pajaroh komentáře u knih

Za mě trochu zklamání, vyprávění hlavně ke konci drhlo, byla cítit snaha za každou cenu řádky dopsat a vydat... asi preferuji cesto-spisovatele, kteří se někam vydají a pak píšou, když mají o čem... ne na objednávku předem.

2 30.05.2016

Velice příjemné čtení. Příběh není dokonalý, ale prostě mám pro Gilbertovou velkou slabost a to, že se jedná o reálný příběh skutečného člověka dodává knize na zajímavosti. Poslední americký muž je postava/člověk geniálnía fascinující a stejně tak pro život nepoužitelný, tvrdý k sobě i k ostatním...

2 27.05.2016

Až na jednu vtipnou větu o "zkur..." písku nuda. Dva chlapi, dvě motorky, v zádech auta s vybavením, žádné dobrodružství, nikterak úžasný styl psaní. Ewan by měl zůstat u hraní.

2 02.04.2016

Jedna z nejsmutnějších knih, která v několika málo kapitolách nezachycuje jen příběh medvěda, jehož osud neblaze ovlivňuje od malého medvíděte člověk, ale především onu lidskou, loveckou, nadřazenou povahu.

1 15.09.2024

Tak tohle mi bohužel nesedlo. Ne že by to byla nekvalitní literatura, jazyk i vykreslení psychické poruchy je zajímavé, niterní, ale všechny ty hlasy, stavy, pochody životní i v mysli mi nesedly, na čtení jsem se těžko soustředila a asi tato kniha ke mně "nepřišla" ve správnou dobu.

1 18.02.2019

Někde jsem četla, že je to podobné jako trilogie T. Gulbranssena Věčně zpívají lesy... Tak není. Společný mají možná statek v norských lesích.
Jistě, je to staré dílo, ale i tak jazyk ulítává v přehnaně poetických rovinách, které se moc neslučují s psycho-jednáním postav.

1 18.01.2019

Indiánskou tématiku mám ráda - životopisnou i duchovní, Nekonečný kruh je pro mne téměř modlou, ale Černý Jelen mě nepřesvědčil, vyprávění indiánského "šamana" i přepis J.G. Neihardta je zkratkovitý, povrchní, a přestože se příběh opírá o historické události, není pro mě díky stylu vyprávění uvěřitelný.

Taková milá humorná knížka, kterou jsem četla v časovém presu a asi jsem si ji nevychutnala tak, jak by si zasloužila.

1 20.05.2018

Anna In je první kniha Olgy Tokarczukové, která mi nesedla. Snažila jsem se pochopit postmoderní vyprávění a vplynout do futuristického prostředí, sledovat mytologické linie, ale komplikovanost zpracování - byť sebevíc pečlivější a originální - byla na mě asi prostě příliš. Čím více jsem se soustředíla na sledování pochodů a významů, tím méně jsem si čtení užívala.
Hodnotím mé pocity z knihy, ne dílo samotné. To je jistě kvalitní, jen ne pro mě.

1 24.01.2018

Sněhové vánice, rozbouřené moře, tajuplné lávové útvary u pobřeží, modrý ledovec, drsná příroda i povaha lidí - tohle staré čtení o životě na Islandu se mi prostě líbí.
Nicméně nelze přehlížet nelogičnosti (přežití skupiny promočených lidí na rozbouřeném moři, chůze mrzáka po kolenou bez zvláštního omezení...), kterých se v tomto díle Gudmundsson dopustil.
A zase si od něj něco přečtu... pro mě taková mile drsná oddychovka.

1 28.11.2017

Kniha obsahuje zajímavá svědectví a neznámé fotografie, z literárního pohledu však dosti zaostává a jak už napsal uživatel jodgo - je velice neobjektivní.

1 26.11.2017

Melancholický, neidealizovaný pohled do života Laponců zaměřený na popis drsné a krásné krajiny a nesmlouvavé (a seversky spravedlivě kruté) přírody. Specifičnost laponské duše je popsána v kontrastu s nepochopením, které zažívá člověk z jihu, který se v těchto místech dlouhodobě ocitl. Procházející lidé opěvují krásu hor a severských planin, ale zkuste tam chvíli žít...
...a do tohoto světa jsou vloženy střepy života Máreha Anta...
"Nebe visí nízko, bezměsíčné, mračně šedé nebe dalekého Laponska."

1 09.11.2017

Příběh z finského Laponska psaný starým stylem, mrazivé popisy přírody, nelehké osudy obyvatel vesnice ovlivňeny příchodem těžařů rudy. Mám tyto staré příběhy ze severu ráda. Jen v dnešní době už nenacházejí příliš místa v literatuře.

1 03.11.2017

Moudrý rozhovor s moudrou spisovatelkou a ženou s velkým náhledem a nadhledem na život sám.

1 27.10.2017

Silné příběhy (psané formou divadelního scénáře) ze života kanadských indiánů, které nijak nápadně negradují a oproti evropským dramatům nemají výraznou zápletku a časté zvraty. Přesto výstižně vyjadřují atmosféru, pocity, problémy a odcizenost indiánů v rezervaci i ve městech. Osobně mě nejvíce zaujala hra Cesta bez mokasínů.

1 09.10.2017

Zajímavý pohled na osudy lidí žijících v odříznuté laponské vesnici, bojujících s předsudky jiných i s vlastními chybami. Nečekejte žádné dlouhé popisy krajiny a přírody - vyprávění je zaměřeno na životy obyvatel a specifičnost místa a přírody je nastíněna především v jednání vesničanů a v popisu jejich práce.

1 08.10.2017

Styl Alice Munro mě ani v této knize nikterak neokouzlil, povídky jsou vyprávěné jednoduchým stylem, postavy a jejich osudy mě míjejí bez silnějšího zážitku. Takové... beztvaré, všední, průměrné (což je někdy ta nejhorší varianta literatury),

1 17.09.2017

Povídka bohužel nepatří mezi mé oblíbené literární útvary, nicméně kdybych knihu hodnotila jen v rámci povídkových souborů, hodnocení by bylo vyšší. Jednotlivé příběhy jsou čtivé a vcelku jednoduše napsané, jejich myšlenka je hlubší, vyprávějí především o vztazích, některé odlehčenější, jiné vážnější, o životě, nemoci, ztrátě.

1 31.08.2017

Čtenář, kterého zajímá indiánská kultura, se musí smířit se skutečnosti, že hlavní postava je mladý farář (v knize navíc nazývaný vikář - což je pro mě osobně velmi neoblíbený archetyp) a přijmout to, že to tak prostě bylo, protože ono tak opravdu bylo. Nic není neměnné a tento příběh je o vplývání jedné kultury do druhé, jakkoliv jemné či bolestné. Styl je strohý, příběh by mohl zabrat stovky stránek, ale ono to k tomu tak nějak patří...

1 26.08.2017

K. Gudmundsson je mistr v mystickém popisu krajiny divokého Islandu a přírodních živlů promítajících se do povahy postav a určujících jejich životní osudy. Slabší jsou bolestné citové výlevy hlavní hrdinky (na dnešní dobu, nicméně ke starší literatuře to prostě patří).
Plzákovu nakladatelství se opět povedl otřesný přebal. Jako u všech Gudmundssonových knih.
Za chvilkový návrat na jedinečný Island dávám 4*

1 21.08.2017