Pasadenka komentáře u knih

Po několika letech se vracím k Haruki Murakami. Je zvláštní kolik se za těch let změnilo. Ale hezky popořadě. Příběh bezbarvého Cukuru mě bavil – potažmo jako všechny Harukiho knihy. Série dialogů mezi několika postavami protkána patinou minulosti, která zůstala nedořešena, může znít nudně, ale díky vystupňovanému tajemství se dá jen těžce netoužit odhalit, cože se to vlastně stalo. Příběh sám pak vytahuje nejniternější citečky a představy, které nám autor předkládá jako vhled do zašlých komnat Cukurovi duše. Kromě ústředního tématu se pak otevírá i několik bočních, které celou knížku odlehčují.


Spoilerů začátek
I když mě kniha bavila, tak měla své nedostatky. Prvním je asi neoriginalita. Haruki vykrádá sám sebe. Pořád recykluje tu samou postavu jen v bledě modrém. O ztrápeném klukovy, který, se snaží vypořádat s jařmem, jenž na něj dopadlo. Cukura samotný je pak hodně pasivní postavou, která svůj život žije tak nějak z povinnosti. Nevím, jestli je tohle duchem doby, ale literárně mě jeho pasivita prudila. Bez Sáry, která zde zastupovala sílu jeho podvědomí a naváděla ho k akci, by Cukuru nejspíš zeschnul v Tokiu do zapomnění.

Ta nekonečná záplava ejakulace do ložního prádla i v tak pozdním věku na mě působila komicky až karikaturně. I když přijmu, že Cukuru má své psychické problémy, že jeho sebeláska je na sebezničující úrovni, jeho sexuální frustrace mi připadá jednoduše přehnaná. Navíc v dnešním Japonsku, kde pro substituty nejdou daleko. Jako by se Haruki snažil zasadit svou zkušenost s mládím do doby, která se tolik proměnila, ale jemu je to jedno. Co navíc dokresluje i Cukurův nezájem o „moderní“ technologie. Kdyby se děj odehrával v 80. – 90. letech, vše by působilo uvěřitelněji.

Nicméně Haruki si pořád drží styl. Nepíše brakovou literaturu. Nesnaží se za každou cenu „nahnat strany“. Pořád má dar najít metafory, které jsou tak výstižné. Pořád se dokáže zavrtat do nitra svých postav a pořád působí velice plasticky. A nemůžu si pomoct, pořád je cítit jak silně jej ovlivňuje jeho oblíbený Francis Scott Fitzgerald.


Spekulace
Na konci mě přepadla myšlenka, jestli je tohle opravdu vše. Celá knížka byla napsaná tak, že by se dala rozšířit o další rozměr, který by vše převrátil. Ty bočné odklony, které zůstali nevypovězeny se přímo nabízejí, aby se rozkryli ve volném pokračování. Kdy se ukáže, že Cukuru nakonec je schopen něčeho nemyslitelného. Že jej ovládá něco, co si rádo najde nestřeženou chvilku a zaútočí na nic netušící oběti. Že je Cukuru vrah a násilník, jenž má barvu, která ho odhalí. Ale vidět do dokáže jen někdo, kdo tento dar vyměnil za svůj život. Myslím, že by se pan King s tímto materiálem ani dlouho nemazal. :)

6 20.04.2019

Mistr hororu se ukazuje v dobré formě. Není to pro mě první setkání s Králem a nevyhnu se srovnání. Carrie mě děsila mnohem víc. Ta její matka, ta krutost dětí. Hrozné. U věznice Shawshank mě okouzlili postavy a příběh, který je nezapomenutelný. Ale nechci se rozepisovat o každé knížce. Spíš; co říct ke zvířectvu? Knížka mě bavila. Příběh mám v paměti ještě z dětství, kdy jsme koukali na film, takže žádné velké překvapení se nedělo. Knížka je samozřejmě lepší. Víc detailů, hlubší prokreslení postav. Samotná linka rodičovské lásky, mužské ješitnosti a něčeho starobylého, co čeká v zákoutí duše, aby jí prostoupilo a rozkvetlo v čiré zlo, tak dokonalé ve své prostotě, dokázala utáhnout celou knížku. Škoda Vendiga. Je to pro mě jedno z nejděsivějších stvoření a tady se ukázal jen jako potencionální škodná – nádoba pro něco jiného. Jinak zábava od začátku až do konce. :) A večer – v prázdném bytě; přísahám, něco tam se mnou bylo.

3 16.04.2019

Je to velice zvláštní knížka. Nejdřív to vypadalo jako takové povídání z cest, protkané během a správným během. Pak se knížka začala trhat. A v každé trhlince vyklíčila reportáž, která se snažila prorazit nosnou myšlenku. Myšlenku o tom, co nám pokrok vzal. O tom, jak se musíme poohlédnout a zachránit poslední zbytky poznání starších, které mizne pod nánosem nového poznání. A i když existují stálice prověřené časem; jakoby znalosti, které jsme nabyli před samotnou kulturou pro nás neměli žádnou cenu. A tato knížka se snaží z okraje pozornosti přivést na světlo právě něco prehistorické, poznání dědů dědů, které vzniklo tím nejpřirozenějším způsobem vůbec – prostým životem.

Knížka je o běhání, o mystice, o hledání, o poučení. Snaží se ukázat jiný pohled. V době, kdy nejsme s to určit, co je pravda a co jen báchorka je jedna knížka s pár příklady málo, když většinový názor říká něco jiného. Pro člověka není nic přirozenějšího než běh. Jsme predátoři, kteří díky termoregulaci pocením dokážou utahat jakékoli suchozemské zvíře. Naše těla jsou nastavena na nekonečný pohyb. Svobodně. Neomezeně.

Knížka mě bavila. Styl nebyl zas tak dobrý, ale to se od takové literatury dá stěží očekávat. Jen těžko říct, co smysluplného se dá z ní odnést. Pro mě určitě několik nápadů na pokusy na vlastním těle. Snad mě to nezničí. :)

4 14.04.2019

Pro mě jako osůbku nepolíbenou Evou Borušovičovou, to byla pořádná nálož. Ze začátku hodně přízemní a nezajímavé povídání úrovně průměrného blogu se časem začalo měnit ve smysluplnou kratochvíli. Nechci znít cynicky, ale první část knihy byla pro mě naprostá nuda. Takové babské povídání o tématech tolik obehraných a postřezích, které jsou protáhlé jak deset let stará guma na kalhotách, které vám v žádném případě již sedět nebudou. Čas pokročil a změnily se i témata. Eva zabředla do svého ukázkového osobního života protkaného silnými osobnostmi. Začala psát o tématech, ke kterým si vytáhla i obohacující data a konečně to začalo dávat smysl. Jen škoda, že taková nebyla celá knížka. :(

1 02.04.2019

Přečteno na jeden zátah. :) I když mi ne všechny aspekty knížky připadali vhodně napsané, Amy, nebo Claudia, jak si říká v této sérii, mě utáhla na vějičku. Koncil byl pro mě velké zadostučinění, jen kdyby byl delší. Závěreční díl, mě celkově zklamal, protože byl hrozně rychle ukončen. Celkově se vývoj postav šíleně uspíšil a zjednodušil. Celé ukončení zápletky bylo takové jalové, jen aby to nějak rychle skončilo. Ale na druhou stranu; po emoční stránce mě to moc bavilo. Všechny ty verze těch samých lidí, hledání podstaty toho, kým jsme a co je v nás zakódované, a co jsme schopni ovlivnit, bylo nohy podlamující. Taková kostka cukru pro mravence. Celkově série ve mně zanechala dobrý dojem a jemný pocit prázdnoty z toho, že příběh, který jsme s postavami zažili, skončil. A to je dobře. :)

12.03.2019

Je to takové ohřívání polívčičky. Amerika a možná i celičký svět miluje padlé anděly, kteří se zvednou ze země. Richův příběh byl docela fajn. Jak psal - miluje extrémy a pro dosahování obdivuhodných sportovních výkonů má očividně vlohy.
Jako povídání o běhání to nebylo až tak výživné. Jako agitka k vegan stravování to působilo docela snesitelně. Ale ta přihlouplá reklama na sebe a svoje produkty celou knížku hrozně shazovala. Věřím, že někoho tato knížka dokáže k něčemu nakopnout. Pro mě to bylo spíš jen takové opáčko a to také není úplně na škodu. :)

1 15.02.2019

Těžko ohodnotit. Nebylo to vůbec dobré. Nechci se zaobírat tím, jak populární se série stala i když je to obyčejný brak. O to vůbec nejde. Příběh naivní dívenky, která přepadne vášni, byl moc hezký. Ty erotické prvky byly jen takové pozlátko, zas o tolik nešlo a její pohádková osobnost z celé knížky dělala velice čtivou kratochvíli. Tedy alespoň pro mě. :) Ale tohle? Tohle byla hrůza. Ano, je to takové oživení si příběhu, ale ta “karikatura” chlapa byla naprosto směšná. Když jsme mu neviděli do hlavy, tak působil docela tajemně a místy drsně. Po tom, jak do příběhu autorka vykreslila to nadržené individuum, které má ve své hlavě snad jen tu malinkou hlavu, celý příběh úplně zbortila. Dočteno jen z povinnosti a s nulovým zájmem. Neříkám, že neexistují muži s malými hlavami, ale v hlavě tohoto mladého miliardáře bylo naprosto vymeteno. Celá postava Greye byla až absurdně plochá. Čtu maily, š#k#m, a přemýšlím nad tím, jaký jsem ubožák, jak se nedovedu vyrovnat se svou minulostí a kdy konečně budu moci opět š#k#t, abych ukojil svou perverzi, kterou si kompenzuji svůj neléčený psychický stav. A tak na asi pěti tisících stranách si čtenář čte o infantilním velkopodnikateli, který se utrhl z řetězu. Obrovská nuda!

14.02.2019

Tak druhý díl už nebyl tak překvapiví, no pro vývoj postav docela zásadní. Líbilo se mi, jak byla Marguerite postavena před následky svého jednání. A to hned v několika rovinách. Sama začala zpochybňovat předurčení její velké lásky. Pochopila, co její přítomnost v „cizích“ Marguerite způsobuje. Není to jen o ní ale i o lidech, kterým vstupuje do života. A to, že temná dimenze ji pokládá jenom za nástroj a i „dobrý“ lidé se dokážou zlomit pod tíhou okolností. Čtu třetí knížku a AJ. Nešlo to vydržet, když závěr byl tak strhující. :)

11.02.2019

Ve vlčím ohrožení. Naše milovaná Vampýra se dostává do pouště, plné kouzel a vlkolidí. Nezní to špatně, ale slabší díl. :( A prý ten příští bude super. :)

1 17.01.2019

Po delší době se vracím k sérii. Možná ten odstup udělal své, ale musím uznat, že ano. Jedná se o kvalitní brak, ideální na odpoutání mysle, vypnutí emocí a užívání si nevšedních příběhu, tak křečovitě se držících zaběhlých rámců, aby čtenář toužil po další nadílce tohoto rodokapsu. :) Možná do konce měsíce padne i série. :)

16.01.2019

Skvělé. Takový aktuální pocit, který se mnou šíří hned po přečtení knížky. Něco, co mi chybělo. I když je to dětská verze Fringe, je opravdu napsaná čtivě. Líbilo se mi, jak se Amy a.k.a. Claudie lehce pohrála s tím, aby knížka nebyla příliš technická. Jednoduše hlavní hrdinka se jen okrajově zajímá o to, co se děje na poli vědeckém, úplně tomu nerozumí a jelikož ona je vypravěčkou, tak s lehkostí přijímá skutečnosti, které ji umožňují zažívat dobrodružství. Těším se na další díl a na to, jak se propojí romantická linka s válečnou. Marguerite bude jistě muset čelit dalším nelehkým volbám a vnitřním rozporům. A ano, přebal zafungoval jako ocet na mouchu. :)
Co mě ale nakrklo, tak to bylo Romanovské Rusko. Tady se Amy mohla víc snažit a přijít s něčím zajímavějším, přišlo mi to hrozně moc ohrané. Na druhé straně je to ideální prostor pro romantickou linku. Když se Marguerite stane princeznou! I tak, za to jde hvězdička dolů.

1 16.01.2019

Dobré. Dost dobré. I když mě příběh nebavil tolik, jak předchozí díly, Kotletův styl se drží pořád na úrovni. Proměna hlavního hrdiny na hrdinku mě zprvu hrozně potěšila a s očekáváním se mi podařilo knížku sníst na jeden zátah. A možná právě ty nedefinované očekávání mi nakonec pokazili celkový zážitek. Na jedné straně je hrozně osvěžující ponořit se do Spadího světa víc z pohledu žen. Také je skvělé, že čtenářstvo dostane satisfakci, když se ti obtloustlí nadržení vepři kuchají, kastrují a z jejich sádla se dělá poctivé české mýdlo (to tam mezi řádky je, opravdu! A kdo nevěří, tak možná dělá dobře.) – ženská láska se téměř vysmívá z něčeho tak triviálního jako je heterosexualita. Podivné slovo. :D Jen. Jen je to to samé v bledě modrém vymáchané a zapečené poctivým českým ethosem, který tady bude i když my nebudeme a celou EU uvrhne do postapokalyptického blaha. :) Tak snad bude další díl!

4 13.01.2019

Ale jo, nebylo to špatné. Taková odlehčená Kotletka s příchutí zelené plísně. Klasická zápletka v kratičkém formátu s pár drobky neotrlých nápadů. Taková jednohubka, která ani neurazí, ale ani úplně nenadchne. Asi to co se dalo čekat. :) Takže dobré čtení ale na Kotletu je to takovej průměr.

5 13.01.2019

Velice zábavná a zdařilá knížka. Autor se po nezdařilém pokusu o průnik do IT společnosti podělí o šílené zážitky, které zakusil. I když pochází z jiného prostředí, co bylo znát celou dobu, některé z jeho komentářů byly velice trefné. Také bylo cítit, že je vypsaný a své trable umí popsat zábavnou formou, která nenudí. Nejvíc mě zajímala starupová bublina. Těším se, jak to dopadne. Jinak u mě knížka padla na první dobrou. Není však pro každého, to v žádném případě. Dan dokáže čtenáře navést na zajímavé nápady, jako tahat v práci na schůzky plyšáky. Zavedl jsme! A smějeme se na tom pořád. Je to fakt úchylný. :D

2 16.12.2018

Druhá knížka od Cooka. V zásadě platí to samé, co pro Mutaci. Autor píše čtivě, a i banální příběh baví a docela dobře odsýpá. Co mě bavilo, tak to byla konstrukce putovní DNA. I vědecké poučky mě moc bavily. Vše se snoubilo do dobrého celku. Určitě zábavná knížka na oddech.

2 16.12.2018

Můj první Cook. Po velice dlouhé době mě konečně doběhl proflákali autor nejhrubšího zrna. Musím říct, že Mutace je docela dobrá knížka. Cookův styl psaní mě vtáhl a od začátku mě lehce táhl dál a dál až do zdárného konce. Toliko k pozitivní části knížky. Negativní stránkou je pak značně staré vydání. Celé téma je natolik přeexponované a pořád dokola přepírané, že příběh působil naprosto banálně. Největší problém pak tkví v tom, že naprosto celá knížka je od začátku zcela předvídatelná a čekání na to, až si postavy přiznají zcela jasnou pravdu pro mě bylo skličující. To však nic nemění na zábavné četbě o malé zrůdičce. A velké finále doplněno klišé jak z kliší farmy. Všechny moje výhrady jsou založené na zahlcení tímto tématem. A i když se nejedná o nikterak objevné dílko, ani psychologie postav zrovna neodhaluje zákoutí mysle, kam se běžně člověk nedostane, byla to knížka ve smě zdařilá.

16.12.2018

Docela průměrná knížka, kterou zpopularizoval film. Dnes mě čeká, tak uvidíme, co to bude. :) Příběh samotný je docela průměr. Lidstvo se zničilo a ze zbytků se vytvořil městský darwinizmus nejtěžšího kalibru. Každý to zná, větší spolkne menšího. Pak příměs rodinného dramatu, kluci a holky co po společných prožitcích k sobě začnou velice opatrně něco cítit, boj proti nelidskému nihilizmu zosobněného několika docela plochýma padouchy, kteří vlastně nejsou až tak špatní. Vyčerpávající, ale vesměs všeříkající.

Ni těch nápadů, kromě pohybujících se měst tam není. Na druhou stranu, pro cílové publikum naprosto v pořádku. Rozhodně se nejedná o totální hloupost a naprostou ubohost. I když mě čtení bavilo, tak postavy byly dost poddimenzované a v knížce vůbec nevynikly.

Ano, těším se na film, ve kterém to dle ukázek vypadá, že ošklivka dostane větší prostor a vizuál od Jacksona snad promění toto průměrné dílko v něco úchvatné. Držím pěsti!

10.12.2018

Farma zvířat, jakožto nepovedený pokus o vzepětí se vůči majestátu lidského nihilizmu doplněného o požitkářství, nemohlo dopadnout jinak než setřením rozdílu mezi člověkem a prasetem, jelikož rozdíly se hledají vskutku těžce. Dělám si legraci. Profláklá alegorie na budování socializmu, sociálního inženýrství a ukázkového vykořisťování. Ale k tomuto dílku se tak silná slova vesměs vůbec nehodí. :)

Pro mě bylo čtení knížky požitkem, a to v každém jazyku. Způsob Orwellova vyprávění je velice zdařilí. Dle mně se nejedná o jeho nejlepší dílo. No dokázal do obecného podvědomí přenést jednoduchý obraz společnosti a archetypů. A jak je u něj zvykem, každého střízlivě uvažujícího člověka tím značně vytrhne z otrlé bdělosti.

U farmy mi vždy vytane na mysl Rusko – když přemýšlím nad tím, co se po zvržení Carevstva vše v této chladné zemi událo. Jak se nemyslitelné stalo běžným. Mrazí mě z toho v zádech. Farma není pro každého. Jsou zvířata, které se nenaučí ani abecedu, natožpak aby uměli číst. Nebo oslíci, kteří vědí, že jejich život bude vždy stejný. Oni vědí své. Leč pro zvídavé, pro zvídavé tato knížka opravdu je. :)

9 11.11.2018

Je pro mě docela těžké spojit film s knihou. Až po následném dohledání, mě to doplo. Knížka není vysloveně špatná. Hůře se mi dá spojit s realitou, ale to bude tím, že nežiji ve vyšší třídě. :D A teďka malinko vážněji. Celkem mě příběh bavil, i když čpěl takovou podivnou patinou životní moudrosti zastřené sebelítosti, naivity a citového karambolu. Ženské postavy byly docela fajn. Mužské zas docela ploché. Chiméra v podobě Jakuba, která byla až groteskní úplně popouzela k tomu, aby hlavní hrdinka dostala přes emocionální čumák. A možná jen proto, že vykreslení šíleně hluboké lásky, která má člověka odrovnat bylo tak chabé.

Na druhou stranu, i když Evu Urbaníkovou moc nemusím – přiznávám, četlo se to dobře.

11.11.2018

Malá knížka s dobrou atmosférou. Po vidění filmu pro mě nebylo snadné pořád nehledat rozdíly v předloze a filmovém pojetí. Naštěstí rozdíl mezi oběma dílky je tak markantní, že se na obě dá pohlížet jako na samostatné jednotky, které mají základní východiska stejná.

A teď malinko lidštěji. Líbilo se mi to. Takové správně zoufalé a docela lidské. Bobova sklíčenost a nesmyslnost existence s kombinací výrazného konce = Krásná jednohubka. K přihlídnutí k tomu, jaký je rok vydání originálu, se rozhodně jedná o velice dobře napsanou knihu.

Za zmínku stojí i pokus o vědecké vysvětlení existence „nemrtvých“. To mě bavilo hodně. :)

4 22.06.2018