opic 12 komentáře u knih

Stopy v prachu.
Našlapujete.Otisky podrážek ve věčnosti měsíčního povrchu.V tichu vákua.Práh vaší staniční lunární základny je na dosah.Opucovat obuv v přetlakové komoře.Ten prach je všudepřítomný,už je na čase vyklepat filtry.Vysvléci se z kombinézy do tepláků (nezáleží kolik je na nich pruhů) a šup do bačkůrek,kterým se tady říká posměšně měsíčky.Po Lunární obchůzce si sednout do ušáku a začít číst třeba tuhle záležitost od Charlese Clarka.Ta představa.Až se jednou nějaký návštěvník (měsíčnan) tam k ní dostane a začne v ní listovat třeba v Digi Knižní Databázi Měsíční Knihovny Tycho.To bude vskutku Hard.
To bylo tenkrát v tom šedesátom prvom,kdy na měsíci ještě neměl pobočku Mekáč.Cože ? Říkáte,že tam není dodnes ? No to ještě neznamená,že si tím budeme kazit zážitek z téhle ranné Clarkovky.
Tady se jde přímo na věc.Šup lidi do plechovky.Bác.Čekat co se stane.Jak to vlastně všechno vůbec dopadne ? Pasáže v popisu měsíce a situace pasažérů uvnitř jsou zdá se nejsilnějším tahounem Měsíčního prachu.Technické pasáže v druhé půlce o samotné záchraně a hledání.Nekoplikovanné,bez zbytečného dramatizování.Čtivě,lehce poplatné době vzniku,ale to není absolutně na škodu,spíše naopak.Bez vyloženné akce,násilí a explozí jak za rytmu střílejících poutových maringotek do terče.Na takové věci tu není místo.Plné Clarkovského optimismu a lidské naděje jako takové,to je tu oč tu běží a ono to funguje poněvadž je stále svěží.
Až jednou procitnou a bytosti z planety Země se ocitnou.Tam se jistě stanou ty věci podobné jak v hlavách snílků i fantastů.

Bzzzzzzzzzzzzzzzz
Zas jeden a tady další.Devátej,desátej.Celý hejno,doslova komáří společenství pomsty s celými rodinami.Tlupa nadrženejch zabijáků.Touha po vaší krvi.Vycucaj vás doslova za živa.Fakt tyhle potvory jsou za všechny Soukupy jako v TV.Proč si lidi vymejšlej mutanty,když je tady tohle.Aspon jednu plácačku,no tumáš,plesk.Hmm ten má tuhý kořínek,ten se nedá.Vysávaj sosaj a nedaj pokoj.A ke všemu začíná pršet...
Jste děvčátkem.Jste v neznámém.Jste osamocení.Je to beznaděj a stesk.
Rozčarování.Neúplná rodina.A ke všemu zase ti otravní komáři...táto tati moc mě chybíš.Není vám dobře na těle ani na duši cožpak tohle není samo o sobě o strach ? Přinejmenším o psycho pochody v takovém prostředí jako je divočina a co teprve když slunko zhasne.Tma dokáže divy a lidská představivost udělá své.Když je hlad...zhltnete i to o co normálně nezavadíte ani pohledem a to se teprve potom dějí věci.Stromy ožívají,les ohýbá vaše myšlenky,je vám kolem osmi let a samota je všeobjímající.No není to děsivá představa ?
King se nezapře.Ve volném tempu až doslova lesně komorním dramatu,který vás sice ne zrovna úderně bude drtit (těch dvěstě stran je akorád) ale můžete ho brát jako autorův odskok a další z jeho experimentů.Chtěl si dost možná tak nějak odpočinout a zase zkusit něco jiného.Kapánek tam mohl být rozvinutej víc ten vnitřní svět a věci okolo minulosti (Trisha a její rodina) mohlo být zaděláno na slušnou psychárnu a tak ve výsledku jde spíše o takovou příjemnou jednohubku a vůni jehličí si už musíte představit popřípadě domyslet,ale tak je to u Kinga snad vždy spolu se čtenářovou imaginací poněvadž les je v pohodě,akorád ten svět okolo je horror.
Jednou takhle zabloudím při sběru lesních pokladů.Tu náhle tma na spadnutí.Panika ? Klid ? Medvědi ? Blbost ? Paranoia ? Stíny ? Strach z budoucnosti? Jak dlouho budu ? Tu světýlko v dáli...
Ale to už je zase jiný příběh. Tak se snad neztratíte jako Trisha McFarlond.Zatrolení komáři.Fakt děsivá představa.Brrr.To by se jeden z toho svrbění zbláznil.

15 01.06.2018

... to my jsme jednou tu troubu strašně rozhicovali a viděli jsme neuvěřitelný věci - Jára Cimrman ze hry Vizionář.
Kupte lidičky,kupte.Kupte vodu balenou.Ve velkém,malém i středním balení.V růžolícím i zelenobrčálovém provedenní.Do každé domácnosti,zaměstnání i pro chvilky odpočinku.Od Evropy do Afriky uhasíte vaši žízen.Pít je zdravé a čisté pro vaši duši.Doporučenná dávka okolo tří litrů pro každý den pro každého jedince bez rozdílu.Minerály do vašich těl dodává společnost ... Situace ve střední části světadílu přibližně počátkem 21.století. A voda z kohoutku kape,kape,kape.- ukázka z knihy Teorie konzumu.Ještě mi nehráblo to je jen začátek.
Spolu s Aldousem Huxleyem nastupujeme do hypotetického stroje času.Do časů kdy se potomci nevytvářejí klasicky doma po staru.Vašim sexuálním touhám je dovoleno neomezeně brouzdat.Klasické partnerství vymíceno.Semeniště pokroku a svobody na vzestupu.Identitu dostáváte hned při stvoření,vývoj jedince ztráta času.Rodina už není základ státu.Stud není na místě.Vítejte v dokonalém světě plném štěstí.Kdo by o něj přeci nestál ? Co to ,co to stroj času se nám kapánek porouchal je teprve datum s rokem 1932 kniha dostavá jasnější kontury.Vize se nestala skutečností,budoucnost neexistuje,už ji máme.
Dost zásadní dílko.Bez zbytečných průtahů čtenáře vtáhne do dystopického světa.Postavy jsou načrtnuty pro účel sdělení bez přemíry psychologie a účel splnují pro vyznění celku přesvědčivě.Náčrt světa je někdy skutečně plasticky drtící.Až do samého závěru se nedostane čtenáři lichotivého optimistického počtení.Občas něco špatné je k něčemu dobré.
Jaká je cena za to přežít,stát se součástí a nezešílet.
Tak trouba nelhala,rozhicovala se.Poté se staly neuvěřitelné věci...

13 02.05.2018

O věcech nadpřirozených...paranormálních...si nechte zdát,tady se jich nebudete bát.
Spíš o věcech nepřirozených.Bojím se to říct.Zlých,zlých nepěkných věcech.Pokud máte aspon jistý přehled slušnosti.Jistě.O věcech o kterých pohrdáte.Nechápete,ale jsou tu.O věcech opovrhujících,které jste nezažili a když už tak...O tom vám bude vyprávět hospodyně z ostrova Little Tall.
Obklopeni strachem z bližního svého.Noční můry v rodinách.Ulice.Stromy.Sloupy.Chodníky.Trávníky.Co se děje kolem za bezpráví.
Nesouhlasíme,nepochopíme-Stotožníme,rozumíme.Je čas Paní Claiborneová i váš.Prosím za všechny.
Slunce už je vysoko.Bílý ubrus jako padlý sníh.Rozlitá sklenice tu neměla být.Vítr přestal ohýbat větve.Ticho.Zdánlivě.Tu náhle...
Co se děje doma.Co se doma upeče tak se taky sní.Známý,sousedi ti však příběh jen letmo zahlédnou.
Silná neobyčejná lidská opravdová plná obětavosti a lásky to je postava Dolores a to je její příběh (výtečný King) o tom jaké je to být v dobrém Mrchou.Když už vám nic jiného nezbývá.Zlo nechodí po horách ani se neukrývá v podobě zombie.Zlo je pořád jenom zlo...
...v nás,ale jinak pěkný smutný vyprávění.
Zlo se taky ukrývá v knihách!!! Ano v podobách anotací na obálkách.A tady to není na potlesk,spíše na průple ... doporučuju nečíst :)

12 30.04.2018

Z palubního deníku 18.4.20 ...
Jestlipak se stihnu vrátit domů na svátky.Nic není jako dřív.Rutina.
Nitra astronautů jsou vrtkavá.Letím si vesmírem a je mi smutno.Jsem sám jen se svým svědomím.Letím si a dělá se mi špatně.Žádný poryv větru téměř žádné vibrace,jen cítím hluk tahu trysek a cvakání chytrých přístrojů.Vykouknu z okna a vidím téměř úplný hovno.Rozmazené kotoučky hvězd.Prázdná raketa a já uvnitř.Prázdnota nicota samota,jen mé myšlenky.Vzpomínky na minulost,když robot zarytě mlčí...co vlastně dělám ? Letím a nebo pluji.Tak či onak,jsem každopádně v prostoru kosmu.Takový je život vlka.Moře hledá svůj druhý břeh tak jako já...býval jsem Pirxem.
...a Pirx je pravověrným a původním co dříve bývalo Sci-fi.Lem je toho důkazem.Pár retro momentů nechá nádech dobývání kosmu a jako celku nostalgickou auru.At už si strávil mnohdy chvíli na Měsíci ve stínech kráterových středových pahorků nebo ve společnosti téměř vždy spolehlivých Robotů,jistě mi dáš za pravdu,že spolehlivě funguje i po tolika letech.Bez výstřelů nebo krvelačných hord mutantních bytostí v rytmu světelných mečů.Neotřesitelné Lemovy vize jsou tu dál.K pobavení i zamyšlení.Psychologičtější,lidštější vesmír bez příkras a berliček.

...z archivu osobního Pirxova průvodce
...za úsvitu expanze vesmírných cest
...pamět robota třídy NUEVO PpP 2018 ...přenosový záznam...konec...

4 24.04.2018

Dokud neusnete...přichází spánek.
Stal se nějaký malér.Jako v Mléčné dráze.To byla více méně nehoda,ale dnes večer,když čtyřmi dlouhými doušky láhev dopíjel,to byl záměr.Mysl je tabule.Chlast mazací houba.
Dannyho patálie v úvodu.Odvykačka,Hospic a události na pokoji s postavou animální čtyřnožky.Tak tady je autor jistý jako vždy.Je na něj spolehnutí v navazování stavu neveselého až truchlivého.Tísen je všudepřítomná.Druhá půle se mění v jakési pátrání po komunitě a naopak.Danny kapánek mizí ze scény a není ani tak ústřední postavou.Někdy se to zdá takové předvídatelné bezradné a opakující.Na takovém rozsahu to opět,ale zachranuje jistěže právě King.Pro mě špička ani ne tak závěr,spíše jakýsi epilog.Poněvadž jednoduše rád píše,ale hlavně umí.Ve výsledku chybí ten pověstný efekt čtenářova rozkladu motající se ještě dlouho po dočtení.Trošku zamrzí odklon od Dennyho,věci okolo zla v lidském nitru a další osudy s Doktorem i Azziem v hospicu.Chtěl jsem příliš,právě to mi chybělo.
Bylo by nespravedlivé porovnávat s Osvícením.Jak sám autor poznamenává...vše se mění.Na druhé počtení se vám i spousta jiných knížek může zdát pocitově jinačí.Nikdy už nebude to poprvé co nás dostalo do kolen.Autor si dopřává co ještě nezkusil,přirozený vývoj.Udělal si jistě radost jak sobě tak i fanouškům pokračováním proslulé knížky a to není zas tak úplně marný.

7 24.04.2018

To se tak někdy stane.
Dicka není nikdy dost.Ale stane se to.Tak nějak dřív nebo později čistě začnete porovnávat.Tady to dopadlo na neurazí ani nenadchne.
Začátek zajímavý postupně se pozornost ne až tak podle přání vyplní.Avšak závěr...závěr nezklamal.Ten je jednoduše dá se říct Dickovsky typickej.Píše jinak a končí jinak,takže je to ON.
Vlastně je vše jak má být.Jen to má okolo stodvaceti stran.Nášup.

1 07.04.2018

At už pršelo nebo lilo,sněžilo či chumelilo.Radno v takovém nečasu počastovat někde pod střechou u rodinného krbu.Halucinace.
At už se spalo nebo snilo,nikdy není všechno tak,jak by si člověk představoval.Stojím před proslulým pokojem dvěstěsedmnáct na prahu čehosi před něčím a dost možná uhnu pohledem...beru za kliku.Pohybem zabírám.Jemně a nenuceně přiotevřu.Více zatlačím na křídlo dvěří.Otevírám a zahlédnu...Však vy víte.
Ví to i Stephen King.Jen si vzpomente na některé vzpomínky z dětství.Něco vás jistě děsilo.Šel z toho strach.Byly to lidé,věci,stíny a nebo vaše představy ? Bylo to skryté a pliživé,bylo to ve vás.Dodnes v šuflíku vašeho podvědomí.Nedovedli jste to pojmenovat.Je to v nás.Představivost je živá.Semínka jednou vzklíčí.Neseme si je od dětství.
Co taková posedlost.Závislost čistá a krystalická.Chci další dávku Kinga k sakru.Ten absták tu dostává hloubku jakoby samotného prožitku.To autorovo temné období je tu znát.Blouznění s paranoidními stavy si vybírá svou dan.Realita uniká v chodbách.Zalézá do myslí jejich obyvatel,minulost nás dostihne.Venku si to taky podá ruce z temnou stránkou lidské duše.Že já do toho hotelu vůbec chodil.Vskutku osudový zážitek na celý život.Nadsázka říkáte? Jen si tam jděte bydlet sami.
Zdání ovšem tu a tam občas klame.Mohlo by se totiž dojít k mílce,že se jedná o horor či snad pouhou lekačku.Na tyto dveře neklepat a ani neotvírat.Žádné klišé se nekoná.Béčkový úprk na půdu místo ke dveřím a jiné logické díry se nekonají.Nad tím vším totiž vládne samotný autor.Atmosféra to je jeho a opět silnej důraz na psychologii s vývojem postav tu rozhodně povedeným s pozvolným přechodem u celé rodinky.Vše pro čtenáře o historii místa s flashbacky odkrývají vše podstatné ve vyznění právě samotného chytře na linkách popsaného děje.On je jednoduše někde jinde Pan spisovatel.Strašáci duše tam je jako doma.Má vypozorováno.Popíše a zlehounka připravuje půdu na sklíčenost beznaděj i ve finální zlobu.Kniha tak zásadně s psychologickým přesahem ve smyslu psycho thriller s mysteriozními prvky se špetkou strašení.Ne však jenom čistej horor.Ona ta obálka s anotací klame a dokáže bejt leckdy zavádějící,čtenář natěšen na krvavou řežbu na každé stránce s motorovkou bude nejspíše zklamán.Ale zase leckdy představivost dokáže mnohé.Tisnivě skličující momenty se špetkou syrovosti společně s vytříbeným napětím.A s příbývajícími stránky se zakousává čím dál víc samotná určitá flustrace.Ta se přenáší z onoho podivného místa na čtenáře.Silně povedené doslova hluboká příběhová studna.
Jen tak mimochodem začíná se u mě projevovat abstinenční příznaky.Ty závislosti...ted zrovna mám chut na další Kingovku :)
PS: Číst v noci a o samotě za vydatného deště nebo silného sněžení.Určitě nečíst na pláži nebo kde se vyskytuje mnoho lidí.Elementární prožitek a to přece patří ke čtení tak jako knižka:)

16 07.04.2018

Máme tedka REVOLUCI praporem je SAMI.
ZA LEPŠÍ ŽIVOT S PRASATY NA VĚČNÉ ČASY S TRVALOU PROSPERITOU ZÁŘNÝ ZÍTŘEK ZA VČASNOU SKLIZEN VÝHLEDOVĚ BUDEME VŠICHNI ŠTASTNI MÁME SE LÍP A BUDEME SE MÍT JEŠTĚ LÍP
Jít přes mrtvoly tu dostává animální prostou podstatu.Koryta jsou vskutku nadčasová.Zvířata jsou však nevinná...
Ryzí Orwellovka,skutečná mrazící,realisticky přesná a přitom bez balastu vystížná na sto stránek dostačující poselství ve své jednoduché nahotě drtivá.
Kdo je tedy prase.Co když píše tyto řádky...nikomu to neříkejte...aby se v tom prase vyznalo.
Za včasnou sklizen a morálku nejmorálkovatější.Na ulicích v úřadech,na poli i ve všech zaměstnáních v továrnách i svatostáncích poznávat chro chro vůdce můžou mít mnoho podob.Co z toho činí a hle pravdy přinejmenším kontroverzní.Farmy se nadále rozrůstají...
Na Animalismy i jiné -ismy nám nešahejte vzkazuje Pištík a ten je fakt přesnej (rozuměj hustej) .

17 22.03.2018

Tenkrát poprvé...
Setkali jsme se kdysi na různých místech.At už to bylo v křesle nebo v pozdních hodinách na lůžku.Přemítající doteky stránek.Doteky ruky jež prožívají něco zvláštního.Došlo ke spojení,něco se změnilo.Náhle se potemnilo v místnosti,přestalo to hučení v radiátoru,které oznamuje,že je čas pomalu na spánek.Touha by chtěla,oči jsou unavené pan domácí v mé hlavě dává na vědomí...už toho nech,zejtra je taky den.
Byl jsi v komatu tak dlouho.Čekal jsme na Tebe a šáhnul.Zkusil zatočit kolem štěstí...
Chci snad znát svoji budoucnost.Co mě přinese.Něco závažného,mám se obávat či snad dokonce cítit strach,ono vždy je mít strach z něčeho neznámého,ale musíme dál.Johny tys to věděl a neřekneš.Máš nás rád ? Chceš změnit tu vůli boží a nebo to co děláš je to co on chce a má svůj plán.Nenech nás se bát,žít ve strachu je peklo,je tady na Zemi.I naše mrtvé zony nás nakonec dostanou,co myslíš Johny?
Co se mi to jenom děje v mozku to sám netuším.Někdy těká,píchá,nefunguje,vymeteno,přemýšlí za mě a co jsem to asi chtěl...jo tohle,dává rozkazy,uvědomuje si za mě že jsem to ještě já.Čte a kupuje si knížky,to on rozhoduje,dělá kroky a jednou si usmyslí konečně začít s Kingem.Kdo by to do něj řek co všechno dělá za mě.Nevyzpytatelně poslušný takový je on.Je jednoduše můj.
Tak vzal tuhle (schválně) nehororovou psychošku,aby oči zase hráli a představivost na plné obrátky.Silnej důraz na postavy,postupné budování atmošky.Taková mamina Johnyho to je svéráz.Někdy vám ta postava může připadat komicky,ale na druhou stranu až zamrazí,takže ty hrůza efekty tu jsou taky.Zármutek,skličující momenty v podobě ztráty silně oblíbených žen hlavní postavy.Jenže to by nebyl King,myšlenky na pochodu a skryté významy,jak to ten autor vlastně myslel naskýtá se otázka.Návraty paměti do minulosti,duševní pochody,politické šarády skutečných dávno žijících tomu spolu s kapkou mystična dávali pocity určitýho prožitku reálna.Samota je strach a hrůza.Někdy všednost života skrývá děsivější situace než parta namazanejch mutantů a pár zfetovanejch negrů s letlampama.Autor to dává na výbornou.
Některé věci které důvěrně znáte.V jistých chvílích mohou vyprávět vzpomínky na minulost.Někdy takové vánoční strojení stromečku se může proměnit v duševní horor.
Budete-li chtít,Johny vám může něco z toho poodhalit.

12 22.03.2018

Mým Solaristům...
Proslulá Lemovka,poctivé i pravé scífko a to doslova-hard jak vyšitej.Filozofování s fyzikou,tajemno s otázkami,psychologie pocitů,stavy zmatennosti a spousty nezodpovězených otázek tak typických pro,jak jinak je to přeci vědecká fikce.Nečekat Marťánky s anténkama,vysílá je večerníček,má na to licenci a šlape na kole za koncesionářský.
Je tomu bezmála několik hodin co se do tichého neznáma odebral Stephen Hawking.Jeho vědomí je na cestě do světů možná právě podobných,vzdálených naší představivosti a chápání.Jeho neutuchající mysl je důkazem jež překonalo i takovou věc jako je nepřízen osudu,která však dokáže objevovat teoreticky nepochopitelné,vzdálené všednodennímu vnímání.Mimochodem,co je vlastně to čemu říkáme láska? Z toho,aby se jeden umiloval a nebo prej prochází žaludkem.Tak to je vám taky taková záhada.Otáčíme do stránek Lemovy knihy,třeba nám napoví.
Takřka přibližně jsou nepochopitelnému vystaveni i pokusníci u planety Solaris.Hloubavý a přemýšlivý čtenář (předpokládám) :-) je tak v kůži nevyzpytatelného...ale čeho...snad své představivosti či blouznění a nebo později jakéhosi chorého myšlení ? Co od nás chce ta podivnost,co je zač,jak komunikovat a chápat...navždy snad skryté jednoduché odpovědi.
Každopádně svým způsobem,jsme i my Solaristé.Pohlceni oceánem a nezměrnou touhou porozumět i pochopit co se to kolem nás děje.
I když nejsme zrovna kandidáti věd co jim zrovna uniká mimoidní svět,kapánek nám v tom napomáhají všici ti vizionáři Lemové,Hawkingové a jim podobní.Jak jsme všemu budto blízko a nebo vzdáleni necht si přítomní i budoucí Solaranané zkuste přijít už sami.Ve své podstatě,jsme každý sám...
No řekněte,jak to dělaj kosmonauti? Vím co dělaj pionýři,vím co dělaj skauti,ale jak to dělaj kosmonauti? S tím splachováním bych to ješte pochopil,ale,když je stav beztížný je vykonat potřebu obtížný.A čtou při tom knižku? Některý věci se daj vysvětlit kapánek snáz než samotnej Solarismus,takže se držte přistáváte,zas tak lehko nebude,ale Solaris si vás získá svým létama prověřeným tajuplným vlivem.

15 15.03.2018

Skláním se s pokorou mistře.
Píše se L.P. 1956,světlo světa oko čtenářovo zachytilo signál románu Město a hvězdy.
No jasně,když se zhasne člověk žasne.Po přečtení Rande s Rámou,jsme si s Charlesem ne tak úplně sedli,ale čas dozrál,bylo na čase vyzvednout ze dna šuplíku jeden restík...ono ejhle,byla to síla.Vskutku síla kterou by mohli společně závidět Bud Spencer s Terencem Hillem dohromady i když jim záda jistí Šimon s Matoušem,je jim to houby platný ty miliardy roků,kde se příběh odehrává jsou prostě drtící.
Nojo jenže tenhle Brit,který se začal potápět na Srí Lance,načež se tady usadil,tak na ty miliardy let budoucna zlehounka peče.Miliarda tam,miliarda sem,moc dobře ví,že na takovouhle rozmáchlost budoucnosti se musí jinak.Na přílišné popisy a zacházení do detailů vyspělích technologií by to celé nejspíš poslalo do kopru.Arthur to má pod kontrolou a zvolna buduje atmosféru.
Vize lidí a společnosti,neutuchající víra v lidskost samotnou s minimem akce a bez agrese to jde,jak je vidět také.
Tak to má být,taková je klasika,uhrane i okouzlí,nadčasově baví.

7 12.03.2018

Jednou takhle heleme se,octli jsme se v temném lese.
Ten lesní chvost však nebyl temný,byl plný Dubánků.Našlapujte tiše,at je nevyplašíte.
Ale nebojte se,tolik plaší zase nebudou,jsou to sice nezbedové a zdají se túze kamaradští.
To jsme si takhle jednou s mojí ratolestí (můj synek) udělali takhle,myslím během několika večerů pohodlí (jednoduše jsme si lehli do postele) začetli se a užívali si příběhy spolu s fotkami pestrobarevnými jak šiškami na stromě velmi vkusně ověšenými.Ta jízda se stala i naší jízdou po celý jejich rok i naším dobrodružstvím.Společně všici jsme spolu blbnuly na ledě a nebo se octli v Chorvatsku (ano i to se stalo,nekulte oči milé čtenářstvo) načež jsme v jeden okamžik objevili v jednom z Dubánčích vzkazů magické slůvko "záchůdek". (je to ale moderna tahle literatůra)
No jemináčku to co následovalo,málem jsme spadli z postele na zem.Nezadržující odzbrojující smích malého čtenáře se nedá slovy popsat.Snad jen,že ten večer sousedi (panelový dům) pod námi kapánek nechápali (občas nechápou často).Jakoby u nich doma: Táto slyšíš to ? Mámo radši spi.Dyt je znáš pošuky !
To vám povídám,když se zadívám dětskýma očima-octnu se ve světě lesním spolu s šiškama,křoviskami s trní,houbiček a ve větvičkách plápolají pavučiny prostupující sluneční paprsky.
Touto Dubánčí odyseou nechali jsme se zlákat,považte i na Dubánkovský stolní kalendář došlo.

2 26.02.2018

Alternativní historie alá Dick.
Druhá světovka skončila prohrou spojenců.Japončíci se proháněj v Čínskejch drožkách,Americké ulice lemují prapory impéria ostrovní země vycházejícího slunce.Němečtí agenti na stopě spiknutí.Chystá se převrat.Yankee odboj na vzestupu,plamen vzdoru počal...
Jestli jste natěšeně zaplesali radostí,že to bude supr jízda tak vás asi zklamu-je to naopak.Napětí a epické alternativy se nedočkáte a obsáhlé vysvětlení jak se stalo co se stalo,kolik mrtvol a kdo si ukrojil víc chleba,tak to už také ne.
V Dickově světě se ocitáme,když už vše běží v zajetých kolejích.Na mnoha postavách se odehrává všední život veskrze obyčejných lidí v nevšedních chvílích,ale hlavně autorova fikce,která se ani tu nezapře viz tajemná kniha spolu s orákulem,které má na obyvatele zásadní vliv s dystopickým laděním.
Ve většině konfliktech jde především o obyčejné lidi a jsou vždy na prvním místě co se politických sfér týče...ehm tak aspon že Dick měl na to jinej názor.
Bez předsudků v zavedených klišé,je to jednoduše něco jiného,navíc pokud jste už od PKD něco zgustli a navíc obdržel za tuto knihu žánrového Huga.

4 26.02.2018

Tatko,tatínku,táto...
Co jsem provedl,čím jsem se provinil,kde se stala chyba? Vyslechni mne OTČE !
Kam se mám vydat,co si počnu v tom velikém světě tam který mě čeká za oceánem s velkým kusem vody který mě děsí a zároven budí respekt,co čeká tam na mě? Pronásledovaný,ztracený,nezvěstný.
Ač prošel jsem si jistou proměnou nedosažitelnou pravdou jak ve snech se přiznávám se svojí naivitou,že ideál je skrytý v mlhavém zámku a lámati si nad tím hlavou je nekonečným procesem který si vezmu na palubu s připlutím k neznámému pobřeží Ameriky tam v dáli za horizontem věcí příštích si možná budeš zrovna v té době čísti řádky určené Tobě můj nejmilejší tatínku.
Ted však jsem ještě zde a dopis otci třímám v kapse u saka.
Je nám krásně,když je něco dobře napsáno a když se to ještě navíc náramně čte.Ještě před pár lety bych se asi z Kafkových slovních vln brzo topil,ted už přeci netonu a přeci jenom ani brčko nad hladinou nepoužívám a tak i bez šnorchlu si to jeho umění užívám...chtělo to čas,nikdy bych netušil,ale přišlo to k podivení i mě samotného,ale přišlo.Zdá se to prosté a může to být fajn.
Tak se ponořte,ale opatrně,ne zase příliš jen tak trošku,kam vás autor zavede.

To bylo tenkrát...
Něco se děje,chystá se něco nového a převratného,nebo snad...
Slyším jakýsi hluk.S povzdálí se přibližují davy.Čekám pohromu,přinejmenším příjde změna,co přinese? Bude to k něčemu dobré? Co snámi bude? Kam spějeme? Šálí mě snad moje smysly na které jsem se vždy tolik spoléhal. Na nádvoří se srocují nezřetelné obrysy temných postav.Provolávají hesla.Asi něco chtějí.Asi chtějí něčeho dosáhnout.Svoje místo na slunci.Jakéhosi práva,svobod,hodnot pro plnohodnotnou existenci všech rozumových bytostí...
Za včasnou sklizen-zaslechnu skandování.To asi nebude příliš aktuální zdá se...poté zazní...za lepší budoucnost.Za naši identitu.Za to že jsem.Za naši darovanou lásku k bližnímu.Berte nás vážně,nenecháme si nic líbit.Nejsme otroky,máme vlastní myšlení,city,vášně,vzpomínky,emoce.
Jak dlouho budeme...nevíme.Jdeme dál...musíme.Tak to stále půjde.Již není křiku,dav utichá...rozechvívá se naděje.
Tohle už jsem snad někde zachytil či snad přečet nebo viděl na vlastní oči zaznamenal...ten příběh,ta skvostná zápletka jakoby už...ale ne! První vydání originálu dozvídám se je rok devatenáctidvacátý,počkat...18,19,2020 to není možné...skutečnost je neúprosná.V tom minulém století průkopnickém se něco jako bytost i slovo zároven zrodilo s názvem ROBOT.
Poselství Čapek Karel je to tak,celé roky toto drama žije a ještě hodně dlouho asi bude fungovat v různých dobách i poměrech.Nesčetněkrát ještě bude inspirací,tíživým tématem k zamyšlení i v uvozovkách nadneseně námětem slušně řečeno k vypůjčení.
Století vzrušených možností,netušených vynálezů skýtající velká pokušení techniky,pokroku...nebezpečenstva pro všechny bytosti s představivostí a nedostižnou tvůrčí fantazií.
Tak takové to tenkrát bylo...R.U.R.

8 16.02.2018

Kdysi dávno v předaleké galaxii...
Ahoj Blážo...Čau Jiřko...ty vypadáš...no jako,že vypadáš dobře a co ten tvůj zajíček?
Holka,Tebe jsem taky dlouho neviděla,co jinak děláš a čteš vůbec ještě někdy,když je teda čas s těma děckama? Pěkný boty,nojo Pepa měl vždycky vkus.
Bláža:To víš,že si Jiřko občas něco pořídím,tudle jsem si koupila,původně jsem šla malýmu pro plínky,jenže ve výloze ti zahlídnu takovou s tím banánem,jak to vypadá na konci jako takový to...no dyt víš...Jiřka:Jo ty myslíš Palahniuka,tak to znám...a jak se ti to líbilo?
Bláža:Takový otevřený a sprostý ujetý čéče,se mě to zdálo...Jiřka:Ty vagíny myslíš a to jako sprostý jo...Bláža:No jak se tam v ní tentononc a pak jak na ní...Jiřka:Prosím Tě,to jako vagína a sprostý slovo,to jako vážně? Popisoval to docela anatomicky,jako,když seš u doktora,tááák někoho to může pohoršovat,to jo.Je to takový otevřeně popisný,svět už je holt takovej.
Bláža:...celý to bylo takový,jako nějaký béčko tuctový erotický.Taky jako sci,jak tomu náš táta jenom říká sákryš? Jo sci-fi,ty nano roboti nebo co to bylo,šmarjá.Už jenom ulička lásky s oplzlýma emzáckýma uslintanýma nadrženýma emzákama tam chyběla a letěla knížka do...Jiřka:Mě zase přišlo,že to byl spíš takovej záměr,schválně takový uvolněný,toho autora bereš vážně holka,počkej až si přečteš něco jinýho od něj to budeš teprv čučet...je to fikce,která dloube do jinších oplzlostí tej náší civilizace,kam se hrabou Nebezpečné vztahy tfujtajbl !
Bláža:Fakt jo? Až tak,ty bláho,asi mě něco uteklo.Čekala jsem víc srandy,prej jinak píše(říkala božka z práce)docela jako hustý věci...Jiřka:Ták typickej Palahniuk to zas nebyl,ani tam nedal ty svoje refrény s těma hláškama,ale právě jako celek to působí hodně prdelně,skvěle jsem se bavila.
Bláža:Mám dojem,že jsem naletěla,jako nějaká nána...Jiřka:Naletěly,ale všichni ! Tenhle brak s banánem,jakoby říkal-chceš mě vlastnit,nějaká ta sexuální zápletka,vypadá to kontroverzně a to přitahuje...
Bláža: POSEDLOST,že je to tak? Jiřka: Dej si dalšího Chucka,zašmouluj si,vono se to náko vyvrbí...ne,že bych chtěla srovnávat s jeho nejslavnějšíma knížkama,bylo to takový překvapivě čtivý a dost jsem se bavila,dostal mě(překvapivě,nečekaně)strhnul mě,je to pro mě takovej praštěnej ujetej...co naděláš...em mh...láska je láska....Bláža:No když myslíš Jiřko...(roštuje ji to ve škebli)...někdy na kafi čauky pa pa.
Epilog:Ještě toho večera,Bláža brouzdá po E-shopech,objednává něco dalšího od Ch.P.
(nedá ji totiž spát)

7 08.02.2018

Co je čas ???
Kde se vzal ???
Jak je možné,že něco takového existuje ???
Bod před kterým nebylo včera,jenom potom,nebo je pouze nekonečně stále pořád? Jaká je povaha reality,prostoru,nebo času? Budou mé hodinky odměřovat čas stejně i v jiné části vesmíru? Bude plynout jako v naší části galaxie? Rozložení temné hmoty,existuje vůbec,co nám uniká,je vše úplně jinak?
Pokud vám podobné i jiné otázky nedají spát,tato knížka vás dozajista vesmírně uspokojí.Pro čtenářstvo již naočkovanné kosmologií,relativitou i jiných rozměrů tu zase není tolik nového,takže kapánek titul klame stránkama.Pro ty zasvěcenější snad přijde vhod jako doplněk informací rozsšiřujícím obzory a takové opáčko,které může přijít někdy příjemně vhod.
Těžko se něco,co se týče Kosmosu,vysvětluje jednou větou,jsou nutné příběhy plné souvislostí a právě tímto autor značně umně získává body navíc.Je to opravdu čtivé,skoro až dobrodružná cesta za poznáním.
Na začátku se setkáváme se slavnými astronomy své doby,chápáním sluneční soustavy,přes život hvězd ke hvězdným ostrovům,konče až fylozofickým nadhledem v samotném závěru.
Nechte se nést na vlnách gravitačních vln,prostoru a času,na otázkách,které fascinovali člověka od začátku v okamžiku údivu pod noční klenbou,co by tomu asi řekli,kolik poznání jsme dosud odhalily a co nás ještě nového čeká,možná...možná zůstane naší mysli zahaleno navždy.Vesmír klame a zatím mu to jde opravdu dobře,ale o tom to celé všechno je nemyslíte?
Na jednu stránku je dobře,že je právě takový jaký je,dost pravděpodobně,jsme se tu i díky tomu octli na břehu oceánu v němém úžasu pohledu na měsíc i my samotní.

3 03.02.2018

Jsem to,co ze mě zbylo.Už nejsem z těch co se nazývají ŽIVÍ.
Nekompromisní VanderMeer s nelehko uchopitelnou Adaptací.Ve světě,kde včera znamená zítra,ne ne fakt v Zoně si můžeš být jistý ona reaguje cítí i jedná zároven,na to však přijdi sám,snad už poodhalíš samotnou tu věc podstaty,dost bylo času,ted nastává okamžik...
Ve třech částech se podíváš na různá místa v podivných časech jaká tenkrát nastala,at už v minulosti,nebo ve vzpomínkách.Když ti řeknu,každá z těch zvláštností je jinak napsaná a navzájem se prolínají,už Tě vidím jak reaguješ,to tápání jako v Autoritě snad má i tady pokračovat ? Frakce sem frakce tam v paranoii v Jižní Zoně tam to znám.Jo jistě,když už si to dotáh až sem,stejně do toho půjdeš,poněvadž musíš vědět přeci,jak to dopadne,dej si dohromady Anihilaci s Autoritou a máš Adaptaci.Když se ti to potom nebude líbit a budeš zklamán,že ses nedozvěděl příčinu,věz že tak to prostě někdy chodí.Tak mě prosím virtuálně nelinčuj,neupaluj na hranici i jinak neproklínej.Pokládám tuhle hraničářskou trilogii za něco vyjimečného v rámci poslední doby s čím jsem se setkal a to zejména pro onu netradiční zvláštnost vůbec.Klišoidní záležitost o tu se tu nejedná,tak se potom nediv.Ano jistě to se týká i vás paní Motyčková,to až si budete u vás na pavlači se sousedkou Štrůdlovou skenovat význam této knihy,tak si potom nestěžujte.Nu dobrá,to už těžšší spíš zvolit nejpovedenější díl Růžovky,máte pravdu.
Víš,chtěl bych ti říct...co já vůbec vlastně o tom vím ? Nedostaneš na vše odpovědi,interpretace se mohou měnit,není to snadné.Už takhle je toho mezi námi oběma skryto v zahaleném tajemství stvoření za hranicemi lidské představivosti a možností.Jak je to tedy snámi samotnými s našimi skořápkamy v podobě těla jakéhosi chemického stroje ve kterém každodeně rozehrává svůj tanec miliony tvých buněk.Organismy v organismu bez kterých bychom si ani neuvědomovali co představuje slovo živí.Otisk,kopie,moje nejbližší,co je podstatou být živí.Není to jen jakási iformace co iluzi přeměnuje v pouhou představu kterou si mám uvědomovat,bez ni jsem jen ono jakési živé,proč to má dávat smysl,co bych o tom mohl vyprávět,ale co já vím.Tápu na břehu s majákem,odpovědi s dalšími otázkamy na které není odpověd,se svými shluky jakýchsi částic v mém těle a za nimi menších,za nimi menších i menších celků samostatných,nezávislých,vzdálených,bezbřehých vesmírů a to celé jsem jednou bytostí,nejsem sám,ale co já o tom vím...na to ti snad ani nikdy přijít nemohu,ale to ty přeci víš.
Jsem to čemu se říká živí,jsem pouhá adaptace existence.Otisk,odraz,mámení.
Pak se v tom viznej...no a podobně je to s touto knihou,je v tom nejlepším dobrém smyslu mimozní.(nedávat do spojitosti se žlutými postavamy jménem Mimoni)to už bychom se octli úplně totálně mimo mísu.
Ale jinak bylo dneska docela hezky...

3 23.01.2018

Haruki a Murakami se nezapřou neméně tak K.Menschik a samozřejmě také tradičně T. Jurkovič.
Je vám krásně,je vám dvacet,jste půvabná Japonka a v tolika letech se řítíte do dospělosti vstříc k narozeninám dalším,dalším,dalším lemujících lampiony.
Kolik už uběhlo každému z nás důvod k slavení,přinejmenším jedno z dalších oběhů kolem Slunce,které jsme tu strávili mezi konfetamy.
Kolik okamžiků našich balonků na něž si bezmála snad ani nevzpomeneme aniž by jsme si dokázali vyjevit v paměti okamžiky,které nás svedli na cestě v tikotu zdánlivě nekončících maratonských oběhů hodinových ručiček
Autor skrývá dárky ve smyslu vyznění do slovíček,pro někoho se tak může stát poprvé a může odradit od dalších Murakamovek.Tedy opět a nelze upřít,že i tentokrát mu v tom velmi napomáhají girlandy v podobě ilustrací Kat Menschik,jde o to jestli i v nich se něco ukrývá nebo jemně naznačuje pro vyznění příběhu celé povídky.
Stojí za všímku komu se příběh vlastně vypráví ? Čtenáři,osobě snad kamarádce nebo...no uniká mě dost,ale to se mě na tom líbilo.Spisovatelův bonus to je taková svíčka na narozeninovém dortu.
Na každého to asi bude tento přípitek působit jinak a není to právě cílem některých knížek,které jsou nejednoznačné a nutí nás přemýšlet a příběh tak může pokračovat dál v našich přáních,touhách at už skrytých či už vyslovených...něco si přej,třeba se to vyplní,někdy si vzpomen.
Vše narozeninové,at je ti zrovna toliko kolik je,vzpomínej.

5 07.01.2018