Pasadenka Pasadenka komentáře u knih

☰ menu

Krvavá bible Krvavá bible Adrian Doyle (p)

Tak zatím tento díl je malinko slabší. Vrchol v podobě krvavé bible byl OK, ale jinak slabší…

30.10.2017 3 z 5


Kult Kult Adrian Doyle (p)

Díl v Indii byl o kousek lepší než standard. Co mě nejvíc dostalo, tak to byla nádherná poznámečka o tom, proč upíři nevyhubili křesťanství již v počátcích, když existují tak dlouho. :) Dobrý postřeh.

29.10.2017 4 z 5


Stopa krve Stopa krve Adrian Doyle (p)

Další skvělý díl. :) Karty jsou rozdány, hlavní záporák si jde tvrdě za svým a samozřejmostí je drobenkové sypání v podobě všudypřítomného sexu. :) Docela mě tento seriál baví. Taková pohádka pro dospělé. :)

29.10.2017 3 z 5


Pěšky mezi buddhisty a komunisty Pěšky mezi buddhisty a komunisty Ladislav Zibura

Druhé vyprávění od Ládi mi sedlo víc. I když pořád mi ten jeho „ostrovtip“ úplně nesedí, bylo v knížce víc úsměvných momentů. Závěrečný komentář o tom, jak se máme dobře a doma nejlíp byl, omlouvám se, dosti patetický. Nakonec se musím přiznat, že by mě víc bavilo syrovější vyprávění.

Jiný kraj, jiný mrav. Země profláklá turizmem, nebo čínský drak s neustálou kontrolou. Zapůsobilo. Nějak se mi tam nechce a hlavně se vyhnout lidem. :D Arabové a židé jsou nám tak jako tak bližší, i když se vzájemně chceme vyvraždit, jinak si docela rozumíme. :D

Závěr; knížka mě nechala v rozpolcenosti. Styl psaní mi přišel lepší, Láďa se někam posunul, co je super. Celkově však nevím, zdali jeho pouť je dostatečně silný materiál na knížku. Nakonec to byl hodně ledabyle vylouhovaný čaj. Láďovy objevy nejsou nikterak objevné, tedy pro něj ano, ale jinak to zapadá do postřehů desítek lidí před ním a čtenář se nedoví nic, co by nebylo i na prima zoom nebo čt2. I chůze se scvrkla na nejsnazší způsob přepravy. Co k čemu. Četlo se to líp, ale nakonec to bylo hrozně prázdné. Promiň. :(

25.10.2017 3 z 5


40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma Ladislav Zibura

Proti proudu a celkovému hodnocení: ze mě průměr. Nadlehčený, vtipný tón celé knížky mi nesedl. Až na několik málo okamžiků, které se mi opravdu líbily, mě to nudilo. Možná to bude i mojí jakouž-takouž zkušeností s dlouhým putováním a jinou patinou z něj. Co můžu potvrdit; pejsci vědí být opravdové mrchy :) co nechápou měšťané, kteří si myslí, že se chtějí „jenom“ hrát. Ne, nechtějí. :D

24.10.2017 3 z 5


Elon Musk Elon Musk Ashlee Vance

Moje, až přehnaná, obliba ve čtení biografik se začíná měnit v docela problematickou zálibu. :) Ale po čtení o Andrejovi mi Elon udělal jenom dobře. Knížka, jak mnozí psali, prolítne Elonův život a ve zkratce načrtne, jak se dostal tam, kam se dostal. Vykreslí ho jako velice inteligentního introvertního snílka, který jde svojí cestou, protože ta daná mu nevyhovuje. Jelikož to není moje první rodeo s úspěšným businessmanem, ta podobnost v charakterových rysech, které nakonec Ashlee vyzdvihuje jsou až pateticky profláklé.

Rozepisovat se o tom, že díky odhodlání, inteligenci a štěstí se mu povedlo pohnout ledy, asi nemá smysl. Za to mu patří velký hold. Mě se nejvíc dotkla osobnostní rovina samotného Elona. Na konci knížky mi přišlo hrozně líto, že skvělé věci jdou ruka v ruce s manipulací, budováním kultu, nelidskými pracovními podmínkami a nesmlouvavou chladnokrevností. „Udělej, co chci, nebo táhni do pr**le!“, styl je opravdu jediný způsob, jak se dají dělat velké věci? To jsme jako lidstvo natolik neschopni se organizovat, že bez kultu, biče a cukru nedosáhneme ke hvězdám?

A jelikož je u mě Elon po Andrejovi, neubráním se srovnání. Až mrazivě jsou si podobní. Tyto novodobé archetypy, které začali vznikat v době Vanderbilta, Rockefellera a Carnegieho, které trpí jakýmsi velikášským komplexem a jdou si za svým přes mrtvoly, protože na to mají právo, jsou jen pokračováním šlechtictví v jeho počátcích. Ano, jsou vázané téměř výhradně jen na jednoho člověka a jeho schopnost shromáždit a udržet majetek, leč ta analogie se mi tam hrozně tlačí. A ano vím, není to dokonalé. :) Jen ta myšlenka, kterou někteří razí: „Lidé jsou ovce, které pasou vlci“, mi nečekaně vytanula na mysl. A to by mě u této knížky, před jejím přečtením, rozhodně nenapadlo. Překvapivé. :)

4* protože by se mi líbilo, kdyby se Ashlee dostal víc na dřeň.

19.10.2017 4 z 5


Boss Babiš Boss Babiš Jaroslav Kmenta

Hm, tak protipól k nedávné snové knížce. Hezké shrnutí do docela konzistentního celku. Celkově se mi styl i obsah líbily. Snaha těsně před volbami ukázat pozadí Andreje ze všech stran pomalu působí jako jakési spiknutí. :) Ale pro mě je to spíš poslední vzepnutí imunitního systému před nelítostním a katastrofálním propuknutím infekce.

Jardova snaha o vyvážený přístup, kdy opatrně našlapuje, jen jemně naznačuje a pokládá otázky, a nesnaží se podsouvat čtenáři jediný pravdivý pohled, se někdy daří a někdy ne. Některé části, tak jak následovaly po sobě, vyznívaly značně zaujatě, což zas není nic překvapivého. Jak sám Jarda naznačuje, Andrej je na druhé straně pomyslné barikády a je jen lidské cítit jistou averzi.

Samotný obsah popisující nejasné nabytí peněz, ne zcela legální praktiky, boj s mafií a hlavně zcela otrlý přístup ke společenským stykům s politickou garniturou je značně alarmující. Stejně jako otrlost voličů hnutí ANO, kterým nevadí minimálně problematické skutečnosti kolem osoby jejího předsedy. Ale dost o politice. :) Určitě to není kniha, která by jakkoli mohla reálně ovlivnit volby. A dokaď se kauzy kolem Andreje nevyřeší, co se možná nikdy nestane, zůstane jen u vztyčeného prstu a záznamu ducha dnešní doby. Co na tuto knížku řeknou potomci za 60 let? To je ta správná otázka. :)

19.10.2017 4 z 5


Hadí žena Hadí žena Hernán Huarache Mamani

Hadí žena se mi dostala do rukou ještě před Kuranderou, takže je to moje prvotina od Mamaniho. Literárně je kniha opravdu na nízké úrovni. Místy mi připomínala Utopii. Rozhovory, které měly demonstrovat myšlenky, byly neuvěřitelně strojené a místy působili až směšně. Samotné zdůrazňování ženské síly, která je v naší kultuře upozaděna, působila motivačně. Leč stejně jako samotný příběh, značně naivně.

Lara a její přerod v silnou a duchaplnou ženu byl jako popis míchanice: Vyloupneš vajíčko na horkou pánev a mícháš, dokaď neztuhne. Něco tomu chybí, viďte. :) Lara pak měla představovat jakýsi ideál ženy, leč těžko se mi věří, že o takový ideál opravdu všechny ženy stojí, neboť to rozhodně není snadná cesta. A vykreslení mužů? Po přečtení této knihy mi muži přišli jako takové ocásky někde vzádu všehomíru. Jsou to jen přerostlé děti, které čekají na to, až je ženy „dokončí“. A to ve všech intencích toho slova. :)

Určitě souhlasím s tím, že je dobré znát samé sebe, vědět žít o samotě a lásku budovat jako další stupínek a společně tvořit něco víc, bez toho, aby se závislost na druhém stala ústřední mantrou bytí. Puritánský pohled na sexualitu je boj na dlouhou trať a místo jejího prohlubování se soustředíme spíš na její povrchné odbourávání. Ale opět jen stěží si dovedu představit, že toto může fungovat u většinové společnosti, jak ji teď známe. Ale možná se časem posuneme do společenského řádu, jaký je vykreslen ve Star Treku a dosáhneme velkého osvícení celého světa. :) Možná.

17.10.2017 3 z 5


Vidořád Vidořád Samantha Shannon

Pokračování je pro mě v mnohém lepší, zejména pak v tom, že svět je zaběhnutý a odpadá to překombinované představování postav a smyšlenek. Jelikož celá série byla ohlášená na šest knih, je mi jasné, že Sam si to hezky dramaticky rozčlenila. I když ty „nečekané“ zvraty na konci dílu ala Piráti z Karibiku! Působí to malinko lacině. Ale to není nic špatného. Je to mládežnická literatura, a k té to tak nějak patří.

To jak Paige kuje pikle a snaží se ostatním vysvětlit, že mají problém v podobě příchozích z pekla, mě bavilo asi nejvíc. Ten tak zlomyslně opěvovaný románek, který je pro mě neskutečně upozaděn a v žádném případě zatím nehraje prim, napovídá, že Sam ho plánuje zúročit někdy v budoucnu. Zatím na mě působí až příliš uměle a úplně mi nezapadá do celé koncepce knihy. Chápu, že pro psychologii a motivaci Paige, pro vytvoření její vnitřní disonance je to zaručená bomba, jen to tak zcela nezapadá do celkového pocitu z knihy. Závěrečná velká bitka s „bosem“ byla fajn, i když zas dle šablony.

Co závěrem říct. Určitě se mrknu na další knížku, ale nemyslím, že je to série, na kterou budu láskyplně vzpomínat. Skalní, ani lední fanoušek ze mě nebude, spíš takový ten okrajový letní, jestli víte co tím myslím, jestli ne, máte smůlu. :) Nevím, jestli knížku, jako sérii, mohu doporučit. Je jasné, že komu se líbil první díl, budou se mu líbit i ostatní. Sam umí psát, a ví jak na to, to jen mě to nějak nesedlo. Docela se těším na filmové zpracování a hlavně na to, jak dopadne. Doufám, že lépe, než Nástroje smrti. I když ty měly smůlu v tom, že knižní předloha byla psána v ICH formě, která se obecně hodně těžce zpracovává do filmu. Hor se na trojku! :)

05.10.2017 4 z 5


Kostičas Kostičas Samantha Shannon

Zajímavý nástin fantaskního, paralelního světa, ve kterém je spousta, ale opravdová spousta všehochuti. Sam, jakožto mladá absolventka anglické literatury se snaží zpeněžit, jistě drahou, školu. Alespoň v to věřím. :) Narážky na podobnost se sérií HP se sice mohou jevit jako opodstatněné, leč styl psaní a charisma postav je tatam.

Není to moc dobrá knížka, a to v zásadě jen z jednoho důvodu. Je překombinovaná. Nechápejte mě špatně, nenarážím na domnělou složitost vyvírající z velkého množství fantasijních prvků. Jde o to, že je toho příliš na příliš malém prostoru. Pořád se něco děje, pořád vycházejí najevo nové skutečnosti, interakce postav, závoj tajemství. Na mě to moc nezafungovalo. Taky po naší české Naslouchačce je to opravdu nesnesitelně nekonzistentní dílo.

Jaderný příběh spočívá v docela zaručené zápletce. Mladá, výjimečná dívka je vyrvaná ze svého mizerného, no pořád jejího, života, aby se dostala do cizího prostředí, kde se ji ujme tajemný krasavec. Ona se brání, on se ji snaží uchlácholit. Ona zjistí, o co vlastně jde (jak svět funguje), sblíží se se svým „věznitelem“ a sehraje důležitou roli v „revoluci“. Nezní to jak Hladové hry? :D Malinko ano. Nebo Naslouchač? Taky, že? :P Jen škádlím, já vím, že motivy se pořád opakují a záleží na jejich zpracování. A tohle zpracování mě osobně nesedlo. Kdyby Sam místo špikování zvolnila a rozpracovala, klidně i složitější obrazy, bylo by to super. Ale vysypat granko na stůl, lapat jej jazykem a zapíjet mlékem je sice hodně neotřelí způsob jeho konzumace, ale naprosto neefektivní. Jako tato knížka. Nuda.

25.09.2017 3 z 5


Bez přátel Bez přátel Adrian Doyle (p)

Další díl; zápletka houstne. Exosymbiont si začíná uzurpovat pozornost. Nejspíš ještě pořádně zamíchá karty. Co přinese další episoda? Dozvíme se ještě dnes! :D

13.09.2017 3 z 5


Problém tří těles Problém tří těles Liou Cch'-sin

Po delší době se mi do rukou dostala opět o něco těžší literatura, co mě pokaždé velice potěší. Jistě, není to takový oddech jako brak; spíš to hraje na intelektuální strunku.

Samotný text se dělí na několik rovin. Hlavní prim v každé z nich hraje věda. Závratné emoce, nebo psychologické konflikty zde nehledejte. Děj má kolísavé tempo, za co do značné míry může vícevrstvá dějová linka; některé mě vysloveně nudili a už teď mám problém si je vybavit.

Cch první dvě třetiny knihy píše velice záhadně. V náznacích odkrývá skutečnosti, u kterých si čtenář není úplně jistý, co si má myslet. V poslední třetině pak dojde k rozuzlení a vysvětlení, cože to čtenář vlastně četl. A z té komplikované, možná až překombinované vrchní slupky, se nakonec stane jen kouř, který měl ozvláštnit v zásadě banální zápletku. A v tom je síla této knížky. Jaderné téma pečlivě zabalené, přetkáno spoustou moderních a pro mnohé složitých bla bla slov, které vytváří skrupuli snadné uvěřitelnosti. U čtení se mi nejednou stalo, že my myšlenky utíkali k popisovaným problémům nad rámec jejich rozsahu.

Semestr kvantové mechaniky a 2 populárně naučné knížky na toto téma mi přišli jako ten správný živný roztok, aby mě autor dokonale utáhl na vějičku. O to míň si umím představit, že by knížka dokázala zaujmout širší čtenářstvo; navzdory dobrému zpracování; zajímavým tezím; nezapomenutelným scénám.

Čím víc přemýšlím nad tím, jak první díl ohodnotit, tím víc mi na mysl vytanuje Marťan. Jednodušší sci-fi, působící chytře, které dokázalo utáhnout opravdu dobrým vyprávěním a vtipem. Lze doporučit komukoli. Problém tří těles? Obávám se, že je to taková ta knížka pro zasvěcené. Ale možná se pletu. Nejčtenější japonský autor Haruki, který dělá dobré jméno svému oblíbenému Fitzgeraldovi taky někdy píše opravdu těžší literaturu a jeho obliba je nesporná. Tak se nechám překvapit, jak rozhodne československé publikum. :)

11.09.2017 4 z 5


Landru přichází Landru přichází Adrian Doyle (p)

Příběh se nebezpečně posouvá dopředu. Zápletka houstne. Lidé i nadpřirození umírají. První díl, při kterém se konečně ukáže nějaká akce a uondaný čtenář dostane odměnu v podobě rozvíření tak dlouze budované zápletky. Konečně to začíná být fajn, jen škoda toho nepovedeného rozjezdu, který určitě odradí nejednoho čtenáře. Inu někdo na to má, a někdo ne. :)

10.09.2017 3 z 5


Posedlá Posedlá Adrian Doyle (p)

Konečně! Zaznělo slabým hláskem v mé hlavě. Konečně se to začíná někam posouvat. I když mi ty sexuální scény, tak jak jsou zde popsány, nesedí, příběh se začíná dobarvovat. Jen škoda, že navzdory kratičkému formátu Manfred nedokáže jednotlivé díly zformovat do smysluplného celku.

I když je Lilith hlavní hrdinka, zatím vůbec nehraje prim. Ale ono se to jistě změní. :)

10.09.2017 3 z 5


Moloch Moloch Adrian Doyle (p)

Druhá episoda; příběh se rozevírá; vstupují další postavy. Odbyté sexuální scény pokračují. A když jsou pro jádro příběhu, nebo dokreslení Lilith zcela zbytečné, působí velice nedobře. Kouzelný overal po matce zatím vypadá hodně zajímavě a snad ho Manfred rozpracuje podrobněji. :)

Rozpadá se ochranné kouzlo; nepřátelé dostávají jasnější tvary; jaké konsekvence sebou přinese brzké probuzení? A Lilith? Ta je pořád zmatená. Zatím nemám konkrétní názor. Ale rozhodně sérii nezatracuji. Pomalu by to ale chtělo začít budovat pevné základy. Prvotní premise příběhu je jasná. Ultimátní temná bojovnice proti zlu s nejasnou minulostí a předurčenou budoucností. Zatím to ale moc nešlape. :(

10.09.2017 3 z 5


Procitnutí Procitnutí Adrian Doyle (p)

Zajímavé intro. Manfreda znám ze série Dinoland, která patří mezi mé oblíbené. A jelikož je moje úchylka pro rodokapsové formáty v jistých kruzích dobře známá, série Vampýra si přímo koledovala o prozkoumání.

Zdejší hodnocení je vesměs vlažné. Kde je problém. Zprvu je to formát, jakým je knížka psaná. Opravdu si nevím rady, zdali je to úplně děsné, nebo překvapivě trefné. Ale rozhodně je to jiné. Můj pocit po delší úvaze je jako kdyby se kvalitní autor rozhodl psát brak, kratšího formátu, protože by širší formát neutáhl. Nápady jsou zajímavé. Zbožňuju, když mi u čtení vytanou různé nápady, jak by se to a tamto dalo rozšířit, nebo zpracovat lépe. Tempo je pomalejší a jelikož se jedná o seriál, Manfred se snaží budovat napětí pomocí náznaků a mlhy tajemna.

Řečí vizuální produkce: Slabší pilot, ale dostatečně zaujal. Z pohledu děje se nestane vůbec nic, jen se nám představí hlavní hrdinka Lilith (což je mimochodem jméno královny pekel). Tak uvidíme, co přinesou další epizody. :)

10.09.2017 3 z 5


Naslouchač Naslouchač Petra Stehlíková

Oban – hvězdní letci je jeden z mých nej anime seriálů. Což má za následek mé naprosté unešení další holčičí hrdinkou, která je ještě tak malinká a z různých důvodů musí tajit kým skutečně je. Pro mě srdeční záležitost, inu těžko si člověk pomůže, když se s postavou ztotožní.

Zlí jazykové by mohli namítat, že se nejedná o nikterak originální dílko, že autorka, Petra, sází na banální archetypy a vyprávění z pohledu naivního, vyděšeného dítěte, které si samo vytváří problémy svojí nezkušeností. Že si Petra ulehčila práci tím, že první třetina knihy je jen odbité odvyprávění vymyšleného světa. Ale kdo by ty, trouby hlásné řezavé, poslouchal? :)

Příběh funguje skvěle. Na mě 110 %. Ale to bude tím, že jsem cílovka. :) Dobře napsané, dobře zvládnuté napětí i emoce. Jelikož je Ilan ještě malá dívka, její psychologie není nikterak složitá a snad i díky přičinění její maminky si udržela vnitřní čistotu, se kterou se vyrovnává s dobrodružstvím, ke kterému se přichomýtla; co mi připomnělo medvídka Pooh, který pro mě bude už navěky etalonem dětské čistoty a nevinnosti, kterou všichni časem překrýváme zkušenostmi s příkořím a bolestí.

Pro ty, co mají rádi tento žánr, navíc zasazen do post apo světa, doporučuji. :) 6 hvězd a už se nemůžu dočkat konce září. Hned po něm bude dvojka. :)

31.08.2017 5 z 5


O čem sním, když náhodou spím O čem sním, když náhodou spím Andrej Babiš

Ták, a je to za mnou. :) Hned na začátek, jako kniha to není odpad, jak to naznačuje hodnocení a spíš mi to přijde jako referendum k oblibě „autora“. Jistě, je to politická propaganda; no jako taková je napsaná jednoznačně dobře. Když si to porovnám s knihami bývalého prezidenta - je to napsané srozumitelně, drží se to svého selského rozumu, knížka je prošpikována odkazy na „běžné“ občany, i aktuálně uznávané kapacity, drží se přátelského ducha, vyjma několik odchylek se zdržuje hodnotících soudů a to je dobře.

S myšlenkami, které jsou zde rozepsány, někdy souzním, někdy ne. Některé příklady a apely mi přišli jako bohapustá provokace (ve smyslu problematické osobnosti autora a jeho „kauz“). Co chválím, to je lehkost a čtivost. Co beru jako nejzásadnější nedostatek, tak to je právě ono snění, o kterém autor píše. Protože nic jiného to není. Takové tvrzení jak by to mělo být a proč to tak není, když jinde to je – tak to mentálně odpovídá zhruba 12 – 15 rokům mého života, kdy mi svět přišel velice jednoduchý a bylo pro mě nepochopitelné, proč jej všichni tak komplikují. Do teď si pamatuji, bylo to ještě na prvním stupni základní školy, jak mi přišla idea komunismu a centralizované moci jako úžasná věc, která by všem pomohla. A nebylo zapotřebí mnoho let, aby mě došlo, že to, co v teorii zní dobře, v praxi naráží na přirozenou nespoutanost a rozumem nepodchytitelné vlnobití entropie života v celé jeho nedokonalé kráse.

Co závěrem dodat. Není to špatné. Jsou to takové hospodské vykládačky-nakládačky. Jistě že mi vře krev při pomyšlení na to, jak tyto prázdné, hezky znějící, slova budou ovlivňovat nadcházející volby, leč je to legitimní propagace. Co by mě osobně uchvátilo víc, tak to by byla kritická analýza zde pronesených myšlenek s nástinem jejich možné realizace. Ono se to povídá o tom, jak to bude skvělé a jak budou všichni skvělí a jak čekáme jen na to, abychom se do krve mohli porvat o poslední kousek suché kůrky chleba, no ne, když některé ekonomické analýzy varují před další recesí v okruhu 5 let. To to pak opravdu zůstane jen u pohádek.

PS: Když autor neskončí ve vězení, vyhraje volby, sestaví vládu a stane se nejmocnějším mužem v republice… ták, čekejte, že bude chtít víc moci. Jak to napsal v této knížce. On to dělat nechce, ale když už, tak se vší parádou. :D A to je mazec. :)

29.08.2017 3 z 5


Prokletí Titánů Prokletí Titánů Rick Riordan

Tak já musím autora velice pochválit. Nevím, zdali je to tím, že filmová adaptace skombinovala všech 5 knih do dvou dílů, a prim hráli první dvě, nebo tím, že děti jsou už starší, ale bylo to zábavnější a lepší. Ano pořád má kniha své nedostatky, pořád jsou Hraničáři, nebo Artemis lepší ale začíná mě to bavit víc a víc. :)

26.08.2017 4 z 5


Moře nestvůr Moře nestvůr Rick Riordan

Kvalitou obdoba jedničky. Po filmech je fajn počíst si, jak to měl autor skutečně namyšlené. Příběh byl opět fajn – což je opět za 3 ***. Oproti filmu ale chválím. Knižní předloha se nesnaží být tak „korektní a předvídatelná“, což je super. Ale to si velké studium nedovolí. Díky síle za knížky. ❤ Už se těším na další sérii od autora. Doufám, že se vypsal, vybudoval svět a bude to lepší. Ale… ještě mě čekají další 3 kousky z této série. :)

23.08.2017 3 z 5