako skoro správná.
Těším se na další díl!
Tato kniha mě utvrdila v tom, že občas je třeba dávat šanci i knihám, které nás svým námětem nejprve tolik nezaujaly. Troufám si totiž říct, že pokud bych si tuto knihu nepřečetla, přišla bych o hodně.
Moc mě zaujal autorův styl psaní. Je velmi osobitý a s podobným vyprávěním jsem se ještě nesetkala. Navíc tím do příběhu vnesl jakousi přirozenou roztěkanost, která vystihla děj a hlavního hrdinu. Také zoufalství, které z textu vyplývalo, mě při čtení neskutečně zasáhlo.
Samotné postavy knihy mi ale nepřirostly k srdci tak, jak bych v tomto případě chtěla. Tím, že je kniha opravdu krátká, jsem si k nim totiž nestihla utvořit pořádný vztah. To možná ovlivňuje i můj názor na to, jak kniha končí.
Konec jsem si představovala trochu jinak. Sice si dokážu domyslet nějaké pokračování, ale přesto pro mě byl málo popsaný. Myslím, že pokud by kniha měla ještě o pár stránek navíc, odnesla bych si z ní více pocitů.
Spousta lidí má tuto knihu v povinné četbě a já ji moc doporučuji. Nejen, že je krátká, ale také za přečtení stojí!
Knížka Dallas 63 se stala horkým adeptem na nejlepší knihu roku. A to hned po pár stránkách!
Již před nějakou dobou jsem viděla seriál 11.22.63 a byl to neskutečný zážitek, díky tomu se kniha ihned dostala na můj seznam. Hodně mě zklamalo, že nebyla nikde k dostání, takže jsem ještě teď moc ráda za nové vydání.
Námět je prostě pecka. Už v průběhu čtení je jasně vidět, kolik práce bylo na knihu vyvinuto a doslov to jen potvrzuje. Kniha je propracovaná do nejmenších detailů, plná nejrůznějších odkazů, které nijak nevyvracejí dobu, ve které se příběh odehrává a taky spousty historických zápletek.
Ano, příběh může působit poněkud zdlouhavě, ale já za to v tomto případě byla spíše vděčná, protože jsem ho nechtěla snad nikdy dočíst. Užila jsem si každé písmeno!
Hlavního hrdinu jsem si oblíbila téměř okamžitě, záleželo mi na něm, zajímal mě jeho příběh, a přestože jsem již věděla, jak to dopadne, byla jsem velmi často napjatá.
Postav v knize určitě není málo a já tady nemůžu zmínit všechny. Co se mi ale líbilo, bylo, jak autor dokázal propojit minulost s budoucností, jak se nebál navyšovat počet postav a proplétat jejich vztahy.
Oblíbila jsem si také Ala, hlavně potom jeho upřímnost a Harryho.
Stephen King se již definitivně řadí mezi mé nejoblíbenější autory, přestože jsem od něj zas tak moc knih nepřečetla. Jeho styl psaní je osobitý a mně moc sedl. To, že se kniha nečetla nijak rychle, dodávalo příběhu zvláštní, ale správnou atmosféru.
Co bych vyzdvihla spíše z osobního hlediska, jsou zmínky o Derry, které má v mém srdci prostě zvláštní místo a taky některé postavy, které se v Derry vyskytovaly (nechci spoilerovat).
Mně osobně asi více sedla první půlka knihy, ale to neznamená, že by se mi ta druhá líbila méně.
Nenašla jsem ani jedno negativum, nic bych knize nevytkla.
Romantická linka je skvěle zasazená do příběhu, nijak ho nezastiňuje, naopak mi přijde, že mu přidává.
Při čtení jsem byla překvapená, napjatá, šťastná a dokonce i dojatá. Pro mě to byl jeden z nejlepších čtenářských zážitků a myslím si, že si budu muset knihu přečíst znova.
Moc doporučuji!
Úžasná kniha. Největší překvapení. První kniha, která mě rozplakala.
V případě této knihy bych se nejspíš zvládla rozepsat. V porovnání s jinými knihami autora je tato asi nejlepší. Líbí se mi komično příběhu ve spojení s historickými událostmi. Stejně ale dávám přednost filmu.