parxel komentáře u knih

Tak tahle povídka šla úplně mimo mne. Dávám dvě hvězdy, protože tohle bylo hodně slabé.

2 17.11.2018

Krásná kniha, která má jedinečný potenciál oslovit současně malé i velké čtenáře. A pokud jste si Pavla Čecha již oblíbili, tak se zde jako bonusu dočkáte řady jemných náznaků a odkazů na jeho předchozí knihy. Za mě prostě kniha, kterou musím mít doma a nespokojím se s pouhým vypůjčením z knihovny.

Trochu mne mrzí, že se tyto knihy začaly vydávat v menším formátu, který je sice skladnější, ale zdaleka v nich tolik nevynikne výtvarný prvek.

2 04.09.2018

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta je vynikající historický román. Hlavní postavou je mladý holandský účetní, který přijíždí do Japonska, aby zde vydělal peníze pro svou milou. Zde se však zamiluje do mladé japonské lékařky. Příběh tak zpočátku vypadá, jako známém a provařené klišé o cizinci a zakázané lásce. Tento dojem však velmi záhy vezme za své a do centra dění vstoupí různé intriky a zákulisní hry, které semelou mnohé zúčastněné.

Dávám čtyři hvězdy, protože mě příběh velmi mile překvapil, tím jak se vyhnul zaběhnutému schématu. A tu jednu hvězdu strhávám za to, že jsem se místy v té změti postav trochu ztrácel.

2 04.06.2018

Pozoruhodná kniha. Při jejím čtení jsem si opět uvědomil, jak jsou lidé různí a že se vzájemě dokážeme mnohem lépe pochopit, když poznáme svůj vnitřní svět.

Dávám tři hvězdy za celkový dojem. Nicméně toto hodnocení je třeba chápat spíše z literárního pohledu. Skutečná hodnota této knihy spočívá spíše v aspektech, které takto hodnotit nelze.

2 09.02.2018

Tato kniha byla podle mého názoru aktuální v době svého vydání. V současnosti však lze najít mnohem zajímavější a podnětnější knihy s touto tématikou. Z tohoto důvodu dávám pouze dvě hvězdy, protože jsem se v podstatě nedozvěděl nic nového.

2 05.10.2017

Takhle nějak si představuji, že by se měla vyučovat historie. A né ty suchopárné kecy, kterých jsou plné učebnice. Za mě velké bravo a těším se na další díl.

2 26.09.2017

Dívka, již jsi tu zanechal je poměrně čtivě napsaná kniha. Ústřední zápletka se točí okolo původu obrazu, který za nejasných okolností zmizel v průběhu první světové války. Celkové pojetí příběhu je líčeno jednak z pohledu ženy, podle které byl obraz nakreslen a dále z pohledu ženy u níž byl obraz po cca devadesáti letech objeven. V románu se tak prolínají dvě časové roviny, což se mi líbilo.

Nicméně samotné zpracování už mi tak dobré nepřišlo. Spíše naopak. Kniha je v mnoha místech celkem snadno předvídatelná a celkově jsem měl pocit, že se autorka sice snaží, aby kniha byla něčím víc, ale to samo o sobě nestačí. Problém je totiž v tom, že autorka nedovede pořádně vylíčit co se odehrává v hlavních postavách, které se nacházejí v poměrně složitých životních situacích a uchyluje se k velmi povrchním popisům, což mi nesedělo.

Shrnutí: Čtivá, ale snadno předvídatelná kniha, jejíž autorka bohuželka nedovedla využít potenciál zajímavé zápletky a Dívka, již jsi tu zanechal tak podle mého názoru zůstala pouhým průměrným románem.

2 31.08.2017

Tato kniha je taková mladší sestřička Obrázků z českých dějin a pověstí, které jsem si jako dítě velmi oblíbil. Přestože co do kvality je tato kniha na stejné úrovni, tak mne již tolik nezaujala. Přiznávám, že to je z velké části asi věkem, ale také tím, že většina příběhů končí docela špatně. V lepším případě tím, že se postavy pobijí navzájem v horším vyvražděním celé říše, ale tak to prostě je. V každém případě dávám 4 hvězdy.

2 27.08.2017

Útok na pekárnu je další z Murakamiho povídek doplněná ilustracemi Kat Menschik. V porovnání s povídkou Spánek mi však Útok na pekárnu přijde mnohem méně abstraktní a celkem dobře srozumitelný. Na druhou stranu tato povídka nemá zdaleka tak hutnou atmosféru jako Podivná knihovna.

Murakamiho jsem si oblíbil především kvůli jeho románům viz např. Na jih od hranic, na západ od slunce a tyto povídky beru spíše jako takové doplnění nebo ucelení pohledu na jeho románovou tvorbu. A tak k tomu také přistupuji a neočekávám od nich nic zásadního. Osobně si myslím, že pokud by Murakami se svými romány neuspěl, tak by tyto povídky vůbec neměli šanci vyjít takto samostatně.

Dávám tři hvězdy, protože Útok na pekárnu mne oslovil méně, než povídky Spánek a Podivná knihovna.

2 29.07.2017

Zcela souhlasím s komentářem Scheily v tom, že je to čtení pro mládež. Pro dospělé čtenáře to chce "něco víc". :-)

2 02.07.2017

Po přečtení cca jedné třetiny jsem to vzdal, což dělám velmi vyjímečně. V knize jsem postrádal jakýkoliv příběh nebo cokoliv co by mne k ní nějak poutalo. Černý obelisk mi navzdory vysokému hodnocení zkrátka vůbec nesedl.

2 20.06.2017

Velké bravo. Tímto dílem v podstatě vrcholí celá série. Hlavní postavou je opět Hari Seldon, který stále usilovně pracuje a stále se tváří, jako že "nic". Že psychohistorie je pouhá teorie bez praktického využití. Mezitím proběhne na Trantoru několik převratů a nakonec před vámi stojí starý osamělý člověk, který sice "naplnil" své životní poslání, ale obětoval tomu vše. A nabízí se otázka, zda to bylo jeho svobodným rozhodnutím nebo zda byl hnán nějakou jinou silou, jejímž cílem bylo v prvé řadě zabránit tomu, aby svou nečinností dopustila, že by lidstvu bylo ublíženo.

Shnutí: velkolepé zakončení série, která se podle mého názoru zcela oprávněně zařadila na vrchol tvorby v oblasti science fiction literatury a bude dlouho trvat než bude překonána. Plný počet hvězd.

Dodatek: pro potenciální čtenáře bych dodal, že pokud začnete Nadaci číst od tohoto resp. předchozího dílu, které časově patří na začátek, tak nepřijedete o žádné překvapení. Autor totiž řadu věcí naznačuje, ale neprozrazuje nic, co by vás mohlo připravit o pointu zbylých dílů, které se odehrávají po Seldonově smrti. A čtenáři, kteří četli Nadaci hezky od začátku, se dozví co předcházelo vytvoření Nadace a jaké klíčové příhody ovlivnily tvorbu Seldonova plánu na obnovení galktické říše.

2 30.03.2017

Tato kniha je pro mne velkým zklamáním. Očekával jsem, že se dozvím průběh bitvy o Ardeny a že získám alespoň základní, byť třeba velmi hrubou, představu o tom, o co v této bitvě vlastně šlo. Bohužel se tak nestalo.

Autor se zbytečně soustředí na detaily a uniká mu celek. Například jenom popisu terénu je věnováno asi sedm stran. Takže si vesele nebo spíš smutně čtete, jak na jedné straně jsou rokle, kterými neprojede těžká technika, na druhé straně jsou husté lesy, a přitom by se celá tato kapitola dala shrnout do jediného odstavce.

Samotný průběh bitvy je vylíčen způsobem, který je nezajímavý, nudný a místy nepřehledný. V knize je navíc řada obrázků, bohužel autor se na ně v textu vůbec neodkazuje.

Velká škoda nevyužitého potenciálu, který toto téma nabízí. Pokud se zajímáte o toto historické období, tak rozhodně dporučuji najít si jinou vhodnou literaturu a tuto knihu brát pouze jako nouzovku, ve které naleznete shrnutí základních faktů.

2 07.03.2017

Jsem velmi rád, že A.C.Clarke zakončil Vesmírnou oddyseu touto knihou. Z předchozích dvou dílů jsem měl pocit, že se zbytečně moc soustředí na různé technické popisy a popravdě mne moc nebavily. Dočetl jsem spíše z respektu vůči autorovi.

Zde mi přišlo, že je to konečně trochu jinak. V popředí celého příběhu stojí Frank Poole, jehož tělo bylo po cca tisíci letech náhodou nalezeno na nekonečné cestě vesmírem. Poté co je Frank oživen, musí absolvovat poměrně zdlouhavou proceduru, aby byl vůbec schopný normálně fungovat. Je to něco takového, jako kdyby jste rytíře ze středověku přivedli do současnosti a museli mu vysvětlit vše od splachování až po připojení k internetu.

Frank se pak stane prostředníkem pro komunikaci s bytostí, ve kterou byl proměněn Dave Bowman na konci prvního dílu. Vše pak vyvrcholí poměně zajímavou pointou, kterou zde nebudu prozrazovat.

Poslední věc, kterou bych rád vyzdvihl byly závěrečné poznámky týkající se různých vědeckých a technických objevů popisovaných v knize. Musím říct, že to bylo opravdu zajímavé.

Shrnutí: Závěrečný díl Vesmírné oddysey navrátil celému cyklu svůj zašlý lesk. Velmi se mi líbilo cekové pojetí knihy a závečné vyvrcholení celého cyklu. Za mě čtyři hvězdy.

2 23.12.2016

Milá kniha, kterou si díky nádherným ilustracím a snadno pochopitelnému příběhu velmi oblíbil můj cca dvouroční syn. Prohlížet si ji s ním patří k jednomu z nezapomenutelných okamžiků jeho dětství. Doporučuji všem rodičům s dětma.

2 20.11.2016

Jedná se o úvodní část sedmidílné série. Příběh začíná tím, že král Štěpán najme vraha Hugha Ruku, aby odvedl jeho syna prince Zmara, zavraždil ho a vše nastražil tak, aby to vypadalo, že ho zabili elfové. Ve vzduchu se tak hned od počátku vznáší veliký otazník a když se k této skupince přidá princův komorník Alfréd, tak přibude další.

Paralelně k tomu sledujete příběh trpaslíka Limbeka, který je takovým netypickým zástupcem svého druhu. Velmi rád klade otázku "Proč?", čímž přivádí své vůdce k nejedné bezesné noci. A když se poté co je potrestán vrátí a přivede si sebou živého boha, který bohem vůbec není, začnou problémy.

Na pozadí toho všeho vystupuje jako jakýsi hlas z povzdálí tajemný pán Nexu. Ten dal za úkol patrynovi Haplovi, aby prozkoumal říši vzduchu a zasel do ní chaos. Haplo je totiž zástupcem jednoho ze dvou znepřátelelených rodů, kteří ovládli nejvyšší stupeň magie a nakonec byli svými protivníky sartany přemoženi a uvězněni v Labyrintu.

Hodnocení: I přes poměrně rozvláčný úvod, kdy máte pocti, že se skoro nic neděje, svedou nakonec vlákna osudu výše zmiňované postavy dohromady a vše do sebe pěkně zapadne. Závěr se pak nese v poměrně hutné komorní atmosféře, ve které je velmi obtížné předvídat, jak vše nakonec dopadne a kdo přežije. Původně jsme chtěl dát 3 hvězdy, ale finále vše zvrátilo. Dávám plný počet hvězd a těším se na další díl.

2 17.10.2016

Moc rád bych k tomuto souboru povídek napsal nějaký hezký komentář nebo alespoň něco trochu smysluplného, ale opravdu mě nic nenapadá. Po jeho dočtení si totiž připadám vyprahlý jako poušť Gobi.

Povídky postrádají jakékoliv napětí a na můj vkus jsou navíc děsně utahané. Na někoho to možná funguje, ale na mne ne. Doopravdy nedovedu napsat jediný důvod, proč bych se k této knize někdy v budoucnu vrátil.

2 02.10.2016

Po sto stránkách prozatím nedočteno a odloženo. Není to ani tak o tom, že by mi kniha přišla náročná, ale spíš o tom, že se na ní v současné době necítím správně nastavený. A tohle prostě není kniha do které by se měl člověk nutit. Prozatím si ji nechávám v hledáčku a jednoho dne se k ní možná vrátím.

Původně jsme chtěl o Galgadovi napsat moc ošklivý komentář, ale pak jsem si to rozmyslel, protože nemám zapotřebí, plivat tady po ostatních lidech nějaké hnusné komentáře.

Faktem je, že Galgad není moc dobrá kniha. Důvodů je spousta. V knize je kladen velký důraz na děj, ale přitom postrádá pořádný nosný příběh. Postavy jsou až na pár drobných výjimek jedna jako druhá. Některé dialogy na mne občas působily, jako když se spolu baví dva puberťáci atd.

Nicméně uznávám, že napsat knihu dá práci a v případě mladého člověka to určitě stojí za určité uznání, za to ta jedna hvězda. Na druhou stranu hypovat tuhle knihu kecama o tom, že se neveze na žádném z provařených vln žánru a do světa fantasy může vlít čerstvou krev, to je marketingový hnus, protože ta kniha prostě taková není. Navíc se tím autor dopouští toho co sám odmítá. Je tendenční a provařený.

2 29.08.2016

Toto je jednoznačně nejšílenější a nejnáročnější gamebook, jaký jsem kdy hrál. Myšleno v dobrém slova smyslu. Vše začíná poměrně banální zápletkou a prozkoumáváním jednoho starého a zdánlivě opuštěného hradu. Nicméně velmi rychle zjistíte, že to bude chtít mnohem víc, než jen náhodné otáčení stran a doufání, že se dostanete k cíli. Příběh totiž skrývá nejedno překvapení a tak se vám klidně může stát, že zůstanete stát na rozcestí se sochou goblina a nebudete vědět, kam se máte dát dál.

Samozřejmě nemohu autorovi zapomenout a odpustit tu šipkovou torturu, po které jsem byl zralý na léčbu thorazinem a pobyt v gumové cele. Ještě dnes mi cvakají zuby hrůzou, když si vzpomenu na: cvak, šipka, jdu na západ, cvak, dvě šipky, jdu na západ, cvak, tři šipky, jdu na západ, cvak, čtyři šipky, jdu na západ, cvak, pět šipek, jdu na západ, cvak nic se nestalo (hurá, že by konec), jdu na západ, cvak, šest šipek, jdu na západ, cvak, sedm šipek, jdu na západ, cvak, osm šipek, jdu na západ, chodba končí (uáááá, já někoho zabiju). Cestu zpět radši nebudu popisovat. Stačí, když si přetete přecházející větu od konce. A to nezmiňuji, že každé setkání se zběsilými šipkami musíte házet kostkami a pokud máte smůlu, tak své kosti najdete při následujícím pokusu o průchod. :-)

Naopak s hřejivým pocitem vzpomínám na povídání jednoho milého starého goblina, které začíná slovy "To bylo ještě tehdy, když jsme byl malý, světlounce zelený a kdo by si byl jednou pomyslel, že má kůže zmatoví ... Tak pokud se s ním někdy setkáte, nezapomeňte si s ním popovídat. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí.

Shrnutí: velmi náročný gamegook, po jehož zdolání budete mít pocit, že jste vylezli na gamebookový Mount Everest. Jedinou otázkou zůstává, zda se vám ho ještě podaří sehnat.

2 24.08.2016