PatrikDi
komentáře u knih

Kurt Faber, světoběžník, tulák a člověk mnoha zaměstnání popisuje putování po Argentině, jeho prožitky jsou o to výraznější, neboť v této zemi pracuje jako námezdní dělník, setkává se s různými lidmi od nejchudčích až po nejbohatší, těžce pracujícími indiány na poli až po bohatého bankéře Dona Francisca. Na nějaký čas mu dělají společnost tři muži, jak popisuje Faber: "jeden byl dánský strojník..., druhý dobrodružně vypadající Španěl... a třetí v tomto svazku byl holandský brach..."
Železničnímu komisaři asi připadal Faber jako Rus neboť skupinka těchto revolucionářů uspořádala v rámci stoletého výročí v Buenos Aires generální stávku, během níž byl zabit ředitel policie, jindy byl pokládán průvodčím za bohatého Angličana, kterého zavedl ve vlaku do první třídy, avšak skoro neměl k zaplacení jízdného a pokuty za lístek a místo 42 a 1/2 pesů nakonec zaplatil jen 7 pesů. Kurt Faber byl velmi inteligentní, výmluvný a vynalézavý člověk.


Radan Květ, duší kartograf a zeměpisec napsal velmi přehledné dílo o stezkách, pěšinách a cestách od pravěku až do dnešní doby. Ve svém díle se zaměřuje na vytyčení starých a zarostlých loveckých, obchodních, cestovních tepen, kterými procházeli pralidé, kupci, řemeslníci, šlechta až novodobý člověk. Co k dílu více říct, než že je postaveno na velmi bohatém literárním aparátu a především oproti historikům se Radan Květ pustil pro zjištění trasy na staré mapy z 18. a 19. stol., archeologické výzkumy a osobní terenní bádání. Stezky a pěšiny byly v minulosti i místem odpočinutí, kde rostly mohutné stromy a lidé postavili boží muka, kapličky. Není nadto se vydat pěšky po cestičce. Při čtení jsem zavzpomínal na krásnou a ponaučnou knihu od Petra Mikšíčka, Sudeteská pouť anebo Waldgang, která odráží cestovatelské nadšení a zkušenosti a ukazuje čtenáři velké možnosti a sílu prochodit pohraničí. Naše maličká vlast si určitě zaslouží zájmu nás všech, abychom vyrazili na výlet a prošli si místa zarostlá anebo udržovaná, ať už půjdeme polem, lesem, na houby, borůvky, jen tak pro pobavení, budeme tím šířit cíl, který si určil Radan Květ.


Joy Adamsonová, vlastní jménem Frederike Viktorie Gessner, slavná spisovatelka a nadaná malířka. Většina si ji spojuje s lvicí Elsou, kterou s manželem Georgem vychovali a pustili do volné přírody v Keni. Její životní příběh je opředený mnohými zvraty a životními zkouškami, kterými si musela projít. Prožila ne zrovna šťastné dětství v Opavě, kde se narodila. Matka Traute a otec Viktor se po narození třetí dcery Dorle rozvedli, zato šťastné chvíle strávila u pradědečka (Carl Weisshuhn, zakladatel Žimrovické papírny a Weisshuhnova kanálu vytesaného ve skále), prababičky a strýce na osadě Na Stoupách, dnes zatopená Kružberskou přehradou. Vynahradili ji malý zájem matky se o děvčata starat a otcův přísný pohled a záměrné ztělesnění Joy jako chlapce Fritze. Přesto jednání rodičů ji zanechalo na mladé duši velké rány, se kterými se po zbytek života potýkala. Všechny tři sestry měli problém v manželství a nejmladší Dorle, která žila chudobně v Anglii spáchala sebevraždu.
Joy která se po rozvodu rodičů přestěhovala s matkou a nejstarší sestrou Traute za babičkou do Vídně si přivydělávala jako modelka. Vystudovala školu se zaměřením na učitelství a poznala prvního manžela Barona Viktora von Klarwill a na cestě do Afriky druhého manžela chemika, botanka Petra Ballyho a třetího George Adamsona, strážce zvířat, v domě okresního komisaře Williama Halleho u řeky Tana v Keni. Georg byl neobyčejný muž, statečný, gentlemen, rozený dobrodruh, který se učil místním zvykům, přítel jak zvířat i domorodců. Joy je známá nejen lvicí Elsou ale také gepardicí Pippou a levharticí Penny. Joy a George jsou známí jako podporovatele ekologické výchovy a zasloužili se o vznik národních parků v Keni. Bohužel oba předčasně zemřeli, Joy rukou vraha nejspíš Paula Ekaie a George bránicí přátele před somálskými bandity. Jejich snažení o ochraně zvířat je obdivuhodný, dodali na lidem na celém světě smysl proč chránit živočichy, pro zachování přírodní rozmanitosti a záchrany života všech druhů.


Radek Hanykovics, mladý muž, otec rodiny, pašerák drog, vězeň a nový člověk. Takto by se dal charakterizovat autor a zároveň hlavní postava knihy, který prožil nedobrovolně v Thajsku téměř osm let. Říkám si, kdyby jej na letišti Don Muang v Bangkoku nechytili s 2,4 kg heroinu, odvíjel by se jeho život jinak a nepoznal by hrůzu vězeňského systému odlišného od našeho, možná by splatil dluh a žil by spokojeným životem a možná by pokračoval v nelegální činnosti a podporoval by protizákonný obchod, na něž doplácí mnoho lidí.
V knize, která je vezeňským deníkem první rok vylíčil skoro každý den, postupem si na vězení zvykl a zapisuje významné dny. Trest smrti mu byl zmírněn na 50 let a poté na polovinu. Díky dohodě mezi ČR a Thajskem o předávání vězňů a spolupráci při výkonu trestních rozsudků se vrátil do vlasti i se svým pašeráckým kolegou Emilem Novotným. Je mi líto, že Radek Hanykovocs podlehl těžké nemoci v roce 2007. Přečetl jsem si komentář uživatele sibinka a pokud bych se mohl zeptat autora na jednu otázku, byla by to, jak dokázal přežít ve velmi tvrdém vězení.
Nevzdal to a s velkou pomocí rodičů, příbuzných, přátel a neznámých lidí, kteří jej podporovali bojoval a vyhrál nad nepřízní osudu. Vážím si, že na sklonku života když byl vážně nemocný ještě besedoval se žáky základních a středních škol. Nemusel. Mohl rezignovat a zapomenout na svoji nedávnou minulost. Chtěl předat něco víc, co se nedá jen tak vyčíst z knihy, chuť žít a kvůli penězům neudělat něco špatného. Byl to vnitřně silný a empatický člověk.


Kniha Cesta pravého muže ukazuje nejem mužům ale i ženám jak by se k sobě měli chovat, pochopil jsem ale už mi to bylo kamarádkami naznačeno, že muž má vydělávat peníze, pomáhat ženě a kupovat ji dárky. Ženy přitahuje neohrožený muž, který řekne svůj názor aniž by zapochyboval a umí i příjmout kritiku. Autor čtenářům zpřístupnil srozumitelnou formou postavení muže vůči ženám, vychází z naší společnosti a emancipaci žen. Je pravda, že v muslimském světě by tato knížka neobstála, neboť žena se podřizuje muži a nemá skoro žádná práva. Vím, že i ženy mohou být ve svém oboru lepší než muži, umí dát najevo city a zahrnout okolí láskou. Ale neodpustím si jedovatou poznámku, kterou zastávají muži (v časopisu Vlasta, baterie otázek pro...), nesnažit se ženu pochopit ale milovat ji.


Jiří Kajínek, známý útěkář, zloděj a kdo ví jestli vrah. Kniha je popisem jeho životem bez a s mřížemi, velmi jednoduše zato čtivě a snadno líčí svůj příběh od malička až po součanost. Druhá polovina knihy se týká jeho rozhovoru s Janem Eislerem a Romanou Homonickou za nakladatelství Fragment, jenž Kajinka navštívili ve věznici Mírov a Rýnovice. Autor měl patrně v umyslu zacílit na čtenářovy city, protože uvádí různé osudové příhody, vítězství a prohry. Zlomovým bodem bylo, když se skamarádil s Petrem a Frantou Kutílkovími a společně vykradli obchod a několik chatek, za které dostal rok nepodmíněně ve věznici v Pouchově u Hradce Králové. Škoda, že si jeho záliby nevšimli dříve jeho rodiče a nedomluvili mu. Stále často pronikal do cizích bytů, odemykal čistě zámky s planžetou a za sebou nechával vypáčený zámek, aby pojišťovna vyplatila oběti krádeže pojistku. Jiří Kajínek je podle mého názoru schopný člověk, inteligentní a sportovně založený, svůj talent mohl lépe využít. Byl bych rád, kdybom jednou znali skutečnou pravdu, zda si odpokává trest právem nebo neprávem. Jeho odvaha a píle v sama sebe mluví za vše.


Málokomu bude něco říkat jméno Chil Rajchman, avšak byl to člověk, kterému se podařilo utect z tábora smrti, Treblinky ve skupince dvou desítek vězňů 2. srpna 1943. Za 10 měsíců zakusil otřesné podmínky lágru, které se s nikým nemazlili a dozorci, důstojníci SS vyžadovali poslušnost a bezpodmínečné plnění příkazů. Kromě toho, že hlavním úkolem tábora byla likvidace lidí, nebyli ušetřeni ani vězni, kteří zde zastávali funkci. Pokud vězeň byl nemocný, neuposlechl anebo se znelíbil byl zabit, zpravidla kulkou do hlavy. Chil Rajchman byl hrdina, protože pod náporem osudu prokázal neuvěřitelnou sílu a postavil se čelem svým nepřátelům když např. svědčil v procesech s válečnými zločinci. Stačilo by si prožít jeden jediný den Chila Rajchmana a náš často povrchní život by dostal smysl - žít pro druhé.


Každý z nás stárne, jeden rychleji druhý pomaleji. Ale když někdo stráví místo rodinného života 12 let za mřížemi, je to neštěstí pro dotyčného a pohroma pro nejbližší. Životní příběh Warrena Fellowse je ojedinělý, protože si neodpykával trest v rodné Austrálii ale v Thajsku, ve velmi otřesných podmínkách, kde byly na denním pořádku urážky, zbytí a zavraždění vězňů ze strany dozorců, kteří nemilosrdně uplatňují své právo. Nekteří z bachařů se však chovali spravedlivěji a šli na ruku vězňům za úplatek. Fellowse však nebyl žádný andílek, dostal se za mříže kvůli pašování drog, které se nesmí vyvážet z Thajska. Měl však štěstí, protože v roce 1978, kdy na něj a jeho přítele Paula Haywarda dopadla ruka zákona, nebyl popraven, byl odsouzen na třicet let, byl cizinec a tím lepší postavení oproti Thajcům, dostával peníze z domova a po 1/3 odpykaného trestu byl omilostněn. Prošel si věznicemi Bumbud, Lard Yau, Bang Kwangu, např. v Maha Chai byl i s ostatními trestanci načapán dozorcem, který informoval hlavního dozorce Prisita, který jim odměřil trest několik hodin v odpadní jímce, kde byly výkaly, neskutečné muka a dehydrataci z stálého zvracení vytrpěl Fellows. Avšak podobných trestů měl hodně. Nakonec se vrátil do rodné Austrálie, duchem stále ve vězení. Změnil se, trestem v Thajsku promarnil pohřeb svého otce a bratra. Neskutečně silný příběh člověka, který se snaží napravovat svou minulost.


Roman Vehovský zvolil při popisování svých zážitků z toulání se Asií a Austrálií ten nejrozumější a nejlépe vystižnější styl. Kratičké příběhy, které ne vždy na sebe navazují umocňují dojem ze čtení. Nepřeberné vzpomínky a příhody jednoho českého turisty, který využívá autostop a kempování působí neotřelým způsobem. Autor sám razí motto, které převzal od jednoho svého hostitele, že jich zrovna nebylo málo, hodnotné věci jsou zdarma a za pomíjivé předměty nemá cenu utrácet. Dobrodružství Romana Vehovského je pouť, nalezení sebe sama, poznání lidí a kultur, které často neznáme a zdají se nám jejich tradice a zvyklosti nepochopitelné, stačí uvést, když v Kambodži, Phon Penhum, přespal u rodiny své kamarádky Sorphoin. Její otec pracoval tehdy na dokončení jejich domu v Bavatu. Přestože rodina Sorphoiny mezitím žila v Phon Penhu, v jednopokojovém bytu se zastřešeným balkonem, nabídli mu tento venkovní prostor s dřevenou palandou, ostatní spali v místnosti, kde jejich prostor vymezovala moskytiéra. Ráno místnost uklidili a začali jíst, jak je u nich tradicí, na zemi. Nevšedních zážitků je celá řada a Roman Vehovský se osvědčil jako zkušený cestovatel i fotograf. Libí se mi, že umí přemýšlet o svých zážitcích a vzpytovat své svědomí, když se mu pokazil fotoaparát a pracovnice z foto-krámku v Pekingu mu oznámila, že kvůli neotevírání závěrky u fotoaparátu nemůže vyvolat fotografie, vzpomněl na ubohého člověka v městě Šimonoseki v Japonsku, který mu nabízel ne dost peněz za jeho fotografii a on toho člověka odmítl. Kniha potěší i tím, že Roman Vehovský nejen cestoval ale i v cizině pracoval a vydělával si tak na svou cestu.


Příhody a dobrodružství českého cestovatele Petra Jahody nás zavádí do Indonésie, na ostrov Nová Guinea, papuánskou část a ostrov Siberut dále se vydáváme do africké Etiopie. Prostřednictvím Jahodova vyprávění poznáváme rozdilné kmeny, jejich kulturů a měnící se zvyky s příchodem "civilizovaného" člověka z Evropy a USA. Vyprávění působí neotřele, živě a svérázně, jelikož autor většinou píše v první osobě mn. čísla a vystupuje jako velitel skupiny, v poslední kapitole se už vydává na expedici sám a jeho zážitky jsou odrazem jeho myšlenek a komunikace mezi přírodními národy. Tím, že stručně popsal svá dobrodružství za pět let, nám nabízí mnoho informací a barvitě čtenáře vnáší do děje, jako by byl jeho společníkem na cestách. Seznamujeme se s indonéskými Korowaji, Kombaji, Danii, Mentawaji až po africké Danaseče, Abry, Mursie a další.
Co můžeme obdivovat na Petru Jahodovi je odvaha a odhodlanost vstoupit na horkou půdu často divokých kmenů, které jsou "postiženi" naší západní civilizací a vyžadují obchod anebo jen peníze, jakožto poplatek za používání jejich území. Autor nám přináší cenné poznatky o jejich stravě, společenských zvycích a boji.
Oceňuji, že Petr Jahoda ve své knize vylíčil svá zranění, která si způsobil sám, ať už se jedná o nešťastné seknutí do ruky, se kterým se hrdinsky popasoval a díky svými znalosti zdravovědy vydržel až mu bylo zranění profesionálně ošetřené jedním lékařem ve Wameně na Nové Guineii anebo ne svou vinou byl očarován bílou magií na ostrově Siberut mentawajským šamanem a vyléčil se až v další expedici, kterou podnikl na tentýž ostrov za pomoci jiných šamanů.
Informace z knihy Nazí a divocí mi zpestřily nejeden den ale především jsem se poučil, že není dobré zanášet naší kulturu na jiné místa, proč také, jen z toho důvodu aby se vliv naší civilizace rozšířil anebo aby i druzí vyznávali naše hodnoty a křesťanství, ne je důležité ctít tyto místa, kmeny a nechat je žít svým zaběhnutým stereotypem, který je neměnný. I když někteří ještě před několika desetiletí, v době příchodu prvních misionářů ve 20. století pojídali lidské maso a nepohrdli ani bílým člověkem.


Kniha Ondřeje Neffa Tma je na pomezí žánrů skutečnosti (z níž vychází) a sci-fi. Námět a zpracování bylo velmi nápaditě zvoleno, především o hybné síle naší společnosti, elektřině, která koluje ve všech oblastech lidské činnosti a bez jejíž pomoci si neumíme představit snadný život. Spíše si ji už neuvědomujeme a pokud mohu mluvit za sebe, už ji nevnímám, tedy kromě měsíční účtenky od elektrické společnosti. Svět, který známe a každý se v něm pohybuje, využívaje své nohy nebo automobil, v románu zkolaboval. Etapa člověka se vrací do středověku a jeho jednání hrubne a snaží se přežít, ukraď co můžeš a pokuď ti někdo stojí v cestě, převez jej anebo dokonce zabíj. Strašné pomyšlení.
Co mohu na knize vyzvednout je velmi reálně popsané boje pražských tlup, Jindřicha Hřivnáče alias Kapitána, zloděje a vraha, který se svými lidmi z kolonie Buďánka postupně ovládá hlavní metropoli, naproti tomu vláda ztrácí dech a na konci románu zaniká, až na několik vyjímek, které se snaží vzdorovat a obnovit společenský řád, tím že chtěji zabít dívku s Dawnovým syndromem, jenž je prostředníkem mezi mimozemskou civilizací a ta zkoumá myšlení a chování lidí.
Jak sám autor na konci knihy uvádí, téma Tmy publikoval ve sci-fi článcích a nad závěrem knihy velmi dlouho přemýšlel. Nakonec se mu to podařilo.
Téma kolabsu, rozvratu lidské společnosti je stále žádané a několik spisovatelů se jimi zabývalo. Tím, že Neff se zabývá několika ústředními postavami a pojímá komplexně dobu, může román působit v některých kapitolách těžkopádně až zbytečně detailní. Stačilo místo elektřiny si vzít na pomoc ropu, která není obnovitelný zdroj a snažit se popsat, co kdyby došla a jaký by to měl dopad na lidi. Myslím si, že by měl větší úspěch a nemusel by zabíhat do vymyšlených podrobností souvisejíící s elektřinou. Když uvážíme, že elektřina se u nás i ve světě vyrábí z ropy. Snažil jsem se neporovnávat jeho dílo s McCarthyho Cestou anebo Marlovým Malevilem, ale přesto jsem se nemohl ubránit zavzpomínat na jejich díla. Větší úspěch a obliba u čtenářů je zaručena jednoduchou věcí. McCarthy a Marle upoutávají střídmostí, nezabývají se proč a co stálo za pádem společnosti, prostě se to stalo a od té doby lidstvo zahájilo svoji temnější a krutější etapu. Věnují se jen tomu, aby myšlenky hrdinů byly přirozené a pochopitelné a zbytečně nezabíhají do podrobností.


Planeta Země je živý organismus, podobně jako lidský nebo zvířecí. Dokladem nám může být zpráva o tom, že před miliony lety došlo k odtržení prazákladní suchozemského kontinentu, nám všem známý Pangea. Tato informace je obsažena v textu knihy a autor ji dokládá situací, když jeho spolužák se ptal při vyučování učitele zda Jižní Amerika byla spojená s Afrikou. Učitel na to odpověděl, že nebyla. Kniha, která se snaží ponaučit čtenáře působí velmi srozumitelným dojmem, využívá toho nejvhodnějšího prostředku, který může být použit. Jasné a krátké texty s mnoha fotografií a grafy. Právě obrazová ilustrace dokládá jak za posledních několika desetiletí došlo a stále se děje tání ledovců díky globálnímu oteplování, vyvolanými skleníkovými plyny, kdy do atmosféry jsou vypouštěny znečišťující látky, jež zapřičiňují shromažďování sluneční energie, která aby byla odražena, zůstává a ohřívá Zemi. Dále je dobré si uvědomit rozdíl mezi Arktidou a Antarktidou, tedy rozdíl mezi severním a jižním pólem. Zatímco prvně jmenovaná oblast je tvořena ledovými krami a druhá leží na souši, na níž je ledová a sněhová pokrývka. Proto je tání na severním polu rychlejší než na jižním, tím že led pluje na vodní hladině, která se otepluje. Ve čtenáři mohou srovnávací družicové snímky opravdu vyvolat nemilé překvapení, když si uvědomí, jestli se bude dále takto dít, nejenže se budou zvyšovat teploty, později přicházet zima a dříve jaro zejména stoupne vodní hladina a zaplaví země světa. Dotkne se desítek ba stovek miliónů lidí (USA, Asie, Evropa). Budou muset být evakuováni. Scénáře a modely případného zatopení opravdu působí až katastrofickým dojmem, ale je třeba si uvědomit naléhavost situace, která nám hrozí. V tom, aby kniha nebyla jen souborem fotografií, grafů a nepůsobila suše, odhodlal se Al Gore k zařazení i sebe samého do procesu tzv. uvědomění si okolností. Když mu sestra zemřela na rakovinu plic, kdy jí museli lékaři odstranit plíci a půl z důvodu kouření anebo jak nešťastnou náhodou se mu syn vytrhl a následoval svého kamaráda na rušnou ulici, kde byl sražen autem. Sestra zemřela a syn se uzdravil (vysvětluje si to asi nadpřirozenou silou, Bohem a strážnými anděli v podobě dvou zdravotních sester, které v tu dobu byly poblíž z nemocnice J. Hopkinse a v prvních chvílích pomohly chlapci). Pro autora bylo to uvědomění, že opravdu přes své blízké můžeme jedině tak poznat jaké počínání vyvolává člověk a čeho je vůbec schopný. Americký tabákových průmysl v 50. let 20. stol. záměrně loboval proto, aby nevyšly na povrh data o úmrtnosti, zapřičiňuje kouření. Až o něco později bylo řečeno, že cigarety mohou zabíjet. V ignorování a vědomém dezinformování populace se o to pokoušela i G. W. Buschova administrativa, kdy jedním spolupracovníkem prezidenta byl člověk, zodpovídal za záležitosti ochrany životního prostředí ve vazbě k průmyslu člověk, předtím vykonával funkci v oboru paliv. Po aféře, kdy bylo zjištěno, že se účelně dopouští tajení informací o škodlivosti cigaret, rezignoval a opět přijal místo v uvedeném průmyslu.
Al Gore jako neúspěšný kandidát na prezidentský úřad, zato dobrý rodič, bývalý senátor za stát Tennessee, organizátor a pracovník v osvětě ochrany přírody a lidského zdraví se nám snaží předkládat data o nás samotných. Ano, je těžké si uvědomit naléhavost dat, jediné jak se probudit z pocitu, že zde se neděje nic co by nám mohlo ohrozit život, je skutečnost vysychání jezer, řek, tání ledovců a sněhů v horách, rozšiřování pouští, klimatické změny, vybíjení a snižování ohrožených druhů. Spojené státy americké v té době, vydání knihy v čekém jazyce r. 2006 neschválili Kjótský protokl o snížení vypouštěných sklenikových plynů ač některé města se přidaly k seznamu státu Evropy, Asie, Afriky. Je stát, který spíše dbal na svůj ekonomický výsledek než ochranářský a zdravotní apel. Al Gore vidí naději jak v uvědomění si skutečností i více využívání alternativních zdrojů, větrná a vodní elektřina, auta s vodíkovým generátorem a chování se ohleduplně jak k Zemi i k sobě vlastním.


Kolik činností může člověk provádět oběma rukama, to nás někdy napadne, když se rozhodujeme o své budoucí profesi. Název kniny nám napovídá smysl a umění autora kniha, lékaře, člověka, který věří v sám sebe a Boha. Je tedy možné, že Carsonovi pomáhal se rozhodnout v jeho životě. Na tuto otázku si čtenář musí sám odpovědět. Ve mne vzbuzuje ujasnit si co chceme dokázat a kolik síly potřebujeme na zrealizováni svého plánu. Někdy je opravdu těžké dojít k vytčené cílové pásce, u Carsona bylo, stát se lékařem. Ač to je meta jen pomyslná. Vlastní a kariérní souboj u něj začíná. Nečetl jsem celou knihu jak někteří níže uvedení uživatelé. Stačilo mi proletět několik kapitol, abych poznal, že Ben Carson s černou barvou pleti neměl na růžích ustlanou. Svou vnitřní sílou a uměním dokázal prodlužovat život pacientům. Pro mne zásadní kapitola o siamských dvojčatech rodiny Binderových. Pár řádků dá čtenáři pocit křehkého stavu mezi tlukotem srdce a zástavou lidského orgánu. Jak slovy vylíčit průběh operace a sdělení rodičům radostnou zprávu, že jejich potomci jsou na sobe nezávislí. Říct jediné, vnímat svět zdravým tělem pro nás může být ten nejhodnostnější dar, který dostaneme.


Autobiografické dílo Jana Baltuse coby člena dobrovolnické organizace ČSSR, který se vydává do Indie. Jeho líčení nejen o jeho osobě, přidává pocity a názory na danou zemi, především vztahuje chudou a bohatou civilizaci evropské, která si neuvědomuje žít ve špatných hygienických podmínkách. Jeho příchod do Nangloi Colony II. je jedním velkým překvapením, prožívá to, co by zde jen těžko viděl. Poznává, že i v těch nejhorších podmínkách se může odehrávat lidský život plný radostí ale především starostí - o vodu, jídlo a lékařskou péče. Ti nejchudší, kteří zde žijí ani nic jiného neznají, ženy perou prádlo ve špinavých nádržích s vodou, děti si hrají na zablácené ulici, muži se starají o příbytky (jestliže můžeme je takto pojmenovat). Je to lidský život plný drsnosti a také něhy, kterou vyzařuje jedna indická žena - madona, která drží v náručí své dítě a snaží se mu dát jako každá jiná žena co má. Oproti našim ženám, je zde vidět její velké úsilí a snaha starat se o malého tvorečka. V kolonii je lékařská péče na nejzakládnější úrovni, i když velkou důvěru se místních netěší. Jestliže někdo má jít do nemocnice, indická doktorka jej v málo případech donutí. Obyvatelé si totiž ztotožňují nemonici s posledním místem člověka. V nelehkých podmínkách je vidět i paprsky lidskosti, kdy určitá snaha společně pomáhat a respektovat zde existuje.


Název už napovídá, že půjde o jeden z důležitých středobodů naší minulosti, který se stále vynořuje a některé nenechá spát. Nejde jen totiž o otázku Sudet, ale především o lidi, kteří na území s uvedeným pojmenováním žili několik staletí a kvůli neklidným událostem, museli své příbytky, usedlosti opustit, bez nároku náhrady. Je to otázka dvou národů, kteří mají blízko, tak i daleko, uměli společně žít a pracovat ale pokud šlo o místo ve společnosti, zaujímali prvé. Nedá se také tomu divit, doba a atmosféra jim byla nakloněna. Kdo ví, jak by se vyjadřovali naši občané, kdyby jejich předci kolonizovali některé země v Německu a náš stát by si uzurpoval vládu nad těmito krajinami. Musím i přes všechny okolnosti, týkající se národnostního a lidského cítění, ty kteří přišli na naše území, začali jej obdělávat, dobývat nerost a vytvářet podmínky pro rozvoj zemědělství a průmyslu, uznat.


Velmi povedený příbeh, který svou hloubkou pro realitu, se může zařadit do žebříčku významných románů. Možná jej považovat za Clancyho vrchol ačkoli napsal další kvalitní špionážní příběhy. Autor nám chtěl sdělit, že v některých situací je potřeba nasadit svůj holý život na záchranu druhých. V těchto nečekaných situací si odhodlaný člověk vůbec neuvědomí, že pokládá na obranu utiskovaného, oběti to nejcenější, s čím disponujeme každičký den.


Rusínský učitel Štěpán Luťanský v letech 1939 až 1942 strávil v sovětském zajetí, odpykával si trest, který nespáchal. Podle rozhodnutí lidového komisariátu překročil ilegálně sovětské hranice, ale popravdě byl ze zabraného polského území převezen do SSSR, kam chtěl utéct a bojovat proti nacismu. Nejprve ve věznici Stryj a Kirovograd byl vyslýchán jako špion s ostatními zadrženými a odsouzen na pět let. Odpykal si jen tři a to díky zformování československé jednotky v SSSR. Jeho strastiplný životní příběh se váže k pracovním táborům v Komiské republice u řeky Pečory, kde zakusil opravdové peklo. Byl vězněm, který odklízel porost a upravoval terén na stavbu železnice, maloval hesla pro pracovní tábory, kosil trávu a jako zdravotník se staral o zdraví spoluvězňů. Několikrát měl namále, mohl zemřít z velkého vysílení, tvrdých podmínek když byl zavřen na samotce bez světla, pořádného jídla a místa k spánku za velmi nízké teploty, uškrcen jiným zdravotníkem. Jeho trápení skončilo, když odešel z pracovního tábora a začal bojovat v čs. jednotce v Buzuluku. Zápisy Luťanského jsou velmi čtivé, přehledné a srozumitelné. Je obdivuhodné, kolik příkoří snesl a dokázal přežít brutální zacházení, které si neumím představit. Byl to obdivuhodný člověk.


Známý herec, Vladimír Brabec ve své knize poodkrývá svá tajemství úspěchu a seznamuje čtenáře se svým životem, profesí a rodinou. Svůj podmanivý hlas propůjčil mnoha zahraničním hercům v seriálech a ve filmech. Český divák si Brabce bude nadále spojovat s životní rolí majora Zemana. I když byl seriál Českoslovenké televize natočený v 70. letech 20. století na objednávku Ústřední rady bezpečnosti a byl pod dobovou dikcí strany, může dnes nabídnout mnoho. Lví podíl na seriálu měl scénárista a režisér Jiří Sequens. Seriál je napínavý, dobře natočený, záživný a velmi kvalitní. V seriálu je protivníkem Zemana agent Bláha, kterého ztvárnil Radek Brzobohatý, ve skutečnosti tito dva byli přátelé. Herec na divadelních prknech prožil také mnoho úspěchů, představil se divákům velmi dobře v titulní roli Cyrana z Bergeracu. Ačkoli za svůj život dostal dva infarkty, přestál je s pomocí lékařů a rodiny, vrátil se ke své profesi a podle knihy byl aktivní do roku 2014.


Jean Sasson, autorka knihy pronikla k tématu manželství a rodičovství s nejznámějším teroristou na planetě, Usamou bin Ládinem. Sestavila svoje dílo na základě vyprávění s jeho první manželkou Nadžawou, narozenou v Sýrii a jejím čtvrtým synem Umarem, který zdědil mnoho po své matce, vztah k lidem, míru a úcty ke všemu živému. Je to asi jediný možný zdroj, kdy čtenář může vidět Usamu nejen jako nejhledanějšího zločince ale i laskavého syna, otce, bratra. Ve svém životě dokázal mnoho, řídil firmy na stavbu silnic a budov v Saudské Arábii, stýkal se s králem této země, zúčastnil se rusko-afgánské války. Je velmi pozoruhodné, že v tomto konfliktu nejprve USA podporovala národy muslimů proti Rusům a poté začala bojovat proti těmto lidem, které vedl Usama bin Ladin a mnoho dalších, kteří se rozhodli pro teroristickou činnost, neboť USA vstopila do Saudské Arábie a soupeřila s Irákem. V některých pasážích se čtenář může ze srdce zasmát a to když Usama bin Ladin navštívil současně dvě manželky v jedné porodnici. Zdravotní sestra se podivovala nad tím, že muž odbíhal k jedné a druhé. Usama žil v jednom domě se čtyřmi manželkami, které se sžily a navzájem se ctily, velký vliv na to měl jejich manžel a první žena Nadžawa. Usama své manželky a potomky vychovával tvrdě aby uměli přežít, to když je vyvezl za město a přikázal k přespání na poušti ve vyhloubaných jámách, přikryté hlínou a pískem. Nejtvrdším oříškem bylo žít pro rodinu Usamy na afgánské hoře Tora Bora, kde obývali chatrče, jedli jednotvárnou stravu avšak měli volnost a hodně času na zábavu. Jsem rád, že Usama bin Ládin se ožinil s Nadžawou, svoji sestřenicí a splodil Umara, tito dva lidi kteří nejsou stoupenci krvavého džihádu (náboženské války) ale zastánci míru a laskavosti ke všem národům.


Christopher Chance, bývalý překupník drog, se po dopadení za pašování 1/2 tuny hašiše z Costa del Sol do Burgosu seznámil velmi dobře se španělským vězeňským systémem, jak líčí ve své knize, s trestnicí Carabanchel v roce 1998. Při vyšetřování jej surově zbili španělští tajní policisté a první dny a týdny v "potvoře" Carabanchelu se zotavoval. Protože ovládal bojová umění a jako Angličan měl v sobě čest a spravedlivé jednání vytvořil si svoji skupinku vězňů Mezclado, která snáz přečkala nástrahy ze strany spoluvězňů a dozorců. Naklonil si a spřátelil se s vlivnými lidmi Carabanchelu jako byl vedoucí dozorců don Rafael a vrchní správce don Pablo, jejichž jména a doporučení mu otevřela velmi dobré postavení v další věznici, po přemístění po uzavření Carabanchelu, La Moraleja. Tyto vlivné osoby a jeho přítel Kennedy mu umožnili často si volat mobilem manželce Susan, kterou se snažil podporovat finančně z vězení. Přivydělával si v opravně bot a při uklízení tělocvičny, kde také vyučoval bojové sporty, k jeho dobru patří, že si nikdy nepřipustil pedofily a vrahy dětí a žen. I ve věznici obchodoval ale jen s alkoholem díky donu Rafaelovi (rum a cola) a poté i při pronájmu televizorů na celách. Jeho příběh je plný násilí, potyček a rozepří ale přesto je v něm snaha po uvědomění si svých chyb a spravedlnosti pro sebe i další spoluvězně, kteří byli šikanováni ze strany španělských briket a dalších darebáků.
