OsolenéKnihy
komentáře u knih
Třpytící se město
Lenka Bandurová
S knihou jsem poprvé měla tu čest před několika lety, kdy jsem ještě byla velice nenáročný čtenář, a bavila mě. Ale teď na tom vidím všechny ty chyby, které nejsou zrovna v malém měřítku. Jedna hvězdička je za grafické zpracování.
S čím mám největší problém, to jsou postavy. Vztah Thomase a Ley je naprosto nezdravá ukázka toho, jak si jeden musí neustále dokazovat dominanci a druhý odporovat. Na jejich hádkách byla postavena celá kniha a to je prostě málo. Ostatní postavy byly na facku z mnoha důvodu.
Už nikdy nechci slyšet slovo lilie a jestli mi ji někdo někdy dá, asi mu kytku omlátím o hlavu.
V knize bylo neskutečné moc nelogičností a protiřečení si, styl psaní byl velice jednoduchý, ale místy až tak, že to nedávalo smysl.
Náš dům je v plamenech
Greta Thunberg
Kéž by této knize dali šanci všichni, co popírají klimatické změny a tuhle osobu nemají rádi. Do problematiky vás uvede příběh celé rodiny, osvětlí vám její fungování a pochopíte, že Greta to opravdu nemá od rodičů. Dozvěděla jsem se zde spoustu informací o klimatu. Jen v závěrečných projevech to bylo už dost podobné a tak jsem trochu ztrácela pozornost.
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Posloucháno v audioknižní podobě a nemohla jsem udělat lépe. Interpretace je špičková a rozhodně ji řadím mezi své nejoblíbenější, po celou dobu poslechu jsem věřila, že jednotlivé osoby jsou skutečnými dětmi, reálnou MIlou, Petrem, Katkou a Frantou. Čímž jsem se dostala i k tomu, jak výstižná celá kniha byla, jak její svět dospělých, tak ten dětský a právě díky té skutečnosti to žeru od začátku do konce. Do každého dítěte jsem se dokázala jiným způsobem vžít, jejich dobrodružství byla dokonale vtipná a zároveň z toho mnohé plynulo. Knihu jistě potřebuji i fyzicky ve své knihovně! A moc moc ji doporučuji dále! Je pro všechny každého věku a každému má co naídnout.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Mám ráda příběhy o rodinných tajnostech a kostlivcích ve skříni. Ty, které jsou v našem českém literárním světě nejvíc vidět, jsou ale proti Zahradě... Oddechovky. Když vloni vyšla Poupátka a otevřela u nás tématiku zneužívání dětí, věděla jsem, že žádnou další takovou knihu už nechci vidět. No, a tady jsme. Optikou dospělých osob, které nepatří zrovna mezi veselé kopy, retrospektivně sledujeme jedno velké neštěstí. Začíná to smrtí, ale garantuji vám, že to skončí hůř. Ono to totiž nejdřív vypadá, že neukotvený Marek prostě neví, co se sebou, jenže brzy začne dostávat nápovědy, že to není jeho největší problém. Autor čtivě kombinuje několik stylů, pro různé postavy vyhrazuje různé typy mluvy, a právě ten nejvíce květnatý se dostane snadno pod kůži, zavrtá se, a manipuluje, ale vy do posledních stran nevíte s kým. Kniha graduje do temnot a moje stupňující se zděšení vedlo k zadrženému dechu a rychlému otáčení stran. Což je přesně postup, který nedoporučuji, pokud se knihou nechcete nechat totálně semlet. Byla to fakt síla, ale zároveň čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenete.
Květy zla
Charles Baudelaire
Tohle je prostě první sbírka, kterou si představím pod slovem poezie, a i když nemám načteno tolik, kolik bych si přála, přesně tohle on ní čekám a přesně tohle v ní budu do budoucna vyhledávat!
Eragon
Christopher Paolini
Eragona jsem četla již podruhé nebo potřetí a hodně mě překvapilo, že mě stále baví. Přece jen, mé první čtení proběhlo, když mi bylo 10-12 let, a to už je nějaká doba. Od té jsem přečetla spoustu dalších knih, mám větší přehled, užší kritéria a jsem náročnější, ale stejně mě to ohromilo. Spoustu zvratů jsem zapomněla, takže mě překvapily stejně jako prvně, ač jsem žila s vědomím, že knihu umím nazpaměť. Budování a představování se světem je zde ukázkové, už od první strany na vás čiší taková atmosféra, že vám je okamžitě jasné, kde se nacházíte a trvá po celou dobu knihy. Akční scény, boje, to vše jsem si představovala tak živě. Postavy? Připadá mi, jako by byly skutečné. Takže tady skládám jednu velkou poklonu autorovi, protože si ji zaslouží i po těch letech! Další díly si určitě také přečtu znovu!
Spočítej hvězdy
Lois Lowry
Za mě skvěle zpracovaná kniha, která sleduje průběh druhé světové války v Dánsku, už jen to prostředí mě na tom velice překvapilo a v pár stránkách jsem dostala úžasný příběh. Nejvíce mě potěšil autorčin doslov, připadalo mi to jako krásné uzavření příběhu.
Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
Teskná a smutná kniha vyobrazující krutost a paralelu člověka se zvířetem, si mě dokázala získat a udržet při čtení, vyvolala ve mně mnoho emocí, a některé přetrvaly i po dočtení.
Místa, kde jsem plakala
Holly Bourne
Hlavní hrdinka se potýká s tím, že brečí. Brečí kvůli klukovi, který s ní manipuloval, brečí kvůli tomu, že svaluje vinu na sebe. Holly Bourne ale neničí jen své postavy, v průběhu knihy na vás dokáže zapůsobit tak, že čím víc se Amelie se svým traumatem vyrovnává, tím víc je čtenář dojatý. A role se vymění. Posledních 100 stran jsem přečetla za hodinu a to je šílené, nejsem rychločtenář a jsem v šoku. Z toho, jak autorka dokázala vtisknout tak věrohodný obrázek vztahu do knihy pro mladistvé. Z toho, jak popisuje první terapii a vůbec terapii, čímž dává jasně najevo, že je pro každého a nikdo vás během ní nebude odsuzovat, že můžete přijít s čímkoliv. Také je to cesta fakt velkého sebeuvědomění, je to pecka, je to boží, a v rozporu s poslední větou knihy brečím já. Tohle miluju.
Knihu mi poskytlo v rámci spolupráce nakladatelství Booklab.
Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
Slíbila jsem si, že budu konstruktivní a nebudu do toho tahat pocity, kterých z této knihy bylo fakt hodně. Ale... Ono to nejde. Neil Gaiman je mistr fantasie a možností, které obdivuji už samotné. Ovšem je to taky geniální vypravěč, takže když spojíte fantaskní jedinečnost a čtivost, která vám nedovolí se od knihy během jejího čtení odtrhnout, vyjde vám z toho mistrovský kousek. Pak je tu způsob, jakým to celé dokáže zapůsobit na vaše emoce. Kniha startuje u scény s pohřbem otce hlavního hrdiny, ale příběh jeho samotného začíná v jeho dětství. Urputná melancholie čiší z jeho popisů rodiny a prostředí ve kterém vyrůstal. A tak je pro čtenáře záchrannou kotvou dívka, která chlapci začne ukazovat to lepší ze světa. Myslíte, že idylka vydrží? Možná tak na dvou stranách. Gaiman se vyžívá v týrání a proto postaví dvěma dětem do cesty záporáka tak děsivého, že by vyděsil i otrlého dospělého. Výhoda tohoto emočního ždímání? Atmosféra. Během celého dění cítite statickou elektřinu bouřkových mračen, ze kterých ale ani neprší a neblýská, prostě nad vámi těžce visí a dávají najevo, že tuhle knihu nedočtete ve zdraví, protože vám ukáže, co všechno se ještě může pokazit. I když víte, že vás šťastný konec za takových podmínek čekat nemůže, doufáte v něj, jako by to byla poslední věc, na které záleží, a upínáte se k němu. Nakonec vás to ale stejně rozloží a nebudete schopni ničeho dalšího. A pokud si říkáte, že na vás text nemůže zapůsobit natolik, dojedete na ilustracích. Nikdy jsem nečetla knihu, kde by styl, obsah i tahy jednotlivých kreseb tolik seděly k příběhu. Překlad Viktora Janiše? Ano. Takže není nad čím váhat, moji milí. Tahle kniha nezničí jen vás a zjistíte, že nejste jediná oběť nehezké manipulace, která vám způsobí takové reakce, že vás zvraty budou děsit i ve snech. V tom je to kouzlo. Vy se jí vlastně chcete nechat zničit. A věřte mi, že se vyplatí podlehnout a unášet se na vlnách v moři kočičích ocásků. Upřímně jsem si myslela, že už na mě kniha nemá vliv, ale teď mám problém pokračovat v existenci, takže jsem se šeredně spletla a jdu ji číst znovu.
Za knihu patří mé veliké díky Nakladatelství Argo, které mi zaslalo knihu jako recenzní výtisk v rámci spolupráce.
Baletky
Miřenka Čechová
Nejdříve jsem knihu neplánovala číst, myslela jsem, že to není pro mě, pak se začaly objevovat nadšené reakce a navíc mě zlákalo baletní prostředí. Nejen o jeho toxicitě kniha vypráví a ačkoliv mi bylo líto, že zde nebylo trochu blíže popsané - přece jen, spíš než knihu o neřízeném životě, který vede do... záhuby, jsem čekala právě ty baletky - jsem si užila du formu a vyprávěcí schopnost autorky, která prostě dokázala vtáhnout a vzít vás na šílenou exkurzi do studia mladých holek, které odhalily pražská zákoutí snad příliš brzy. Protože jednu z postav znám, dozvěděla jsem se, že ne všechno bylo přesně tak, jak se to kdysi odehrálo, ale vůbec to neubírá na autentičnosti a upřímně mi to nepřipadalo přehnané, přitažené za vlasy nebo jinak nadsazené. (Šlo o drobné změny.) Naopak. Knihu jsem přečetla za večer a tvorba Miřenky Čechové mě velice láká i dál. Její syrové popisy a nepřikrášlená, byť drsná realita internátu a konzervatoře mě opravdu hodně bavily.
Eliza a její nestvůry
Francesca Zappia
Tuhle jsem si prostě zamilovala. Středoškolské prostředí a hlavní hrdinky šedé myšky nesnáším. Ale Eliza je jiná v tom dobrém slova smyslu, má nějaký zájem, pro který žije a já se tak našla v jejím chování, že jsem si občas myslela, že autorka popisuje mě samotnou. Je mi jasné, že hlavně kvůli tomu je u mě kniha tak vysoko, ale má i další plusové body. Například za zpracování tématu psychiky. Co mě ke konci štvalo, to byla postava Wallace, protože se začal chovat dost sobecky a ač jsem jeho pohnutkám rozuměla, myslím, že mohl ubrat. Autorka vlastně stvořila takové dva světy, Elizin a ten Nestvůrného moře. Je mi skoro až líto, že si Nestvůrné moře nepřečtu také. Děj mi plynul rychle, ubíhalo to, kniha mě donutila číst v každé volné chvíli, v duchu jsem se těšila, až se k ní vrátím. Myšlenky z ní jsem si zapamatovala a stále nad některými přemýšlím. Být ještě mladší, myslím, že mě potěší mnohem víc. A nemám k tomu jedinou výtku. Příběh si mě získal a těším se na další autorčinu tvorbu.
Úsměv
Raina Telgemeier
Raina prostě umí! K jejím knihám jsem se dostala díky Nervům, což je u nás její nejnověji vydaná kniha, a prostě mě vzala za srdce, takže další komiksy byly jasnou volbou. Úsměv skýtá autobiografický příběh, který však není jen o rekonstrukci vyražených zubů, je i o kolektivu, pubertě a rodinných vztazích. Nutno podotknout, že Raina je velice sympatická mladá dáma a s rodiči má super vztah, který je o vzájemné důvěře a respektu, což mi připadá super, většinou v knihách najdeme spíš rozpadlé rodiny a fracky, takže tohle možná ocení právě i rodiče, kteří chtějí lépe porozumět generaci svých ratolestí. Kresba je strašně příjemná, hodí se k žánru a já mám takový dojem, že jsem se do autorčiných knih fakt zamilovala a budu její tvorbu sledovat ještě dlouho.
Spící obři
Sylvain Neuvel
Knihu jsem nyní četla podruhé a přestože nese charakter thrilleru a staví na mnohých zvratech, i nyní mě přesvědčila o tom, že si mé nadšení zaslouží. Poprvé jsem ji četla asi před třemi lety, a i když jsem si ten příběh tenkrát zamilovala, je vidno, že mi paměť až tak neslouží a mnohá odhalení na mě udělaly stejný dojem, jako při prvním čtení. Moc se mi líbí zapojení mystiky a tajemna, pan Neznámý je postava, kterou byste nejradši zabili, ale nakonec se přistihnete, jak jeho manipulativním schopnostem fandíte, aby stál pořád při postavách, které je těžké si neoblíbit. I když je kniha jednou velkou sbírkou rozhovorů, charakter postav dobře vyniká a v situacích jednají prostě jako lidé, humor se tu přesně trefil do toho mého a to je vždy bod k dobru. Těším se i na rereading druhého dílu, věřím, že na mě bude mít stejný účinek, jako ten první a Spící obry doporučuji, kudy chodím. Fandím tady i zapojení světové politiky, super záporné postavě, o které byste neřekli, co se z ní vyloupne a skvělému rozehrání děje, který hodně prozradí během prvního dílu a ještě si zvládne připravovat půdu pro ty další. Líbí se mi i to, že to není čistokrevné sci-fi a tak kniha má potenciál zaujmout širší okruh publika. Je mi líto, že u nás nevyšly další autorovy knihy, ale chystám se na ně alespoň v originále.
Praskliny
Klára Vlasáková
Mám pro podivné knihy slabost a tahle mezi ně jednoznačně patří, takže ačkoliv si nejsem stále úplně jistá tou hlavní myšlenkou či nějakým jednotným poselstvím, pro mě to neslo spoustu otázek dílčích a průběžně spíš přibývaly, takže než abych na ně hledala odpověď v knize, donutilo mě to zamyslet se nad tím za sebe. Obzvlášť důsledně se mi do hlavy zaryly pasáže o stereotypech, ty jsem prožívala spolu s postavami. A konec mě fakt dostal, dodal tajemnu celé knihy korunu a kdyby to tak krásně neuzavíralo celou tu divnost, asi bych bažila po pokračování. Je to kniha, která určitě nesedne každému, ale nemyslím si, že by byla špatná. Spíš tu jde hodně o to, jak blízká vám budou témata, kterými se zaobírá. A i když ji asi nikdy nepochopím celou, Klára Vlasáková mě svým autorským umem zaujala a jistě si pohlídám i vydání jejích dalších knih.
Kruh se uzavírá
Julie Benson
Tak závěr série mi připadal úplně nejlepší a i nejpropracovanější, myslím, že se vyplatí skrze ty dva průměrnější první dva díly dostat až sem. Líbilo se mi, že to konečně mělo i nějakou myšlenku a spád, nenudila jsem se a příběh je skvěle uzavřený. Moc fajn, i když superhrdiny moc nevyhledávám, tohle pro mě bylo jako oddech od jiných a těžších komiksů ideální.
Knihu jsem obdržela a četla v rámci spolupráci s Nakladatelstvím CREW. :)
Orange. Kniha třetí
Ičigo Takano (p)
Asi nejemotivnější manga, kterou jsem zatím četla. Na pocity čtenářů hraje velice příjemně, není to přehnaný doják, je to jemné, něžné, laskavé a byť trochu naivní, neubránila jsem se slzám. Připadá mi to krásné a jsem fakt hodně zvědavá, jak to dopadne. Ale bojím se, že mě ta série zničí, než se to dozvím. :D
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Škoda, že jsem se celou dobu nemohla zbavit podobnosti s Molierem, určitý vzorec jsem v tom z nějakého důvodu viděla a už mi to zůstalo. :D Ale jeho díla mám ráda a tak mi to nijak nevadilo. :) Komedie je to svižná a chytlavá, je snadné se podmanit a užít si příběh, který nese i mnohá ponaučení.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Rozhodně lepší, než Plešatá zpěvačka, dokázala jsem se do toho vžít mnohem snáz, připadalo mi to humornější, také maličko hlubší. Bavilo mne to a takové divadelní představení bych i navštívila. (Kdyby to bylo možné, dám spíš 3,5 hvězdičky, takhle má půlku k dobru.)
Šelma
Andrew Mayne
Poslouchala jsem jako audioknihu a provedení bylo skvělé, interpretace mi sedla a dělala knihu o něco snesitelnější. Ale vůbec to nepomohlo táhlému a nudnému ději, který kniha obsahovala. U thrilleru bych čekala daleko větší spád a tohle bylo jak žvýkačka na botě. Určitě mi nevadil hlavní hrdina knihy, vědec jako vyšetřovatel nabízel zajímavou perspektivu, pohled, který od klasického vyšetřovatele pravděpodobně nezískáte, což byla super změna. Všechny Theovy úvahy byly logické, sociálně byl zdatný přesně tak, jak by se dalo od vědce čekat, a tak se občas vyloupla i vtipná situace. Nápad hodnotím jako velice zajímavý, ale tak trochu nevyužitý hlavně z hlediska chybějícího napětí a také minimálnímu soucitu s obětmi, ten jsem si nedokázala vybudovat během celého poslechu a o to méně mě to zajímalo.
