opic 12 komentáře u knih

Solovka Borise Strugackého je čtenářská výzva pro trpělivé. Natěšení bylo veliké,prozatím jsem byl vždy u této dvojky bratří více než nadšenej. Ve svých románech,opravdu nevyšlápavají jednoduchou cestičku. Nezaměnitelně matoucí děj,se jakoby dotváří ve vaší mysli. To vše dostanete i v této knize jen ještě o dost příček navíc. V prvních dvou kapitolách,jsem si spokojeně vrněl a ujištoval se,že vše je zatím v pořádku,tak jako vždy si užívám,ale... zašmodrchávající,přeskakující příběhy tuze rád,ale tu pocity,jak vyjevená Alenka v králičí noře,více mám. Každá kapitola začíná někde jinde i s někým jiným. Postavy mají jména,ale i přezdívky,které se v textu střídají,vskutku labyrint světa :-D Za delší polovinou stránek se tak zdánlivý (z většiny) nejednoduchý text více protne,staří známý se setkají a vše více vyplyne z pozadí toho neveselého vyprávění. Samozřejmě ne uplně vše se vysvětlí. Mohlo by dojít k mýlce,že jsem nebyl příliš nadšenej,ale pravda je tak trochu někde uprostřed. Bezmocní obyčejní tohoto světa,kteří dostali od sudiček více,jdou jinou cestou ne rozhodně comiksovou :-) atmosféra celkem ponurá,samozřejmě do hloubky s přesahem žabáka kvaka a rákosníčka dohromady. Jen bude potřeba (myslím) ještě dvojí,trojí ... dukladné čítání.

3 27.12.2015

Laurel a Hardy,dva komici jež dřív jsme znali. Ztrácím se ve znaménkách,ve značkách,nebylo to silně zážitkové,tak jako v předešlých přečtených Vonnegutovkách. Od místa nástupu do uřadu prezidenta a větších absurdností pokroucenosti Ameriky,už jsem si to tolik neužíval. Silná sci-fi satira s velkým přesahem. Ano ! Jen to tentokrát na plnej počet nevyšlo :-)

1 19.12.2015

Les je místo duchovní,andělé tam prší z kury,brzdí v něm sny,duch svatý z mury,les je místo mý !
Tak se zpívá v písni od kapely Vltava,nečekejte však tolik jednoznačně lehkou cestu.
Kdo chce poznat otázky podhoubí v prorustajícím trnový ostružiní mohl by narazit na mrtváky u nedalekého močálu,což by mohlo vést k zjištění,že dojdete ještě k větším nechápajícím otázkám. Čím déle čtěte a našlapujete v mechový,tím více se stáváte obětí větších absurdit tohoto živoucího organismu a to ze dvou pohledu na zrcadlo,který samotný les skýtá. Koexistující dvě lesní stezky v jakémsi bezčasí ze kterých se nedá uniknout,na druhou stránku není to právě snad tak jednoduše pohodlnější ? Každý přeci usiluje o lásku,jídlo,moc ... Strugačtí mají dar,zdánlivě jakoby vynechávali odstavečky s pár řádky,ale vy se mimoděk vypletete z houští a stejně se chytáte,vše si domyslíte ve svojí labyrintní složité šišce,aniž by vás obtěžovaly mury a komáři,možná dostanete pocit,jako při sledování němémo filmu,navíc oni tak rádi pouze naznačují.
Svobodní jsme jen krátce po našem narození,pak už je jen otázkou,kde se octneme i jestli budeme chtít do nitra vysokých hvozdu,nebo jim naopak uniknout. Na výběr se vám stejně nic jiného nedostane.

4 13.12.2015

Philip Kindred Dick a jeho strastiplná (celkem přímočará) pout za hledáním neurčitého boha v truchlivé krajině plné mutantu i jiných zvláštních obyvatel pokřiveného světa. Líbit se bude lidem,kteří mají tohoto autora tak nějak opravdu rádi,ti snad dokáží ocenit spoluautorství s Rogerem Zelaznym. Ze začátku jsem šel hned do doslovu na konci,vznik a osudy tohoto románu,je neméně zajímavým a lecos vám objasní,což muže být u Deus Irae dost podstatným pro jeho samotné pochopení. Dává tak jeden z dalších pohledu na samotného Dicka. Nepodlomí se vám nohy,vrnět blahem uplně nebudete,ale ten pocit něčeho zvláštního při čtení,ten se tu opět dostaví.

1 08.12.2015

Téměř již 100 let čekalo toto dílko až ho otevřu a přečtu jej,ach jak pošetilé zdání že ? Autor na pravdě pomíjivosti,již se vydání nedočkal,odkaz však žije dál. Celé konání,je předurčeno naším vědomím,které nám dali naši stvořitelé - mamky a tatkové do vínku,je to vskutku jednoduché,jak lze zamíchat takzvaným osudem již v našem mládí,jež se bude poté ubírat dál. Naše tolik vychvalovaná svobodná vule se ztrácí v neviditelných částicích,klameme sami sebe přesvědčením,že ji máme. Iluze času se tvoří v našich mozcích,sám nás klame v našem černobílém světě. Jakýsi vjem povrchu věcí,nás utvrzuje,ano jsem pánem,strujcem svého osudu,je tomu skutečně tak ? Existuje snad dokonalá pravdivá skutečnost,nebo jsme otroky vlastního zkresleného mínění ze kterého nelze nikdy uniknout ... a tak dále bla,bla.
Dalo by se ještě nekonečně dlouho,každý kdo otevře a začte se,si tam najde jistě spousty jiných věcí,které jdou do hloubky na dlouhou dobu.
Kvuli takovým knížkám v nichž je obrovská síla sdělení,tam kde se najdu,stojí za to je otevřít a listovat v nich.

7 08.12.2015

Jak pusobí toto vizionářské scífko,jako kniha ? V celku suveréně podmanivá i čtivá,kterak si vyšlapává vlastní utopistickou cestičku,někdy až děsivě příliš aktuální. Ano je to STRACH. Tak jako ve svých předešlých knihách D.G. dokáže psát nadále povedeně atmosféricky. Nepotřebuje si vypomáhat technickými vymoženostmi,ani přílišnou popisností světa nám zatím neviděného. Třeba hned ve druhé kapitole,ta muže být dobrým příkladem vyváženosti i napětí. Občas dojde k zrychlení,ale nesklouzává vše nikdy do plytké akce,spíše se tu občas hemží dosti syrové scény. Ještě jsem se snad nesetkal v nějaké knize,téměř v každé kapitole se najde nějaký skvělý moment a tím myslím opravdu silný emoční okamžik (naštvanost,smutek,naděje,možná u někoho i slzy) který dává pro vyznění příběhu,ten správný šmrnc. Jedinou výtkou,mě snad napadá jen kapánek menší zpomalení v jednom nejmenovaném Španělském městě,ale i tam se objevují ty hodně zapamatovatelné momenty,naráz autorovy odpustíte. Co se musí uznat,Dmitry zvládá i tentokrát poslední stránky i samotný závěr.
Je spousta lidí,kteří by chtěli žít dlouho a přitom takhle v neděli odpoledne,když třeba venku prší ...neví - co si počít se spoustou času ??
Napadne vás třeba,ještě mnoho i jiných myšlenek při čítání nového Glukhovského. Má potencionál nás nadále v BUDOUCNOSTI překvapit,at už třeba nějakým pokračováním,nebo něčím zcela uplně novým,každopádně se už ted začínám těšit.

6 12.11.2015

Bráškové Arkadij s Borisem a jejich stále i dnes svěží nápady. Napětí s přemýšlením i skrytým naznačováním. Radost při čtení s postupným odhalováním skutečnosti v tomto krimi-scifi příběhu,udrží na každé stránce svým zvláštním vyprávěním. Děj odsejpá a tvurci se nesnaží opakovat,vysvětlovat i zabývat se přílišnými detaily a když už,tak to prostě utnou. Čtenář si tak muže lépe užít i sám ve svých představách. Celé to pusobí vyváženým dojmem a cokoli více prozrazovat,je na škodu.

7 25.10.2015

Vstup do nitra něčeho,čemu nerozumíš.Zkus vejít do pásma,v nejlepším si budeš muset opatřit nějakého toho zkušeného Stalkera.Po cestě třeba najdeš nějaké zajímavé předměty,které by se mohli později výhodně zpeněžit,ale je tohle pravým smyslem a podstatou tak nebezpečné cesty ? Nelekej se světelkování,podivných odrazu světla i stínu nezřetelných postav.Budeš muset jít oklikou,ne přímou cestou,nedbej na pohodlí a čistý oděv,až se třeba ponoříš do zrádného močálu.Stojí ti to za to riziko ? Je to tvá posedlost,tak jako Stalkerova.I za cenu,že se ti něco nemilého přihodí.Jsi to přeci TY co tu hledá odpovědi,možná není nutné se ptát,odpověd najdeš v sobě,ale co je mi vlastně potom.Však uvidíš sám.
Mnohoznačné dílko,které uvízne ve vaší mysli.

6 14.10.2015

Nikito,ty jsi mě zajímavě podzimně zamotal hlavu.To bude asi tím,že to ehm S.Jaroslavcev tak pěkně vypodobnil.Zakousnout se,už se neodtrhnout a postupně přicházet na kloub,objevovat,jak to tenkrát vlastně bylo.
Možná tenkrát kdysi právě tak,ale ... to se jednou sešli Alexej spolu s Varachasijem,tzv.nezustalo u jedné skleničky,tu najednou,jeden znich přinesl sedmi stránkový deník ... příběh už tedy muže začít.

14.10.2015

Je to jako dostat čumkartu od K.Čapka,ale v dámském podání.Obsáhnout toliko podstaty běsu,opravdu pozvolna stupnující naléhavost jednotlivých povídek,která doslova vyvrcholí závěrečnou Grétkou.Autorčiny hrátky se slovíčky i zároven s naší češtinkou,potěšující záruka radosti ze čtení,tak jak je známe i z jejich písničkových textu.Lidstvo opájející se toliko druhy násilností,jež je pro druhé přeci lidskou přirozeností,pro další absurditou tohoto začarovaného kruhu...podobně jak v umírání za dlouhého dne - už to umím,to já jsem ten pacifista,já už umím zabíjet,ne jako Ti pokrytci,Ti pacifisti...
Pomsta,strach,nenávist,takový je svět bez příkras,optimismus hmm,naději muže každý najít sám u sebe.Je to tak jednoduše těžký mít rád,pravděpodobně jsme tu jen jednou,tak proč si to nekazit že ? Síla utlé knížečky,pocitově silná a syrová cesta maratonce v postavách matek i nečekaných vypravěču v souvislostech,obnažuje utrpení obyčejnosti osudu až na dřen.
Jednou co impéria rozkvetou,za čas zaváty prachem zustanou,co na to homo sapiens,bude si stále odpovídat otázkou-nikdy přeci není pozdě na změnu ?
Na konci knihy je ještě trochu místa,bude to stále pokračovat...osobně se přikláním,zároven si přeju,aby už ty stránky zustaly prázdné.

6 08.10.2015

O prázdnotě,o Japonské prázdnotě a nejenom o ní.Příběh o příběhu v knize napsané Tengem.Nešvar opakování událostí,se dostavuje i na začátku třetího dílu. V postavě Ušikavy,který pátrá a odhaluje přitom fakta,které čtenář už většinu zná,postrádá samotné napětí,rozhodně tak patří k nejslabší části.Přibližně za pulkou se konečně děj láme,stránky začínají ubíhat.Opět musím dát za pravdu,že se mi to dobře četlo.Murakami si mě dokáže omotat pouhými popisy všednosti,umí do toho dát tu spisovatelskou magii,čímž je už v podstatě proslulý.Trojka pro mě překvapivě vzbuzuje více sympatií než první a druhý díl.Vše odpuštěno a těším se na něco nového od vás,mistře.

7 08.10.2015

Oh to bylo nečekaně bolestné. Pro mě osobně,ukázkově uvadající sestupná kvalita jednotlivých dílu. Lehkost a čtivost Getaway je nenávratně pryč a vše co mě před tím dostávalo taky. Dokonce i ty Heechee si hrajou na schovávanou a asi definitivně utekly do temnoty. První čtvrtina omýlání,v podstatě nic nového,uprostřed svitne naděje,ale konec je definitivně drtící a poslední poločas rozkladu končí tím co čtenář tuší po celou dobu. Po Cimrmanovsku řečeno - Víte všechno,víte že nevíte nic. Brodheadovy psychozy v kyber prostoru se starostmi typu,už nikdy nebudu mít zácpu,to i je i na mě přece jenom málo ujetý a vyloženě ty Freudoviny prudily. Pohlova posedlost vecpat do 300 stránek všehomíra prostoru nekonečnosti,ano dostane se i na stvořitele,nějak se tu už,ale zapomělo na samotný příběh,ke konci skutečně protahuje co to jde. Ve výsledku je to slepenec mixu Ubika,Vesmírné odysei,Hawkingovy Stručné historie času nebo Struktura vesmíru Briana Greena. Na pokec o teorii superstrun,opět před Robertem Albert zarytě mlčí,mizí ze scény,asi si to schovává do dalšího dílu :-)

2 24.09.2015

Pohlovo třetí pokračování,je ze začátku dosti vlažné,tak nějak postává i pomrkává za originalitou Gateway i nápaditostí Horizontu modrého jevu. Jinak to jede dobře,ale funguje to opravdu jen jako pokračování. Vše podstatné bylo řečeno,už to není tak objevné,čelist vám asi nespadne s osudu známých postav a navíc Robinette nejen že trpí duševně,ted navíc fyzicky opravdu dost strádá. V rámci série,je přečtení tohoto dílu,samozřejmě jasnou volbou.

1 16.09.2015

Dick baví a baví opět výtečně. VČ sice nepatří možná přímo k vrcholným zneklidnujícím dílum,ale zase jsem se stejně tak bezvadně opět ztrácel. Jako tenkrát v době,kdy jsem čítal od něho něco podobného a zrovinka poté bloudil v lese na houbách a pomalounku se začalo šeřit...kruci,že von to na mě někdo tuhle situaci ušil :) Umí vtáhnout do děje a jako už poněkolikáté,mě chvíli po dočtení leckteré kapitoly,nějakou chvíli trvá dostat se zpátky do reality,nebo vlastně skutečnosti ? ? Vstřebávám tu sílu talentu,nepobírám,tonu,zářím udivem,jak jinak a také se dostavil ten pohlcující pocit,co u autora obdivuju a samozřejmě užívám si něco v tom smyslu,jako,že vše je tak nějak jinak a dost těžce v nepořádku.

3 04.09.2015

Mark Twain sviští,burácí mu to zatraceně dobře. Ve svojí ironicky laděné náladě se strefuje dost vydařeně,mám dojem,že to myslel i dost vážně. Jsme obětmi vlastních iluzí,nebo čí vlastně? V tom je možná největší paradox všech náboženství. Jeden z největších experimentu stvořitele,at je jakýkoli,se moc nezdařil. Naše dokonalost vadne před dokonalejšími tvory. Co třeba jistí kytovci,kteří se dorozumívají na stovky mil od sebe,nebo delfíni,kteří se i po spoustě letech poznají a reagují na sebe jako samostatní jedinci a co třeba jeden nenápadný ptáček co si schovává na zimu zásoby na 6000 místech a ani na jedno nezapomene a s jistotou je opět všechny najde. A to prý někteří lidé mají nadpřirozené schopnosti,prý... Jsme nejduležitějším výtvorem samotného stvoření? Jsme duležitě jedineční? Jsme dokonalý? Snad žádný z tvoru netrpí toliko chorobami jako člověk. Takže nezbývá než poděkovat... A co na to vesmír? Vesmíru je to jedno. Hodně vás napadne u dopisu z planety Země i těch z jiného soudku zde taky obsažených.Když vám něco,už v makovičce proběhlo,tady si to příjemně osvěžíte a někteří tápající,třeba změní názor. Pro mě osobně je tato utlá lahudka zároven i malý - velký skvostík.

3 27.08.2015

Ostroočko se dobře čte a na autora,který si většinou libuje ve střídání postav i děje,to v téhle knížce vcelku přímočaře odsejpá. Není to sice něco co vás semele,jako ostatní jeho stěžejní rukopisy,ale i tak si užijete. Zpětně mě napadá,vcelku dobrej ideální rozjezd,pro někoho,kdo si chce na seznámení začít,něco bližšího s K.Vonnegutem.

První polovina příběhu o strachu z prozrazení,odcizení a popisu života samotných zakuklených jistých jednotlivcu,po jakési katastrofě,která Wyndhama samotného nezajímá,poněvadž tu opět jde o něco jiného,tahle pasáž knihy mě vtáhla nejvíce. Poté nastává utěk i uprk dějem i nenadálé rozčarování z mnoha postav i jejich schopností. K závěru se přiznám,očekával jsem něco jiného,víc zamotanějšího. Samozřejmě zamyšlení knihy a samotný děj dává podněty k přemýlání a jak zde uvádí uživatel vlkodlaq,tak i u mě podobně,to při podobných tématech pěkně vře.

4 25.08.2015

Union Jack visí schlíple na stožáru,nesnesitelné vedro,jen duny a poušt kolem ...
Vždycky,když si někdy budu sám sobě remcat a fnukat,vyjevím si Robertse,Stevense,Bokumba a další postavy,jak si zrovna nemaj chut stavět hrad z písku,ale snažej se,uvnitř nedat zlomit.
Skvělý zážitek z čítání,opravdový příběh,vymazlený charaktery + dialogy,200 stránek,které udrží vaši pozornost od začátku až do konce.

2 06.08.2015

Čapkuv mistrovský popis zmaru a beznadějě. Čistota dobra jako naivní boj s falešnou mašinérií ve jménu národa. Osud masy civilizace v rukou jedincu,bohužel většinou těch právě psychopatických. Dobrotivé radosti z maličkostí i čiro pouhé existence,ti to budou mít těžké vždy v tom začarovaném kruhu ozubených koleček moci. Smysl lidskosti,směrem za správnou věc i přesvědčení muže být cesta i to je posláním obyčejně čiré dobroty. Vnímáme a čteme toto univerzální drama Karla Čapka,oči dokořán a to je jen dobře. Ještě dlouho bude fungovat a platit celé věky. Za ten rukopis psaný s lehkostí,opravdově a tak čtivě,za ten dík Pane Čapku.

7 31.07.2015

Lidstvo zas jednou má hlad,nezbývá tedy,než se vydat na periférii slunečního systému a hledat. Budeme nalézat artefakty,stopy,info,modlitební vějíře a jakousi fabriku na jídlo,vše směřovalo k tomu nahlídnout pod pokličku k samotným tajemným ? H ? Tady právě ta poodhalená rouška a odhalování v prvním dílu už není taková,ale zase pokračování právě o tom bývají a tady rozhodně nejde o nějakou jednorázovou jednohubku. Nějaká ta omáčka s korporacema a jede se dál. Naštěstí tu však je taky stále příběh mnohých postav a samotného Robinetta. Pohl opět zvládá zápletku pěkně opepřit i zamíchat s osudy a dovolí si i zhustit docela pěknou skákačkou,jsou chvíle,kdy se to pěkně střídá tak,aby to zapadlo do celkového menu a udržuje tak mezi kapitolama zvědavost,napětí,ale třeba i oddechovku s Albertem (rozhodně nemyšleno jako jistý market) :-)
Bez jediného výstřelu,explozí a vyloženě akční dramatickou scénou se zde odehrává opět odsejpavý děj a Pohl kvalitním psaním,dokáže zaujmout jak imaginací,fantazií i vydatným košíkem lahudek se spoustou pikantních nápadu a rozuzlení s dalším očekáváním.