parxel komentáře u knih

Toto je po velmi dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl, což se mi moc často nestává. Samotné téma je zajímávé, ale nesedělo mi pojetí knihy. Přišlo mi, že se autor na moha místech opakuje stále dokola a celkové vyznění je více či méně (spíš více) takové pesimistické. Pokud máte navíc zkušenosti a znalosti z jiných psychologických směrů, tak na vás některé závěry mohou působit vyloženě povrchně.

1 27.07.2016

Kniha Jsou světla, která nevidíme mi v mnoha ohledech připomínala Zlodějku knih. Nicméně v porovnání se Zlodějkou knih mi tato kniha přišla mnohem zajímavější a vyzrálejší.

Příběh se nejprve soustředí na dvě hlavní postavy, slepou francouzkou dívku a německého sirotka, a později se přidá několik dalších postav. Vzhledem k nelineárnímu způsobu vyprávění je vám hned od počátku jasné, že se jejich životní příběhy nějakým způsobem setkají jenom nevíte jaká cesta k tomu povede.

Na knize oceňuji především prolínání různých časových rovin a propojení s pohádkou resp. legendou o Moři plamenů. Dále bych vyzvedl závěr knihy, ve kterém se s postavami nakrátko setkáte s větším časovým odstupem. A vy je tak můžete spatřit v jejich plné lidskosti. Poznamenané tím co prožili a z daleka ne se vším vyrovnané.

Moc krásná kniha, ke které se jednoho dne určitě vrátím.

9 25.07.2016

Bezhlavý jezdec mi v knihovně ležel řadu let bez povšimnutí. Jedná se totiž o žánr, který moc nemusím. Po jeho přečtení však musím konstatovat, že to vůbec nebylo špatné. Příběh v podstatě nedává prostor pro žádné velké překvapení, ale ono to kupodivu funguje i tak.

Závěrečný verdikt: příjemné zpestření a zároveň vybočení ze čtenářskéh stereotypu.

1 25.07.2016

K tomuto příběhu jsem se poprvé dostal v dětství, když vycházel formou komiksu v Kometě. Po letech jsem se k němu vrátil a opět mne nezklamal. Co víc dodat. Pan Foglar prostě takovéhle příběhy uměl napsat. Moc krásná kniha.

4 05.07.2016

Knihu jsem si přečetl poté co jsem viděl seriál a zajímalo mne jak se knižní verze liší od té filmové. V tomto směru se nekonalo žádné velké překvapení. Seriál v podstatě kopíruje knihu a odlišuje se v drobnostech (v seriálové verzi možná trochu více vyniknou různé časové linie). Nicméně jeden podstatný rozdíl tady přece jenom je. Kniha končí cca v místě, kdy se seriál dostane do poloviny. To znamená, že druhá polovina seriálu nemá oporu v knižním zpracování a je to sakra znát, protože kvalita jde prudce dolů.

Zpět ke knize. Kniha je napsaná velmi dobře jenom se občas člověk neubrání pocitu, že by hlavní hrdina v průběhu umřel asi tak 3x na krvácení do mozku. Nicméně to je detail, nad kterým jsem ochotný přimhouřit obě oči, protože to bohatě vynahrazuje atmosféra a originální napád.

Autor se rovněž netají tím, že inspirací pro něho byl seriál od Davida Lynche Městečko Twin Peaks. V tomto směru kladně hodnotím, že se autorovi podařilo vytvořit kompletně jiný příběh. Nejedná se tedy o žádnou napodobeninu výše zmíněného seriálu.

Celkově dávám čtyří hvězdy, protože si myslím, že poté co se jednou dozvíte pointu, tak kniha ztratí část svého kouzla a nemá smysl se k ní vracet. Nicméně vzhledelm k originalitě příběhu a úžasné atmosféře bych tuto knihu doporučil všech čtenářům hororově laděných příběhů.

3 29.06.2016

Tohle je druhá kniha, kterou jsem od Dana Arielyho četl a líbila se mi ještě víc než "Jak drahé je zdrama". Hlavním tématem knihy je tenktokrát nepoctivost a vše co s ní souvisí. Ariely vás postupně seznámí s experimenty, které v této oblasti vykonal a k jakým dospěl závěrům.

Z popsaných experimentů vyplývá, že nepoctivost je součástí lidské povahy a nepodléhá kulturním rozdílům. Jediný rozdíl, který Ariely našel byl u bankéřů a finančníků u kterých zjistil, že mají větší sklon k podvodnému jednání.

Vzhledem k tomu, že se pohybuji v oblasti veřejných zakázek, tak mě osobně nejvíc rozsekala kapitola o tom, jak může transparentnost podporovat nepoctivé jednání. Dalšími zajímavým tématem bylo, jak nepoctivost souvisí s kreativitou a altruismem.

Výsledné hodnocení je celkem jasné. Tady prostě není o čem diskutovat. Plný počet hvězd.

1 25.06.2016

Tato kniha je netypická tím, že kombinuje dohromady povídky se sci-fi a fantasy tématikou. Navíc jsou zde obsaženy dvě linie povídek, které na sebe volně navazují.

První se týká elfské vůdkyně Červánek. Vyznění těchto povídek mi přišlo takové trochu nijaké.

Druhá je o galaktickém pilotovi Jensenovi, který se snaží dopadnout vyhlášeného zločince. Tato linie mi přišla mnohem zajímavější, protože jednání hlavního hrdiny postupně přerostlo v určitý druh obsese a pro dosažení svého cíle byl schopný jít doslova a dopísmene přes mrtvoly.

Dále mne zaujaly povídky Most ze snů a Cestou na Camelot. Nápady do nich vložené mi přišli originální a neotřelé.

Celkově mě některé povídky přišli zajímavější jiné méně, což je u povídkové knihy poměrně obvyklé. Dávám čtyři hvězdy, především za nápaditost příběhů.

21.06.2016

Od téhle knihy jsem podle hodnocení očekával trochu víc. Něco z čeho si, jak se říká, sednu na prdel. To se bohužel nestalo.

Styl, jakým je kniha napsaná, je velmi pěkný a čtivý. Bohužel zápletka samotná mi přišla strašně jednoduchá, téměř až nezajímavá. Vyprávění příběhu z pohledu Smrti mi přišlo jako skvělý nápad s velkým potenciálem, který ovšem autor podle mého názoru dostatečně nevyužil.

Nakonec pak nezbývá než nějaké to pofňukávání nad dojemností příběhu. Nicméně to si nechám, až budu starší, senilní a budou mi vrzat kolena.

Podle mého názoru se jedná o průměrný román, který je nadopovaný židovskou tématikou, ale obsahově trochu pokulhává. Tři hvězdy - tedy průměr.

1 12.06.2016

Průměrná fantasy, která mne v podstatě ničím nepřekvapila.

05.06.2016

Tato kniha mne velmi mile překvapila. Nejedná sice o žádný epický fantasy příběh, ale o fragmentovité vyprávění o druhém rytíři - ďáblovi z Giansbora, nicméně na pozadí zdánlivě prostého příběhu se děje ještě něco navíc. Zprvu to jen matně tušíte a později to nabyde konkrétnější podoby, avšak i přesto zůstane nakonec plno otázek nezodpovězených. Do příběhu tak vnese světlo, až druhé pokračování Legenda o Garoně.

Závěrečný verdikt: fantasy příběh, který dle mého názoru stojí za povšimnutí. Velmi příjmené překvepaní z české kotliny. Krásné čtyři hvězdy.

02.06.2016

Přesně takovéhle příběhy mám rád. Jednoduchá zápletka založená na základních lidských emocích, dobře prokreslených postavách a úžasném vypravěčském stylu, díky kterému se kniha čte v podstatě sama. Jediné co bych knize asi vytkl je zbytečně přeslazená pasáž v závěru. Podle mne by bylo mnohem zajímavější, kdyby se autor více soustředil na utrpení postav, které padly na úplně dno, tak jako to dělá ve svých knihách například Sylvie Germain.

Na závěr bych dodal, že tohle byla první kniha, kterou jsem od Pagnola četl a rozhodně nezůstane poslední. Doporučuji a dávám plný počet hvězd.

6 30.05.2016

Tato kniha mne velmi mile překvapila a pobavila. Autor v ní odlehčenou formou představuje celkem 40 osobností - filosofů. Pokrývá přitom období od antiky až po současnot. U každého filosofa na cca 4-5 stránkách stručně rozebírá jeho život, vztah k opačnému pohlaví, systém a co nám jeho učení dává dnes.

Knihu bych doporučil všem vyznavačům monstrózních "myšlenkových" filosofických systémů, aby si uvědomili, že své myšlenky mohou vyjádřit jednoduše, tak jim zobák narost a nemusejí zatěžovat budoucí generace nesmyslnými žvásty, které beztak namají žádné praktické využití.

Závěrečný vedrikt: Takhle si představuji knihu o filosofii. Velmi se mí libila struktura a odlehčená forma knihy. Některé hlášky se mi nezapomenutelně zapsaly do paměti. Čtyři hvězdy.

28.05.2016

V posledním dílu Ságy o Impériu se Mara vydává do Thurilu, aby odhalila tajemství, které skrývají černooděnci. Přestože je tato část důležitá, je zároveň i bohužel zbytečně užvaněná a vůbec by jí neškodilo zkrátit nejméně o polovinu. Knize ubírá dynamiku a pokus o vytvoření napětí tím, že je Mara v neustálém ohrožení života, tady prostě nefunguje, protože bez ní by děj nemohl pokračovat. A tak některé scény působí zbytečně teatrálně.

Když se pak Mara vrátí, tak se to konečně rozjede. Děj se rozpadne do několika linií a zavládne chaos předznamenávající počátek velkých změn. V této části děj konečně dostane tah na bránu. Některé zvraty se dají předvídat jiné méně, ale celkově jde o velmi slušné zakončení.

Závěrečné hodnocení: velkolepé zakončení výborné ságy, kterému by v některých částech neuškodila menší užvaněnost a teatrálnost. Jinak ale plný počet hvězd.

2 22.05.2016

A jede se do finále. Mara zpočátu schytává jednu ránu za druhou. Ono to vlastně ani jinak nejde, protože se prostě stala moc silnou a je potřeba jí trochu srazit hřebínek. Do hry zasáhne shromáždění mágů a Mara tak musí rozehrát Velkou hru proti jejich nezpochybnitelné moci.

Ovšem to nejlepší na prvním dílu záveřečné části je, že konečně dostal prostor vrchní špech domu Acoma - Arakasi. Z postavy, která do té doby byla na vedlejší koleji, se tak stává hlavní tahoun děje. Vůbec tu část, kdy Arakasi pronikne do domu nájemných vrahů, jsem si z celé knihy užil asi nejvíce.

Plný počet hvězd.

1 18.05.2016

Nemám co dodat. Příběh je sám o sobě dost výstižný a cokoliv bych napsal by bylo navíc. Tři hvězdy, protože jsou jiné příběhy, které se do mne otiskly mnohem více.

2 17.05.2016

Stroj času jsem četl v anglické lehce okleštěné verzi nicméně s pokročilou aj. Zpočátku jsem měl problém se do knihy začíst. Příběh mne zkrátka vůbec neoslovil. Naštěstí není moc dlouhý a tak jsem vydžel. Zhruba v polovině jsem se chytil a musel jsem uznat, že kniha v sobě má nějakou myšlenku. Nicméně příběh mi celkově přišel slabý.

Podle mne hodnota této knihy spočívá především v tom, že se jedná o první příběh s tématikou cestování v čase, ale jinak v podstatě nemám důvod se k ní vracet. Tři hvězdy.

2 12.05.2016

Tuto knihu jsem objevil kdysi před lety, když jsem se zajímal o práci se sny. Nyní jsem se k ní po čase vrátil.

Kniha je rozdělena na dvě části. První část tvoří úvod a seznamuje čtenáře se základními pojmy jako je archetyp, stín, bytosné Já atd. Tato část knihy je rovněž doplněna řadou příkladů z mytologie a pohádek. Druhá část se pak věnuje příkladům a doporučením, jak se sny pracovat.

Při prvním čtení jsem měl hodně co dělat, abych se do knihy začetl, protože jsem se těšil na druhou část. A vůbec první dvě úvodní kapitoly mi obě přišli takové nijaké. Pak jsem se začetl, a už jsem se od knihy nemohl odtrhnout.

Na podruhé jsem to měl přesně naopak a nejvíce jsme se těšil na první část. Mezitím jsem totiž měl tu možnost se sny pracovat prakticky a to jak ve skupině, tak ve dvojicích a tudíž pro mne druhá část, již nebyla tolik přínosná.

Kladně hodnotím, že je celá kniha podána velmi lidsky a srozumitelně. Rovněž se mi moc líbilo, jakým způsobem umí Jana Heffernanová vystihnout podstatu věci.

Naopak mi neseděli první dvě kapitoly. Nevím jak to líp popsat, ale přišli mi prostě takové rozvláčné a nijaké. Navíc mi vadilo, že se v textu několikrát objevily "reklamní" odkazy na knižní sérii Příběh cesty na sever. Bez toho bych se v obdobně zaměřené knize prostě obešel. Nicméně to jsou spíš drobnosti.

Podle mého názoru se jedná o velmi zdařilou knihu, a to i v porovnání se zahraniční literaturou. Za mě 4 hvězdy.

2 09.05.2016

Tato kniha mne svým způsobem zklamala. Věty typu "Lidská existence není autentická, jestli se neprožívá jako samotranscendence." apod. jsou možná dobrý pro filosofy a jiný podobný indiány, ale ne pro obyčejné lidi, protože jim nic nepřinesou. A takových vět je v této knize spousta.

Zkrátka, psát o smyslu života a utrpení lze podle mne mnohem přístupnějším způsobem. Zde to totiž z mého poheldu působí poněkud kontrapoduktivně, neboť v přečtení této knihy žádný smysl nevidím. Naštěstí má kniha pouze pár desítek stran.

Jediný přínos tak podle mne spočívá v tématu samotném, ale to mě osobně nestačí. Dvě hvězdy ani o chlup víc.

2 29.04.2016

Příběh z počátku pozvolna a později čím dál více graduje. Události mezi znepřátelenými rody Acoma a Minwanabi jsou postupně propojeny s osudem a budoucím směřováním celé říše. Do toho všeho to dění okolo Noci krvavých mečů, intrikaření a špiónských sítí. Prostě paráda.

Celkově se mi druhá část příběhu o Maře z Acoma líbila více než první a už i ta byla za plný počet hvězd.

1 28.04.2016

Učedník kouzelníka Čáryfuka se mi moc líbil v dětství. Kniha má úžasnou atmosféru a její přečtení pro mne bylo takové ohlédnutí za dětskými lety.

Příběh Dorotky a mořských loupežníků pro mne byl nový a nechám ho prověřit svými dětmi, až trochu povyrostou.

23.04.2016