PastorMal13
komentáře u knih

Až na ty žvásty, co se nacházejí na prvních stranách knihy a samo sebou jsou poplatné době (ostatně jako i tehdejší název města), jde o poměrně zdařilou sondu, která nás dostává do období Zlína 80. let ve všech jeho krásách i neduzích.


Když jsem zjistil, že nejmladší povídka byla prvně zveřejněna roku 1910 a nejstarší dokonce roku 1887 (!), nevěřil jsem vlastním očím. Všechny tři povídky jsou nadčasové, originální a zajímavé. Jak je napsáno v předmluvě, Rosny starší byl veliký vizionář, který byl z velké části objeven až mnoho let po své smrti, ale přitom si nezadal s praotcem moderní sci-fi H. G. Wellsem.


Pan Nikulin byl mobilizován ihned poté, co ukončil střední školu v roce 1941, zakusil si nejtvrdší boje v oblasti Leningradu a nějakým zázrakem celou válku přežil. Viděl to, co si my ani v tom nejhrůzostrašnějším snu neumíme představit. Jeho kniha je plna autentických výpovědí, které by nemohly za minulého režimu vyjít. Čest jeho památce!
"Na svítání před začátkem boje nikdy nezapomenu, (...) Rámus, rachot, skřípění, vytí, bouchání - pekelný koncert. A po cestě, v šedé mlze svítání, se potácí rozespalá pěchota do přední linie. Řada za řadou, pluk za plukem. Figury bez tváře, ověšené zbrojí a zakryté hrbatými stanovými dílci. Šli vpřed, pomalu, neodvratně se přibližujíce k vlastní smrti. Generace odcházející na věčnost. Bylo v tom tolik zobecňujícího smyslu, tolik apokalyptické hrůzy... Pocítil jsem relativnost bytí a bezcitnost chodu dějin. Ocitli jsme se v roli drobného hmyzu, který je odsouzen k tomu, aby shořel beze stopy v pekelném ohni války."


Nesmírně silná povídková kniha, zabývající se nelehkými osudy vojáků a jejich manželek během a po Velké válce. Jen málo z těch, co onu válku zažilo, se dokázalo s válečnými hrůzami během života vyrovnat...


Sbírka obsahuje povídky ze žánru sci-fi, hororu a dokonce i fantasy. Mnoho Shawových vědeckofantastických povídek bych přirovnal k subžánru "weird"a rozhodně jsou jedny z nejlepších, které jsem v tomto subžánru četl. Za nejlepší povídky z knihy považuji Katův měsíc, Cizinci nejsou lidští a Redukce váhy.


Dick Muller byl vyslán na misi, po které už není stejným člověkem jakým býval předtím. Dick totiž po návratu začal vypuzovat jakousi emoční auru, z čehož je lidem v jeho nejbližším okolím zle. Muller tak uprchne na planetu Lemnos, kde se nachází neprobádaný dávný mimozemský labyrint, a zaníceně se straní lidí. Lidstvo ho však opět potřebuje.
Velmi zajímavá sci-fi kniha. Autor nám vypravuje nejen Dickův příběh ale hlavně i pohled nejen do Dickovi mysli.


Všude dobře, doma nejlíp. Aneb pokazí se vše, co jde.


Komiks se celkem dost liší od seriálu, se kterým jsem narozdíl od knihy obeznámen, základní dějová linie je však stejná. Atmosféru Berlína 20. let skvěle vykresluje noirovská kresba.


Od Neffa jsem četl jenom pár povídek, a jak jsem během čtení Měsíce zjistil, některé se dokonce odehrávaly v totožném universu jako Měsíc, a byl mile překvapen. Nechybí nečekané zvraty, zajímavé prostředí i postavy, ale i kousek té arkádské historie. Nejvíc mě však zaujalo postupné rozšiřování a následně i úpadek totalitních režimů, což jsem v takové knize nečekal.


Když mám ještě v živé paměti románový Odysseus, tak jsem se vrhl na komiks. Kresba sice úrovně prvotních ještě ábíčkovských komiksů nedosahuje, ale je hezčí, než v románu a děj se od něj ostatně také moc neliší.


Mé první setkání se Silverbergem, které nebylo vůbec špatné. První povídka, Návrat domů, byla rozhodně lepší než Gilgameš v pustinách, poměrně silný příběh nejen o lidech. Kdežto Gilgameš byl na můj vkus až moc zamotaný a filozofický.


Solidní zakončení triologie. Je zde hezky vykreslena časová relativita, kdy kosmonauti stárnou o poznaní pomaleji než obyvatelé planet. Jak se asi musí kosmonaut cítit, když se na Zemi vrátí až po XY letech a život zde je úplně odlišný? Nemůžu se však ubránit pocitu, že od objevení Odyssey je příběh jaksi dokončen na silu...


Skvělé rozšíření původního komiksu. Stále se však jedná o nostalgickou záležitost.


To ale byla jízda! Skoro jako kdysi s komiksem. Autor mohl příběh o robotím útlaku lidstva více rozvést a zkrášlit ale i lehce pozměnit, což naštěstí příběhu neubírá na kráse a nostalgii.


Dost zajímavý a nečekaný konec. Nakonec i ty citáty z Kanaánské Bible na začatku kapitol tu nebyly jen tak. Vše do sebe zapadlo, jak mělo.


Musím přiznat, že jsem lehce zklamán. V minulosti jsem totiž četl ze žluté Edice 13 Těžkou planetu a nějak jsem si usmyslil, že žlutá obálka se rovná kvalitní čtivo. Zapomněl jsem totiž, že Lidé ze souhvězdí Lva je česká nikoliv západní antologie ke všemu napsaná v době, kdy si česká sci-fi stále cucala prst... Každopádně i v této mírně podprůměrné sbírce je pár zdařilých povídek (Kurupiru, Proč se nemůžu smát a Svět úžasný jako kapka jedu).


Skvělé pokračování série. Jediné mínus je, že poslední díl s největší pravděpodobností vyjde až příští rok, tak snad na hlavní postavy a děj nezapomenu...

No, začátek byl sice podivný, ale jak stránky plynuly, tak jsem se víc a víc začítal. Jistě, kniha byla napsána na počátku šedesátých let, takže je plná alegorií na tehdejší dobu. Ta hlavní - konec světa, i když na planetě Duha vzniklý omylem, zapříčiněný člověkem. I šedesát let po vzniku dílo zaujme.


Obléhání Sarajeva v komiksovém kabátu, což je u nás docela počin, když si uvědomím, jak málo knih o bosenské válce existuje, natož komiksů. Válka jako kdyby vůbec nikoho mimo Bosnu nezajímala a i dnes je bohužel úplně zapomenutá...
