Obuvník komentáře u knih

Ať se na mě ta holčička na obálce tak nedívá, nebo ji budu muset sundat (obálku, ne holčičku).

Zápletka se rýsuje velmi pomalu, ale pečlivě, jako dílo jednorukého malíře. Líbí se mi forma krátkých kapitol, které nutí pokračovat ve čtení.
Čtenář: "Stačilo, ráno brzo vstávám."
Kapitola: "Ale no tak, přečti mě, jsem krátká, srabe. Tak dělej... dělej."
Čtenář: "Máš to mít."
A takových drzých kapitol je tu habaděj.

Napětí stimuluje hrdinova samota, kterou si "užívá" v domě na pláži. Je v tom cosi tísnivého. Jako by na něj za každým rohem čekalo něco zvráceného. Něco, co ho chce připravit o rozum (a možná zbývající ruku). Pokud máte neodbytnou chuť malovat, raději vezměte váleček a přejeďte ten zašlý strop v obýváku. Je to bezpečnější. Pro nás pro všechny...

7 06.09.2015

Jednoduchý a funkční námět knihy mě po přečtení anotace jedním slovem uchvátil. Nebo dvěma slovy sakra uchvátil. Jenže co naplat, kniha se nedala sehnat. Všechno rozebrané a dotisk v nedohlednu. Inu, na řadu musel přijít mocný internet a jeho bazar. Nemám rád knihy z druhé ruky. Chci si je sám ošmatat, zamastit, polít, zohýbat stránky, ne nutně v tomhle pořadí. V tomto případě jsem však nemohl odolat.
Začátek cesty je skvělý, syrový, špinavý a čiší z něj "Beznaděj". Poté se na silnici připlete víra a neznalá dopravních předpisů omezuje provoz svojí rozvleklou jízdou. Rozumějte, stále je to dobré, ale požitek z výletu je ochuzen. Do cíle jsem tak dorazil o něco později než obvykle. Možná lepší, kdybych překročil rychlost, Collie by se zlobil. Takhle mi jen pokynul na pozdrav a nechal mě projet. Až pojedu zpátky, možná zastavím a prohodím pár slov...

7 22.08.2015

Celé tohle vyprávění je velkolepé. Rozsáhlost díla umožňuje zcela přilnout k partě hlavních hrdinů bojujících se zlem samotným. Zejména pasáže z dětství jsou doslova strhující, přičemž vyvolávají pocity nostalgie, včetně touhy stát jim po boku, smát se s nimi, bát se s nimi... a zemřít s nimi.

Mé očekávání bylo obrovské, následky po přečtení knihy pak trvalé. Na "To" se nedá zapomenout.

7 05.06.2015

Příběh, který odhrnuje železnou oponu cyklisticky. Já osobně se o tento sport nějak zvlášť nezajímám, ale to mi nebránilo vychutnat si každou stránku. Tyler Hamilton má co říct a dělá to skvěle.
Makáte na sto dvacet procent? Je mi líto, lidičky. To nestačí. Ne v tomhle světě. Buď se zlepšíte, nebo mažete domů. Makat ještě víc? Hodně štěstí... a víte co? Sbalte si kufry rovnou, ať se pak zbytečně nezdržujete.
Po dočtení knihy necítím žádnou zášť vůči jezdcům. Ryba smrdí od hlavy, že, pánové z UCI? Evoluce je jízda na dlouhou trať a nad vším tím trháním rekordů se vznáší chemická pachuť. A to neplatí jenom pro cyklistiku. Nechci ani pomyslet, co se děje v mém milovaném tenise (pět hodin na slunci, ale buďte v klidu - v brašně mám dva banány).
Přesto však, kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Zkusme si představit, že jsme profesionální sportovci, kterým ujíždí vlak. Tvrdě dřeme, ale ten ignorant nabírá rychlost. Průměr s čistým svědomím nebo splněný sen zahalený výčitkami?
Uf, raději ten šutr položím zpátky na zem...

6 19.01.2016

Třeštění hlavy, kruhy pod očima, únava... kdepak, to nejsou ani zdaleka nejhorší příznaky nespavosti. Zkuste prášky na spaní, paličku na maso, nebo nějakou telenovelu, ale hlavně se nedívejte v noci z okna. Může vás to dostat do pěkné kaše a než se nadějete, budete zachraňovat svět. A nemusíte být ani v důchodu, aby to dalo pěknou fušku.
Ralf je sympaťák a budete mu fandit. Jeho strádání - jak psychické tak fyzické - bude i vaším břemenem. Jenom to nadpřirozeno je trošku přitažené za vlasy. Jak můžou být holohlaví doktůrci přitažení za vlasy? No, zkuste si to přečíst a pak možná budete tahat se mnou.

6 19.09.2015

"Cesta do pekla je dlážděná příslovci," tvrdí Stephen King zarytě :-)
Kdysi jsem měl knihu v ruce a říkal jsem si: "Jé, to není další skvělý příběh, ale nějaké poučky. Bla bla bla."
O pěkných pár slunovratů později jsem zjistil, že jsem slepý blázen, co jedno z nejžádanějších a prakticky nesehnatelných děl o psaní vrátil s nezájmem zpátky do regálu.
Knih o tvůrčím psaní jsem od té doby četl několik, ale žádná z nich neměla duši. Tahle ano. A je to duše královská; s modrou krví jako inkoust.
Bůh žehnej dotiskům!

6 14.06.2015

John Smith si pravděpodobně získal sympatie každého, kdo knihu četl. Jeho bolest a zmatek se přelévají z duše hlavního hrdiny do čtenářova nitra tak silně, že se postupně odbourá bariéra v podobě listu papíru a rázem stojíte někde opodál jako němý svědek událostí.
Fandíte tak moc, až vás bolí u srdce a pak... nechte se překvapit :-)

6 05.06.2015

Zlé sny nemusí být vždycky strašidelné. Já osobně nemám rád ty úzkostné. Takové, kde se sice vyloženě nebojíte, ale podvědomě cítíte, že je něco špatně. Nemůžu to tvrdit s jistotou, ale vsadil bych se, že u podobných snů kňourám o milost. A ona přijde. Většinou si však dává na čas a čeká na ranní probuzení.
A přesně ten samý pocit mě svíral právě u této sbírky povídek: úzkost. Je to krásné a zároveň depresivní čtení. Nejvíce mě zasáhly povídky Zlý chlapeček, Morálka, Pod psa a Letní bouře. Dlouho předlouho jsem o nich přemýšlel.
King nemusí dělat bububu, abych měl chuť zmizet pod peřinou a už nikdy nevystrčit nos.
A já ho mám za to rád...

5 18.11.2017

Řekněme si to na rovinu. Hlavní hrdinka není sympatická. Někdo by mohl namítnout, že má důležitější věci na práci, než se zalíbit čtenáři. Je přeci jen připoutaná k posteli a u nohou jí leží celý svět. Počkat, vlastně jenom mrtvý manžel.
Nikdy bych nevěřil, že to napíšu, ale kniha má moc stran. A je to venku (za chvíli půjdu klečet na hrách). Má to hlavu i patu, jenom jsou zkrátka daleko od sebe.
Kdyby na té posteli ležela třeba taková Rose Madder, fandil bych víc. Takhle jsem nechal šálu a dres ve skříni.
Dejte mi index, příteli. Dneska je to za čtyři.

5 08.09.2015

Je to smutné čtení, co si budeme nalhávat. Měl jsem tu "čest" navštívit Neapol a její okolí. Na každém rohu černoši, kteří prodávají "značkové" brýle, tuniky, hodinky, řetízky a pak si jdou ustlat do slumu, kde jsou domy postaveny z vyřazených palet a pitná voda je zbytečný luxus. Místní lidé si na nic nehrají. Jsou podmračení a ve střehu. Turistické pozlátko je nezajímá. Na to se specializují kousek dál na Capri.
Náš průvodce musel mít po ruce druhého italského průvodce s posvěcenou licencí, aby nás hlídkující starší pán nenahlásil o kus dál stojícím zlým chlapcům (možná jeho vnukům). Po prohlídce slavné neapolské pasáže ("Hlavně se držte všichni pohromadě.") jsme nasedli do autobusu, přejeli po obchvatu, v jehož sloupech odpočívají nepohodlní svědci, a vyrazili za mořem spláchnout hříchy, které na nás ulpěly.
Kniha je plná zajímavých informací, které jsou podávány spíše faktograficky než beletristicky. Proto snad čtivost mírně pokulhává. Pátou hvězdu dávám za statečné srdce, které bije v autorově hrudi. Znechucení a touha po pravdě byly silnější než strach. Doufám, že kulka s jeho jménem nenajde cíl.

5 03.09.2015

Největší legrace je, že jsem před samotným čtením vůbec nevěděl, že v tom budou lidi s nebezpečným chrupem. Prostě jsem věřil autorovi, že vykouzlil další masterpiece, a přeskočil anotaci jako Carl Lewis přeskakoval hromadu písku.
Samotné čtení taková legrace nebyla (v dobrém slova smyslu). Městečko má skvělou atmosféru. Takovou, kde byste bez své věrné čivavy po setmění nevkročili na ulici. Charaktery propracované. Láska mezi ústřední dvojicí možná trošku uspěchaná, ale uvěřitelná. Závěr... co na to říct. Miluju otevřené konce.
Rok vydání originálu 1975 a po čtyřiceti letech má stále co říct. SK to uměl už před třicítkou, kdy se většina spisovatelů ještě hledá (a někteří hledají dodnes). Je to drak...

5 18.07.2015

Tahle paní snad ani neuměla psát špatné knížky. Bratry Lví srdce řadím mezi nejlepší čtenářské zážitky vůbec. Nedávno jsem si příběh přečetl znovu po patnácti letech a neztratil nic ze svého původního kouzla. Až budu mít svoje děti, tak jim tuhle knížku vnutím násilím. Možná pak občas odloží tu proklatou videohru a přečtou si nějakou další.
Doporučuji všem bez výjimky. Čtěte a radujte se :-)

5 21.06.2015

O čem byste psali vy, kdyby vaše jméno nebylo na titulní straně? Když jdete s kůží na trh, jméno vás svazuje a pálí na čele jako cejch. Všude kolem jsou mantinely vašeho žánru, a když je překročíte, můžete skončit na střídačce (u vydavatele), nebo na trestné lavici (u čtenáře).
Pseudonym je dobrý sluha, ale špatný pán. Tak nějak bych shrnul premisu tohoto příběhu. Zase jedno nahlédnutí do spisovatelovy mysli. King se otiskl do obou hlavních postav jako záchodové prkénko na zadní stranu vašich stehen. Ale zatímco Bachman zemřel na rakovinu pseudonymu, George Stark se může těšit na něco onačejšího.
Není to srdeční záležitost, ale má to drive a skvělý závěr. Vrabci nejsou, čím se zdají být.

4 21.09.2015

Co se mi na knize líbí (psychologie radí začínat pozitivně):
Plastické charaktery postav.
Věrohodný odraz místní společnosti, kde se autor nebojí naházet do vody trošku toho bláta.

Co se mi na knize nelíbí:
Absence sympaťáků (na rozdíl od filmu) - já se snažil, věřte mi. Martin Brody byl blízko, ale k srdci mi nepřirostl. Ostatní postavy bych nechal spapat :-)
Občasná rozvleklost - ač je kniha útlá, je v ní několik nudných pasáží.

Po dočtení převládá mírné zklamání. Mám knihy raději než filmy, opravdu ano. Ale tady to neplatí.

PS: Žraloci jsou úžasná zvířata, která čistí světové oceány. Když vidím záběry rybářů, jak jim řežou ploutve a hází je zmrzačené zpátky do moře, je mi stydno. Však ona nám to příroda jednou vrátí. Pak možná zažijeme "Čelisti" na vlastní kůži.

4 30.08.2015

Taková milá jednohubka, která potěšila mé krhavé oči. Nečekal jsem žádný epický příběh, jenom poctivou člověčinu a tu jsem dostal.
Ze všech atrakcí jsem měl už od mala nejraději strašidelný dům, i když tady nás prďolové ze západu válcují do tvaru palačinky. Ale i tak mě ten polorozpadlý přívěs s chrčícím ozvučením, lacinými efekty a oprýskanými figurínami vždy pobavil. Stejně jako tahle knížka.
Přijela k nám pouť! Račte dál :-)

4 19.08.2015

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž :-)

V tomhle domě se mi líbilo jen v některých místnostech. Jako by se do toho Stephenovi někdo montoval :-) Já samozřejmě nemám nic osobního proti panu Straubovi. Žádné jeho samostatné dílo jsem nečetl, ale kniha má nevyváženou kvalitu. Dal bych ruku do ohně, že o tom pan Straub něco ví.

No ale pořád je to kvalita na papíře, která stojí za unavené oči.

4 30.06.2015

Máma povídala: "Bez těch nadpřirozených kravinek s obrazem to mohlo být ještě lepší."
A já na to: "Ne, ne a ne."
Stephen se v jednom rozhovoru zmínil, že Rose Madder považuje za jeden ze svých nejčtivějších románů, ale v knize "O psaní" ji zase označil za nepříliš podařený pokus postavený na zápletce. Je to zkrátka muž dvou tváří (Temná půle by mohla vyprávět).
Já říkám luxus. Jedna z nej od To-hoto Osvícení-hodného Pistolníka, který má pod čepicí (nebo pod kupolí?).

4 21.06.2015

"Věříte na duchy?" stojí na obalu knihy. Já ano. Možná proto mě duchařiny pravidelně dostávají do kolen. Tentokrát jsem to ustál s noblesou. I když...
Kniha podle mě trpí dlouhými (únavnými) souvětími a ještě delšími popisy, kterým je snad věnováno větší množství prostoru než samotnému ději. Několikrát se mi stalo, že mi oko prostě ujelo mimo stránky, jak jsem se nemohl dobrat konce věty. Všechno to barvité líčení krajiny,počasí a pocitů, které se táhne přes několik stran, poměrně dusí tempo vyprávění. Když dostanu bonbón, chci si ho zkrátka rozbalit sám.
Přesto má kniha svoje kouzlo. Zajímavé prostředí, zajímavá doba. Musím také vyzdvihnout poslední kapitolu, která ostře kontrastuje se zbytkem knihy a působí tak o to úderněji. Možná to byl autorčin záměr.
Ostatně, posuďte sami. 126 stran uteče dřív, než vám vystydne voda ve vaně :-)

4 20.06.2015

"Můj milý Heathcliffe. Ty jeden všiváku. Nenávist ti trhá duši na cáry. Nemám tě rád. Nic naplat, přesto jsi tou postavou, díky které jsem se u knihy dobře bavil. Páni, já ti snad dokonce i fandil!"

4 08.06.2015

Kingova prvotina vytažená z popelnice na poslední chvíli je řemeslně výborná jako vždy. Tentokrát se mi však nepodařilo plně ponořit do příběhu a jednotlivých postav, neboť tam, kde jsem se snažil nejvíc, bylo poněkud mělko. Nicméně jsem knihou projel jako nůž máslem a díky zábleskům autorovy geniality na mně přeci jen nějaký ten živočišný tuk zůstal.
Nebudu tady ale zbytečně brblat. Vždyť Carrie je pomyslná matka všech dalších knih z dílny SK. Aleluja!

4 06.06.2015