parxel komentáře u knih
Moc mne mrzí, že to musím napsat, ale Legenda o Humovi pro mne byla velkým zklamáním. Knize zkrátka chybí atmosféra původních kronik a celý děj vyznívá, jako jedno velké klišé. Podle mého názoru se jedná o jednu z nejslabších knih ze světa Dragonlance.
Tato kniha je pokračováním příběhu Mary z Acoma. Ke slovu se dostává úhlavní nepřítel Mary a čtenář tak může sledovat co se děje v obou znepřátelených rodech, což knize podle mého názoru jednoznačně prospívá.
Naopak mi neseděl poněkud rozvláčný úvod. Mara v něm na rozdíl od prvního dílu vystupuje dosti pasivně a spíše je zde kladen důraz na její vztah s otrokem Kevim. Nicméně i přes tuto drobnost se děj nakonec rozjede a ke konci nabere pořádné obrátky. Za mě plný počet hvězd.
O této knize jsem se dozvěděl v podstatě nahoudou z komentáře na ČSFD k seriálu Válka o těžkou vodu. Jak seriál tak kniha popisují události odehrávající se v norské továrně u Rukjanu patřící společnosti Norsk Hydro Company, která jako jediná na celém světě vyráběla v období druhé světové války těžkou vodu pro jaderný program nacistického německa. Zajímavostí je skutenčost, že příběh časově začíná přesně v místě kde končí zmíněný seriál.
Samotná kniha není žádné literární veledílo, ale je napsaná takovým zvláštním netypickým způsobem. První čtvrtinu knihy sledujete příběh jedné hlavní postavy a pak děj postupně přechází z jedné postavy na druhou a k předchozím postavám se již nevrací. Závěrečnou část opět sledujete příběh jedné postavy.
Když bych měl shrnout pocity z této knihy, tak se jedná o velmi slušný špionážní román, který i přes dobu, ve které byl napsán, neztratil na čtivosti. Za mě čtyři hvězdy.
K této knize jsem se dostal na doporučení kamaráda, který má Heinleina moc rád. Příběh mne zaujal svou zápletkou, která ve své podstatě není až tak moc sci-fi, ale spíše běžné drama o tom, jak jeden přítel zradí druhého a připravího v podstatě o vše (snoubenku, společnost a jeho vynálezy). Do toho všeho se přimíchá špetka cestování v čase a je z toho netradiční příběh o pomstě.
Velkolepý začátek úžasné ságy. Kniha v podstatě pojednává o tom, co se dělo na Kelwanu v době, kdy v Midkemii probíhala Trhlinová válka. Hlavní postava - lady Mara se ve velmi mladém věku stává paní domu Acoma a chtě nechtě se zapojuje se do hry Rady, aby zajistila přežití rodu a pomstila smrt svého otce a bratra.
Kniha má spád, je čtivá a chytlavá. Prakticky od počátku se seznamujete se světem, ve kterém hraje velmi velkou roli úcta k předkům, kodex cti a tradice. Po prvních pár kapitolách jsem se začetl tak, že jsem se takřka nemohl od knihy odtrhnout.
Na druhou stranu, by knize podle mého názoru prospělo, kdyby sledovala paralelně více dějových linií a neomezovala se pouze na Maru. Zejména nahlédnutí do nitra jejích hlavních protivníků ve hře rady by pro děj mohlo být velmi přínosné a osvěžující.
Dále jsem se v některých místech nemohl ubránit pocitu určité naivity. Například v okamžiku, kdy Mara do svých služeb najímá šedé válečníky a "náhodou" narazí na bývalého zvěda, který má síť spících agentů po celém impériu a prakticky okamažitě vstoupí k Maře doslužby, čímž Mara získá velmi silnou a nebezpečnou zbraň.
Nicméně to jsou jen drobné, až bych řekl kosmetické vady na jinak úžasné fantasy. Za mě plný počet hvězd.
Jedná se v podstatě o celkem jednoduchý příběh "normální" rodiny, ovšem vyprávěný nelineárně. Současnost se mísí s minulostí a před vámi se postupně vykresluje obraz toho, co vedlo k smrti prostřední dcery. A přestože se vše od počátku jeví celkem jasně a přímočaře, tak konec tomu všemu dodá pachuť zkaženého melounu. Vynikající kniha, za mě plný počet hvězd.
Tahle kniha se Kingovi prostě povedla. V podstatě od začátku do konce mě To bavilo i přes tu hromadu ukecenýho bláta, kterým King nešetřil. Líbili se mi příběhy postav, jednotlivé dějové linie a vůbec celkově ta atmosféra. Prostě To mi sedlo. Až budu mít náladu na nějaký knižní maratón, tak si To někdy zopakuju.
Vládci času je fantasy příběh čerpající z japonského středověkého eposu, který popisuje souboj rodu Taira s rodem Minamoto.
Kniha obsahuje celkem hodně postav, což v kombinaci s rychle se střídajícími scénami nutí čtenáře, aby pečlivě sledoval, kdo je kdo, jinak se ztratí. Nicméně toto je částečně kompenzováno tím, že postavy umírají v poměrně rychlém sledu. A skutečně ušetřeno jich zůstane velmi málo.
Na knize se mi líbilo, že v podstatě neměla hluchá (nudná) místa. Prakticky od začátku do konce se pořád něco děje. Jedna scéna střídá druhou. Nemohu se ubránit dojmu, že někteří zahraniční autoři by tento příběh rozepsali do několika knih.
Jako drobné negativum vidím to, že záběr a spád knihy nedávají moc prostor pro detailnější prokreslení postav.
Za mě se jedná o slušnou fantasy. Čtyři hvězdy.
Napsat o této knize, že se vám líbila nebo, že je krásná, už samo o sobě zavání psychiatrickou diagnózou. Když se však podíváte na fotku autorky na obalu knihy, na které vypadá jako reklama na depresi, tak začnete tušit, že tu něco nahraje.
Děj knihy je v podstatě prostý. Vypráví o tom, jak do života lidí na francouzkém venkově opakovaně vstupuje válka a jiné strastiplné události. Šťastných okamžiků je pomálu a když přijdou, tak jsou mnohonásobně zaplaceny událostmi následujícími.
Pokud se do čtení této knihy pustíte, tak vás předem upozorňuji, že to opravdu není kniha pro každého. Autorka se nebojí nechat své postavy padnout, až na úplné dno, kde pozbývají poslední zbytky vědomé vůle a jsou vláčeny proudem nevědomí. Velký důraz je přitom kladen na vnitřní prožívání postav a na promítnutí tohoto stavu do vnějšího světa. Často až za hranice toho, co je reálně možné.
Ponořit se do této knihy, pro mne bylo nesmírně emočně náročné, ale stálo to za to. Z mého pohledu je tato kniha klenot, kterých není mnoho. Plný počet hvězd a ještě trochu víc.
Baudolino jako postava, je pro mne taková kombinace barona Prášila a Foresta Gumpa. Je to prostě sympaťák, kterému od počátku přeje štěstí a nebojí se toho využít.
Pokud jde o samotný děj, tak jsem mnohdy pointu celé situace tušil spíš intuitivně, protože jsem neznal příslušné historické události. Nicméně to na čtivosti celého románu neubírá. Za mě čtyři hvězdy, protože tématicky mne oslovilo mnohem více Foucaultovo kyvadlo.
Jedná se o výbornou knihu, která popisuje základy jógy počínaje dýcháním až po sérii několika ásan. Každá asána je uvedena v různých stupních obtížnosti, podle pokročilosti studenta včetně podrobných informací pro koho tato asána není vhodná, na co si dát pozor atd.
Vzhledem k tomu, že mám s jógou již praktické skutečnosti, tak tuto knihu využívám zejména pro připomenutí některých ásan nebo pro inspiraci při cvičení. Pokud by někdo jógu chtěl začít cvičit, tak bych mu doporučil naučit se základy pod vedením zkušeného instruktora a knihu používat pro doplnění.
V této knize autoři postupně prochází různé mýty a příběhy podle tématu, se kterým souvisí v lidském životě. Každý mýtus je vždy nejprve stručně převyprávěn a poté velmi lidsky a citlivě okomentován. I přes svůj útlý formát má kniha velmi široký záběr. Pokrývá témata od dětství, vztahu s rodiči až po dospívání, manželství, duchovní hledání a vyrovnávání se s vlastní smrtelností.
Knihu jsem četl již asi 3x a pokaždé jsem v ní našel příběh, který pro mne byl v danou chvíli aktuální a poskytl mi náhled a inspiraci pro život. Velmi se mi líbí celkové pojetí knihy a zejména způsob, jakým jsou jednotlivé příběhy komentovány.
Jedná se o jednu z mých nejoblíbenějších knih z oblasti psychologie. Jasných 5 hvězd.
Kniha popisuje historii křížových výprav a vše co s nimi souviselo. Asi nejzajímavější mi přijde příběh první křížové výpravy. Když člověk vezme v úvahu, čím vším musela projít a jaké náhody rozhodovaly o jejím úspěchu, tak je to prostě fascinující příběh. Vřele doporučuji.
Jednoduchá a přímočará kniha, která je inspirovaná pověstí o krysaři. Příběh mne nepřekvapil ničím novým, ale rozhodně měl atmosféru. Vzhledem k tomu, že jsem před Králem krysou četl trilogii ze světa Bas-lagu, tak mi tahle kniha přišla jako kašička pro nedošené tuleně.
Odlehčená a vtipná kniha, která staví na zajímavém nápadu. Bohužel to samo o sobě nestačí. Knize chybí podle mého názoru ústřední zápletka, která by jí dala trochu tah na bránu. Bez ní totiž celý příběh vyzní jako sled více či méně zajímavých náhodných setkání. Za mě 2 hvězdy, čekal jsem trochu zajímavější čtení, ale pro relax dobrá četba.
Zajímavá kniha, která je jakýmsi pokračováním trilogie Pána prstenů, avšak autor se na Středozem dívá ze svého vlastního pohledu. Válku o prsten vnímá spíš než bitvu dobra a zla jako souboj magie a techniky. Tento pohled podle mne nebude sedět skalním fanouškům původního Tolkienova díla, protože v tomto pojetí je prostě Středozem jiný svět. Prolezlý křivákama od shora až dolu a nevyhne se to ani takovým postavám jako je Gandalf či Aragorn.
Dějově je kniíha v podstatě špionážní román. Takže si při jejím čtení užijete spousty akcí, které zdánlivě nedávají smysl, ale nakonec to do sebe všechno pěkně zapadne. A to co tady v komentáři pode mnou zmińuje flanker.27 ve své poslední větě, tak je opravdu taková třešnička na dortě.
Na knize mne nebavili ty spousty popisů ve kterých autor vysvětluje, jak všechno bylo jinak atd. Chápu, že by to bez toho nešlo, ale i tak mne to nebavilo číst. A dále styl, kterým byla kniha napsaná. Přišel mi takový krkolomný a nečetl se mi moc dobře.
Když vezmu v úvahu výše zmíněné klady i zápory, tak mi vychází průměr. Tedy tři hvězdy.
Přestože byla tato kniha napsaná již v roce 1972, tak jí to vůbec neubírá na čtivosti. Děj je v podstatě velmi prostý. Hlavní hrdina se zotavuje v nemocnici poté co byl dočasně oslepen a zjišťuje, že doslova přes noc většina lidí přišla o zrak. A tak jeho očima sledujeme rozpad staré civilizace a zrod civilizace nové. Do toho všeho navíc vstupují trifidi, což jsou speciálně vypěstované květiny, které mohou chodit a mají jedové žahadlo.
Na knize mi přijde asi nejzajímavější popis toho, jak se hlavní hrdina setkává s různými skupinami lidí a každá se snaží přežít svým vlastním způsobem. Staré hodnoty padají a kdo není ochoten se přizpůsobit obvykle dlouho nepřežije.
Přesto přezevšechno je svět, který autor popisuje svým způsobem krásný, protože v sobě skrývá zárodek nového počátku. Nejlépe to vystihuje hlavní hrdina, když říká "současně zjišťuju, že stále snadněji přivykám přítomnosti. Počítám, že kdybych si mohl přát splnění nějakého přání, chtěl bych být opět v tom starém světě - ale jenom za jistých podmínek. Víš, cítím se navzdory tomu všemu daleko šťastnější, než jsem byl kdy dřív".
Na závěr bych řekl, že jsem Den trifiů četl již po druhé a opět mě tato kniha velmi bavila. Za mě plný počet hvězd.
Tato kniha pro mne byla takovým ohlédnutím za životem R. P. Feynmana. A musím dodat, že to bylo ohlédnutí velmi zajímavé. Z velké části to totiž bylo o více či méně běžných životních zážitcích a příhodách jednoho pána, který jen tak mimochodem dostal Nobelovu cenu.
Pokud se vám tato kniha líbila, tak doporučuji rovněž knihu "Feynmanova duha". Feynmana v ní můžete spatřit z pohledu mladého vědce, který tak trochu tápe, jakým směrem se má vydat a to jak v profesním, tak v osobním životě.
Tato kniha se tématicky věnuje historii válečnictví ve starověku. Pokrývá celkem rozsáhlé období od starověkého Egypta až po pád Římské říše (od 3000 př.n.l. až po 500 n.l.).
Předností této knihy jsou bohaté ilustrace a fotografie, které čtenáři umožní si mnohem lépe představit, jak např. vypadala výzbroj římských legionářů a rozložení jejich legií atd.
Naopak popis vybraných bitev považuji v této knize za nedostatečný a hodně nepřehledný. V tomto směru se mi mnohem více líbila kniha Válečníci a války ve starověku a středověku, ve které není moc ilustrací, ale za to je tam mnohem lépe popsaný průběh bitev a použitá strategie viz můj komentář u této knihy.
Z mého pohledu se jedná o průměrnou knihu, kterou zachraňují krásné ilustrace. Tři hvězdy, ale jen tak tak.
Tahle kniha je jako film bez děje, ve kterém vystupuje pouze jedna postava a vy se dívate na to, jak vyrábí mýdlo, opravuje trubky apod.
Bohužel k tomu, aby mne kniha oslovila, mi v ní něco chybělo. Něco, kvůli čemu bych si jí chtěl přečíst znovu. A nakonec ten humbuk - doslov okolo toho, jak je kniha jiná a pro nalomený ... Zkátka na mne tahle "teatrálnost" nefunguje a v mých očích knize spíš ublížila. Když to řeknu jinak, tak pokud chtěl autor tuhle knihu vydat, tak to měl udělat bez těch keců okolo.
Na knize mne naopak zaujala její komorní atmosféra. Způsob jakým autor píše je čtivý a rozhodně se těším, až si přečtu předchozí knihy.
Na závěr bych dodal, že toto je první kniha, kterou jsem do tohoto autora četl. Bohužel si nemyslím, že by byl můj názor jiný, pokud bych znal předchozí knihy. Tuto domněnku mi více méně potvrdil i autor recenze, na kterou vložil odkaz Lukkos.