p.mihoc
komentáře u knih

Všechny povídky jsou vcelku vyrovnané. Žádná není vyloženě špatná, ale na druhou stranu chybí pořádná pecka jako třeba Prám, Jaunt nebo Pitevní sál č. 4.


Své největší skvosty jako Hrůza v Dunwichi, Stíny nad Insmouthem, Volání Cthulhu apod. měl Howard ještě před sebou, ale i jeho první práce dokážou vyvolat celkem nepříjemné až úzkostlivé pocity. Strach s jeho stylem vyprávění opravdu nabývá téměř na hmatatelnosti a zlo v té nejčistší podobě sálá s každé přibývající povídky.


Neuvěřitelně krásně napsáno. Klobouk dolů před odvahou Nabokova zveřejnit tohle ve své době určitě hodně pobuřující téma.


Luxusní politický thriller točící se kolem činností špiónů, tajných agentů a vládních špiček v období studené války mezi USA a SSSR. Moje přvní Clancyovka a rozhodně ne poslední.


Naprosto nádherná kniha. Puzo musí mít v rodině mafiána. Jak tohle mohl vše tak do detailu vystihnout a popsat. Nechápu.


Opět neskutečný nářez. Pár věcí jsem sice úplně nepochopil, postav bylo asi 500, neustále jsem se vracel na jejich seznam, abych se v tom neztrácel, neustálý tlak na mou představivost, pozornost a paměť způsoboval konstantní přehřívání naplno pracujících mozkových závitů, nepřátelsky skládaná souvětí často na první čtení nedávající smysl, nesouvislé navazování na jednotlivé sbíhání a obří počet hustě popsaných stran mě stejně i po sedmé pro běžného čtenáře detektivek nepochopitelně doslova přilepilo Eriksonovou Mockrou ke gauči tak mocně, že jsem to tentokrát zvládl znásilnit za 8 dní lígy daleko od naší reality. Vedle Půlnočních vln nejlepší svazek.


Buddhismus přináší mnoho celkem zajímavých myšlenek a praktik na jejíchž převedení do praxe bych ovšem neměl trpělivost.


Ano Deaver píše pořád stejně. Už vím co tak zhruba během četby očekávat. Propracovaný děj, šílené, ale logické zvraty, literárně nijak vytříbený, ale velice čtivý styl a úžasný tah na bránu. Zase jsem celou dobu tipoval padoucha, ale opět marně. Má nejlepší Rhymovka (četl jsem 4) a dost možná jeho nejlepší zásek vůbec. (dohromady přečteno 10 knih).


Podobný pocit jako u Hladových her. Zdlouhavé, rozplizlé, místy totálně nudné. Přeci jen jsou i výborné pasáže, ale není jich mnoho. Po Hyperionu zklamání.


Hltal jsem Cestu, Tahle země, Dítě Boží, Vnější tmu, ale Pasažér je pro mne absolutně nestravitelný.


Jediná výtka za mě směřuje k hromadě odborných pojmů, u kterých by laik uvítal vzadu knihy jednoduchý slovník s vysvětlením. Jinak klobouk dolů. Můžu podat přihlášku na fakultu:-)


Uffff. Tento díl se táhl jako ranní hlen letitého kuřáka. Po geniálních ohařích působí tento díl jako studená sprcha. Díky epickému závěru, který předchozí dějový balast a nekonečnou vatu jakš takš dokázal spojit dohromady, hodnotím trojkou.
