opic 12 komentáře u knih
Clarkovsky popisný děj muže být pro někoho problém,na sáhodlouhé rozjímací debaty zapomente. Vesmírně-technické scí-fko,celkově zajímavě poutavě napsáno,Arthur to zkrátka uměl podat.Když někdo nemá zájem,ještě to nemusí znamenat,že se nechce kamarádit,jen lidé si myslí,že vše se musí točit okolo nich.
Těžko říct,jestli jsou Jatka,nejznámějším nebo nejproslulejším dílkem K.V. Samotného mě překvapilo,asi je tomu skutečně tak. Přeskakování v ději je precizní,vyjadřuje nesmyslnost lidského šílenství,provázanost s jinými knihami,které napsal dříve,skryté,ale jsou tam.Existencionálně schizoidní protiválečná scifi a vubec všechno možný,to je Schlachthof Funf.Všichni jsme nesmrtelné,jen věčné vzpomínky.Prostě mi to sedlo.Berte neberte,ale určo si to zkuste přečíst :)
Hari Seldon pochybující lidštější. Jsem rád,že jsem nakonec začal s Nadací tak jak ji I.A. psal chronologicky za sebou.V této poslední ze ságy je docela hodně načrtnuto,což čtenáře ochudí o překvapení,pokud začnou šestou a sedmou knihou,příběhově předbíhající dalším osudum Galaxie. Opět jinak napsáno,ale pro mě už spíše taková bonusovka,ale to nic nemění na faktu,že Nadaci mám v knihovničce zaslouženě a bez debat na čestném místě :)
Asimov opět dokazal zaujmout na všech galaktických frontách,tedy konkrétně na těch Trantorských. Dozvídáme se něco nového a další nám známá fakta jsou tu rozvíjena dál,aby se to nakonec,pěkně všechno propojilo v jeden celek a dávalo to smysl v rámci série.Odsejpá to skutečně nádherně,čtenář si rozhodně přijde na své a užívá si každou stránku.
J.van Toch,Salamander Andrias Scheuchzeri,Pan Povondra. Velmi známá kniha Karla Čapka,toto vydání navíc s perfekt ilustracemi A.Borna,kterou jsem si nemohl nechat ujít. Napsaná opravdu zajímavou,z doslechu,atmosféricko,dokumentární,třetí osobou,jako,když si dva povídají na lavičce.Vyjimečná forma psaní i sdělení o nenapravitelnosti,nekonečně stejných chybách a nevyhnutelnosti náhod.
Pan povondra to bere na sebe.
Vzhuru za tajemstvím skryté za vysokou zdí,stačí pootevřít branku. Tahací harmonika protažená zámkem a už jsme uvnitř té zvláštní zahrady. Zvláště to odhalování toho skrytého našim očím neviděného mě baví. Poté co sloni hrají divadlo,hmm...dobře,dobře,ale ty ilustrace mám děsně moc rád.
Tenhle vodopád,gejzír,tsunami myšlenek,tak vyjimečně těžká kniha jakou je. Chvílemi teče plynule,jindy ve velkých dávkách,třeba jako v podánní ukecané Olgy. Takhle řečnit,dovede jen Fidel Castro,ale o to tu asi právě jde. Mužeme si říkat co chceme,ale to neznamená,že jsme takzvaně svobodní. O lhaní,namlouvání čehosi,pořád to samé,stále dokola. My vás naučíme myslet,naše myšlení je pravda,naše víra je pravda,chtějte znát pravdu a zaručeně budete ti správní. Pravidla,zažitosti,lži.Neproniknutelnost zámku,tak jako to lidské pídění,někam patřit,iluze pravdy,realita neexistuje,jen ta naše zdánlivá pravda,je přeci skutečná,nebo se bojíme přiznat,že není. Stále jen ve svuj vlastní prospěch,něco vytěžit z jakkékoli situace společensky vynikat. Neexistuje tu,kladných hodných postav,každý si jde jen za svým.
Knihu doporučuju...lžu
Knihu jsem pochopil...lžu
Kniha se mi líbila...lžu
Nevím co napsat...tohle je neskutečnej nářez a o čem vlastně ..................... o všem.
Náhody existují. Minulosti se nedá uniknout. Schizoidní život tajného agenta,absurdnost světa,kde pravou tvář vystavujeme opravdu jen minimálně,snad jen v hlubokém podvědomí. Výtečný Vonnegut.
Tak trochu jsem v té knihovně zabloudil,špaček mi sezobal drobečky,dědek mi smazal šipky,záhadnou dívku jsem ztratil,samota není hrozná,je šílená.
Nejjednodušší čas má vše,co je pro Simaka tradiční a typické. Toulání,ohníčky,popis okolní přírody,cesta z města,navážky teologické,to vše zabaleno do sci-fi dobrého počteníčka.
Sirény je taková ta knížka co se nedá dost jednoduše dobře vyprávět. Musí se pro pochopení přečíst celá.Ze začátku chvilku potrvá než vás chytne,pokud vydržíte,čeká vás zvláštní i vlastně krásný závěr.
Svět je jeviště,my jsme herci,celá naše existence ... na Titánském nebi volně plují jen hejna modráčku.
Vnitřní stavy v některých povídkách přímo z duše psané jakoby v danou chvíli v okamžiku myšlenkových pochodu na papír,právě ted a tady.Detaily chování,lidská povaha,jo tak to chodí.Umělec v hladovění a další.Temně,ponuře,pro někoho třeba usměvně celkově s nezaměnitelným zpusobem psaní.
F.K. dávat hodnocení není zapotřebí,on o ně nestojí.
Maléry světa,malicherné jednoduchosti,upachtěná absurdita hlouposti.
Věřte,ve lži a provozujte boko maru.
Mějte se rádi,myslete na mír,užívejte své existence.
Zvláštní opravdu zvláštní,je tahle knížka,stejně jako svět kolem nás.
Kolekce pestrých povídek,kde u většiny,do poslední věty nevíte jak dopadnou a co očekávat. Parádní kousky jako:nejlepší možné řešení,král a královna vesmíru,vyletí ptáček,zkamenělí mravenci,zrcadlový sál. Skvostná je Konfido :-)
Volání rodu z velmi vzdálené budoucnosti. Ze začátku docela hard-core:-) Nelze upřít skvělé nápady,originalitu i atmosféru. Asi po 80 stránkách přichází teprve samotný děj,který neudrží spád,jež v druhé polovině nadobro ztrácí napětí i poněkud šokéznost začátku. Ke konci se vše dost opakuje a putování samotné k závěru jednoduše nedotaženě vyšumí. Celou dobu se mi vkrádala myšlenka,proč to vlastně celé podnikají a z jakého duvodu,jednání postav bylo zvláštní. Aldiss jakoby schválně nevzbuzuje nějaké sympatie či možnost stotožnění. Poté co Gren ztratí krásnou ozdobu hlavy,jeho osobnost v podstatě zustává stejná hmm... Za dvě miliardy let to třeba takto bude normální :-)
Není to uplně pohlcující,ale naprosto povinná Asimovka,pro ty co se chtějí dozvědět,jak to tenkrát na usvitu robotu vlastně celé začalo.
2014. V současném stavu veškerých věcí,říci o této knize,že je nadčasová,nelze ani lépe slovy vyjádřit. Přeneseně - Ona stále žije. Byt třeba jen ve vzpomínkách,ale je tu. Už jen to,že tu takto píšu,spáchal bych ideozločin. Uff děsivá představa ! Na konci zbude místo jen pro slzy ... A jak jste na tom vy 2 + 2 = ?
I když nejsem kdovíjaký plavec,moc příjemně bylo v bazénu se Sacuky i jejím pruvodcem Nimitem v povídce Thailand.
Pěkně jsem se ohřál s trojlístkem u ohníčku v Krajině s žehličkou.
Medovníky,tak to byla nádhera,Murakamiho vzpomínková typičtina v dárečku na konec i s mašličkou :-)
Pokud máte H.M. rádi,neváhejte.
Tripová jízda od Dicka v nejlepší formě. Chvílema jsem měl pocit,že se ztrácím s postavama stejně tak i moje hemisféry. Mistrně doslova obrazová atmosféra a ty všechny nezapomenutelný vysmažený rozhovory nemaj chybu.
Díly s Philem se pro mě osobně četli lépe. Stále aktuální story,ve smyslu jedinec v soukolí systému,nemožnost se vymanit,všeprostupující strach,neduvěřivost,paranoia bezmezné moci,politicky zabarvený příběh,jako vždy nezklamal. Kniha se poté spíše věnuje,Dickovskému pojetí víry,hlavně z velké části zážitku samotného autora. Spojení s Valisem se tu propojuje,možná je ideální přečíst si právě Albemuth dříve.