p3tris komentáře u knih
Musím se přiznat, že nepatřím k velkým fanouškům Johnnyho Cashe a country vůbec. K tomuto zpěvákovy jsem se dostal až díky skvělé předělávce Hurt od Trenta Reznora. A samozřejmě i díky filmu Walk The Line. Ale jsem obrovským fanouškem Nicka Cavea, jehož životopis od Reinharda Kleista mě doslova nadchnul. Takže jsem sáhl i po Cashovi. Jeho příběh tolik neodbíhá do snů a představ, takže je více srozumitelný. Ale podobně temný. K tomu napomáhá perfektní černobílá kresba. Občas mi (například ve ztvárnění kouře) připomínala mého oblíbeného Franka Millera nebo Mike Mignolu. Ale tomu srovnání se asi nikdo, kdo kreslí tuží, úplně nevyhne. Podle mě jde o dobrý způsob, jak se seznámit s tímto hudebním fenoménem i pro člověka, jehož šálkem kávy zrovna country není.
Před 24 lety, ještě jako gymnazista, jsem se poprvé podíval na Midkemii. Stalo se tak v knize Mág, v první kapitole, nazvané Crydee podle jednoho malém západním vévodství. A já se do ní zamiloval. Teď, o 10 knižních cyklů, 37 knih a 13 198 stran později jsem se s ní na stejném místě rozloučil v totožně nazvaném epilogu. Kruh se uzavřel. Zažil jsem tam úžasná dobrodružství a potkal rozličnou škálu hrdinů i zloduchů. Postaviček vážných i vtipných, ale vždycky perfektně napsaných. Na pozadí dlouhého Pugova života probíhaly osudy celých generací rodin conDoinů nebo Jamisonů, sledovali jsme vzestup rodu Acoma až k císařskému stolci na Kelewanu, podívali se na temný svět bezohledných Desatů i do Pátého kruhu obývaného démony. Proti hlavním hrdinům stál vždy mocný nepřítel, ať už to byli dračí vládci Valheru, šílený mág Sidi, démoni, nebo prapodstata všeho vesmírného zla známá jako Děs. Takže žádná z postav, byť sebedůležitější, si nemohla být jistá životem, což dodávalo knihám neustálé napětí. Je mi líto, že už se do Midkemie nepodívám, přesto Vám, pane Feist, za ten zážitek z celého srdce děkuji.
Během toho, co se odehrává občanský válka o korunu Ostrovního království, kde své oddíly vedou do boje tři bratři conDoinové, připravují se Pug, Miranda, Nakor a Magnus pod vedením Macrose na poslední střet. Uzavřeni v jiné dimenzi nám odpoví na plno doposud otevřených teologických a filozofických otázek, týkající se vesmíru Midkemie. Je jasné, že oběti budou nesmírné a to i přes to, že se k uzavření trhliny spojí magie celé planety a nečekané pomoci se dostane i od Temných elfů. A pod vedením posledního z Valheru přilétají i draci. Ale bude to stačit? Vyvrcholení celé ságy je epické a i když měl autor pár slabších momentů, tady je zase ve vrcholné formě. Epilog se stejným jménem, jako měla první kapitola, všechno krásně uzavře.
Název je trochu zavádějící, protože kniha se nezabývá pouze prostitucí v táborech. Odkrývá tabuizované téma prostituce třeba i v okupovaných zemích, převážně ve Francii. Přesto, že se neslučovala s nacistickou morálkou a prostitutky byly posílány do táborů stejně jako židé či homosexuálové, stala se pro SS plnohodnotným průmyslovým odvětvím a velice důležitým prvkem pro udržení morálky vojáků. Stejně tak i nedílnou součástí špionáže. Jedna z kapitol se pak věnuje známým sadistickým dozorkyním. Všem, kdo se zajímají o druhou světovou válku a holokaust, kniha pomůže rozšířit si obzory i o toto netypické téma.
Úžasná pohádka plná Tolkienovi fantazie, která leckdy připomíná jeho Hobita. A perfektní zpracování českého vydání, kdy na jedné straně máme překlad a na druhé originál, psán mistrovým rukopisem a doplněným krásnými kresbičkami.
Objektivně nejhorší knížka ze série "Obrázků". Některé kapitoly jsou jakoby neukončené a i když se velká část odehrává během druhé světové války, je úplně ignorován zahraniční odboj. Perutě v RAF, obrana Tobruku, 1. čs. smíšená divize v SSSR nebo nezkreslený pohled na Duklu by si své stránky určitě zasloužily. Největším zklamáním pro mě ale byla kresba paní Šalamounové, která se s hravostí pánů Kalouska ani Fibricha zkrátka nemůže rovnat a i některé vtipy působí zbytečně násilně. I přes tyto negativa bych jí ale stejně všem rodičům pro své ratolesti doporučil.
Při čtení budete v hlavě slyšet hlasy herců a vidět obrazy z pódia. A stejně jako v sále se budete královsky bavit, protože vlastně jde "pouze" o přepis scénářů. Naše divadlo mělo několik výtečných autorských dvojic (namátkou V+W nebo Š+G) a také hodně těch špatných, hlavně v období normalizace. Je proto s podivem, že právě v této době vzniklo duo Smoljak & Svěrák, které je mi svým pojetím humoru ze všech nejbližší. Jdu si po tisící sto třicáté šesté pustit Nejistou sezónu.
Krásný průřez Schulzovou tvorbou. A i když je na pozdních kresbách vidět zhoršující se autorův zdravotní stav, humor ho rozhodně neopouštěl.
Hned na začátku vás musím varovat. Tohle pochopí jen určitá skupina lidí. Ta, která má doma neurotické chlupaté zvíře. Sobecké zvíře. Ale taky hrozně roztomilé zvíře, které krmíte jen proto, aby vypadalo spokojeně. Jiný užitek z něj vlastně ani není. Tohle je pro lidi, které si ochočila KOČKA.
Tukan je pro generaci geeků a pařanů něco jako rocková hvězda. Člověk, který moderuje (nejen) popkulturní akce, tvář několika pořadů v TV a v neposlední řadě dlouhodobý redaktor pravděpodobně nejlepšího časopisu o hrách u nás. Jenže já mám na hrbu skoro stejně křížků jako on (pode mnou se protočila Zeměkoule ještě o něco vícekrát) a beru ho spíš jako takového virtuálního kamaráda. "Virtuálního", protože náš osobní kontakt se omezil na pár komentů a konverzací na FB. Je to pro mě člověk s velmi podobným smyslem pro humor a také se světonázorem. A taky člověk, který žije v "babinci", v mládí si rozšvihnul při skoku do vody hlavu a jeho kocour, vyrůstající mezi holuby, vrkal. I tohle, kromě mnoha dalšího, máme společné. Zkrátka parťák, se kterým chcete zajít na pivo. Když jsem si tuhle knížku četl, nejednou mě napadlo, že přesně to se mohlo stát (nebo i stalo) mě, nebo aspoň Honzovi odvedle z lavice. A všechny ty příběhy jsou napsané s krásným nadhledem, vtipem a sebeironií. Zkrátka přesně ty memoáry, které mě hodně bavily číst.
pozn.: Díky, že si mě v knize zmínil, i když nechtěně. Zkomolení "Petr Čech" na "Petrášek" je povedená historka.
Už chápu, proč je Moorcock považovaný za průkopníka stylu "Emo". I když je Elrik temná a krvavá fantasy, hlavním motivem je láska. Tedy konkrétně tragická láska. Ať už princezny Gratjéšy k mocnému kouzelníku Saxifovi v prvním příběhu, tak zhrzená láska královny Cymoril, nebo dokonce láska meče Bouřavy ke svému pánu v tom druhém. A ve jménu lásky a poznání je Elrik ochoten postavit se nejmocnějším kouzelníkům, bohům a dokonce i vlastnímu národu. Často není sám, ale jelikož sebou nese prokletí požírače duší, přátelé umírají. A to velmi brutálně a velmi často. Znovu v perfektním grafickém zpracování.
Pokračování mě rozhodně nezklamalo. Naplno se tu ukazuje, jak lidé dokáží nenávidět něco pouze proto, že tomu nerozumí. Což se zde týká kočovných Rapakhunů a jejich obětních rituálů. Také je zde naznačeno, že ani u Sandžarů není všechno růžové a velkou roli hraje politika a s ní spojená korupce. A v neposlední řadě se dozvíme i něco z Calebova mládí, na které rozhodně nemůže být pyšný. Malý prostor také dostal případ z minulých dílů, který se ani zdaleka nedá počítat za vyřešený a pravděpodobně se k němu ještě vrátíme. No a ten několikrát zde zmiňovaný konec? Sám jsem zvědavý, jak se s ním autoři popasují.
Lesliin svět se zhroutil a ona musí utíkat za pomocí těch, kterým pravděpodobně vůbec nemůže věřit. Nebo může? Mocná organizace v čele s tajemným šamanem je jí stále v patách a nezastaví se před ničím. Ani před vraždou. A ještě navíc musí Leslie bojovat sama se sebou, protože na povrch se dere pradávné zlo, známé jako Albín, které se usadilo v ní samotné. Může tohle jedna mladá holka vůbec vydržet?
Příběh je znovu rámován vyprávěním starého mnicha Tikku, který jako chlapec putoval s lovcem démonů jménem Okko a jeho nesourodými společníky. Když je během odpočinku ve městě napaden Naburo dvěma mahócukai (čaroději), vydává se skupina po jejich stopách do sedmi horských chrámů. Jako průvodce se k ní přidává ještě žena, přezdívaná "Po-ko-si-la" a později i jednoruká samurajka Secuko Bašimon s doprovodem arkebuzníků. Ta má totiž s tajemnými mnichy se znakem havrana vlastní nevyřízené účty. Kniha vrcholí akčním finále s dobýváním pevnůstky, do které se zapojí i bojový oblek bunraku a magie. A jehož vyvrcholení má na svědomí nečekaný hrdina. Největší devizou je Hubova kresba, která je na rozdíl od podobných příběhů v asijském podání hodně detailní. I když to zprvu tak nevypadalo, Cyklus země mě bavil možná i víc než Cyklus vody a na další pokračování se opravdu těším.
Bez studu se přiznám, že důvodem k zakoupení této knihy byla kresba. Ta se rozhodně nebojí zvýrazněných ženských křivek a nějaké to vykouknuté prso jí také není cizí. Jenže najednou jsem doslova hltal příběh jak z pera Dana Browna. Plný nebezpečí, konspirací a temných postav pozadí. A také trochu té magie. Ale co mě dostalo nejvíc, byl svět, který si bere velkou inspiraci z George Orwella a jeho Farmy zvířat a 1984. Svět homofobní a rasistický, kde všechno, včetně výběru partnera, řídí a rozhoduje stát. Svět, ve kterém by jste rozhodně nechtěli žít, z kterého mrazí, ale kterému se ten náš začíná až nebezpečně podobat. A Já se nemůžu dočkat, až se do něj zase v kůži prasečí slečny Leslie vrátím.
pozn. Kvůli výrazné erotice jsem si vybral alternativní obálku od slavného Milo Manary, ale po přečtení bych nyní raději sáhl po té klasické.
Znovu dva vynikající příběhy s perfektní kresbou. Přiznám se, že ten z Hollywoodu mě bavil trochu víc. Norma Jean (Marilyn Monroe) v hlavě Mreveny je skvělá, o čemž se nedobrovolně přesvědčí i Jurij Podrov. Zabila jí Liv Saylorová kvůli novému filmu Quentina Tarantulina, produkční nebo dokonce guvernér, s nímž měla poměr? Nebo je v tom něco úplně jiného? Narážky na bezpočet dalších filmů jsou jen třešnička na dortu. V Barceloně tvoří excentrický umělec Salvator životní dílo a připlete se mu do cesty společnice Mraveny Grácie. Mravena tak musí pdniknout cestu do Evropy, kde se jí v hlavě uhnízdí živá kočka. A i díky tomu se dozvíme, že prikóni jsou s kočkami příbuzní a mají rádi granule.
Pro čtyřicátníka jako jsem já asi nemohla vyjít ke stému výročí československého letectva krásnější kniha. Jsem totiž odchován komiksy a povídkami pana Šorela, které jsem jako kluk dychtivě hltal ze stránek časopisu ABC. A tato kniha pro mě vlastně tak nějak navazuje na letecký speciál ABC z roku 1988. Navazuje samozřejmě obrazně, protože zpracování je naprosto perfektní. Počínaje lakovanou obálkou, přes vysvětlující články, samotný komiks až po krásné, čisté bokorysy ,často zabírající dvě rozkládací strany. Zkrátka jedna z knih, která v mé knihovně není hřbetem, ale na samostatné poličce čelem do místnosti. K dokonalosti chybí jediné. I když jsou ilustrace skvělé, stejně bych si přál za autory trojlístek Šorel - Petráček - Velc. Nostalgie je mrcha.
První ze Snopyho výběrů, který u nás vychází. A jelikož je to bezesporu kult (mimochodem, věděli jste, že kódová označení Snoopy a Charles Brown byly použity i v programu Apollo při přípravě letu na Měsíc?), muselo být pro editora sakra těžké z těch 18 000 stripů vybrat ty nejlepší. I proto se soustředil na "zlaté období", tedy éru let 1970-1990. Podle mě se mu to celkem povedlo. Jako bonus pro neznalé pak je představení hlavních postav. A mimochodem, je normální, že si člověk dávkuje ve čtyřiceti letech čtení "od velkého obrázku k velkému obrázku"?
Na scéně se objevuje další záporák, který nám ukazuje další společenskou vrstvu ghúlů. Kanibalské aristokraty, ne nepodobné upírům. A s nimi další z problémů pro hlavního hrdinu.
Myslím, že v dnešní době, kdy se evropská společnost fašizuje, má kniha co říct ještě víc než v době, kdy vyšla. Příběh a hlavně jeho zasazení jsou vynikající, i když trochu předvídatelný. Bohužel jsem se ale ztrácel v kresbě Davida Lloyda. Připadá mi nevýrazná a postavy bez nějakých čitelných rozlišovacích znaků mi brzo začaly splývat.
I ten nejnevinnější ghúl muže být smrtonosný pro sebelepší "holubici". Znovu vynikající kresba s trochu chaotickým ztvárněním drápů a zbraní lovců. Ale předpokládám, že tam jde o záměr autora. Ještě více se rozetřou kontury mezi dobrem a zlem a já se těším na další díly.