Paris131 komentáře u knih

Knihu jsem přečetla za jeden den, což je asi víc než vypovídající. Čteno po knize Listopád, která mě vlastně donutila číst další knihy této autorky. Původně jsem si myslela, že se kniha celou dobu odehrává v koncentračním táboře a proto jsem ji číst nechtěla, překvapilo mě, že to tak vůbec není. :) Moc se rozepisovat nebudu, vše už bylo řečeno. Ale... Občas se člověk propadá do vlastních splínu a při čtení takových knih mu dojde, že na tom není až tak špatně.

Co může být smutnějšího, než ztratit celou rodinu a mít zlomenou duši?

Autorka nepíše nijak složitě, ale zároveň velice poutavě a to jak příběh podává, je obdivuhodné. Zkrátka musíte číst dál, přestože z každé stránky na vás tryská smutek a deprese... Přečtu si určitě i další knihy autorky, ale na chvíli si musím dát odpočinek, je to "těžké" čtení. :)

29 19.04.2021

Předem říkám, že si v téhle recenzi nebudu brát žádné servítky, takže citlivé dušičky nečíst. :)

Povězme si to narovinu. Tahle kniha je chválena a adorována především bookstagramery, kteří se s autorkou přátelí. A to i navzdory faktu, že tohle dílko je takový ten Wattpad a mimochodem, tou přezdívkou tomu nasadila korunu. Fakt regulerní Wattpad. :) Ale! Psal to někdo z komunity, takže to budeme za každou cenu podporovat, ačkoliv jindy podobné knihy dost kritizujeme. V tomhle případě je hybnou silou i Humbook, který Nofreeusernames vede, a tak si neznepřátelím někoho, kdo mi může poskytnout recenzák, že? Nebo mi může nějak pomoct ke slávě. Pro recenzák, či kousek slávy i duši Humbooku upíšeme. :D Jedna recenzentka se vyjádřila o dotyčných jako o: „vlezdo*rdeláčcích.“

Nejvíc mě u téhle knihy baví argumenty, proč by kniha měla být dobře hodnocená. Třeba proto, že byla psaná pro radost, neměla za cíl změnit svět, na žádnou velkou literaturu si nehraje apod. To je tak, když víme, že je ta kniha fakt špatná, ale navymýšlíme, co nejvíc argumentů, aby bylo jasné, že od toho nemá nikdo nic čekat a když budou hodnotit špatně, budou za idioty oni, ne my. Pokus hezký, nicméně… Pokud knihou nechci změnit svět, tak ji nechám v šuplíku a netisknu ji do papíru. :)

Líbí se mi (ironicky myšleno) hodnocení ostatních blogeru, protože jak se zdá, Navždycky mění knižní svět (alespoň ten na IG). Aneb co běžně vadilo (vadí) u jiných knih, je u téhle v naprostém pořádku.

- Klišé? Nevadí!
- Začátečnický styl? Nevadí!
- Nelogičnost? Nevadí!
- Dětinská, sobecká, rozmazlená, protivná hrdinka? Nevadí!
- Klišé? Nevadí!
- Krkolomost textu? Nevadí?
- Nevyzrálost příběhu? Nevadí!
- Klišé? NEVADÍ!
- Toxické vztahy? Nevadí!
- Že je příběh vystřihnutý jako z WP? Nevadí!
Kritizovat tuhle knihu? Jooo, to vadí! To vadí! :D

Úmyslně několikrát opakuji klišé, protože tenhle atribut byl hodně zdůrazňován jako něco, co je vlastně na téhle knize strašně super.

Z mého pohledu je kniha velice špatná, a to jak po dějové, tak stylistické stránce. Když se začtete do prvních řádků, opravdu máte silný pocit, že jste se ocitli na stránkách Wattpadu, kde by tenhle příběh zcela jistě skvěle zapadl. Jenže tohle dílko je na tom podstatně hůře, protože takhle tam píšou třináctileté slečny, což je tak nějak v pohodě a absolutně nic proti tomu nemám, ale tohle napsala dospělá paní, která navíc prý hodně čte. Bohužel to ale nejde moc poznat, jazyk téhle knihy je extrémně jednoduchý a ani se nedivím, že za dva měsíce bylo hotovo. Co se týče děje, tak to je taky velký špatný. Stupidní zápletky, které postrádají jakoukoliv logiku, hodné věku puberťáka a tomu bychom to snad i odpustili.

Literárně je takhle kniha tak nízko, že už to víc snad ani nejde a ta nesmyslná adorace některých mě akorát utvrdila v tom, že bych recenze dotyčných neměla brát vážně. Vlastně by je asi neměl brát nikdo vážně, když dokážou vychválit něco takového. Tahle kniha je jen podprůměrnou snůškou špatně poskládaných slov a ani kamarádky blogerky to nezachrání. Naopak, podle mě jí tou uměle vyvolanou chválou, která u některých vypadala jako špatně skrývaná křeč, akorát uškodily. Na druhou stranu je asi dobře, že tahle věc vyšla, protože ukázala, jaký je tenhle knižní svět ŽUMPA – blogeři hodnotí podle sympatií k autorovi, a o kvalitu textu jako takovou jim zase tolik nejde. Smutné.

Proti autorce jako takové nic nemám, ale když dostanu doslova na stříbrném podnose něco, na co jiní dřou roky, tak mi vadí, jaký k tomu dotyčná má přístup a mám potřebu se k tomu vyjádřit, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Oproti spoustě jiným začínajícím autorům měla obrovské výhody, ale ani tak je nevyužila k tomu, aby napsala něco smysluplného, či chcete-li, hodnotného. Spoléhala se na konexe v branži a na to, že jí kamarádky blogerky podpoří, což se taky stalo. Jsem zvědavá na druhou knihu, ale dost pochybuji, že se s tímhle přístupem vůbec někam posunula.

Poděkování vyznívá vyloženě směšně, ale ne tím způsobem, jak autorka původně zamýšlela a upřímně bych se styděla něco takového vyslat do světa. Snad se v té další knize autorka poučila. :)

(SPOILER) Moje první kniha od paní Mornštajnové, původně jsem vůbec neměla v úmyslu číst tvorbu této autorky, ale tahle kniha mě intuitivně volala. :)) (A po téhle si určitě přečtu i ty další). Navíc ta obálka je neskutečně povedená, přitom tak jednoduchá a k tomu ten vypovídající název... Geniální! Mě osobně příběh vtáhl hned od první strany, moc se mi líbí styl autorky. U spousty knih mi vadí absence dialogu, tady vůbec. Naopak si myslím, že kdyby tu byly, příběh by to jen pokazilo. Hltala jsem stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jestli se postavy dočkají spravedlnosti. Nedočkají... O to víc je ten příběh silnější.

Příběh je sice smyšlený, ale takové šílené životní příběhy se dějí i ve skutečnosti a v tomhle příběhu je to poselství jasné: "To, jak jste zareagovali v minulosti, určuje vaší budoucnost."

A vůbec to není příběh minulosti, vždyť ani dnes nemůžete říct, co si ve skutečnosti myslíte a hlavně v době sociálních sítích. Pokud vystoupíte z davu a řeknete něco, s čím většina nesouhlasí, budete odsouzeni. Svoboda dnešní doby je jen iluze.

ÚRYVEK Z KNIHY

„Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je.“ Maje trvalo dlouho, než slova paní Karly přijala za své.
„Chcete říct, že se nemáme o nic snažit a jen čekat, kam nás osud postrčí?“ namítala.
„Naopak, prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel.“

13 18.04.2021

(SPOILER) Na Prašinu jsem se extrémně těšila, hlavně kvůli té představě, že budeme bloudit temnými uličkami. Prostě takové lákavé dobrodružství, kdo by odolal? Samotný nápad je skvělý, název se taky povedl, ale za mě je kniha spíše zklamáním. A mrzí mě to, protože jsem chtěla chválit, být z knihy nadšená jako ostatní. Bohužel, já postavám celou dobu nevěřila. Nebyly mi blízké a v podstatě nevím, co bych o nich řekla. Z mého pohledu jsou to jen postavy na papíře, ke kterým jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah. Nedokázala jsem v En ani Jirku uvěřit, přišli mi vzdálení a díky tomu mě tolik příběh nebavil. Kdyby je fakt v knize někdo odpravil, asi by mi to ani nevadilo. :D

En byla chytrá jak rádio, až mi lezla na nervy, ale tedy chválím, že vlastně autor udělal hrdinku z ženy. Wau! :)

Jinak mi přišlo, že hrdinové jsou mnohem starší a že se vůbec nechovají na svůj věk. Má jim být třináct, ale mně přišlo, že jim je tak patnáct. Možná i víc. Jo a ta milostná linka tu byla docela úsměvná a škoda, že si jí autor nenechal spíše až do dalšího dílu. Trochu mi překážela, asi jako Tondovi. :D
Co mi dál vadilo, byla ta přílišná akce. Akce na úkor atmosféry! Prašina se za mě osobně nekonala a nebýt těch geniálních ilustrací, tak si ji nedokážu představit. Popisy! Popisy všech těch tmavých a úzkých uliček mi tu chyběly. Vůbec mi nepřišlo, že bloudíme uličkami devatenáctého století, kde se svět zastavil. V knize bylo strašně moc akce, ale téměř žádná atmosféra a popisy. To je pak fakt zklamání, když něco takového kniha slibuje a není to tam. Ulička sem, ulička tam mi nestačí.
Souhlasím s tím, že je to vlastně kopírka Stínadel, ale ani zdaleka ne tak dobře napsaná. Čekala jsem víc originality, ne převyprávěný příběh Foglara. Netvrdím, že je příběh úplně špatný, to není, jinak bych ho nedočetla. Myslím, že děti si ho užijí, ale dospělý nebo náročnější čtenář ho asi tolik neocení.

Chválím konečné vysvětlení, které se povedlo a dávalo velký smysl. Dokonale chápu, proč někteří odmítají pokrok. Pokrok je někdy krok vzad v porozumění mezi lidmi, jak dokazuje dnešní doba, naopak ustrnutí v čase může lidi sblížit. Bez vymožeností jsou si lidi nucení pomáhat a komunikovat. :) A za tu myšlenku hvězda navíc.

Ještě jednou bych ráda pochválila ilustrace, ty jsou naprosto parádní a dokonalé. Pokaždé jsem se těšila, až se zase u nějaké kapitoly objeví.

Druhý díl asi ze zvědavosti zkusím.

13 04.03.2021

(SPOILER) Dočteno a musím říct, že už dlouho mě tak nějaká série nestrhla. Popravdě, ani ne tak tím, že by to bylo dokonalé napsané, ale prostě ty postavy... Čtenář cítí jejich život. Do třetího dílu jsem to pouto mezi Elenou a Lilou nepovažovala za přátelství. Prostě za mě takhle přátelství nevypadá - ublížování si si navzájem, aby se ta druhá cítila líp. Mám pocit, že jejich přátelství začalo ke stáří. Co mě docela mrzí, že autorka vůbec nenaznačila, jak to dopadlo s holčičkou. Zmizela jen tak, ani žádný náznak.

Konec je docela otevřený, ale uvažovala jsem, jak to bylo myšleno? Lila našla panenky, ale ztratila sama sebe? Anebo je vystvělení prosté... Panenky byly posledním rozloučením s Elenou, byla to poslední věc, kterou pro svou kamarádku ještě chtěla udělat. Možná panenky představovaly je samotné... Navždy spolu, ale přitom samy.

Na konci mi bylo smutno z hrdinek, které zůstaly samy a bez rodin. A vlastně mi bylo líto i vedlejších postav. Postupně se celá Neapolská parta obrátila v prach. Já vím, že žili v chudinské čtvrti, plné špíny a nasílí, ale přeci jen... Všichni stáli dlouhou dobu při sobě, měli se navzájem, ale nakonec každý zůstal opuštěný.

Abych se zbavila smutku, mám chuť si přečíst první díl, kde sice je chudoba a špína, ale jsou tu všichni hrdinové. Živí a navzdory všemu šťastní.

8 21.02.2022

Nebudu lhát, knihu jsem začala číst čistě ze zvědavosti, jako asi spousta lidí. Prostě když nějaká kniha schytá kritiku, chcete vědět, kam se autor posunul, jestli se poučil. Přesně to je můj případ a musím říct, že jsem zklamaná, protože autorka si zřejmě tu obrovskou vlnu kritiky nevzala ani trochu k srdci. Druhý díl je totiž snad ještě horší, než první.

Dobře tedy, já začnu plusy. Musím říct, že se mi líbila grafika uvnitř, je fakt povedená a celkově roztomilá prostě. Dál mi přišly o něco lepší chaty, které jsou v prvním díle naprosto otřesné a stupidní. Doteď nechápu, že to redaktor nedal Nofreeusernames přepsat. No, a tím moje pozitiva končí.

Nelíbí se mi styl psaní, který prostě není vyzrálý a pořád ve mně evokuje Wattpad díla. Nechápejte mě špatně, já proti lidem, co píši na WP nic nemám, podle mě je super, když má někdo koníček a věnuje se tomu místo flákání, ale přijde mi docela nespravedlivé, jak jsou pak tahle díla kritizovaná, navíc těmi samými lidmi, kteří TOHLE chválí. To jako vážně? Mně to přijde trochu (dost) pokrytecké. Smutné je, že tihle blogeři ovlivňují dost mladých lidí, kteří si na jejich doporučení knihu přečtou/nepřečtou. Pokud nějaký bloger nedokáže být objektivní, neměl by vůbec recenzovat, protože je to akorát ku škodě. A u Navždycky 1, 2 je ta neobjektivita značná! Schovívavost před veškerými nešvary jako klišé, nevypsanost a nevyzrálost, toxicita a mnoho dalšího. Zatímco jiným autorům se za tohle nandává pořádná porce kritiky, tady se před tím zavírají oči a najednou (až na pár výjimek) to nikomu nevadí. Pardon, ale někdo by měl konečně nazývat věci pravými jmény.

Tohle prostě fakt nedosahuje ani na průměrnou tvorbu v porovnání s tím, co vychází. Nelíbí se mi, jaká poselství autorka předává. Jakože fakt NE. Celým příběhem se táhne toxický vztah dvou mladých lidí a je tady vyzdvihovaná šikana jako něco dobrého a správného, což je zajímavé, protože pokud je v knize něco toxického (Stmívání, After...), tak většina bookstagramu se rozčiluje, jak je to škodlivé a špatný příklad mládeži. Tady je to OK.

Za mě je celá tahle kniha dost toxická a zároveň ani zápletka není kdoví jak originální. Styl psaní mi prostě sedí na 12 letou holčinu, ne na ženu ve středních letech. Nechápu prostě. Klišé střídají nelogické a až stupidní scény. Třeba ty sexuální narážky, MEH! A můžu říct, že Ava teda překonala i příšernou Mei. :D Nechápu, jak to autorka dokázala, ale Ava je tisíckrát horší než Mei, a to už je co říct.

Je to opravdu zvláštní, ale při čtení tohoto dílu jsem trpěla víc. než u Navždycky. Tohle bylo fakt jedno dlouhé utrpení, které jsem dočetla jen s obrovským sebezapřením.

Jo a o cílovce to není, čtu i knihy pro děti a jsou kolikrát lepší než pro dospělé. :D

Za tu grafiku a trochu lepší chaty nakonec dávám jedna, i když jsem dost zvažovala odpad. Nedoporučuji.

7 06.11.2021

Já jsem si vždycky o téhle knize myslela, že to bude hrozná slatanina... Překvapilo mě proto, že je to spíše gotický román - horor, kde nechybí velká a nenaplněná láska. Hrozně se mi líbily dialogy a ty nadávky. Bavila jsem se! Přitom to všechno znělo přirozeně a zároveň komicky. Našla bych pár nelogičnosti v ději... Například, jak je možné se za pár dní zbláznit? V knize se o tomu říká přijít o rozum. Tuhle část si autorka dost ulehčila, aby pak mohla hrdinku poslat tam, kam ji poslala. Stejně to vyřešila i s hrdinou. Ale... Příběh se mi fakt líbil. Postavy byly skvělé. Někdo jim říká psychopati, já tomu říkám upřímnost. Lidi se ve skutečnosti nemají rádi, v dnešní době obzvláště, jen to nedávají najevo. :D Žádná přetvářka, to se i líbilo. Na téhle knize je nejlepší to místo, kde se děj odehrává. Pochmurnost, tajemnost, mlhy, náhrobky... Autorka geniálně zasadila příběh na místo, které jen tak nezapomenete. A ještě geniálnější jsou názvy: Větrná hůrka a Drozdov. Totálně věrná postava byl Josef... Skvělé propracovaná postava, která se nezměnila ani s koncem příběhu. Hrozně jsem se při tom jeho klení nasmála... A vůbec všechny hádky postav jsou úžasně vtipné. Víc mě zaujala první část, ta byla parádně tajemná. Služebnou bych vzala lopatou, jak mi lezla na nervy. :D Hvězdičku ubírám za konec. Přišel mi málo propracovaný a urychlený. Po tom všem bych čekala velkolepější ukončení příběhu. Jinak ale paráda!

7 02.03.2021

Upřímně? Nevím, kde začít. Nemyslela jsem si, že mě kniha bude tolik bavit, ale po pár stranách mě úplně pohltila! Nechápu, jak někdo může napsat, že je to červená knihovna. Vůbec to není pravda! Žádné sladké lásky se tu nedočkáte. Ani pořádného vyznaní tam, kde to čekáte. Všechny vztahy jsou tu tak povrchní.

A o to lepší kniha to je, protože takhle je to jaksi skutečnější. Ambra mi byla zpočátku sympatická, ale ke konci už mi lezla na nervy a přála jsem jí něco hodně ošklivého! Protože byla neskutečně hloupá a sebestředná. Kde jsem čekala, že projeví soucit, tam se to nestalo. Naopak, kde jsem to nečekala, tam ho projevila. Ona měla jedinou vadu a to byli právě ti chlapi. Ti byli její zkázou!

Byla tak strašně urputná, co se týče chlapů a musím říct, že morálka tehdejších vztahů mi přišla snad horší než v této době. Jsem asi puritán, ale mě ten jejich způsob manželského života pohoršoval. Každý s každým a veřejně. :D Věčná Ambra mi nápadně připomíná mou milovanou knihu Jih proti Severu, akorát musím říct, že Ambra je dobrodružnější. A na druhou stranu Jih proti Severu je psán modernějším jazykem. Všechna ta "Ó" mi vážně lezla na nervy. Vím, je to psáno zastaralým jazykem, ale... Jo, musím říct, že mě ta kniha strhla. Navíc ten středověký svět je tu vážně skvěle popsaný. Myslím, že jsem ještě nikde nečetla tak věrně popsaný život ve středověkém městě. Ačkoliv mi Ambra lezla na nervy a měla jsem chut jí plesknout, aby se konečně probrala, tak na druhou stranu musím říct, že jsem ji i litovala.
Ten Bruce byl neskutečně bídný chlap. Možná hezký, ale tak je tak všechno. On si ani nezasloužil, aby ho tak někdo miloval. Měla ho nechat umřít na mor. :D Nebo alespoň proklít, já bych to na jejím místě udělala. :D Takový ten typ muže, který nemiluje nikoho, jen sám sebe. Ani svou ženu skutečně nemiloval, ač to tvrdil.
A ten konec mě štve! Taková kniha by měla mít pořádný konec, ale autorka nám dala nijaký konec.
Stejně dávám pět hvězd, protože je to vážně nezapomenutelná kniha. A ted nemám co číst, chjoo... :)

7 02.03.2021

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dávno, ale nějak jsem na ní v té záplavě knih zapomněla. Kniha mě hned zaujala tou překrásnou obálkou! I kdyby se mi obsah nelíbil, tak nebudu litovat, že mám tuhle krásku v knihovničce. :)
Kniha se mi četla lehce, Sophie Kinsella píše čtivě, takže to snad ani jinak nejde. Ono se toho v příběhu zase tolik neděje, je to spíše sonda do křehké dívčí duše... Snad i takový návod pro lidi, kteří se prošly něčím podobným jako Audrey, tedy šikanou. Hrdinka mi byla sympatická, a musím říct, že hodně! Protože ač ji bylo teprve čtrnáct let, vůbec se nechovala jako typický puberťák. Až jsem se musela znovu kouknout na přebal, kolik té holce vlastně je. Ale myslím, že její dospělost má za následek právě to, co si musela prožít. A ne, vůbec to není depresivní román, místy jsem se dost nasmála. Vlastně se celá kniha nese v duchu rodiny, a společného překonávání překážek. Je to realisticky podaný příběh mladé ženy, která hledá cestu zpátky... Určitě doporučuji!

7 02.03.2021

(SPOILER) Tak, já mám teda dočetno. Uf, to tedy bylo něco a nemyslím, to zrovna dobrém slova smyslu. Tak ale přejdeme ke knize. Zprvu mě zaujalo téma, protože co si budem, knihy s tématem neopětované lásky moc nevycházejí. Anotace zněla taky celkem fajn, takže jsem se na ní těšila. Moje zvědavost však ještě víc vzrostla, když jsem v jedné v FB skupině nadnesla, že je tato kniha zajímavá a jestli se na ní taky někdo chystá. Místo reakci na knihu mi však bylo sděleno, že kniha nebyla ani tak vydána díky talentu autorky, ale jejímu umu dostat se k lidem na vyšších místech. No, myslela jsem si o tom své, protože dneska lidi závidí kde co... Jenže to jsem netušila, že nám to nakonec autorka ve své knize potvrdí. :D Já s tím teda nemám problém, každý dělá co umí a na co sám stačí, ale zajímalo mě, jestli jsou lidi tak zlí, anebo je to pravda. :)) No, nebudu se v tom dál pitvat a přejdu ke knize.

Mně osobně kniha nesedla, hlavně díky Adri. Nevím, co je víc odstrašující, zda ten toxický vztah a nebo ona, protože to jak se chovala, bylo šílené! Ah, prostě... Já to asi nechápu! Je celou dobu zcela jasné, že jí Matyáš nechce a ne, fakt si nemyslím, že jí odmítal, protože by se toho vztahu bál. Když chlap ženu chce, tak za ní prostě jde a tečka! Podle mě, pro něj byla jen nějaká utěšitelka, kterou přijímal, když se necítil dobře. Mám takový pocit, že Matyáš ač byl teda úspěšný herec, tak jeho sebevědomí bylo na bodu mrazu a díky Adri si ho zvyšoval.

Ten toxický vztah je tu strašný, ale to, jak si hrdinka sama sebe neváží snad ještě horší! Doufám, že si z toho mladé holky nevezmou žádný příklad, protože to je ukázka naprostý nesebeúcty a zoufalství! Já se ani nedivím, že s ní tak Matyáš zametal a proč by vlastně neměl? Když si hrdinka nevážila sama, jak si mohl vážit on jí? To její čekání na Matyáše, byť na ní neměl čas... Grrr! Mám z toho ještě teď osypky! Tohle fakt vůbec není nenormální.

Jak se někdo takhle může ponižovat? Já jsem místy měla pocit, že hrdinka trpí nějakou duševní chorobou, protože to její chování je alarmující! A ano, všichni se na Adri v divadle dívali s pohledem, jako by věděli víc, protože taky věděli! Věděli totiž, že je jeho šílená fanynka, byť Adri si celou dobu namlouvá, že ví o jeho tajných citech k ní. A upřímně, vůbec Matyášovi nemusela psát, co k němu cítí, protože on už to věděl dávno a proto před ní utíkal. Já bych před takovým STALKEREM, jako byla hlavní hrdinka, utíkala taky. Mám taky pocit, že jen viděla, co chtěla vidět, jeho zamilované pohledy, žárlivost atd.

A mimochodem, ta jeho přítelkyně věděla proč Adri zabíjí pohledem. :D Samozřejmě hrdinka si zase myslela, že se své vlastní přítelkyni svěřoval, jaké mezi s sebou mají pouto, ale podle mě jí jednoduše řekl to samé, co všem: "Že je jeho šílená fanynka." Myslím, že o ní za jejími zády nevyjadřoval tak hezky, jak věřila.

Jo, taky jsem se pozastavila nad tím, jak Adri každý chtěl a všechny ty obdivné pohledy. No, autorky si často v knihách vylepšují své alterego a tady to zřejmě nebude výjimkou. Mě ale nejvíc dostala ta teorie, že jí Matyáš nechtěl, protože by vedle něj zářila víc než on, pán herec. :D

A ten konec měl znamenat, co? Mimo faktu, že byl odbitý? Takže Matyáš na ní po půl roce zazvonil, aby šli jako oslavit jejich výročí?? Aha. Sice to v tomhle momentě končí, ale já ten konec asi znám. Adri běží Matyášovi přímo do náruče, aby jí zase začala éra divadelních lístku zadáčo! :D

Omlouvám se, za nesouvisle blekotání, ale tady je špatně snad všechno a nevěděla jsem, kde začít. Kniha mě vyděsila, hlavně tím, jak si jedna žena vůbec nedokáže vážit sama sebe a někomu, kdo jí nemiluje, podřizuje celý život a ke všemu si vůbec nepřipouští, že její chování není normální! X let čeká na Matyáše, místo aby pracovala sama na sobě.

Celkově z knihy čiší nevypsanost, nevyzrálost a souhlasím, že tohle je spíše koncept než plnohodnotný román, na kterém se mělo ještě nějaký ten rok pracovat.

A pokud je tohle SKUTEČNĚ autobiografie, tak nevím, komu se víc pomstila, jestli sobě, nebo jemu... :)

DOPORUČENÍ: Pokud chcete skvělou knihu na toto téma, doporučuji
" Svévole" výborně zpracovaná kniha!

6 08.06.2022

Wau! Za mě asi překvapení roku! Kdy vyjde druhý díl?? Autorka má skvělý styl psaní, který se prostě čte sám. Už dlouho jsem se nesetkala s tak skvělým vypravěčským umem. V určitých místech mi to připomínalo GOT, ale musím říct, že kniha je tak skvěle napsaná, že mi to ani nepřekáželo. Nakonec z toho vzešel úplně jiný příběh. Pokud hledáte něco gotického, tak konečně jedna z mála YA, kde tu gotiku skutečně najdete. Budete se procházet chodbami starých věží, ale i mezi náhrobky, míjet Umbry a narážet na všudypřítomné tajemno. Nesmím opomenout ani sympatické hrdiny! A moc se mi líbily popisy, prostě autorka má obrovský talent a každou větu je radost číst. Smekám před jejím talentem!

Jinak nechápu, kdo příběh přirovnal ke Skleněnému trůnu?? To je až urážka pro tuhle knihu. Z krve a popela jsem nečetla, takže nedokážu posoudit, ale Skleněný trůn Věžem Asperfellu nesahá ani po kotníky. A to jak po příběhové stránce, tak po té vypravěčské! Nehledě na to, že ani dějem si tyhle knihy nejsou podobné. Věže Asperfellu jsou sice zařazeny do YA, asi že je to dnes moderní, nebo nevím, proč... Ale je z nich cítit taková ta klasická fantasy a netrpí mnoha klišé nešvary, jako zmíněný Skleněný trůn, který je spíše dívčím románkem, než fantasy. Ano, má tam taky pár klišé, ale dobře zvládnuto a opravdu se nejedná o žádný přeslazený příběh.

Za sebe doporučuji a těším se na další díly!

6 01.11.2021

Jako já autorce nechci úplně křivdit, protože nějaký potenciál to mělo, ale... Je tam spousta ALE. Celkově je příběh dost nedotažený a chtělo by to víc rozepsat a je na tom vidět, že se jedná o prvotinu. Ale i na prvotinu je to vyprávění příliš strohé. Mně prostě chybělo dost informací a tím tam vznikalo dost nelogičností, alespoň z mého pohledu. Postavy nebyly taky moc dobře vykreslené, takové ploché a některé ani nedostaly pořádný prostor. Neoslnila mě ani hlavní hrdinka, která mi přišla až příliš naivní.
Dost mi vadilo, že je to zasazené do nějaké historického období, ale je tam spousta nepřesností. Jako já vím, že jde o historickou romanci, ale vážně je nutné pořád dokola omílat ta největší klišé? Myslím, že s trochou fantazie by to šlo i jinak. Jinak ty erotické scény? Eh, za mě ne, podle mě se to musí umět a tady se to moc nepovedlo.

Celkově bych to shrnula asi takto:
- nepropracovanost
- nelogičnost
- plochost postav
- historické nepřesnosti
- hromada klišé

Netvrdím, že se kniha nikomu nebude líbit, dle komentářů si zřejmě čtenáře najde, ale za mě je to celkově hooodně nedotažený příběh, na kterém se ještě mělo chvíli pracovat. Příběh je určen velice nenáročným čtenářům.

Čteno současně s Makovou válkou a tuhle kombinaci rozhodně nedoporučuji, protože uvidíte ten obrovský kvalitativní rozdíl. Co jsem obdivovala v prvním díle, tedy Naslouchači, mi tady přišlo tak nějak směšné a nereálné? Nemluvě o proměně pětadvacítky - z disciplinovaných vojáků se stalo, co vlastně? Já nevím, ale už ten příběh autorce nevěřím. Obrovský sešup dolů a ještě jedna věc mě zaráží? Ta úvodní báseň na knize... Ehm, proč to nikdo neupravil/neopravil? Jsem sice lajk, básním nerozumím, ale na první dobrou to zní děsně amatérsky a rozhodně bych něco takového nedávala na přední stranu. Obecně vzato být na autorčině místě, upustím do nějakého básnění, protože je poznat, že to absolutně není její parketa.
Tahle série měla obrovský potenciál, ale zůstal nevyužit a po tomhle díle už se ani na další díly nechystám. Škoda.

5 04.02.2024

Dlouho jsem se téhle knize vyhýbala... V domnění, že to bude nějaká sladkobolná blbost s typickým scénářem pro tuto kategorii. Jak jsem k tomu přistupovala skepticky, tak mě kniha mile překvapila! Jakože ten svět mi až tak originální nepřišel, ale kdo se alespoň trochu zajímá o esoteriku, tak tohle všechno zná. :D Ale ten příběh byl prostě boží. Skvěle vymyšlená zápletka a postavy! Nebylo to žádné plytké vyprávění, ale ta kniha prostě měla děj. Děj o něčem! Děj, který vám nedá spát. Žádná hluchá místa, pořád mě to nutilo číst dál a dál. Jak jsem se bála, že tam bude moc lásky, tak vlastně vůbec... Je tam sice taková linka, ale láska je tady spíše v pozadí. Za mě skvělý příběh a skvělí záporáci. Každá postava zkrátka měla něco do sebe... A hrdinku jsem si hned oblíbila, přesně můj šálek čaje! Prosím, ať už autorka konečně dopíše celou sérií!

5 02.03.2021

No... Za mě skvělý styl psaní, který hned vtáhne. Jen škoda, že kniha neměla víc stránek, aby byla víc propracovaná. Pěkně se to čte, Enola je fajn hrdinka a moc hezký popsaný Londýn, ale čekala jsem víc.

4 23.02.2023

(SPOILER) Zatímco předchozí díl jsem četla poměrně dlouho, druhý díl jsem přečetla téměř na jeden zátah. Přišlo mi, že v druhém díle autorka zlepšila styl psaní a stal se tak nějak víc literární. V prvním díle mi její psaní přišlo až moc průtokové a byly tam části, které se mi zdály zbytečné, tady se mi nezdálo zbytečné nic.
Musím říct, že v tomto díle jsem Lilu přímo nenáviděla a ty části, kdy podle mě zcela vědomě ubilžovala Eleně, se mi četly skutečně těžko. Víc soběčtější a sebestřednější hrdinku jsem snad nezažila a nechápala jsem Elenu, jak jí to všechno mohla trpět. Jasně, bolelo jí to, ale přesto úplně nepochopitelně zůstávala po jejím boku, takže jsem stránku za stránkou žasla nad tím, jak někdo může být tak hloupý a nemít žádnou sebeúctu. Z Lilina pádu jsem měla upřímnou radost, zasloužila si ho. Celou knihu mi přišlo, že tahle osoba je věčně nespokojená sama se s sebou a tak ničí životy všechch okolo.

Jinak nemám pocit, že Elena a Lila jsou kamarádky. Tohle skutečně není kamaradství, když si vědomě navzájem ubližují, aby se ta druhá cítila lépe. Tohle je toxické pouto mezi nevyspělými jedinci, kteří vždy touží po tom, co má ten druhý.

Ale navzrody mým výtkám to bylo strhující čtení. Nehodnotím postavy, ale příběh a ten je podle mě skvěle napsaný.

4 16.02.2022

Jsem překvapená, ale ne nepříjemně. Naopak! Čekala jsem zase něco, co pojede podle šablony, něco sladkého až mě z toho rozbolí zuby. Ale kdepak. Opravdu povedený retelling Krásky a Zvířete - troufám si říct, že lepší než Dvůr trnů a růží, který jsem ani nedočetla, jak moc předvídatelné a přeslazené to bylo. Začátek mi přišel trochu pomalejší, ale jakmile se to přehouplo a hlavní hrdinka byla uvězněná Zvířetem, nedokázala jsem se od příběhu odtrhnout.

V příběhu je víc než čekáte...

Čekáte klišé, ale dostanete víc. Možná se v tom i najdete. :) Líbí se mi ta provázanost s Ptákem ohnivákem, zajímavé spojení dvou pohádek. Zvíře byla skvělá postava. Líbilo se mi dokonce víc, než samotná Krása. Jeho party sice byly krátké, ale měly v sobě tak nějak větší hloubku. Jediné, co mě trošku zklamalo, byl ten konec. Čekala jsem možná nějaké větší moudro... Takovou tu třešničku na dortu, která z vás vyrazí poslední výdech, který po celou dobu čtení zadržujete. :)

Ale i přesto jsem si po dlouhé době užila čtení od tohoto nakladatelství. Přijde mi, že CooBoo poslední dobou vydává pořád ty stejné příběhy, jen vyprávěné jiným vypravěčem. Zkrátka pořád dokola stejná písnička - už jsem chtěla rezignovat na toto nakladatelství, ale Na lovu se povedlo, takže od toho nakonec upouštím. Vskutku hezké zpestření. A nakonec musím pochválit obálku, která je ve skutečnosti ještě krásnější a vábí stejně jako zpěv Ptáka ohniváka. :))

4 02.03.2021

Uf, tak toto jsem nečekala. Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila, protože ve většině případě si klasická díla zamiluju a zanechvají ve mně trvalé pocity, narozdíl do většiny současné literatury. Tady to bohužel nevyšlo a knihu odkládám. Je tam spousta pro mě nicneříkajících popisů, ve kterých jsem se ztrácela, anebo mě zkrátka nudily. Dialogy jsou vedeny na styl filozofování, kdy se autorka za každou cenu snaží o nějaký přesah, ale stylem, který mě opravdu ubíjel. Děj se nekonečně vlekl a celkově mi postavy byly vzdáleny. Čekala jsem, kdy se to zlomí a ono nic...

Do knihy jsem šla po Větrné hůrce, kterou napsala její sestra Emily. Myslela jsem, že mě stejně tak bude bavit Jana Eyrová, ale bohužel. Charlotte podává své příběhy až moc intelektuálně a do popředí se hodně dere morálka, která je v tomto příběhu podle mě spíše na škodu. Jane chce být za každou cenu ta dobrá a z mého pohledu je to fakt otravné. Zato Emily svůj příběh podává syrově a dialogy jsou nejen geniální, ale i vtipné. Postavy skvělé vykreslné a tak nějak opravdové. Postavy Jany Eyre mi oproti tomu přišly umělé. Škoda, že Emily nestihla vydat víc příběhů, byla bych pravědpodbně spíše její fanoušek, než Charlotte.

Janu Eyre odkládám a zatím nehodnotím, třeba se k ní ještě někdy dostanu.

Druhý díl se mi líbil víc než první, byl napínavý od začátku až do konce. Ta závěrečná "bitva" byla mega napínavá. :)) Zamilovala jsem si i vedlejší postavy a jejich příběhy, konkrétně ten jeden byl hodně dojemný a snad se dotyčná postava na onom světě setkala se svou rodinou. :) Jinak jo, situace v knize dost reflektuje dnešní dobu a pokaždé, když se tam objevilo slovo "karanténa" jsem zapomínala, že autor knihu napsal už dlouho před ní...:) Fakt pěkné a napínavé čtivo, vrhám se na třetí díl. Jo a grafická úprava těchto knih je mimořádně povedená!

3 19.11.2021

(SPOILER) S touhle knihou já mám docela problém. To tak čekáte něco fakt vyspělého, co vám vyrazí dech a ono vám to fakt vyrazí dech, ale tím, jak je to špatné. Toto se opravdu někomu líbí?? Hned od začátku musím říct, že mi nesedl autorův styl psaní, ale časem se na něj dá zvyknout. A ty poznámky byly úplně zbytečné! Pak ten děj. Ten začátek je příšerný, skoro do poloviny knihy se nic neděje. Jakože krakeni atd? To jako vážně? Tak jestli tohle není YA, tak já už pak nevím. Ano, hlavní hrdinové mluví sprostě, ale jsou to pořád takové děcka. Jakože autor asi zamýšlel, že napíše něco dospělého, ale bohužel je vidět, že píše pro mladší publikum. Chvíli mi to přišlo, jako by chtěl kopírovat Hry o trůny, nebo Harryho Pottera, jen se snažil vše dát do temnějších a sprostějších kulis. Originalita fakt mínus nula, vůbec nechápu, čím si kniha zasloužila tak vysoké hodnocení. Jo, v polovině se děj celkem rozjede, ale z mého pohledu autor do YA, ani fantasy nevnesl nic nového. Hlavní hrdinka mi celkem sedla, ale BOHA JEHO, ta byla taky celkem divná. Tam se v jedné scéně chce s chlapcem prát, a to jí tak vzruší, že si to chce nakonec s ním rozdat?! :D Já nevím, ale tohle si chce hrát na dospělou věc tím, že tam narveme co nejvíc sprostých slov a sem tam sex, jenže autorovi se to díky stylu psaní, jakým je to psáno zkrátka nepovedlo. Ačkoliv tam ten úmysl vidím. Je to prostě psáno dětinsky a ani se nedivím, že to bylo zařazeno do YA, protože to YA je. Sex ani sprostá slova z toho dospělou knihu nedělají. Jinak příběh docela děs, další díly číst nebudu. Jedna hvězda za parádní grafiku, druhá za snahu.

3 02.03.2021