OldřichHanton komentáře u knih

Z mého osmého setkání s komisařem Harry Holem mám poněkud rozporuplné pocity. Levhart navazuje na asi nejlepší díl v sérii Sněhuláka, jeho kvalit však podle mě nedosahuje. Na můj vkus je zápletka zbytečně překombinovaná, s několika dějovými linkami, některé asi budou pokračovat v dalších dílech, ale občas jsem se v tom už trochu ztrácel. V akčních pasážích Nesbo každý díl trošku přidává a postupně dělá z Harryho Hola téměř superhrdinu, který přežije úplně vše.
Pořád se samozřejmě jedná o velmi dobrou detektivku-thriller, která se čte jedním dechem. Za nějakou dobu se určitě pustím i do dalších dílů, tak jenom doufám, že Levhart byl jenom zaškobrtnutí a ne klesající trend.

6 12.11.2019

Opravdu kraťoučká (audiokniha trvá asi hodinu) motivační knížka o jedné hlavní myšlence, že není potřeba se hnát za absolutní originalitou. Nic takového totiž neexistuje, všichni velikáni se různě inspirovali a rozpracovávali myšlenky svých předchůdců.
Myšlenka dobrá, rady asi užitečné, přesto jsem se po té hodině poslechu cítil trošku okraden. Je to hlavně tím, že knížka je určena především kreativcům, hlavně umělcům všeho druhu, takže zrovna v mém případě nenajdou tyto rady velké využití, zvláště, když jsou mnohé docela banální. Pro někoho, kdo hledá inspiraci, asi bude mnohem užitečnější, nemůžu se však ubránit dojmu, že v obrovsky konkurenčních uměleckých oborech vám úspěch stejně asi nepřinese.

10.10.2019

Tato sci-fi klasika na mě určitě zapůsobila a budu si ji pamatovat, i když výsledný dojem zůstává úplně jiný, než jsem si původně představoval. I když příběh vypadá jako jedno velké sci-fi klišé o invazi mimozemšťanů a bitevní škole, skrývá se za ním v podstatě hrdinská legenda o vyvoleném spasiteli plná úvah o fyzickém a hlavně psychickém násilí. Začal jsem si to uvědomovat už na začátku, kdy jsem měl potíže knížce "uvěřit". Malé děti spolu opravdu takhle nemluví, ani se tak nechovají, i motivy dospělých často postrádaly logiku. Myšlenka, že ty nejnáročnější úkoly musí vykonat vyvolené dítě, patří také spíše do náboženských textů, než do reality. Vše začalo dávat smysl, až když jsem se na příběh podíval jako na hrdinský mýtus. Bohužel, nakonec mě stejně nejvíc bavily pasáže, kde se tolik nefilozofovalo a byly opravdu hlavně sci-fi.
Toho, že jsem si přečetl Enderovu hru určitě nelituji, bylo to rozhodně obohacující, dalšími díly této ságy už ale pokračovat nebudu.

4 03.10.2019

Universum Warhammeru 40K se mi vždy líbilo, ale nikdy jsem jeho lore nijak zvlášť nestudoval. Kde jindy začít, než románem o císařském inkvizitorovi Ravenorovi.
Očekával jsem trochu více detektiky a méně akce. Žádné hluboké vyšetřování kacířských rejdů nečekejte, je to hlavně příběh party dobrodruhů, kteří bojují se zlem především prostřednictvím vystřílených nábojů. Skoro jako by se jednalo o přepsané dobrodružství z nějakého RPG. V kategorii vyloženě brakové literatury se však určitě jedná o dobrou knížku. Děj má spád, postavy jsou docela zajímavé a prokreslené a v závěru jsem měl chuť se pustit do dalšího dílu. Ne že bych pro ni hned běžel, ale někdy v budoucnu si toto "guilty pleasure" zase dopřeji.

3 24.08.2019

Pozdní doba bronzová ve středomoří a její náhlý konec je myslím velmi zajímavé téma. Jsem rád, že jsem si mohl oprášit a doplnit své staré školní znalosti. Plusem je, že se autor nesnažil přijít s žádnou vlastní vševysvětlující teorií, ale pouze shrnul a zhodnotil různé možné příčiny tohoto kolapsu.
Přestože je knížka někde na pomezí mezi odbornou a popularizační publikací, jako člověk odkojený Vojtěchem Zamarovským musím říci, že jeho čtivosti Eric H. Cline nedosahuje a občas jsem při čtení zívnul. V závěru mě nepotěšil ani častý neduh tohoto druhu literatury, rozvíjení paralel mezi úpadkem starověkých civilizací a současností. Přesto se stále jedná o asi nejlepší knížku v češtině věnovanou danému tématu, která dobře shrnuje současný stav bádání.

7 20.08.2019

Výběr z esejů slavného "popekonoma" Tomáše Sedláčka publikovaných za zhruba posledních deset let.
Ačkoli Tomáše Sedláčka mám hodně rád a jeho komentáře si vždy rád přečtu, tento knižní formát mi příliš nevyhovoval. Krátké uzavřené kapitolky mi splývaly dohromady, když jsem jich přečetl víc najednou, navíc se v nich určité myšlenky mnohokrát opakovaly. Některé eseje jsem si samozřejmě pamatoval ještě z novin, takže už pro mě nebyly příliš objevné. Bohužel, se ke mě napoprvé dostal vadný i výtisk s totálně přeházenými stránkami, takže jsem část knihy četl nadvakrát.
Pro někoho, kdo Tomáše Sedláčka tolik nezná, to může pořád být fajn knížka, která mu rozšíří obzory, pro mě však byla Druhá derivace touhy spíš zklamání.

4 16.07.2019

Fuckup nights, tedy show, kde různé osobnosti vyprávějí o svých neúspěších, se stala rychle velmi populární. Dočkali jsme se tedy i literárního zpracování jejich nejlepších příběhů, navíc proloženými i několika úvahami průserech, neúspěších a jejich roli v lidském životě.
Rozhodně myslím, že se knížka povedla. Záleží samozřejmě člověk od člověka, někteří vypravěči mi byli nesympatičtí a jejich příběh mě příliš neoslovil, jiní mě ale opravdu inspirovali. Formát audioknihy se na krátké příběhy výborně hodil a ačkoli mi poslech knihy obvykle trvá o dost déle, než její přečtení, Fuckupy jsem přejel za pár dní. Rozhodně mohu doporučit.

2 11.07.2019

Velmi slušná česká detektivka, kterou kdybych měl popsat jedním slovem, řekl bych staromilská. Hlavní hrdina a jeho pomocník jsou zjevně inspirováni Sherlockem a Watsonem, všichni podezřelí jsou gentlemani z vyšší společnosti a atmosféru dotváří stará Praha z počátku 20. století. Reálie studoval autor velmi pečlivě, mnoho postav z knihy skutečně žilo.
Jediné, co bych vytknul je slabší a nepříliš originální rozuzlení, i když i to možná ke starým detektivkám také patří. Rozhodně si přečtu další díl.

7 10.07.2019

Asi platí, že když má být sci-fi nadčasová, je lepší když se inspiruje spíše historií, než nejnovějšími vynálezy své doby. To je asi důvod, že ani po více jak padesáti letech od napsání, pouštní svět Duny vůbec neztratil svoji úžasnou atmosféru.
Příběh jsem trošku znal, je dobrý a velmi propracovaný. Je samozřejmě otázka, jestli je skutečně tak hluboký, a má takový přesah, jak se tváří. Výhrady mám spíše k akčním pasážím. To, jak hrdinové stále absolvují různé rituální zkoušky a souboje už bylo trošku repetitivní. Kapitoly o politice a intrikách jsou však hltal.
Nevím, jestli někdy přečtu celou ságu, některá pokračování jsou hodnocena docela rozporuplně, ale následující díl určitě ještě vezmu do ruky.

8 22.06.2019

Tuto knížku jsem koupil v rámci jakési slevové akce očekávajíce fantasy z doby bronzové. Bohužel pravěká dějová linka po pár desítkách stran skončí a zůstává jen docela slabý román pro ženy ze současnosti.
Podle mě se nejedná o městské fantasy, je zde sice jakési prastaré zlo a lidé se záhadnými schopnostmi, ale magický svět není nijak vysvětlen, ani důkladně popsán. Pouze se vše řeší prostřednictvím ezoteriky.
Postavy jsou všechny jednorozměrné a v průběhu děje neprodělají skoro žádný vývoj. Příběh je tak naivní, předvídatelný a plný klišé, že mě chvílemi napadlo, jestli se nejedná o parodii.
Chápu, že to primárně není kniha pro mě, ale myslím, že i v rámci žánru se najde mnoho a mnoho lepších příběhů.

16.06.2019

Knížek o Praze jsou celé knihovny, takže dnes už není lehké napsat k tématu něco nového, či originálního. Pražským příběhům se to však podle mě daří. I když autor v knize prochází Malou Stranu doslova dům od domu, nezaměřuje se, ve svém vyprávění, ani tak na architektonický vývoj, nebo popis jednotlivých hmotných památek, ale hlavně na příběhy lidí, kteří v nich žili či žijí.
Je zvláštní, kolik, různě propletených, příběhů se událo na tomto vcelku malém prostoru (prvním díl se věnuje pouze části Malé Strany). Některé z nich jsem znal, o některých někde slyšel, ale většina mi byla neznámá a rozšířila mi vždy o něco obzory.
Jediné, co bych snad vytkl, je někdy přílišná nostalgie a názor, že život na Malé Straně skončil někdy koncem 90. let. To však nic nemění na tom, že už mám na nočním stolku i další díl a těším se, až ho brzy otevřu.

4 24.05.2019

O krok pozadu je moje druhá detektivka ze série s komisařem Wallenderem, na rozdíl od Vrahů bez tváře, které jsem četl před nějakou dobou, jsem tento příběh neznal ze seriálu, takže jsem nevěděl, jak to celé dopadne.
I tento sedmý díl celé série si podle mě drží vysokou kvalitu. Knížka má skvělou atmosféru, je hodně čtivá, postavy jsou zajímavé a životné, vraždy opravdu děsivé. To, co mi vadilo, je vlastně to samé, co u Vrahů bez tváře. Nejedná se o čistokrevnou detektivku, ale spíš o thriller, je porušeno hned několik pravidel žánru. Komisař toho sám moc nevyšetří, je událostmi spíše vláčen. Některé postavy a dějové linky, co se mi zdály zajímavé, zůstávají nevyužity. A nakonec pláč nad "úpadkem švédské společnosti, která se řítí do pekel". Vím, je to jedním z poznávacích znaků severské detektivky, ale tady se to dost přehání a s odstupem více jak dvaceti let od napsání to působí spíše úsměvně.

Tuto klasiku jsem, hlavně pod vlivem Menzelova filmu, zařadil do loňské čtenářské výzvy jako knihu o jídle. Asi to nebyl úplně nejlepší výběr. Jídlo je samozřejmě jedním z témat a popis hostiny habešského císaře je nezapomenutelný, ale je to opravdu o něčem úplně jiném. Ač jsem ten příběh pochopitelně znal a oproti filmu se liší pouze v detailech, právě tyto detaily ho dělají mnohem surovější, krutější, ale i hlubší. Navíc je třeba přijmout Hrabalův specifický styl s jeho souvětími na půl stránky. Na to, jak je to knížka tenká, mi trvalo docela dlouho ji přečíst, ale rozhodně toho nelituji. Někdy si určitě doplním vzdělání a přečtu si i ostatní Hrabalova díla.

6 01.03.2019

V této knize se Alain De Botton zamýšlí například nad neoblíbeností, nedostatkem peněz, frustrací, zlomeným srdcem, zkrátka nad problémy, kterými se lidé trápí od nepaměti. Útěchu a inspiraci, jak je překonávat, pak hledá v myšlenkách několika slavných filosofů.
Ze všech tří knih, které jsem od Alaina De Bottona četl, se mi Útěcha z filosofie líbila asi nejméně. Trochu to bylo abstraktnějším tématem, než je architektura, nebo cestování, především mi ale Útěcha z filosofie přišla už hodně populární a někdy opravdu jen klouzala po povrchu. Moc tomu nepomohl ani fakt, že jsem ji četl jako ebook, který byl špatně zformátován, takže obrazové přílohy jsem si příliš neužil.
Nechci, aby to vyznělo pouze negativně. Pořád je to velmi dobrá populárně naučná knížka, která dokáže přiblížit myšlenky slavných filosofů i lidem jako Já, kteří by po jejich dílech jinak těžko sáhli. Jen by to pak chtělo nezůstat jen u ní, ale pokračovat v dalším studiu.

2 27.02.2019

Před nedávnem jsem poslouchal i první díl celé série Dýka s hadem a hodnotil jsem ho veskrze pozitivně, jako vyloženě oddechovou detektivku do auta. Toto pokračování mě bohužel už zdaleka tolik nebavilo. Příběh nebyl moc věrohodný a brzy jsem se v něm začal ztrácet. Postavy jakoby neživé, s pár vlastnostmi, někdy až na hranici karikatury. Ke konci už mě vůbec nezajímalo, jak to celé dopadne a kdo za vším stál. Vondruškovi se nadá upřít řemeslná zručnost, knížka se naštěstí čte docela dobře, za pár měsíců si z ní však už nebudu pamatovat nic.

1 03.02.2019

Sympatická osvětová knížka od asi nejznámějšího českého sexuologa.
Přestože se Radimu Uzlovi nedá upřít vtip a velká erudice, měl jsem často pocit, že čtu spíš knihu z roku 1995, a ne 2018. Možná se mýlím, ale mýtus o škodlivosti masturbace, nebo pornografie, asi už není v naší společnosti moc rozšířen. Je samozřejmě trochu nespravedlivé toto knize vyčítat. Pan doktor je už starší pán a vyjadřuje se hlavně k věcem, se kterými se setkával za své dlouholeté lékařské praxe.
Přesto bych Sexuální mýty a pověry doporučil číst hlavně jako "zábavné historky z ordinace", než v nich hledat nějaké zásadní poučení..

27.01.2019

Čekal jsem detektivku s fantasy prvky, ale dostal jsem velmi odvážnou fantasy, kde se, mimo jiné, vyšetřují vraždy. Vše se sice odehrává v současném Londýně, ten je však plný magie a hemží se čaroději, duchy a mnoha dalšími magickými bytostmi.
Aaronovitchovi se nedá upřít bohatá představivost a velká láska k Londýnu, na mě však jeho styl moc nefungoval. Knížka není nijak zvlášť dlouhá a mnohé informace, hlavně o fungování celého universa mi přišly jakoby zhuštěné. Docela rychle jsem se ve všem začal ztrácet a samotnou detektivní linku přestával sledovat. Zhruba v půlce už jsem se musel do čtení nutit a občas u toho i usínal. Závěr to sice trošku napravil, ale i ten mi přišel zbytečně spektakulární.
I když to není úplně můj šálek kávy a do dalších dílů se asi nepustím, nechtěl bych od přečtení nikoho odrazovat. Řeky Londýna jsou první část slavné ságy, která má milióny prodaných výtisků a zástupy fanoušků, jenom Já se mezi ně bohužel nezařadím.

4 24.01.2019

Historická kniha sledující krátké, ale nesmírně důležité období od Sametové revoluce do prvních svobodných voleb, a to především prostřednictvím vývoje Občanského fóra.
Když jsem knížku vzal poprvé do ruky, trochu jsem se obával, i vzhledem k jejímu rozsahu, že to bude dlouhá a suchopárná historická studie. Byl jsem však velmi mile překvapen, přestože jde opravdu do hloubky a sledované období sleduje den po dni a někdy i hodinu po hodině, zůstává velmi čtivá. Cenu Magnesia litera obdržela naprosto právem a i když od jejího vydání uplyne už deset let, zůstává a asi dlouho zůstane nepřekonaná.

2 23.12.2018

Kdybych měl tuto slavnou novelu charakterizovat jedním slovem, napsal bych deprese. Je to příběh dvou lidí, kteří v dětství udělali špatné rozhodnutí a celý jejich další život je už jakoby rozbitý. Jejich neštěstí se pak i pomalu šíří na jejich blízké a ostatními lidi, které v životě potkávají.
Osamělost prvočísel je z těch knih, které ve vás nechají silný dojem a přemýšlíte nad nimi, zároveň se však čtou docela těžko. Je to jednak výše zmíněnou depresivností a totálně nesympatickými hlavními postavami, ale i pomalým tempem děje a naopak uspěchaným koncem. I když můj dojem může být ovlivněný tím, že jsem ji četl ve čtečce, převážně při různých přejezdech tramvají. Taková kniha by si spíš zasloužila delší a soustředěnější čtení.

4 20.12.2018

Bohužel, ani tento pokus ze mě milovníka Zeměplochy neudělal. Je to jistě úžasný svět vytvořený s obrovskou fantazií a Mrakoplašovým a Dvoukvítkovým eskapádám jsem se mnohokrát zasmál, v druhé půlce knihy mi však jejich příhody přišly už hodně repetitivní. Chápu, že je to jen první díl obrovské ságy a Pratchett a celá Zeměplocha za ta léta urazili dlouhý kus cesty. Chápu, že je to především parodie klasické high fantasy, ta se teď už ale nepíše zdaleka tolik jako v 80. letech. Hlavní problém je totiž asi ve mě, Já prostě nejsem na literární grotesky. A tak to, co mi asi nakonec z celé knihy utkví v paměti nejvíce, bude výborný doslov Jana Kantůrka. Jsem rád, že jsem ho mohl ještě alespoň takhle slyšet.

4 20.12.2018