parxel komentáře u knih

Černobyl je podle mého názoru vynikající kniha. Jsou v ní dobře popsány historicko-politické souvislosti, které předcházely a následovaly jaderné katastrofě u Černobylu. O průběhu samotné havárie a jejích přičinách nemluvě. Pokud jste navíc viděli seriál, tak je kniha ideálním doplňkem k vytvoření uceleného obrazu o celé katastrofě.

Mně osobně přišel asi nejzajímavější životní příběh Brjuchanova, ředitele jaderné elektrárny, který se poté co ho pustili z vězení, opět vrátil do Černobylu a dále pracoval v elektrárně. Z pohledu celku je to asi drobnost, ale nikoliv nezajímavá.

Knihu bych doporučil všem zájemcům o radioaktivní dobrodružství. Dávám plný počet hvězd.

9 11.12.2019

Od románu Korporace žádné hluboké myšlenky neočekávejte. Tohle je prostě typická "amnesia story" namixovaná s bojem o koryta. A postavy? Prostě parta kokotů, kteří se navzájem snaží sejmout a holdujou přitom análnímu sexu. Ale dohromady to funguje! A pokud jste navíc dostatečně morálně flexibilní, tak vám postavy dříve či později přirostou k srdci a než dočtete poslední stránku, tak se v nich zhlédnete jako v zdrcadle a nakonec vám budou chybět.

Knihu bych doporučil každému, kdo v rozlišování počtu pohlaví nebyl schopný překročit číslovku dvě, stejně tak jako všem milovníků zadečkového sexu.

1 09.12.2019

Valčík na rozloučenou je poměrně přístupný a dobře čtivý román. Zároveň je to podle mého názoru román s nevyužitým potenciálem. To je patrné zejména v závěrečné části, kde autor naplno nevyužil materiál, který si připravil v úvodu. Takto pak závěr vyznívá trochu do ztracena.

Za sebe dávám knize tři hvězdy a doporučil bych ji čtenářům, kteří mají chuť na odlehčený příběh od Milana Kundery a nemají zrovna náladu na nějaké komplexní filosofické úvahy.

2 03.12.2019

Poklad černého Delfína je méně známá foglarovka. Příběh sice ničím novým nepřekvapí, ale pro mne je tato kniha především důkazem toho, že jde vytvořit pěkný příběh i bez Mirka Dušína. :-)

Závěrečné hledání pokladu je pak takovou třešničkou a zároveň mou nejoblíběnější částí, kterou si oblíbil i můj syn.

5 25.11.2019

Poslední argument králů je vynikajícím zakončením temné trilogie První zákon.

Karty jsou rozdané a každá z postav hraje s tím jí bylo naděleno. Na povrch přitom vyplouvá "ryzost" jednotlivých charakterů, což je na této sérii asi nejvíce osvěžující. Zkrátka takovou partu "hajzlů" ve fantasy jen tak nenajdete.

Nikoho asi moc nepřekvapí, když vyjde najevo, že jediným zákonem je boj o moc. Ten závěrečný nejednu z hlavních postav nemilosrdně semele a na pomyslnou pyramidu moci nakonec vynese ty, kteří jsou připraveni zemřít, ale odmítají prohrát!

Dávám plný počet hvězd, protože jsem si čtení moc užil.

4 25.11.2019

Hudba prvočísel je hodně odhlehčená kniha o matematice resp. o tom co předcházelo vzniku Riemannovy hypotézy až po historii pokusů o její zdolání. A věřte, že seznam matematiků, kteří se pokoušeli dokázat její platnost a neuspěli, je pořádně dlouhý. Navíc na něm naleznete řadu zvučných matematických jmen: Hilbert, Hardy, Nash a mnoho jiných.

To je možná i důvod, proč se okolo Riemannovy hypotézy vytvořila atmosféra, která přitahuje spoustu profesionálních i amatérských nadšenců, kteří usilují o její zdolání. Důkaz je však stále v nedohlednu.

A o tom všem je tato kniha. Navíc je napsána velmi "nematematickým" jazykem, takže je přístupná i obyčejným smrtelníkům, kteří zůstali matematikou netknuti. Z mého pohledu je popis zjednodušený až moc, takže se zde trochu ztrácí podstata problému, ale já jsem bohužel matematikou trochu poznamenaný. Nicméně na youtube lze nalézt cca dvouhodinou přednášku od Mirka Rokyty, který vše velmi pěkně vysvětluje.

Na závěr bych snad dodal, že knihu bych doporučil každému, kdo se zajímá o popularizaci vědy. Kniha je napsána velmi pěkně, srozumitelně a podle mého názoru stojí rozhodně za přečtení. Dávám pět hvězd.

7 11.11.2019

Ostrov pokladů je taková starší klasika. A já k tomuto příběhu mám vztah hlavně díky seriálu, který kdysi běžel na ČT. Prostě postava jednonohého Silvera, jako symbol prohnaného a nebezpečného piráta, se kterým není radno si zahrávat, ve mne zapustila kořeny.

Příběh samotný není z dnešního pohledu asi nijak výjimečný, ale za sebe mohu říci, že má stále své kouzlo. Představa pokladu ukrytého na ostrově má určitý archetipální náboj, který stále přetrvává. To dává tomuto příběhu atmosféru tajemna, která přetrvává i po více než 100 letech od vydání této knihy.

Knihu bych doporučil všem, kdo mají rádi dobrodružné příběhy a zas tak moc neřeší, že příběh je z dnešního pohledu trochu přímočařejší.

7 25.10.2019

Záhadu pavoučího domu jsem věnoval svému synovi jako dárek k narozeninám. Když jsme jí pak spolu četli, tak se často smál a bylo vidět, že ho příběh prostě baví. Zkrátka dětem má tato kniha stále co nabídnout a to i přesto, že od jejího vydání uběhlo přes 70 let. A to je to hlavní.

2 25.10.2019

Záhady kvantového světa je podle mého názoru povedený vědecko populárně naučný komiks. Přestože jsem již několik podobných knih přečetl, tak tato podávala některé skutečnosti z trochu jiného pohledu. Nejedná se sice o žádné literární veledílo, ale to asi ani nebylo účelem. Za mne spokojenost a kniha mne rozhodně nezklamala. Dávám 4 hvězdy.

1 20.10.2019

Na Jméno větru jsem byl moc zvědavý. O knize jsem věděl pouze to, že má dobré reference, ale jinak nic víc. A musím říct, že i přes poměrně pomalé tempo se mi příběh Kvotha moc líbil.

Od prvních stran je totiž poznat, že styl Patricka Rothfusse je velmi barvitý a moc pěkný. Současně Kvoth není žádnou typickou černobílou fantasy postavou, ale prostě člověk z masa a kostí, který má své kladné i záporné vlastnosti. A život se s ním prostě moc napárá, ale jako správný hrdina si umí poradit.

Co mi na knize naopak nesedělo byl poněkud ukvapený závěr. Přišlo mi totiž, že autor skvěle rozpracoval prostředí na univerzitě a pak najednou rychle přesunul děj jinam. A to mi moc nesedlo. Čekal jsem mnohem větší vygradování příběhu někde jinde.

Nicméně to je pouze malé mínus, které neubírá nic na kladném hodnocení knihy jako celku. Těším se na druhý díl a jenom bych si přál, aby to nebyla taková bichle. Kdo se s tím má sakra tahat v báglu! Dávám plný počet hvězd.

6 17.10.2019

Správnou pětku jsem četl jako dítě a moc mne bavila. O to větší jsem měl radost, když jsem se k tomuto příběhu vrátil se svými syny a dobrodružství na ostrově pokladů jsme si užili společně. Příběh je napínavý a pro děti přiměřeně strašidelný.

3 19.09.2019

Na rozdíl od některých komentářů níže mi druhý díl přišel o špetku slabší. Ani ne tak kvůli samotné hlavní postavě. Bosh mi přišel vykreslený dobře a přesně zapadá do obrazu poldy, tak jak ho znám ze seriálu. Problém jsem měl spíše s vylíčením situace v Mexiku. Tam mi to prostě přišlo slabší, až trochu naivní. Nicméně knížka je to pořád dobrá o tom žádná a pro milovníky žánru asi není co řešit.

4 19.09.2019

Tenká červená linie je další z řady knih o nesmyslné válečné mašinérii. Děj je v podstatě banální. Popisuje dobývání ostrova Guadalcanal v období druhé světové války.

Pokud bych měl říct, čím se tato kniha odlišuje od ostatních podobně zaměřených knih, tak bych musel konstatovat, že vlastně nevím. Příběh obsahuje velké množství postav, které navíc velmi často umírají, a tak není vůbec jednoduché, vytvořit si k některé z postav trochu bližší vztah.

Nicméně knihu jsem začal číst především proto, že se mi líbil stejnojmenný film. Po přečtení knihy si myslím, že film je o něco lepší. Některé scény jsou udělány velmi působivě a navíc atmosféru filmu dokresluje zdařilý soundtrack. Kniha naproti tomu lépe zobrazuje vývoj některých postav.

Knihu bych doporučil všem fanouškům válečných příběhů, kterým nevadí trochu zdlouhavější rozjezd a několik stovek stran čtení.

1 28.06.2019

Populárně naučné knihy mám obecně moc rád a jsem vůči nim v jistém smyslu pozitivně zaujatý. Nicméně tato kniha mi moc nesedla. Je totiž napsána způsobem, který není moc poutavý a navíc autor místy do textu vkládá své vlastní politicé názory, což mi v tomto druhu literatury nesedí.

Celkově dávám dvě hvězdy, protože pasáží, které mne v této knize zaujaly, bylo opravdu velmi málo. Potenciálním čtenářům bych spíše doporučil knihu Velká fermatova věta nebo Neřešitelná rovnice, které jsou podle mého názoru mnohem lépe zpracované.

1 12.06.2019

Druhý díl této temné trilogie úzce navazuje na události popsané v první knize. Děj se rozjíždí na plné obrátky a skupina sympaťáků v hlavní roli je sympatičtější zase o trochu víc. Nejvíce ovšem zazáří Sande dan Glokta při obraně Dagosky, který je svými sarkastickými komentáři schopný rozesmát i useknutou hlavu zlobra.

Příjemným překvapením byla rovněž postava majora Westa, která se de facto z vedlejší postavy, stala hlavním tahounem jedné ze třech dějových linií.

Na závěr bych všem hlavním postavám popřál pevné zdraví, aby nám je autor moc nepolámal a pokud možno přežili v pevném zdraví až do konce této vydařené trilogie.

3 07.06.2019

Sama čepel je úvodní dílem lehce temné fantasy trilogie. Hned na počátku mne tato kniha zaujala partou sympaťáků v hlavní roli. No uznejte inkvizitor, nafoukaný hejsek, despotický čaroděj a potom barbarský vrah, který se sem tam promění v berserka a pak povraždí všechno co nachází v jeho okolí. Prostě partička, se kterou by jste hned šli na pivo.

Navzdory tomu jsem si tyto postavy postupně celkem oblíbil. Teda až na pana čaroděje starýho plešku. Ten mi k srdci dvakrát nepřirostl. Zato inkvizitora Gloktu jsem si zamiloval hned. To je postava jako lusk. Od začátku totiž můžete sledovat jeho myšlenkové pochody a porovnávat je s jízlivými poznámkami, které říká na venek. A to je pravé čtenářské nebe.

Místy kniha může působit, jako takový pomalý rozjezd, ale není tomu tak. Ve skutečnosti se hned od počátku dějí důležité věci, ale teprve po dočtení celé trilogie pochopíte, že sovy nejsou tím, čím se zdají být.

Takže za mě parádní lehce temná fantasy. Jenom se nenechte odradit tím, že se zdánlivě nic neděje. Závěr trilogie vás totiž vyvede z omylu a při zpětném pohledu uvidíte, že do sebe vše pěkně od začátku zapadá.

Knihu bych doporučil všem fanouškům fantasy, kteří si příliš nepotrpí na černobílé rozdělení dora a zla.

4 28.05.2019

Když jsem četl tuto knihu, tak jsem si říkal, že Gérard d´Aboville je sice trochu blázen, ale zdaleka jsem si neuvědomoval, jaké ohromné množství energie ze sebe musel vydat, aby přeplul Tichý oceán. Avšak jedny z posledních vět této knihy mluví samy za sebe a lépe to vyjádřit nedovedu. Posuďte dami:

"Pořád se udržuji ve střehu, ale cítím velkou opotřebovanost. Neuvědomuji si sice, jak jsem se zcvkl, zváskovatěl a propadl se do sebe, takže vypadám jako stařec, ale vím moc dobře, že je načase, aby mé utrpení skončilo."

Pohádkový dedeček se stal jednou z mých nejoblíbenějších pohádkových knih mého dětství. Nejedná se přitom o typické pohádky, ve kterých vystupují princezny a draci, ale o pohádky, kde je hlavní postavou semafor, pes nebo nenasytný vrabec. Celkově jsou ty pohádky moc hezky napsané. Ještě dnes si vzpomínám, jak mi bylo toho nenasytného vrabce líto. Navíc velké plus za krásné ilustrace.

5 27.05.2019

Světla a stíny islámu je úžasná kniha. Břetislav Tureček v ní popisuje zážitky z cest po různých muslimských zemích. A jsou to zážitky nesmírně zajímavé a obohacující. Osobně bych např. kmenová území v Afgánistánu nenavštívil ani v ozbrojeném doprovodu a o to více mi přijde zajímavé přečíst si o těchto místech od člověka, který je zažil na vlastní kůži a ne vždy to byly zážitky příjemné a pozitivní.

Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří dávají přednosnost hlubšímu nahlédnutí do problematiky středního východu potažmo muslimských zemí a nespokojí se s populistickými a často také povrchními názory některých politiků. Dávám plný počet hvězd.

2 22.03.2019

Soumrak dne je neskutečně "suchá" a "nudná" kniha. Žádné emoce, city nebo humor zde nenaleznete. A o to tady jde. Hlavní hrdina je typicky škrobený anglický sluha, který ve svém nitru není špatný člověk, ale chybí mu jiskra. Prostě kus vlastní individuality a to byl zřejmě i autorův záměr. Výsledkem je sluha, který by zasluhoval terapii Saturninem a možná ještě něco trochu navrch, aby byl trochu veselejší. V každém případě je to kniha, ke které se nechci vracet, protože mě moc neoslovila.

7 15.03.2019