ondra295
komentáře u knih
Plechový bubínek
Günter Grass
Absurdní svět v období druhé světové války v absurdním prostředí polsko-německého Gdaňsku vyprávěny absurdní postavou třicetiletého hrbatého liliputa Oskara, který se chce oženit se svou nevlastní matkou, se kterou několikrát spal a dost možná zplodil svého nevlastního bratra. Nepřímo zabil své oba potenciální otce a svou dozajista vlastní matku. Je cynický, odtržený od reality, rozmazlený a zatrpklý společností - ovšem i tak, což je po tom všem zvláštní napsat, je to skvělá kniha. Oskarovi se sice nedá vyloženě fandit, ale často s ním člověk soucítí a tehdejší překotná doba viděná jeho perspektivou je více než zajímavá.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Nemusíte s Kunderou a ani jednáním jeho hlavních postav nutně souhlasit, abyste uznali, že tato kniha je zcela výjimečná. Kundera na zdánlivě banálním příběhu několika lásek, mnoha nevěr a velkého životního dilematu rozehrává s komunistickou mašinérií v pozadí něco velkého. Postavy jsou všechno, jenom ne šablonovité - není tu nikdo, kdo by byl morálně čistý, ale každý má běžné lidské chyby. A všichni se ženou za tím, aby mohli lehce proplouvat životem - ovšem až ve chvíli, kdy na tuto metu dosáhnou, si uvědomí, že lehký život není životem, který by šlo žít naplno.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Pro mě podobný styl knih prostě není, takže sem si to tolik neužil, to ale nijak nesnižuje kvalitu knihy. Je napsaná velice dobře, poutavě, čtivě a pro fanoušky fantasy to určitě je něco, co si musí každý přečíst.
Já osobně preferuji jiné druhy knih a proto mě svět Tolkiena úplně nepohltil. Filmy jsem dokoukat nezvládl, ty na mě byly až moc roztahané, kniha ale měla rychlý spád, takže jsem to v pohodě zvládl. :)
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
Čapek má svůj specifický styl a musím uznat, že ne každému asi sedne. To je individuální.
Zcela objektivně je ale schopen na jednoduchých tématech a poměrně nenáročným jazykem psát díla, která mají přesah, zaobírají se celospolečenskými tématy a sugestivně kritizují nejrůznější režimy/ideologie. Ano, je to přiražené za vlasy, ale dost velká část toho, co Čapek píše, je svým způsobem alegorie.
Z tohoto díla si každý odnese svoje - z mojí strany je jedním z hlavních výstupů to, že lidstvo má určitý limit na rychlost svého pokroku. Pokud přijde pokrok moc rychlý a skokový, lidstvo ho není schopno využít, tradiční nastavení společnosti zkolabuje a celá společnost se musí "resetovat" o nějaký čas zpět.
A ono to tak ve skutečnosti je. Žádný přerod společnosti nebyl bezbolestný. Lidé se vždycky prali se změnami a někdy trvalo i několik století, než je dotáhli k dokonalosti.
Obléhání Macindawu
John Flanagan
Je to o něco slabší, než předchozí díl, ačkoliv to společně s ním tvoří samostatnou dějovou linku. Ve výsledku to končí tak, jak všichni čekáme - je tam několik náznaků dějového zvratu, ale nakonec se to nikdy nedotáhne do konce.
V tomto díle je snad až moc vaty okolo, protože od začátku všichni víme, k čemu to směřuje - obléhání hradu ale přijde až po hodně dlouhé době, kdy se dějí a řeší věci, které vlastně nejsou pro samotný děj nijak klíčové. Will a Horác nakonec vymyslí vážně chytrý plán, který musel i autorovi zabrat hodně práce, ale opět tu máme ten starý známý fakt - že prostě mají štěstí. Kdyby se jedna ze 100 věcí, které se mohly pokazit, pokazila - tak už další díly nemáme, protože Will i Horác by skončili pod drnem. Ale jasně, to se stát nemůže.
Lev, čarodějnice a skříň
C. S. Lewis (p)
Musím se ztotožnit s tím, že Narnie je v porovnání s jinými knihami, které jsem četl v dětství (HP, Hraničářův učeň), napsaná velice jednoduše. Ten jazyk je opravdu používán tak, aby mu rozuměl každý, což možná úroveň trochu shazuje.
Když si odmyslím tohle, tak je to opravdu velice pěkná knížka pro děti - druhý díl je daleko lepší, než ten první a i když se postavy chovají opravdu hodně šablonovitě, dokážeme s nimi většinu času sympatizovat. Má to více náboje, děje a celkově se to čte daleko lépe, i když v dospělém věku bych na tom asi našel více much - to ale dělat nejdu, protože koneckonců, pro dospělé tyto knihy z většiny ani určené nejsou.
Čaroděj a sklo
Stephen King
Když začínal celý Rolandův "flashback", tak jsem kroutil očima, protože málokdy takové dějové odbočky za něco stojí. Ale... Neskutečně jsem se mýlil. Čaroděj a sklo je pro mě jednoznačně nejlepší kniha z celé série. A právě tady najdeme největší důvody a svědectví o tom, proč je Roland takový, jaký je. Proč se z něj stal pragmatik a člověk, který zdánlivě nemá žádné city. Většinu jich ztratil společně se Susan Delgadovou, které mi bylo líto snad jako žádné jiné postavy před ní (a asi ani po ní). Neskutečně smutný příběh, který dává celému putování za Temnou věží nový rozměr...
Tři vyvolení
Stephen King
Za mě jeden z top tří dílů celé série - v porovnání s prvním dílem je to snad až neporovnatelně lepší. Jasně, už máme za sebou úvodní seznamovačku, takže děj může mít o něco větší spád - ale King se s tím opravdu nemaže a na jeho poměry je tenhle díl opravdu hodně napěchovaný dějem, protože té vaty okolo tam skutečně moc není. Eddie je skvělá postava, což se projevuje už tady. Naopak Susannah (respektive dvě ženy, kterými je ze začátku) mi k srdci nikdy nepřirostla. S dalšími díly jsem ji začal mít celkem rád, ale ze všech postav se mi dohromady líbila asi nejméně.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Opravdu převratná divadelní hra, protože kdybychom popisovali čistě její děj, nebylo by moc o čem mluvit. I přes naprostou banálnost a absurdnost děje ale hra obsahuje spoustu hlubokých myšlenek, Beckett tedy skvěle dokázal navléknout na naprosto nesmyslné události zamyšlení nad smyslem lidského života a nad tím, co je vlastně pointou věčného lidského čekání na něco. Na něco, co možná nikdy nepřijde, nebo co přijde, ale ve výsledku to nic nezmění. Nač tedy čekat a nejednat?
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Werther nebyl moc sympatickou postavou - na začátku rozmazlený floutek, který očekává, že vždy bude po jeho a na konci ve výsledku slaboch, který volí jednoduchou cestu ven. Ani Lotta ale nebyla symbolem ctnosti. Nedefinoval bych tento příběh jako klasickou love story, obě postavy mají mnoho negativních aspektů a především Werther rozhodně není žádným princem na bílém koni. Kniha je ovšem napsána krásným jazykem, čte se dobře a obsahuje množství zajímavých myšlenek. Goetheho dílo určitě stojí za přečtení, ovšem drobně zaostává za Faustem.
Krakatit
Karel Čapek
Já pořád říkám, že si strašně vážím toho, jaké myšlenky Čapek do svých děl dal a jak nadčasový v některých faktech byl, ale... Mně to prostě číst nejde. Ty děje jsou tak absurdní, postavy tak nesmyslné a celé je to postaveno na tak nezajímavých dějích odtržených od reality... Mně zkrátka Čapka číst nejde tak, aby mě to bavilo. Jednou za čas tam najdeme zajímavou myšlenku, ale jako celek je ten děj prostě a jednoduše nezajímavý a není to vykompenzováno ani důmyslností jazyka.
Pražský hřbitov
Umberto Eco
Pražský hřbitov je moje oblíbené Ecovo dílo, ač uznávám, že rozhodně není pro každého. Autor zde dostává své pověsti a opět nás zahlcuje fakty a dává na odiv své neskutečné znalosti z rozličných oborů. Kniha se tak kvůli tomu stává objemnou a nabízí mnoho odboček od hlavního děje, které nejsou vždy relevantní. Ovšem moc mě bavil celkový koncept - hlavní postava falzifikátora a hochštaplera Simoniniho je fascinující, protože nemá takřka žádné kladné vlastnosti, a přesto nás zajímá, jak dopadne. Eco zde rozjíždí neskutečný spletenec konspiračních teorií, na jejichž vytváření se podílí hlavní postava - dostaneme se tu od Garibaldiho tažení, přes Dreyfusovu aféru až po celosvětové spiknutí židovských zednářů, kterého se snaží zneužít tajné služby rozličných mocností. Ve středě všeho pak stojí naše hlavní postava, což je v zásadě bezcharakterní prospěchář, který prostě jenom nemá rád Židy a umí dobře falšovat dokumenty.
Božská komedie
Dante Alighieri
Jde samozřejmě o dílo, které není nijak lehké přečíst. Zároveň je ale jedním z pilířů světové literatury a jeho správné pochopení pomáhá v pochopení mnoha dalších děl významných autorů, kteří z Danta čerpali. Všemu pomáhá krásný český překlad. I pro nevěřícího člověka, jako jsem já, je dílo protkáno moudrostí a některé pasáže jsou tak nadčasové, že dělají z autora skutečně geniálního umělce. Kromě hodnoty umělecké je v díle i mnoho odkazů na reálné události, které ukazují nejen Dantovo neskutečně vzdělání, ale i angažovanost v soudobých italských poměrech. S pomocí vysvětlivek tak jde i o svědectví o době, ve které autor žil, což knize dodává další rozměr.
Hlava XXII
Joseph Heller
Dílo je napsáno opravdu zvláštním stylem a nedá se říct, že by se četlo nějak jednoduše. Samozřejmě má svou hodnotu a autor v něm s nadsázkou ukazuje absurditu válečné mašinérie, ovšem v příhodách hlavního hrdiny je cítit jistá repetitivnost, která celému dílu ubírá na čitelnost. Po pár kapitolách tím navíc ztrácí i vtip, protože všechny nahodilé události jsou spojeny stejným mustrem, který stojí na tom, že většina postav se chová skrz naskrz nesmyslně. Stojí za to přečíst, protože jde o zajímavý pohled na válečné události, ovšem existují i lepší knihy na toto téma...
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Příběh, který v klasickém kunderovském pojetí ustupuje do pozadí, je sám o sobě poměrně banálním příběhem jedné rodiny, který vyústí v tragickou smrt jedné z postav. Ovšem důležité jsou především myšlenky, kterými se protagonisté více či méně zabývají a také sekundární příběh, do kterého je zapojený Goethe, Beethoven, Hemingway a další významné osobnosti. Kundera se snaží definovat, co je vlastně nesmrtelnost a jak ji různí lidé vnímají - a opět nedostáváme žádnou definitivní odpověď a vše vlastně záleží na naší interpretaci. Vzhledem k hloubce tématu jde určitě o jedno z Kunderových důležitějších děl, i když u něj je opravdu těžké selektovat jednotlivá díla.
Moc geografie v 21. století
Tim Marshall
Typické populárně naučné dílo, které ale má velkou přidanou hodnotu. Je sice napsáno čtivě a srozumitelně i pro naprosté geografické analfabety, ovšem poskytuje spoustu nových a zajímavých informací, které jsou občas tak podrobné, že by mohly být klidně v disertační práci na podobné téma.
Jako minulé knihy od tohoto autora přináší tato komplexní pohled na světovou geopolitiku, přičemž se snaží zaměřovat i na regiony, o kterých se třeba tolik nemluví a pro mnoho lidí jsou spíše velkou neznámou. Podobné knihy opravdu velice oceňuji, protože alespoň částečně pomáhají zvyšovat kolektivní vzdělanost.
1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
Skvělé zakončení této již tak dokonalé minisérie. O svých sympatiích pro Tenga a Aomame jsem se rozepsal už v hodnocení prvního dílu, tady se jejich osudy konečně definitivně spojují a oni zakončují svou dlouhou pouť, která je zavedla až do roku 1Q84. V tomto díle k nim přibývá ještě Ušikawa - ošklivý, tlustý, malý, křivý a bojující proti hlavním postavám na té "špatné" straně. Ale přesto jsem si ho zamiloval a bylo mi velice líto, když jeho osud nedopadl tak, jak by si možná zasloužil. Ušikawa je ukázkou toho, co je schopna udělat stereotypizace společnosti a právě skrz tuto postavu probíhá největší společenská kritika.
Tento konec se Murakamimu povedl, poměrně výjimečně (na jeho poměry) vyznívá spíše pozitivně, i když zůstává klasicky spíše otevřený.
Skvělé dílo!
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Pro člověka, který se v geopolitice částečně orientuje, některé věci nejsou vyloženě nové, ale Marshall vše dává do souvislostí, které do celé situace vnáší více světla. V této knize totiž nejde o čistá fakta, ale i o odpovědi na otázky, které se k tomu pojí. Proč tomu tak je? Jaké historické okolnosti hrály roli v utváření mentality států? K tomu je tu psáno i oblastech, které nejsou tolik známé a hlavně do nepřehledné africké situace kniha vnáší trochu více světla.
Horalka
Alberto Moravia (p)
Opravdu silný příběh, který naprosto věrně a podrobně popisuje život běžných Italů během války. Bohatí měšťané raději prchali do hor a platili hory peněz za to, aby mohli bydlet v rozbořené a zatopené chajdě, která ale i tak byla bezpečnější než městské domy. Hrůzy války jsou popsány na vztahu matky s dcerou - která je nakonec obětí znásilnění jednoho z vojáků a obě ženy to zcela logicky navždy změní. Není to veselé čtení, ale rozhodně stojí za to, protože si člověk alespoň lépe uvědomí hrůzy války tak, jak je vnímalo civilní obyvatelstvo.
TMBOOK
TMBK (p)
TMBK je asi tím nejlepším a hlavně nejkonzistentnějším, co česká politická satira nabídla (možná v textové formě ještě Paralelní listy). Ano, pravděpodobně to není pro voliče ANO a SPD - i když tedy ta druhá skupina asi do knihkupectví moc často nechodí (pokud si zrovna nejdou koupit zjednodušenou verzi Mein Kampf). Ano, některé memes nejsou tak povedené, ale u 90 % se člověk fakt zasměje a udivuje mě, jak to jednoho člověka může napadnout. Za mě super.