OldřichHanton komentáře u knih

Zapomenuté příběhy jsou moje oblíbená populárně naučná oddechovka. Předchozí díly jsem četl už před nějakou dobou, takže nemám přímé srovnání, ale rozhodně si nemyslím, že by kvalita šla nějak dolů, spíše naopak. Příběhy jsou dobře vybrané a Kechlibar je vypráví velmi poutavě, jaksi z širší perspektivy a s mnoha souvislostmi. Kladem oproti prvním dvěma dílům je rozšířená obrazová příloha a to, že už se z většiny nejedná o příběhy dříve vydané v Časopise 067.
Čtvrtý díl je už dávno vydaný a asi si ho hned objednám.

4 03.03.2021

Mitchell je jedním z mých oblíbených autorů a už jsem četl téměř všechny jeho knihy. Zvláště Atlas mraků mě opravdu nadchl. Zajímavostí je, že i přes různé žánry, jsou všechny jeho knihy zasazeny v jednom universu. Postavy i zápletky mezi nimi různě proplouvají a pro znalého čtenáře je zajímavé hledat různé vzájemné odkazy. Hodiny z kostí jsou většinou recenzentů k jeho nejslavnějšímu Atlasu mraků přirovnávány. Také je tu několik relativně samostatných příběhů s různými hrdiny, odehrávající se v různých dobách, od blízké minulosti po blízkou budoucnost.
Bohužel v tomto případě to u mě zdaleka tolik nefungovalo. První zhruba dvě třetiny knížky se mi líbily. Pokud se jednalo o komorní lidské příběhy, kam jen občas probleskoval velký nadpřirozený konflikt celého universa, bylo všechno fajn. Mitchell je mistrem ve vykreslování zajímavých a uvěřitelných charakterů. Když se však z knížky stane v předposlední kapitole čistokrevné fantasy, přišlo mi docela slabé a jako vyvrcholení konfliktu, který se táhne několika knihami opravdu nic moc. Poslední kapitola je silně angažované postapo, kde se na pár stránkách seznámíme snad se všemi obavami britského levicově orientovaného člověka. Tolik neštěstí pro lidstvo najednou je už trochu nechtěná parodie. Navíc když zasadíte sci-fi příběh do takhle blízké budoucnosti pravděpodobně rychle zastará.
Nevím, jestli to platí obecně, ale v této knize ano. Pokud Mitchell píše příběhy o lidech a jejich osudech, je skvělý, když chce být epický, tak to moc nejde .

1 26.02.2021

Tak jsem konečně dokončil poslední díl Mayovy detektivní trilogie "Z ostrova Lewis" a musím říci, že i po jeho přečtení převládá spíše zklamání. Stále zůstává dobrá atmosféra a i zápletka z prostředí místní folkové kapely je lepší než u minulého dílu, všechno však zkazí nepříliš zajímavý příběh a hlavně nelogické chování většiny postav, což je asi největší problém celé trilogie. Navíc, jak se v každém díle odkryje část minulosti hlavního hrdiny a přibydou další postavy, začne být celý ostrov poněkud přeplněný a čím dál tím míň k uvěření. S tím souvisí i další problém, a to opakování motivů a celých zápletek. Jestli chcete Ostrovu Lewis dát šanci, je víceméně jedno, který díl vezmete do ruky, všude se dočtete skoro totéž.
Kdybych měl hodnotit celou trilogii asi bych přece jen, z tu skvělou atmosféru, dal mírné plus. Jak jsem ale psal výše, jeden díl bohatě stačí.

5 23.01.2021

Knížky od Nialla Fergusona mám docela rád, na této mě navíc zaujalo docela neotřelé téma historie sociálních sítí od počátku lidské civilizace po Facebook. Název Věž a náměstí je metaforou hiearchických struktur společnosti (Věž) a neformálních struktur sociálních sítí (Náměstí). Konflikt těchto dvou způsobů uspořádání vztahů mezi lidmi je hlavním tématem celé knihy.
Ta je rozdělena do kratičkých několikastránkových kapitol, vždy bohatě ozdorojovaných a doplněných množstvím grafů a diagramů. Bohužel tento formát mi moc nevyhovoval. Ačkoli jsem se dozvěděl nové zajímavé informace, bylo každé téma nakonec popsáno jen velmi stručně. Jako by se pod množstvím poznámek a příloh ztrácel samotný text. Vše je umocněno ještě tím, že témata kapitolek se rychle mění.
Nakonec tedy trochu zklamání, už jsem od Fergusona četl zajímavější knihy. Určitě by bylo lepší, kdyby autor vybral třeba jen jedno historické období a tam se rozepsal, než se pokoušet zmapovat celou lidskou historii.

4 25.12.2020

První díl této detektivní trilogie z ostrova Lewis jsem chválil za výbornou atmosféru, ale kritizoval za nelogickou a nepříliš uvěřitelnou zápletku. Zároveň jsem doufal, že v dalších dílech se tyto nedostatky napraví.
Bohužel, ani u Muže z ostrova Lewis se tak nestalo. Příběh je sice o trošku uvěřitelnější, mnohé nelogičnosti a divné motivace však zůstávají a navíc se hodně opakují témata a celé zápletky z prvního dílu. Dobrá atmosféra sice zůstává, ale ani ta už na mě napodruhé tak silně nezapůsobila.
Koupil jsem si celou trilogii v jednom balíčku, takže se dám i do třetího dílu. Doufám, že snad tam konečně kromě zajímavých reálií severního Skotska najdu i dobrou detektivku.

3 17.11.2020

Slepé skvrny jsou bílá místa v našem pohledu na svět, která oko nevidí, pouze si je mozek domýšlí. Daniel Prokop je požívá jako metaforu pro vážné společenské problémy, které unikají naší pozornosti. Ukazuje, že velké rozdíly v kvalitě škol, exekuce, nebo špatná vymahatelnost práva nakonec ovlivňují naši kvalitu života mnohem více, než různé kulturní války, do kterých politici investují stále více energie. Vše píše čtivě, snaží se hledat a vyvracet protiargumenty a svá tvrzení zdrojovat.
Knížka mi určitě rozšířila obzory, přesto jsem se neubránil jistému zklamání, že jsem se nedozvěděl tolik, kolik jsem čekal. Je to asi tím, že jsem se k ní dostal až se zpožděním a o těchto tématech se dnes mluví přece jen mnohem více. Také se od doby, kdy knížku psal, posunuly i kulturní války, které kritizuje. Uprchlíci už dnes prostě ani u mě tolik nerezonují.
Rozhodně však knížku doporučuji každému, kdo se zajímá o společenské dění.

6 30.08.2020

Skála byla moje první setkání se slavným autorem detektivek Peterem Mayem a mám z ní velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu skvělá atmosféra bohem zapomenutého skotského ostrova, na druhou pak nezajímavá zápletka a postavy, co se chovají zcela nelogicky. Dvě časové roviny sice přinášejí zajímavé srovnání 70. let a současnosti a ukazují, jak se reálie ve Skotsku rychle mění, ale pak už nezbývá moc prostoru na vyšetřování vraždy.
Jako problém vidím i to, že celý příběh se točí kolem osoby hlavního vyšetřovatele, což je trochu porušení pravidel žánru.
I přes všechny nedostatky jsem si však knížku užil a hned sáhnul po dalším dílu, ta atmosféra je prostě jedinečná.

4 15.08.2020

Poslední díl pražských příběhů opravdu uzavírá celou trilogii. Doplňuje poslední bílá místa na mapě Malé Strany a Hradčan. Již není tak systematický, spíše skáče z místa na místo. Často odkazuje na některé již dříve odvyprávěné příběhy, nebo se k nim vrací a nechá mluvit jiné aktéry. Pořád se však jedná o velmi čtivou a zároveň poučnou knížku, která hodně rozšiřuje obzory.
Dan Hrubý Malou Stranu prošmejdil téměř dokonale, snad se dalším díle přesune na druhý břeh Vltavy na mě ještě bližší Staré město.

3 02.08.2020

Tomuto francouzskému thrilleru se nedá upřít vcelku originální zápletka ze světa sběratelů starých filmů a temná atmosféra ještě zvýrazněná šíleným vyšetřujícím komisařem. Někdy ve třetině knížky jsem byl docela nadšen a už se těšil, jak se brzy pustím do dalších dílů s komisařem Sharkem.
Bohužel, zhruba od poloviny jdou atmosféra i zábava prudce dolů. Vše se zvrhává v jakési konspirační teorie a závěrečné rozuzlení mě už vlastně vůbec nezajímalo.
Mimochodem, francouzských detektivek čtu naprosté minimum, ale toto je už druhá, kde se tvrdí, že za brutálními vraždy mohou počítačové hry. To je to ve Francii běžný názor?

4 01.07.2020

Knižního Blade Runnera bych neoznačil za plnohodnotný román, spíše kratší novelu, nebo delší povídku. Kultovní film, který ho tak proslavil, je zhruba o patnáct let mladší a bere si z něho hlavně námět o nájemném lovci androidů. Příběh, rozuzlení, ale především atmosféra se dost liší.
Musím přiznat, že mi mnohem více seděl film, jako osmdesátkový cyberpunk, než kniha kniha, jako šedesátkové, trošku naivní sci-fi. Všem těm hlubokým úvahám na téma, "Co dělá člověka člověkem?" musela často ustoupit logika jednání postav a celého děje. Navíc celé universum i vedlejší dějové linky mi přišly jen lehce načrtnuté a nepropracované. Na konci jsem měl neodbytný pocit, že tak úplně nechápu, o čem to bylo a "co tím chtěl chtěl básník říci".
Přečtení ale nelituji, knížka mě přes to všechno docela bavila a doplnil jsem si vzdělání o další klasiku. Zkusím si zase pustit oba filmy, třeba tam najdu odpovědi na své otázky.

5 28.05.2020

Detektivky od Rowlingové jsou jedna z mých oblíbených sérií. I když mají podle mě trochu sestupnou tendenci, na každý další díl se těším a čtu jej většinou rychle po vydání.
Smrtící bílá je opravdu rozsáhlá (720 stran, nebo 31 hodin poslechu), překombinovaná detektivka, která je, v dobrém slova smyslu, typicky anglická. Je tady vražda ve vyšší společnosti, rozpadající se rodové sídlo, dostihoví koně.... Možná i proto mě, po pomalejším rozjezdu, celou dobu bavila, protože jsem vraha ani náhodou neodhalil, byl jsem napjatý až do konce.
Vadily mi pouze dvě věci, jednak opět typicky anglické úvahy o společenských třídách a pak osudy dvojice hlavních hrdinů. Jejich dějové linky, které mě v prvních dílech přišly fajn, se pomalu stávají červenou knihovnou. Obávám se, jak budou příště pokračovat.
Celkově však Smrtící bílá napravila celé sérii pošramocenou reputaci a další díl si zase rozhodně nenechám ujít.

6 11.04.2020

Po velmi úspěšném prvním dílu se Marian Kechlibar u dvojky nepouštěl do žádných experimentů. Knížka opět obsahuje řadu krátkých, ale velmi zajímavých a čtivě napsaných příběhů z historie, které spojuje především to, že nejsou všeobecně známé.
Moje největší výtka u prvního dílu byla, že příběhy nejsou původní, ale že byli již dříve vydány v časopise 067. To nyní pomalu končí, u tohoto druhého dílu je převzatá pouze asi polovina, zbytek jsou věci úplně nové. Knížečka je sice kraťoučká, přečetl jsem ji za dva dny, a to jsem si ji ještě docela šetřil, v žánru populární historie je však na špici a můžu ji jen doporučit. Třetí díl už je v tisku a opravdu se na něj těším.

6 01.03.2020

Velmi zajímavá knížka o evoluci, lidské přirozenosti, sexualitě a jejich vzájemných vztazích. Matt Ridley se zajímavě a velmi poutavě snaží dokázat, že hlavním motorem evoluce není přežití, nebo prospěch celého druhu, ale právě sexualita.
Knížku můžu jen doporučit, jediné co bych Ridleymu vytkl je, že se občas zbytečně pouští do kulturních válek o lidské přirozenosti se sociálními vědami. Mnohé výzkumy, kterými argumentuje, jsou také snadno zpochybnitelné. To je však jen drobnost, která navíc vychází z mých pocitů a ne ze znalosti současné akademické debaty. Rozhodně se těším na Ridleyho další knížky.

5 25.02.2020

Kniha smíchu a zapomnění je možná román, ale Kundera pracuje s jeho pravidly dost volně. Různě experimentuje s vypravěčem, do děje vkládá vlastní úvahy, i jednotlivé příběhy k sobě váže v podstatě jenom téma smíchu a zapomnění. Přesto se mi četlo lehce a mnoho úvah a myšlenek už ve mě zůstane. Určitě by to chtělo si tuhle knížku přečíst vícekrát a možná tak odhalit její další hlubší vrstvy. To je ale myslím u náročnější literatury normální. I vzhledem k tomu, jak je tenká, to asi jednou rád udělám.

2 14.02.2020

Klasická biografie o asi nejbohatším člověku dnešní doby Jeffu Bezosovi. Příběh vzniku a vzestupu "úžasného obchodu se vším" mě bavil a docela jsem ho zhltnul, dozvěděl jsem se i spoustu zajímavostí o změnách v maloobchodě s nástupem internetu, boomu elektronických knih, atd. Bohužel knížka nezapře místo kde vznikla a celý příběh je hlavně další variací na téma, jak velmi chytrý kluk s vizí, ze které nikdy neuhnul, pohádkově zbohatl. Zkrátka americký sen. Také je škoda, že vyprávění končí někdy v roce 2013. Další události pak Bezosův "harmonický rodinný život" ukázaly v jiném světle.

1 09.02.2020

Občas se mi omylem dostane do rukou knížka napsaná především pro ženskou polovinu čtenářstva a pak se nestačím divit. Většina z první desítky nejhorších knih, které jsem četl, spadá do této kategorie. První hrob napravo jsem považoval za oddechovou duchařskou detektivku, bohužel po pár stránkách jsem zjistil, že je to opět tento případ.
Po přečtení však musím říct, že to nakonec nebylo zase tak špatné. Příběh vyšetřovatelky, která komunikuje duchy a tím dokáže rozlousknout i zdánlivě nevyřešitelné případy, je docela atraktivní. Hlavní hrdinka je sympatická a při jejích hláškách jsem se občas pousmál.
Co bych vytkl, je dlouhá expozice. Co má hrdinka za nadpřirozené schopnosti a jak celé universum funguje se dozvídáme postupně až do konce příběhu. Také je tu patrná snaha nacpat do relativně útlé knížky moc věcí najednou. Je tady vyšetřování, duchové, minulost hrdinky, sex, nebe, peklo..... až to působí trochu přeplácaně.
Já opravdu nejsem cílová skupina a další díly už do ruky nevezmu, ale některé čtenářky se asi budou dobře bavit.

4 20.01.2020

Haruki Murakami je můj oblíbený autor a Bezbarvý Cukuru Tazaki už pátý román, který jsem od něj četl. A je to opravdu typický Murakamiho román o vykořeněném mladém člověku, který musí podniknout cestu v doslovném i přeneseném významu. Opět nechybí hudební motivy, magické prvky, sex a celé dějové linky,které zůstanou na konci neobjasněné. Opět mě to skvěle bavilo a pořád ve mě příběh rezonuje. Poslouchal jsem audioknihu a klidný hlas Martina Myšičky dobře dokresloval atmosféru.
Kdyby to byl můj první Murakamiho román, byl bych nadšen, takhle jsem však měl stále trochu pocit, že už jsem to někdy četl. Opravdu hodně motivů z minulých knih se opakuje. Bezbarvý Cukuru Tazaki je skvělý román, Murakami však nedokázal překročit svůj vlastní stín.

5 16.01.2020

Druhý díl fajn projektu Pražské příběhy. Cesta jde tentokrát opačným směrem, začíná na Hradčanech a pomalu sestupuje směrem k řece. Opět je plná větších či menších příběhů, z nichž jsem některé znal, o jiných jen matně tušil a mnohé mi byly úplně neznámé. Oproti prvnímu dílu nejsou tyto příběhy tak striktně vázány na jednotlivé domy, k některým se autor několikrát vrací na různých místech (Muchovy "pražské orgie", Emanuel Moravec) a vlastně se tak prolínají celou knihou. Podle mě je to ku prospěchu, celé vyprávění je ucelenější.
Na nočním stolku už mám připravený třetí závěrečný díl a už se těším, až se do něj zase začtu.

3 12.01.2020

Této historické detektivce se rozhodně nedá upřít originální zasazení a výborná atmosféra. Dějiny New Yorku jsou pro mě, a myslím, že i pro většinu lidí u nás, velká neznámá. V polovině 19. století sice vzkvétal a dynamicky se rozrůstal, většina nově příchozích však žila v bídě a naprosto nevyhovujících podmínkách. Určitě bylo zajímavé se do něj moci takto zprostředkovaně podívat. I zasazení děje do dětského bordelu je podle mě dost kontroverzní, i když zřejmě historicky věrné.
Bohužel samotný detektivní příběh už tak zajímavý není. Hodil by se spíše na delší povídku, než na román. Už v polovině knížky jsem zhruba odhalil, jak to asi bude. Kvůli skvělé atmosféře si ale někdy přečtu i druhý díl.

5 28.12.2019

I přes dobré recenze jsem trochu nevěděl, co očekávat od románu, kde je hlavní hrdina odsouzen k hraní MMORPG hry. Celý první díl navíc v podstatě nevyleze z dolu, kde kope rudu a zabíjí krysy. Po prvních pár desítkách stránek jsem však musel uznat, že se jedná o super oddechovou literaturu. Hrdina průběžně leveluje, plní questy a získává lepší předměty. Skoro nejde mu nezačít fandit a těšit se, co přijde dál. Knížka se mi četla opravdu lehce. Samozřejmě se nejedná o žádnou vysokou literaturu, navíc nevím, jestli může zaujmout i někoho, kdo nemá vztah k RPG hrám. Já osobně ale asi brzy poběžím pro další díl.

5 09.12.2019