Odehnalka komentáře u knih
Musím říct, že první díl mě bavil více a možná bych dala i "jen" tři hvězdičky... nebýt Slavíka a Mrazíka. Tyhle dvě postavy mě prosta baví. Chování hlavní hrdinky mi někdy vadilo a ne vždy jsem chápala její jednání. Nicméně se těším na třetí díl, určitě si jej nenechám ujít.
Žádné zázrak to tedy nebyl, od knihy jsem očekávala víc. Četlo se to ale celkem dobře, dějově nic složitého nečekejte, ale také jsem měla trochu zmatek v postavách.
Dala bych 3,5, ale za to nářečí dám 4, jako bych slyšela prarodiče.
Na knihu jsem se celkem těšila, jako na oddechovku mezi vážnějšími knihami. No, ale tedy moc jsem si u čtení neodpočinula. Velmi jsem se nutila, příběh byl nemastný neslaný, ani mi moc nesedl styl autorky. A přitom mám knihy podobného rázu ráda. Zklamání. Po pokračování, jestli tedy vyjde, nehodím očkem.
Na knihu jsem se těšila, protože ztráta paměti u rodinných členů je velmi zajímavé téma. Bohužel... velké zklamání, nějak nevím, co si o tom myslet.
Pro mě kniha mírné zklamání a jsem mírně nejistá, co si o ní vlastně celkově myslet. Čekala jsem něco trochu jiného. Navíc jsem se cítila strašně dospěle, protože mi některé věci přišly prostě ulítlé a nereálné.
Kniha se ale dobře čte, párkrát jsem se i zasmála, ale asi tahle kniha nebyla napsána pro moji čtenářskou duši.
Další díl pohádkové tvorby od Nesba je pro dospělého krásná víkendová jednohubka. Knížka vůbec nezklamala, milé a velmi čtivé. Pro mě asi jeden z nejlepších z celé řady Doktora Proktora.
Čteno po Haně a Hotýlku a musím říci, že pro mě je Slepá mapa asi nejslabší kniha od autorky. Dala bych asi jinak 3 hvězdičky, protože kniha mě mírně zklamala. Ale neboť knihy s rodinnými příběhy mám velmi ráda a kniha byla velmi čtivá (jako vždy u autorky), dávám čtyři.
Knihu jsem začala číst proto, že jsem si potřebovala oddechnout od Jakuby Katalpy a Aleny Mornštajnové, knihy od těchto autorek jsem četla za sebou, což není na škodu, ale člověk potřebuje oddech. Kdybych nečetla tuto knihu po Slepé mapě, mohla by dostat vyšší hodnocení, ale takhle jen 3 hvězdy. Nebylo to špatné, na oddech ideální.
Pro knihovníky, či zájemce o problematiku dětského čtenářství skvělá kniha.
Stejně ani já si hlavní hrdinku neoblíbila. Na začátku vypadala kniha i příběh nadějně, ale pak se mi do knihy už nějak nechtělo. Nebylo to proto, že by kniha nebyla dobře napsaná, naopak se četla docela dobře, ale prostě jsem nechápala postoj hlavní hrdinky k její chorobě. Stejně jako jiní čtenáři zde i já nechápu, proč ji přišlo lepší působit jako opilec, než žena s oční chorobou. Právě za toto dávám tři hvězdy.
Lze si z toho vzít ale i ponaučení - ať chcete nebo ne, jednou vás realita dožene a vy budete muset jednat rozumně.
Dlouho jsem váhala, zda dát dvě, nebo tři hvězdičky. Nakonec dávám tři a vlastně ani nevím proč, protože z knihy moc nadšená nejsem.
Prvně nechápu označení sci-fi. Mělo to k tomu daleko. A když tu vidím v podobných knihách Marťana, tak se musím smát. Pro mě Kosmonaut sci-fi vážně není.
Dějově to možná začalo napínavě, ale asi tak v polovině se to zadrhlo a poslední stránky mi daly zabrat.
Trochu se mi zdá, že je mnoho povyku pro obyčejnou knihu. Chápu, že v USA kniha zaujala... a když to zaujalo tam, tak se to přeci musí líbit i v ČR... Z knihy mám pocit, že to primárně není určená kniha pro českého čtenáře.
Hvězdy dávám za čtivost, která se upřít nedá, polovina knihy se četla dobře, za obálku a za pár zajímavých úvah. A za dobře provedený marketing v českém prostředí.
Krásné čtení o složitostech života. První polovina knihy se mi nečetla úplně nejlépe, nějak jsem se nemohla začíst, ale druhá půlka to vynahradila úplně vším - do knihy jsem se ponořila a chtěla vědět více o trápení Frankieho. Právě za jeho postavu dávám plný počet hvězd.
Jsem ráda, že jsem si knihu pořídila a přečetla. Také já v tom vidím jistý vzkaz o tom, že mlčet o problémech se ne vždy vyplácí. Doporučuji.
Pro moji maličkost krásná oddechovka, u které se člověk pousmál, zamyslel a na konci třeba i uronil slzu. Navíc krásné grafické zpracování, formát knihy ideální na cestování. Jsem nadšená.
Jsem nadšená! Kniha mě zaujala už svojí anotací, při čtení mě kniha nadchla. První polovina se četla sama, s příchodem duchařiny to začalo mírně drhnout a to je asi i důvod, proč odebírám jednu hvězdu. Jinak je to velmi krásné počtení na odpočinek a na vykouzlení úsměvu.
Jsem mírně rozpačitá. Kniha označena jako pohádka, ale nevím. Dětem bych knihu asi nedávala, ale knihu bych nedala ani dospělému člověku, protože o žádné velké filozofické dílo se taky nejedná. Ale kvůli fajn formátu a počtu stran je kniha fajn na cestování do práce a do školy.
Co knize dodává velké plus je zpracování celé knihy, krásné ilustrace a kupodivu mi ani nevadilo modré písmo.
Ani mě se kniha nečetla zrovna nejlépe. Někdy se mi to zdálo zdlouhavé a písmo v knize mi taky moc nepomohlo.
Nejdříve jsem viděla film, až pak jsem vzala do ruky knihu. Musím říci, že v tomto případě je film velmi povedený, knihy se velmi držely a možná by někomu stačil pouze film.
Ačkoliv je to tenká knížka, trvalo mi dlouho, než jsem ji přečetla. Vůbec mi totiž nesedl autorčin styl psaní. To ubírá body, protože jinak to byla velmi zajímavá knížka. Kniha s těmito motivy mám velmi ráda, ale prostě mi to celé nesedlo. Pokud chcete něco podobného, doporučuji knihu "Kdysi."
Zatím to nejslabší, co jsem od autorky četla. Ze začátku se to dobře četla a stránky dobře ubíhaly, ale potom se to nějak zlomilo, začala být nuda a já se nutila knížku dočíst. Knihu si určitě znovu nepřečtu a ani jsem si moc neoddechla...
Národnímu divadlu se povedlo nádherně převést román do divadelní hry! Pokud jste fanoušci Pýchy, tak určitě neváhejte a vydejte se do divadla!
Ze začátku se to slušně rozjelo a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Ale pak to začalo nějak váznout. Ale celkově to hodnotím pozitivně, moc se mi líbil příběh, i styl autorky.