opic 12 komentáře u knih

str.44
35. Řidič nákladního auta plného nebezpečných výbušnin je opatrnější než řidič s nákladem cihel. A řidič,který veze nebezpečné výbušniny a nevěří v posmrtný život,je opatrnější než řidič,který v posmrtný život věří. Všichni sedíme v nákladáku plném nitroglycerinu.
Vlnky se houpou,větší vlny se lámou o utesy,nekonečno si houpá s časem v bezbřehém oceánu nekonečna věčnosti,jen nám tady dole na domovském plavidle hodně věcí již pár stovek let stále nedá spát.

ARISTOS

Dobrý revoltující svým zpusobem existencionální,vubec ne romanopisec i to je spisovatel a ještě tedy hlavně právě,člověk John Fowles.
Soubor Kafkovsky Matrixovských - Camuso Twainovských myšlenek nepodléhajícím iluzorním stavum této planety,které vytváří leckdy jen chorá mysl savcu,kteří si říkají lidé. Pro čtenáře kteří podobně smýšlejí se tam najdou lecjaká podnětná zamyšlení. Jak říká klasik,peníze nejsou duležité,jen jsou občas potřeba. Chudí bohatí,staří mladí,naštvaní štastní,nevěřící věřící atd. Jedno bez druhého nefunguje,tak to prostě chodí,ale šlo by to i o trošku lépe,někdy stačí ohleduplně nešlapat po krásném trávníku i tak lze v malém zachranovat naději na lepší společnou pout na smítku ve vesmíru v našem modrém domovském přístavu.
Trošku zamrzí,že tu není více hodnocení a přitom se zde na Databázi knih jiná autorova dílka těší velké oblibě. Taková knížka si zaslouží pozornost,ne třeba vyloženě u každého,ale možná právě pro vás se stane také srdcovkou.

2 27.06.2016

Murakamiho fanoušci si jistě zvykli už na ledacos. Ne jinak to je i u nejnovější knížky. Aj čo to tárám,ono to zas tak uplně není nejnovější dílko. Tak trochu člověk muže vycházet z toho,že vyšlo již v roce osmdesátém druhém,tedy těsně před slavným Norským dřevem. Právě již tu se objevuje jeho typický rukopis. Mystický realismus,vztahy milostné,dospívání,samota,existence,vyrovnání se s minulostí,vše je tu jako na dlani,tak jako v pozdějších románech. Popisy všednosti,kdy postavy jen tak třeba připravují večeři,posedávají či koukají z okna a při tom bud kouří nebo o samotě popíjí. On to prostě umí dosadit do správného místa,aby to ladilo s atmosférou a téměř vždy mě to u tohoto Japonce tyto momenty opět dostávají. Vyznění knihy není jednoduché k pochopení,přeci jenom pro našince neznalého jejich historie vskutku oříšek. Nakonec se dá ledacos vydedukovat ze spousty skrytých symbolu a nebo třeba z doslovu překladatele. Odmítači - puritáni otevřeného popisu sexu nebojte i tentokrát na něj dojde a jak bezejmenná postava ráda říká: jenom k tzv.pohlavnímu styku :-) Samozřejmě nechybí ani kocour a protože je dříve narozený mívá docela často větry :-) Někdy na pomezí něčeho jako sen se ne vždy vše jeví jak je ve skutečnosti,možná však je naše samotná skutečnost právě taková a pak se v tom vyznejte. Někdy stačí jen si tak existovat,cítit jak sníh studí na konečcích prstu,nechat se ovývat větrem,který vám schodí vlasy do čela,pochutnat si na pivečku v orošené skleničce ... jednoduše si plout cítit i být zároven s radostma života v každé maličkosti.
Zkrátka,Murakamovka jak má být :-)

7 17.06.2016

Kdysi dávno v jednom Metru ...

2.6.2036

Drahý ztracený Artome,kde je Ti konec,uvidím ještě někdy tvou tvář ? Snad jsi už ochutnal nějakou tu Ruskou zmrzlinu,dozajista si nepohrdnul silným čajem ze samovaru,prostě si určitě kdesi užíváš. Ale kde vlastně ? V Polis,či někde uplně jinde ?? Přečetl jsem si jak to tu kdysi bylo,jednoduše nic už není jak bývalo a navíc v Metru řádí znovu plísen na houbách. Pokavad si chmury nezapíjel pálenkou,trpěl paranoidními stavy a pídil se po podstatě skryté pravdy,nebylo to pro Tebe zrovna jednoduchý. Mrzelo Tě,když nikdo nechtěl poslouchat tvá přesvědčení o dukazech vidění tohoto světa. Není jednoduché se unášet proudem,jistě někdy musíš uznat,že je to svým zpusobem zavedeně jednoduše pohodlnější. Ty časy kdy si hleděl na kdejakou holou zadnici,ale odpověd si z ní stejně nedostal. Kdejaké výjevy kopulujících dvojic na stanicích si vstřebával pomalu,ale žit se musí i přežívat zároven kamaráde a to za každého krále. Ty si byl z těch co jim není budoucnost lhostejná.
Ten Tvuj příběh má rozhodně švih a hloubku a celému společenství Metra dává o to větší rozměr s nadějí na snad lepší zitřky. Přesně takové momenty trochu chyběly v konkurenčním silu ... ehm někdy si to přečti :-)
Dobře to Dmitry Homér o tobě pojednal a překvapivě i s celkovým vyzněním podzemního světa a jeho syrovým životem uvnitř. Zvolil dospělejší styl a nepřeháněl to s mutanty,tušil,že by se dál s nimi jen opakoval. A vubec kampak se ty čertchmanti vubec schovali ? Neschovali se vážené milé čtenářstvo - umřeli :-) Nejenom popsal nostalgii po starých časech i situaci tenkrát když ještě bylo vše ok. I tu podstatu jedince a jeho iluzorní existence,kdo tahá za šnurky,čert aby to vzal,je vubec čemu věřit ? Až ho někdy snad v BUDOUCNOSTI takhle na podzim za SOUMRAKU na povrchu potkám ...

... to už je však zase jiný příběh a ti co vstoupili do temných tunelu pod Moskvou již dvakrát si to jistě užijí i na potřetí a třeba právě tak možná tentokrát ještě o něco víc.

7 02.06.2016

Nasadte masku,otevřte Abeho knihu ... jak ... copak ... že už ji máte nasazenou ? Aha vy ji stále nosíte sebou a dokonce jich máte několik ? Že ji nemusíte nosit v batužku,nebo v kabelce,máte ji už od narození ?
Pokud vás tedy zajímá něco právě takového zkuste tuto Kafkovinu. Existencionální psycho napsané složitější formou deníkového monologu. Plno uvah a pomalu plynoucí děj. Vlastně ne ani tak děj v klasickém smyslu slova,spíše chování a pozorování reakcí na postavu vědce. Někdy zdlouhavé popisy,třeba při samotné přípravě a výrobě sundavacího obličeje i dosti opakování v samotných situacích samotné rozepsanosti autora.
Celkově však hluboká sonda do lidského psyché k zamyšlení s potencionálem o vytváření osobní reality v sobě i navenek ( já signálem ) vysílaného do okolí vlastní tváří,at už v sobeckosti i třeba přesvědčením o vlastním kultu osobnosti.

1 19.05.2016

Mlčení jehnátek,thrillery či jiné detektivní pátrání nechte spát,čeká vás čtenářský zážitek sociálně existenční psychologický Sběratel od Johna Fowlese. Budete je nenávidět,bude vám jich líto,bude se vám chtít oběma opovrhovat,bude to jako na houpačce,samé protiklady tak jako oni dva. Víra bude otřesena,nenávist a zlost přemužou přesvědčení. Najdete něco ze sebe z obouch postav,něco co vás semkne v pochybách a možná nenechá spát dokud se nedostanete do skličujícího syrového závěru. Existenční komorní psychologické,psané tak podmanivě,vyvolávající přitom pocity krásného pestrého motýla do sítky lapeného a přitom tak pomíjivě ve zlomku okamžiku navždy ztraceného. Beznaděj situace,emoční vypětí bezvýchodnosti z dvojího pohledu tak rozdílných lidí nad propastí pruměrnosti a na druhé straně touhou žít. I když jak vlastně žít ??
Spisovateluv potencionál je tu takřka na třista stránkách využit zpusobem před kterým smekám libovolnou pokrývkou hlavy včetně rádiovky.

6 28.04.2016

Občas při čtení vyvolávány jsou pocity,jak ve snu se zhmotniti. Nebo jak asi přemýšlí neživé věci nebo převtělování do opice. Vždycky však člověk je tam skrytý. Nezaměnitelně náročně,snově,připodobnování a typická souvětí na dlouhá přemýšlení.
Svým zpusobem stanete se samotným autorem. Ale vlastně,jaké by to bylo,stát se samotným Kafkou ???

1 22.04.2016

Knize nelze upřít originalitu. Ano samotný nápad - SILO. Vše záleží na uhlu pohledu. Pro čtenáře dosud nepolapeným žánrovým postapem,dystopií či samotným sci-fi vubec,bude dílko výtečným čtenářským spestřením a nelze než samozřejmě doporučit. Nemohu se však zbavit pocitu při listování bezmála pětiset stránek,že je tu všeho tak trochu pul na pul. Všeobecně ve známost a povědomí i v samotné anotaci se uvádí. Autor puvodně stvořil povídku,která byla vydána digitálně a pro velký uspěch rozšířena i s pomocí názoru fanoušku,načež vznikla samotná verze románu i pokračování. Do jaké míry to mělo konečný vliv na výsledek se neodvážím tvrdit,jen naznačuju jakousi roztříštěnost. Výskyt napětí střídavý,vlastně od poloviny mlhavý,tak jako samotné povstání zajímavě bez odezvy vyšumí i samotný čtenářuv zájem už v tak nějak předvídatelném ději. Karty tak trochu odhaleny kapánek kvapně. U takzvaného hrdě přiznávajícího bestselleru očekávám tak trochu více wow momentu. Naopak mě velmi potěšilo nepopisování interiéru,přílišná popisnost života pod zemí. Skvěle vklouznete do děje a velmi snadno pochopíte,jak to tu chodí,za to velký dík. Howey píše poutavě tomu nelze upřít,jen špetka toho něčeho navíc tu tentokrát chybělo. Nechci dělat ukvapené závěry ještě tu jsou dvě pokračování s jejich dalšími osudy z budoucnosti mnoha pater v hlubině,jistě více poodhalí a jako celek bude trilogie pusobit třeba jinak. Osobně neodolám,vydám se na pout do temnoty znovu. Silo tedy zatím,ne geniální nářez nebo výborný postapo,ale dobrý román určitě :-)

10 19.04.2016

V nevolnosti všedního dne,pěšákem spějícím k sebezničení. Není to návod,není to klíč,není v tom naděje ani chtíč. Odměnou muže být smíření s udělem. Proč žít s iluzí posmrtného ráje,když nebude odměna ? Co očekávat od života,už v nejmenším věku o povědomí vlastní konečnosti. Jaký smysl tomu dává člověk,vesmír je lhostejný a to je pravda,pravda pravdy o vlastní pravdě a ta je pravdivě nejpravpodobněji nejpravdivější,jaká je tedy pravda. Co je povaha reality,pohrdaní,hnus,naděje ...
Nahmatat,uchopit,přečíst každou větu a nepozastavit se téměř za každou. Náročnost hutného textu pro přinejmenším celého otevřeného čtenáře s odhodláním číst něčí myšlenky,jistě to poté u vás zanechá i něco hlubšího k přemýlání.
Mužeme s tím nesouhlasit,mužeme se přít,ale to je asi tak všechno co s tím mužeme dělat.

3 31.03.2016

Nechte mě být,já chci bejt svuj. Volný ve své vnitřní svobodě,nebezpečný nezdravými myšlenkami či chováním. Vinen NE za své konání v životní pouti,ale celou svou existencí,duševní pravou svobodou v pravém smyslu bytí.
Jestliže neexistuje buh - musí být vytvořen.
Doporučuju všem tuto knihu s mnoha interpretacemi,kde si jde pro sebe nalézt více vět s ??? než samotných odpovědí. Žádné vysvětlení konání,ani kulervoucí pointy se nedočkáte. Pro čtenáře,kteří žijí v hypnoze tzv. štěstí a pocitu dokonalosti,je tu zaděláno na solidní rozklad a otřesy pochybností o naší iluzorní realitě. Pro takové,je spíše právě taková realita neotřesitelná a pro ně bude postava svobodného Meursaulta neuchopitelná ba přímo obtížně nedefinovatelně odporná.
Jedno je téměř jisté,nenechá vás chladným ani lhostejným.
Ještě jsem TADY,lidská bytost - Meursault (cizinec).

6 24.03.2016

Osobně si kafíčko často nedávám,ale tahle Brazilská přišla k chuti.
Ano,nejde o přímočaré počteníčko,někdy pusobí rozvlekle a téměř bez dialogu,tak to bývá u těchto knih,že budete vtaženi do děje skoro v polovině. Nojo Ian M. to prostě tímhle stylem dává a přistoupit nato je docela výzva i když trošku nadneseně. Avšak TI co očekávají od čítání něco víc než chvilkovou kratochvíli s výbuchy a prvoplánovým příběhem,dostanou nadžánrovou saj-finu.
Skloubení více časových období není sice nic novátorského,ale ta skládanka funguje. Osobně mi vyhovuje právě tahle forma bez přehršel technických informací,unavných popisu,prostě se jde hned bez okolku na věc.
Exotično sedí spolu s džunglí jak tukan na břehu Amazonky,futebolem,telenovelama-jsme přeci v Jižní Americe s podstatou reality a míněním,že tak uplně vše není v naší moci a tolik naši vychvalováné svobodné vuli. Jo a kalhotky s kočičkou Kitty bych vážně nečekal :-)
Vzhuru napříč do všech univers,tam do Brasylu,kdysi,ted,potom a vlastně navždy.

18.03.2016

Kdo jste někdy o sobě pochyboval,klamal sám sebe a chcete se do toho ponořit ještě víc,zkuste tohoto Camuse.
Bude se vám možná trošičku dělat divně. Z čeho ? Na to si přijdte sami. Patřičně se v některých pasážích (sebe sama) přistihnete a poté vás dost možná i často zamrazí.
Až si tímhle monologem projdete ... tahle šleha stála za víc než za přečtení,něco se vám krapet změní v hlavě,vidění co si necháte stejně pro sebe.

3 09.03.2016

Největší mínus tohoto vydání je anotace na obálce,neskutečně ukecaná až hanba. Jinak slušně plynule psaná Vonnegutovka,někdy toho expresionismu na mě bylo trošku moc,ale rozhodně jako celek patří k těm nejlepším dílkum autorovým. Klído bych doporučil lidem,co chtějí něco od Kurtíka na rozjezd. A ten závěr je nezapomenutelnej :-)

04.03.2016

Byli pasivní,chamtiví a neuvěřitelně,fantasticky sobečtí.Psychologicky byli skoro všichni otroky - otroky víry,otroky sobě podobných,otroky drobných vášní,otroky ziskuchtivosti.A jestliže se z vule osudu některý z nich narodil nebo stal pánem,nevěděl,co si se svou svobodou počít.A v nejkratší možné době se znovu stával otrokem - otrokem bohatství,otrokem zvrácené nestřídmosti,otrokem zhýralých přátel,otrokem svých otroku.
Je těžké být bohem - A. a B. Strugačtí

Ty jejich uvody,člověk se octne někde a s někým a než si to dá dohromady kdo s kým a proti čemu už je skoro uprostřed. Poté se to začíná rozjíždět a dokonalé obrátky nabírá v poslední čtvrtině,na závěr už září,krystalizuje vše do klubíčka,které si kotě pomalu rozmotává,tak nějak si i s námi autoři hrají,na konci budete odměněni. Vše se,jak už je u nich zvykem nedozvíte,o to víc je to na vás a vašem zadumání.
Opovržení všemi totalitarismy,fašismy,komunismy i jinými (ismy) z textu přímo číší.
Muže se veškeré lidstvo mít někdy líp,dospěje v předsudkách i v jiných omezenostech ?
Je naděje rozmotat nitky klubka zažitých zamotaných kruhu ? Na to si čtenář muže přijít už sám.

PS: Dialog Rumaty s Budachem patří opravdu k předčasným vrcholum samotné knihy.

7 24.02.2016

Originální,satirické,mnohovrstevnaté. Kontramace,soudruzi,mágové a papoušek. Bylo toho tam tolik,někdy si některé knížky říkají o druhé přečtení hned a tahle za to vážně stojí. Příště tedy budu pozorně hledat,asi si to poté dám všechno víc do nějakých souvislostí a nebo taky ne :-) Absurdum - Ničevo.

8 18.02.2016

Dobrá zpráva od fandy pro všechny Fandy co to jejich hlavy unesou a pro ně jedny z dalších originálně vybroušených Dickových mnohovrstevnatých světu. Opět si budete užívat v oblíbených autorových tématech,tak jak už jistě sami tušíte.
Uvodní dystopická a co se stalo s tělem Louise Sarapise se dozvíte v Co říkají nebožtíci.
Dále cestovka - časovka skličující černohumorná Orfeus na hliněných nohou se skvělým nápadem neméně i samotné hrátky s pseudonymy.
Oblíbené spisovatelovo téma po bombě v Tenkrát s Parádnicí Pat,kdy lidstvo kolabuje a ujíždí ve stolní hře. S touto povídkou se pojí i dovětek v poznámkách na konci knihy,kde se dozvíte jak toto dílko vznikalo a kde. Díky manželce,která neměla tolik pochopení,to už však nebudu prozrazovat. Někdy okolnosti dají vzniknout něčemu,co by za jiných vypadalo uplně jinak,dá se vlastně spekulovat o tom ... nikdy by nevzniklo to,kdyby se nestalo osudové to,hm jak Dickovsky mrazivé. S tím se pojí i vznik zbožnovaného románu Tři stigmata Palmera Eldritche,které tak povídky obohacují o další sféry z Philipova života,jsou doopravdy neméně zajímavým počtením a dávají textu další rozměr.
A to už jsme se přiblížily k Záložníkovy o zvrácenosti jedince,posedlosti moci,politikaření a jeho volným pokračováním - Co si počneme s Raglandem Parkem ? s postavou folkařského psionika.
Závěr patří třešničce - Život s Blobem o absurditě války a jejich ironických dusledcích v podání černého humoru i beznaděje.
Když ho máte rádi nic neřešte,jednoduše pořidte,protože to není povinnost,ale pouhopouhá čirá fanouškovská nutná přirozenost :-)

5 10.02.2016

Někdy se ztratí oblíbená kočička,někomu zase drahá ženuška ...
Ztráty mohou být ruzné a z mnoha duvodu,ale jedno je jisté - téměř nikoho nenechají lhostejným a toužit,strádat je tak těžké. Tahle Murakamovka je přesně taková. I v těch zdánlivě slabších povídkách je stále to co máme na autorovi rádi. At už tajemná nemluvná postava jako v Drime my car,stereotypní banality každodenosti,hudba a skladby jako vždy součástí děje,ne-konce bez pointy,dnes už téměř legendární. Nedořečenost skrytá v řádcích tak dává další výzvu k pozornějšímu vícero čtení.
Povídka Nezávislý orgán o vnitřním rozkladu člověka,který je zdánlivě nad věcí,ale kdo vlastně jsem,PROČ se to stalo. Šeherezáda o zamilovanosti s přesahem posedlosti a tajných výprav za školou. Kino možná jako spisovatelovo alter-ego opouští nakonec svuj bar s jazzovou muzikou a vydává se skrývat sám před sebou,možná i právě před tím co ztratil,nakonec i na něho dosedne to co si zprvu odmítal přiznat. Zamilovaná proměna Kafky - Samsy a jeho zdráhavé nitro v jakémsi bezčasí,kde mu přitom nejde jenom o tělesnost,chce být jenom jednoduše součástí a radovat se i třeba z těch pro nás tzv.banalit nezávazného dotyku i obyčejného hovoru s dívkou na hony tak vesmírně pro někoho vzdáleným. Třešničkou se tak stává poslední stejnojmená Muži,kteří nemají ženy,Schizoidní-hypnotycká-snová-skličující-Kafkovská,kde se objeví při samotné procházce socha jednorožce.
Vždyt přeci stát se mužem bez ženy je nesmírně snadné. Složitost ztráty oblíbené ženušky,zdánlivě na první pohled jednoduchá,tak jako zpřehýbaně náročný skládankový tvar origami kočičky.

9 02.02.2016

Postava neurčitého pohlaví shlíží z pontonové výšky v ustech převaluje bídí,pozoruje vše v posvátné tichosti. Obličej,rysy tváře,záškub svalu,detail oka,paprsek světla dopadající na sítnici,impulzy vysílané do mozku,nervová vlákna uvnitř vědomí se snaží uspořádat vjemy a pocitově uspořádat chápání vzdáleného představení za staro mega kulisou Váránasí. Na nedalekých ghátech probíhá další z mnoha pohřebních rituálu. V parném srpnovém dni,se objímají kouř spolu s popelem a pod tím vším pomalu plyne neměná tvář gangy. Ženy v tradičních sárí s bindi na čele proplétající se v křižovatkách mnoha kultur,splývají spolu s nesčetnými bohy,geneticky upravených lidí,sentinelu a nad tím se na nebi tvoří zlověstná černá mračna vytouženého monzumového deště. Jsou však ještě příliš daleko odtud ... snad možná existují v myšlenkách ve vzpomínce na líný dým stoupající z vonných tyčinek.
Atmosférická Řeka Bohu si vystačí i bez přílišných popisných detailu,ani neubíjí technickými vymoženostmi. Tohle udržet všechna ty vlákna v hlavě a ještě to hodit na papír,uctivá poklona při bohyni Kálí. Mnoho cizích výrazu muže být pro svoji nezažitost někdy příliš,ale to je na tom právě to osobitý a tajemný zároven,někdy mě spíš vyhovuje právě to neznámo a když bude nejhuř je tu příjemný slovník k vysvětlení. Její kouzlo je v tom,že je to jednoduše velký celek,který do sebe zapadá jak cípky puzzle. Spousty postav opravdu čtení neusnadnuje,proti tomu se i samotná Kamasutra jen těžko ubrání i u mě se dostavoval efekt zapomínání kdo je kdo,však ten čtenář co vydrží a začne se o něco více orientovat,ponoří se v postupném pomalém ději přijde si na rozmáchle podaný mix ruzných sub-žánru od space opery,robotyky,cyberpunku i klasických zlatých scífek. Sposty charakteru,milostných pletek,sexu,intrik,zvratu,tajemna,napětí ve kterém hraje roli jedna pro Indy roky sjížděná a duležitá telenovela,která se line příběhem,jako tenká červená nit spolu s nasáklou exotikou,ale co bych sákrišna prozrazoval. Vše tomu dodává ten vyjimečný pocit,že něco takového jsem dosud v ruce nedržel,jak už bylo řečeno je to VELKÝ a míří vysoko v mojí oblíbenosti.
Dobré ráno stará dobrá Indie a hodně štěstí.

1 25.01.2016

Špuntík není zas až tak vyloženě šleha,jakou tak nějak od těchto autoru očekávám. Celkově však do dílek autoru zapadá a čte se fajn. Dalo by se říci,trošku je to o neslučitelnosti kultur. Hlavní postava to je to pravé schizo-psycho,samozřejmě se nedozvíme víc než je třeba a nebude vše vysvětleno,ale o to tu právě jde,jak typické u Strugackých,navíc to mlžení,děsně ocenuju. Nerad přicházím o roušku zahalenou tajemstvím. Co je doslova neodpustitelný,tak to je samotná anotace knihy,která prozrazuje drtivě vše duležité,ale tímto nešvarem vydavatelu se setkáváme i v současnosti (bohužel) .

11.01.2016

EMOCE a CITY provází tuto knížku po celé čtení. Smutnění jaké přináší svět malé Radunky,radost,nostalgicky milé vzpomínky,obrazotvornost jede na plné obrátky,to jiskření mezi stránkami,malinkaté,ale o to silnější. Chvílemi se v kukadlech objevilo i něco na krajíčku. Po dočtění křičím v duchu tiše ... prosím ještě,ještě.

9 06.01.2016

Tuto Saganovku,jsem neplánovaně otevřel zrovinka letos,po 20 letech od prvního přečtení,ano tenkrát v roce 1996 kdy jsem v ní listoval,nás také C.S. opustil do věčnosti. Je stále fascinující i závratně myšlenková jako tehdy. Saganova pout lidského tvora,vyjádřená v kosmickém kalendáři ke konci roku a to doslova v posledních vteřinách do které se vměstnají veškerá lidská konání,jako protipol v užasně nepředstavitelném stáří kosmu. Uvahy o mozku,inteligenci nejenom lidské,zákoutí snu,dědictví plazích i jiných předku,pamět přírody a další. Carluv odkaz je stále živý v myšlenkách i v jeho ryzím optimismu. Imaginárně smekám klobouček,nejenom jako autorovy,ale i jemu samotnému člověku.

2 06.01.2016